Śrīmad-bhāgavatam 2.9.23

Jediným pokáním, prostřednictvím kterého může člověk vidět Osobnost Božství tváří v tvář, je oddaná služba Pánu, neboť jedině ten, kdo Pánovi oddaně slouží s transcendentální láskou, s Ním může přijít do styku. Toto pokání je vnitřní energií Pána a neliší se od Něho. Působení vnitřní energie Pána se projevuje tím, že člověk ztrácí zájem o hmotný požitek. Živé bytosti jsou uvězněny v hmotném světě kvůli své touze panovat, ale oddanou službou Pánu se mohou tohoto požitkářského sklonu zbavit. Oddaní se zcela přirozeně nezajímají o světský požitek a tato odpoutanost je výsledkem dokonalého poznání. Pokání v oddané službě tedy zahrnuje poznání a odpoutanost, což jsou projevy transcendentální energie.

Chceme-li se vrátit domů, zpátky k Bohu, nemůžeme si užívat iluzorního hmotného bohatství. Ten, kdo neví nic o transcendentální blaženosti ve společnosti Pána, si pošetile přeje užívat si dočasného hmotného štěstí. V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno, že chce-li někdo upřímně vidět Pána a zároveň si chce užívat tohoto hmotného světa, pak je blázen. Ten, kdo chce zůstat zde, v hmotném světě, a věnovat se hmotnému požitku, nemá co dělat ve věčném Božím království. Pán takovému pošetilému oddanému pomáhá tím, že mu odebere veškeré jeho hmotné vlastnictví. Snaží-li se znovu dosáhnout svého dřívějšího postavení, milostivý Pán mu znovu vše odebere. Jeho opakované neúspěchy způsobí, že bude velice nepopulární u svých příbuzných a přátel. Příbuzní a přátelé v hmotném světě ctí toho, komu se vždy daří jakýmikoliv prostředky získat peníze a majetek. Pošetilý oddaný Pána je tak Jeho milostí doslova donucen k odříkání a nakonec pocítí dokonalé štěstí ve službě Pánu. Odříkání v oddané službě Pánu, ať již dobrovolné, či z donucení, je tedy nezbytné pro dosažení dokonalosti a je Pánovou vnitřní energií.

Nikdo ovšem nemůže vykonávat pokání v podobě oddané služby, aniž by se zcela zbavil všech svých hříchů. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, uctíváním Pána se může zaměstnat pouze člověk zcela osvobozený od všech hříšných reakcí. Brahmājī byl bezhříšný, a proto se s vírou řídil Pánovou radou “tapa, tapa”, a Pán, kterého jeho pokání uspokojilo, mu za odměnu splnil jeho přání. Pána tedy může potěšit jedině pokání spojené s láskou, a jedině tak lze získat Jeho úplnou milost. Pán dává pokyny bezhříšným a bezhříšný oddaný dosáhne nejvyšší životní dokonalosti.