Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.8.7

Verš

yad adhātu-mato brahman
dehārambho ’sya dhātubhiḥ
yadṛcchayā hetunā vā
bhavanto jānate yathā

Synonyma

yat — tak, jak tomu je; adhātu-mataḥ — nemající hmotné složení; brahman — ó učený brāhmaṇo; deha — hmotné tělo; ārambhaḥ — počátek; asya — živé bytosti; dhātubhiḥ — hmotou; yadṛcchayā — bez příčiny, náhodný; hetunā — z nějaké příčiny; — nebo; bhavantaḥ — ty; jānate — jak to sám víš; yathā — tak mne pouč.

Překlad

Ó učený brāhmaṇo, transcendentální duše se liší od hmotného těla. Obdrží toto tělo náhodně nebo z nějaké příčiny? Vysvětli mi to prosím laskavě, neboť tobě je to známé.

Význam

Mahārāja Parīkṣit se jako typický oddaný nespokojuje s pouhým potvrzením důležitosti naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu od představitele Brahmājīho v učednické posloupnosti, ale chce také stanovit filozofický základ Śrīmad-Bhāgavatamu. Śrīmad-Bhāgavatam je věda o Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto všechny otázky, které v mysli vážného studenta vyvstanou, musí být vyjasněny za pomoci autorit. Ten, kdo je na cestě oddané služby, by se měl svého duchovního mistra dotazovat na vše, co se týče duchovního postavení Boha a živých bytostí. Z Bhagavad-gīty a stejně tak i ze Śrīmad-Bhāgavatamu se dozvídáme, že kvalitativně jsou Pán a živé bytosti totožní. Živá bytost v podmíněném stavu hmotné existence neustále mění hmotné tělo a přechází z jednoho životního druhu do druhého. Jaké jsou však příčiny hmotného vtělení nedílných částí Pána? Mahārāja Parīkṣit klade tuto velice důležitou otázku v zájmu všech uchazečů na cestě seberealizace a oddané služby Pánu.

Nepřímo je zde potvrzeno, že Nejvyšší Pán takovýmto hmotným změnám těla nepodléhá. Je úplným duchovním celkem a na rozdíl od podmíněné duše není rozdíl mezi Jeho tělem a Jeho duší. Osvobozené živé bytosti, které jsou v osobním styku s Pánem, jsou pak téže povahy jako Samotný Pán. Pouze podmíněné duše, čekající na osvobození, podléhají tělesným změnám. Čím to však všechno začalo?

Prvním krokem v oddané službě je odevzdat se duchovnímu mistrovi a pak se ho dotazovat, jakým způsobem se má oddaná služba správně vykonávat. Tyto otázky jsou nezbytné z toho důvodu, abychom se vyvarovali všech možných přestupků na cestě oddané služby. Dokonce i ten, kdo je pevný v oddané službě jako byl Mahārāja Parīkṣit, musí klást realizovanému duchovnímu mistrovi takové otázky. Duchovní mistr tedy musí být tak vzdělaný a znalý písem, aby byl schopen všechny tyto otázky oddaných zodpovědět. Proto ten, kdo důkladně nezná autorizovaná písma a není schopný zodpovědět všechny závažné otázky, by se neměl pro hmotný zisk vydávat za duchovního mistra. Není povolené, aby se někdo stal duchovním mistrem, pokud není schopen svého žáka osvobodit.