Skip to main content

KAPITOLA ČTVRTÁ

Způsob tvoření

Verš

sūta uvāca
vaiyāsaker iti vacas
tattva-niścayam ātmanaḥ
upadhārya matiṁ kṛṣṇe
auttareyaḥ satīṁ vyadhāt

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī řekl; vaiyāsakeḥ — Śukadeva Gosvāmīho; iti — tato; vacaḥ — slova; tattva-niścayam — potvrzující pravdu; ātmanaḥ — o vlastním já; upadhārya — když realizoval; matim — soustředění mysli; kṛṣṇe — na Pána Kṛṣṇu; auttareyaḥ — syn Uttary; satīm — věrný; vyadhāt — obrátil.

Překlad

Sūta Gosvāmī řekl: Když Mahārāja Parīkṣit, syn Uttary, slyšel slova Śukadeva Gosvāmīho, pojednávající o pravdě o vlastním já, soustředil s vírou svoji pozornost na Pána Kṛṣṇu.

Význam

Slovo satīm je v tomto verši velice význačné. Znamená “existující” a “věrný” a oba tyto významy lze dokonale vztáhnout na Mahārāje Parīkṣita. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (15.15), všechny védské příběhy mají pevně upoutat naši pozornost na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Mahārāja Parīkṣit měl to štěstí, že byl přitahován k Pánovi již v lůně svojí matky. Byl v matčině těle napaden atomovou pumou brahmāstrou, kterou vypustil Aśvatthāmā, ale Pánova milost ho před žárem této ohnivé zbraně zachránila. Král od té doby neustále soustředil svou mysl na Pána Kṛṣṇu, a tak byl dokonale věrný ve své oddané službě. Přirozeně tedy byl věrným oddaným Pána, a když ještě slyšel od Śrīly Śukadeva Gosvāmīho o nutnosti uctívat jedině Pána a nikoho jiného, nehledě na to, zda jsme plni tužeb či zda žádné touhy nemáme, jeho přirozená náklonnost ke Kṛṣṇovi ještě zesílila. O tom jsme již hovořili.

Chce-li se někdo stát čistým oddaným Pána, jsou velice důležité dvě věci — mít možnost narodit se v rodině oddaného a mít požehnání pravého duchovního mistra. Milostí Pána Kṛṣṇy měl Parīkṣit Mahārāja obojí. Narodil se v rodině velkých oddaných, Pāṇḍuovců, a Pán ho zachránil, aby zachoval jejich dynastii a aby jim projevil Svoji zvláštní přízeň. A když potom Pánovým řízením Mahārāje Parīkṣita proklel syn brāhmaṇy, králi to umožnilo získat společnost takového duchovního mistra jako byl Śukadeva Gosvāmī. V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno, že jedině milostí duchovního mistra a Pána Kṛṣṇy se člověk může dostat na cestu oddané služby, a to je velice dobře vidět na životě Mahārāje Parīkṣita. Tím, že se narodil v rodině oddaných, přišel automaticky do styku s Kṛṣṇou a po tomto setkání na Něho neustále vzpomínal. Pán dal proto králi další příležitost k rozvoji oddané služby tím, že ho přivedl k Śukadevovi Gosvāmīmu, Svému neochvějnému oddanému majícímu dokonalé poznání o seberealizaci. Jak se dalo čekat, nasloucháním pravému duchovnímu mistrovi se král naučil ještě lépe soustředit svou věrnou mysl na Pána Kṛṣṇu.

Verš

ātma-jāyā-sutāgāra-
paśu-draviṇa-bandhuṣu
rājye cāvikale nityaṁ
virūḍhāṁ mamatāṁ jahau

Synonyma

ātma — tělo; jāyā — manželka; suta — syn; āgāra — palác; paśu — koně a sloni; draviṇa — pokladnice; bandhuṣu — k přátelům a příbuzným; rājye — v království; ca — také; avikale — aniž by byl zneklidněn; nityam — stálé; virūḍhām — hluboce zakořeněné; mamatām — náklonnosti; jahau — vzdal se.

Překlad

Díky tomu, že byl Mahārāja Parīkṣit z celého srdce přitahován k Pánu Kṛṣṇovi, byl schopen vzdát se hluboce zakořeněné náklonnosti ke svému tělu, manželce, dětem, paláci, zvířatům jako byli koně a sloni, pokladnici, přátelům, příbuzným a svému spořádanému království.

Význam

Osvobodit se znamená zbavit se dehātma-buddhi, iluzorní připoutanosti k osobním tělesným obalům a všemu, co se týká těla — tzn. k manželce, dětem atd. Muž si hledá ženu pro své tělesné pohodlí a výsledkem jejich spojení jsou děti. Pro manželku a děti je zapotřebí mít kde bydlet, a proto je dále nutný dům. Koně, sloni, krávy a psi jsou domácí zvířata, která musí ženatý člověk chovat jako součást hospodářství. V moderní civilizaci koně a slony nahradila auta a vozidla s výkonem mnoha koňských sil. Pro zajištění chodu celé domácnosti musí muž zvyšovat své bankovní konto a starat se o svou pokladnu a aby měl komu své hmotné bohatství předvádět, musí udržovat dobré vztahy s přáteli a příbuznými a zároveň bedlivě střežit své postavení ve společnosti. To se nazývá materialistická civilizace založená na hmotné připoutanosti. Odevzdat se Pánu Kṛṣṇovi znamená vzdát se všech hmotných pout, která jsou v tomto verši popsána. Milostí Pána Kṛṣṇy byl Mahārāja Parīkṣit obdařen všemi hmotnými vymoženostmi a spořádaným královstvím, kde mohl nerušeně užívat královského postavení, ale milostí Pána byl také schopen se všech hmotných pout vzdát. Takové je postavení čistého oddaného. Mahārāja Parīkṣit, díky své přirozené náklonnosti k Pánu Kṛṣṇovi, kterou měl jako Jeho oddaný, vždy vykonával své královské povinnosti jménem Pána a jako zodpovědný král celého světa vždy pečlivě střežil své království před vlivem věku Kali. Oddaný Pána nikdy nepovažuje vybavení své domácnosti za své vlastní, ale vše odevzdává službě Pánu. Živé bytosti v jeho péči pak pod jeho vedením dostávají příležitost realizovat Boha.

Připoutanost k domácnosti a k Pánu Kṛṣṇovi jdou špatně dohromady. První připoutanost vede člověka do tmy a druhá ke světlu. Tam, kde je světlo, není žádná tma a kde je tma, tam není žádné světlo. Zkušený oddaný dokáže zaměstnat vše ve službě Pánu a přivést vše na cestu světla. Nejlepším příkladem toho byli Pāṇḍuovci. Mahārāja Yudhiṣṭhira a hospodáři jako byl on dokáží přivést vše na světlo tím, že takzvané hmotné věci zapojí do služby Pánu, ale ten, kdo není schopen zaměstnat vše ve službě Pánu (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe), se musí odpoutat od všeho hmotného, a teprve pak bude připraven naslouchat a opěvovat slávu Pána. Jinými slovy ten, kdo stejně vážně jako Mahārāja Parīkṣit byť jen jeden den naslouchá Śrīmad-Bhāgavatamu od vhodné osobnosti jako byl Śukadeva Gosvāmī, může ztratit veškerou zálibu v hmotných věcech. Nemá žádný význam pouze napodobovat Mahārāje Parīkṣita a naslouchat Bhāgavatamu od profesionálů, ani kdyby tím chtěl člověk strávit sedm set let. Dívat se na Śrīmad-Bhāgavatam jako na prostředek jak si vydělávat na živobytí je nejhrubším typem nāmāparādhy, přestupku u nohou Pána (sarva-śubha-kriyā-sāmyam api pramādaḥ).

Verš

papraccha cemam evārthaṁ
yan māṁ pṛcchatha sattamāḥ
kṛṣṇānubhāva-śravaṇe
śraddadhāno mahā-manāḥ
saṁsthāṁ vijñāya sannyasya
karma trai-vargikaṁ ca yat
vāsudeve bhagavati
ātma-bhāvaṁ dṛḍhaṁ gataḥ

Synonyma

papraccha — zeptal se; ca — také; imam — toto; eva — přesně jako; artham — účel; yat — to; mām — mě; pṛcchatha — ptáte se; sattamāḥ — ó velcí mudrci; kṛṣṇa-anubhāva — pohroužený v myšlenkách na Kṛṣṇu; śravaṇe — v naslouchání; śraddadhānaḥ — plný víry; mahā-manāḥ — velká duše; saṁsthām — smrt; vijñāya — informován; sannyasya — odříkající; karma — plodonosné činnosti; trai-vargikam — tři principy: náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek; ca — také; yat — co může být; vāsudeve — Pánu Kṛṣṇovi; bhagavati — Osobnost Božství; ātma-bhāvam — lásky; dṛḍham — pevné; gataḥ — dosáhl.

Překlad

Ó velcí mudrci, velká duše Mahārāja Parīkṣit, který byl neustále pohroužený do myšlenek na Pána Kṛṣṇu, dobře věděl o své bezprostřední smrti, a proto se zřekl veškerých plodonosných činností v rámci náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku. Tak se upevnil ve své přirozené lásce ke Kṛṣṇovi a položil Śukadevovi Gosvāmīmu tytéž otázky, které jste vy položili mě.

Význam

Podmíněné duše, které bojují o existenci v hmotném světě, jsou přitahovány především třemi druhy činností — činnostmi spojenými s náboženstvím, hospodářským rozvojem a smyslovým požitkem. Jsou-li tyto činnosti usměrněné podle pokynů Ved, pak se takové pojetí života nazývá karma-kāṇḍīya. Hospodářům se obvykle doporučuje dodržovat určitá pravidla, aby si mohli užívat hmotného blahobytu jak v tomto, tak v příštím životě. Většinu lidí přitahují právě takové činnosti. V moderní bezbožné civilizaci se lidé navíc zajímají pouze o hospodářský rozvoj a smyslový požitek bez jakéhokoliv náboženského cítění. Mahārāja Parīkṣit musel jako velký vládce světa také dodržovat usměrnění karma-kāṇḍīyské části Ved, ale díky krátkému styku se Śukadevem Gosvāmīm dokonale pochopil, že Pán Kṛṣṇa, Absolutní Osobnost Božství (Vāsudeva), Jehož přirozeně miloval už od narození, je vším, a proto upnul svoji mysl pevně na Něho a zřekl se všech védských činností druhu karma-kāṇḍīya. O tuto dokonalost musí jñānī usilovat po mnoho a mnoho zrození. Jñānī neboli empiričtí filozofové, kteří se snaží dosáhnout osvobození, jsou tisíckrát lepší než ploduchtiví pracovníci a ze statisíců takových jñānīch je jeden skutečně osvobozený. Jak prohlašuje Samotný Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (7.19), ze statisíců takových osvobozených lidí je vzácné najít jediného, kdo dokáže pevně upnout svoji mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Zvláštní kvalifikaci Mahārāje Parīkṣita zde vyjadřuje slovo mahā-manāḥ, které ho klade na stejnou úroveň s mahātmy popsanými v Bhagavad-gītě. I v pozdější době žilo mnoho mahātmů tohoto druhu a i oni se zcela vzdali životního pojetí karma-kāṇḍīya a plně záviseli na Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇovi. Pán Caitanya, který je Pán Kṛṣṇa Samotný, nás učí ve Své Śikṣāṣṭace (8):

āśliṣya vā pāda-ratāṁ pinaṣṭu mām
adarśanān marma-hatāṁ karotu vā
yathā tathā vā vidadhātu lampaṭo
mat-prāṇa-nāthas tu sa eva nāparaḥ

“Kṛṣṇa, který je milencem mnoha oddaných (žen), může obejmout tuto plně odevzdanou služebnici nebo mě může pošlapat Svýma nohama nebo mi zlomit srdce Svojí dlouhou nepřítomností, ale přesto zůstane Absolutním Pánem mého srdce, ať učiní cokoliv.”

Śrīla Rūpa Gosvāmī hovořil takto:

viracaya mayi daṇḍaṁ dīna-bandho dayāmī vā
gatir iha na bhavattaḥ kācid anyā mamāsti
nipatatu śata-koṭi-nirbharaṁ vā navāmbhaḥ
tad api kila-payodaḥ stūyate cātakena

“Ó Pane ubohých, dělej si se mnou co chceš, dej mi milost nebo mě potrestej, ale v tomto světě nemám nikoho jiného, ke komu bych se obracel, než Tebe. Pták cātaka se vždy modlí k mraku, ať už z něho prší blahodárný déšť nebo létají blesky.”

Śrīla Mādhavendra Purī, učitel duchovního mistra Pána Caitanyi, se rozloučil se všemi závazky karma-kāṇḍīya následujícími slovy:

sandhyā-vandana bhadram astu bhavato bhoḥ snāna tubhyaṁ namo
bho devāḥ pitaraś ca tarpaṇa-vidhau nāhaṁ kṣamaḥ kṣamyatām
yatra kvāpi niṣadya yādava-kulottamasya kaṁsa-dviṣaḥ
smāraṁ smāram aghaṁ harāmi tad alaṁ manye kim anyena me

“Ó má večerní modlitbo, provolávám ti slávu. Sbohem, má ranní koupeli. Prosím, odpusťte mi, polobozi a předkové, již nemohou vykonávat žádné oběti pro vaše potěšení. Nyní jsem se rozhodl, že se osvobodím od všech reakcí za své hříchy jednoduše tím, že budu vždy a všude vzpomínat na velkého potomka yaduovské dynastie a velkého nepřítele Kaṁsy (na Pána Kṛṣṇu). Myslím, že to mi zcela stačí. Jaký má smysl dělat ještě něco jiného?”

Śrīla Mādhavendra Purī dále pokračoval:

mugdhaṁ māṁ nigadantu nīti-nipuṇā bhrāntaṁ muhur vaidikāḥ
mandaṁ bāndhava-sañcayā jaḍa-dhiyaṁ muktādarāḥ sodarāḥ
unmattaṁ dhanino viveka-caturāḥ kāmam mahā-dāmbhikam
moktuṁ na kṣāmate manāg api mano govinda-pāda-spṛhām

“Ať si mě přísní moralisté obviňují, že žiji v iluzi — to mi nevadí. Odborníci na védské činnosti mě mohou pomlouvat, že jsem se nechal svést, přátelé a příbuzní o mně mohu říkat, že jsem zkrachoval, bratři mohou říkat, že jsem blázen, bohatí mamonáři na mě mohou ukazovat prstem jako na šílence a učení filozofové mohou prohlašovat, že jsem příliš pyšný, ale má mysl se přesto nikdy neodchýlí od mého odhodlání sloužit lotosovým nohám Govindy, třebaže této služby nejsem hoden.”

Prahlāda Mahārāja také řekl:

dharmārtha-kāma iti yo 'bhihitas trivarga
īkṣā trayī naya-damau vividhā ca vārtā
manye tad etad akhilaṁ nigamasya satyaṁ
svātmārpaṇaṁ sva-suhṛdaḥ paramasya puṁsaḥ

“Náboženství, hospodářský rozvoj a uspokojování smyslů jsou tři cesty vedoucí ke spasení. Z toho īkṣā trayī, t.j. poznání o vlastním já, poznání o plodonosných činech a logice a také o politice a ekonomii, slouží jako různé prostředky k získávání živobytí. To vše jsou různé obory védského vzdělání, a proto je pokládám za dočasná zaměstnání. Avšak odevzdat se Nejvyššímu Pánovi Viṣṇuovi je skutečným životním úspěchem, a tuto oddanost pokládám za konečnou pravdu.” (Bhāg. 7.6.26)

Toto pojetí je souhrnně popsané v Bhagavad-gītě (2.41) jako vyavasāyātmikā buddhiḥ neboli absolutní cesta dokonalosti. Śrī Baladeva Vidyābhūṣaṇa, velký vaiṣṇavský učenec, ho definuje slovy bhagavad-arcanā-rūpaika-niṣkāma-karmabhir viśuddha-cittaḥ: “Přijmout transcendentální láskyplnou službu Pánovi za svou prvořadou povinnost, která je prostá karmických reakcí”.

Mahārāja Parīkṣit tedy jednal naprosto správně, když pevně soustředil svoji mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy a zcela se zřekl životního pojetí karma-kāṇḍīya.

Verš

rājovāca
samīcīnaṁ vaco brahman
sarva-jñasya tavānagha
tamo viśīryate mahyaṁ
hareḥ kathayataḥ kathām

Synonyma

rājā uvāca — král řekl; samīcīnam — dokonale správná; vacaḥ — slova; brahman — ó učený brāhmaṇo; sarva-jñasya — toho, kdo ví všechno; tava — tvoje; anagha — bez jakéhokoliv znečištění; tamaḥ — temnota nevědomosti; viśīryate — postupně mizící; mahyam — mně; hareḥ — o Pánovi; kathayataḥ — jak vyprávíš; kathām — vyprávění.

Překlad

Mahārāja Parīkṣit řekl: Ó učený brāhmaṇo, víš všechno, protože se tě nedotýká žádné hmotné znečištění a tak vše, co jsi mi řekl, je dokonale správné. Tvá slova postupně odstraňují temnotu mé nevědomosti, neboť tvé vyprávění se týká Nejvyššího Pána.

Význam

Zde se s námi Mahārāja Parīkṣit dělí o svoji vlastní zkušenost. Říká, že transcendentální vyprávění o Pánovi působí jako injekce, pokud mu upřímný oddaný naslouchá od toho, kdo je dokonale zbaven hmotného znečištění. To znamená, že když poselství Śrīmad-Bhāgavatamu naslouchá obecenstvo kategorie karma-kāṇḍīya od profesionálů, nikdy to nebude mít takový úžasný účinek, o jakém se hovoří v tomto verši. Oddaně naslouchat Pánovu poselství je něco jiného než naslouchat obyčejným věcem, a upřímný posluchač sám ucítí, jak postupně mizí jeho nevědomost.

yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ

(Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23)

Když dostane hladový člověk najíst, sám cítí, že jeho hlad mizí, a zároveň má požitek z jídla. Nemusí se nikoho ptát, jestli skutečně dostal najíst. Zkouškou našeho naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu je to, nakolik nám tato činnost přináší pozitivní osvícení.

Verš

bhūya eva vivitsāmi
bhagavān ātma-māyayā
yathedaṁ sṛjate viśvaṁ
durvibhāvyam adhīśvaraiḥ

Synonyma

bhūyaḥ — znovu; eva — také; vivitsāmi — přeji si znát; bhagavān — Osobnost Božství; ātma — osobními; māyayā — energiemi; yathā — jak; idam — tento hmotný svět; sṛjate — tvoří; viśvam — vesmír; durvibhāvyam — nepochopitelný; adhīśvaraiḥ — pro velké polobohy.

Překlad

Prosím, pověz mi, jak Osobnost Božství Svými osobními energiemi tvoří tyto hmotné vesmíry, které jsou nepochopitelné i pro velké polobohy.

Význam

Každý zvídavý člověk si někdy položil důležitou otázku, jakým způsobem byl stvořen hmotný svět, a není tedy nic zvláštního, že se takto ptá i Mahārāja Parīkṣit, který chtěl od svého duchovního mistra slyšet o všech činnostech Pána. O každé neznámé věci se musíme učit a ptát se na ni nějakého vzdělaného člověka. Otázka stvoření je rovněž jedním z dotazů, které je třeba položit správné osobě. Duchovní mistr proto musí být sarva-jña, jak již bylo uvedeno dříve v souvislosti se Śukadevem Gosvāmīm. Kvalifikovaný duchovní mistr může zodpovědět všechny otázky o Bohu, na které žák nezná odpověď, a Mahārāja Parīkṣit zde dává praktický příklad toho, jak se máme ptát. Král již věděl, že vše, co vidíme, pochází z energie Pána, což jsme četli na samotném začátku Śrīmad-Bhāgavatamu (janmādy asya yataḥ). Mahārāja Parīkṣit chtěl tedy znát proces tvoření. Původ stvoření mu byl znám, neboť jinak by se neptal, jak Osobnost Božství Svými různými energiemi tvoří tento hmotný svět. Obyčejný člověk také ví, že stvoření je dílem nějakého stvořitele a nevzniká automaticky. Nikdy jsme v praktickém světě nezažili, že by nějaká věc vznikla sama od sebe. Hlupáci říkají, že tvůrčí energie je nezávislá a že jedná automaticky, stejně jako elektrická energie, a inteligentní člověk ví, že i elektrickou energii vyrábí zkušený technik v elektrárně a že tato energie je rozváděna pod jeho dohledem. O Pánově dohledu nad stvořením se zmiňuje i Bhagavad-gītā (9.10) a ve Vedách se jasně říká, že hmotná energie je projevem jedné z mnoha energií Nejvyššího (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). Nezkušený chlapec může žasnout nad činností elektronických přístrojů a mnoha jinými efekty elektroniky, ale zkušený člověk ví, že za těmito úkazy je živý člověk, který tuto energii vytváří. Takzvaní učenci a filozofové světa vymýšlejí mnoho utopických teorií o neosobním vzniku vesmíru, ale inteligentní oddaný Pána, který studuje Bhagavad-gītu, ví, že za stvořením je ruka Nejvyššího Pána, stejně jako na výrobu proudu v elektrárně dohlíží hlavní technik. Každý badatel zkoumá příčiny a důsledky, ale i velcí badatelé jako je Brahmā, Śiva, Indra a mnoho dalších polobohů jsou někdy zmateni, když vidí podivuhodnou tvůrčí energii Pána, a co teprve říci o nepatrných učencích materialistického světa. Stejně jako se liší životní podmínky na různých planetách ve vesmíru a jedna planeta je vyšší než jiná, tak i mozky živých bytostí na příslušných planetách jsou různě vyvinuté. Podle Bhagavad-gīty je délka života na Brahmaloce pro pozemšťana téměř nepředstavitelná a stejně nepochopitelná je jistě i vyspělost Pána Brahmy, jehož mozkovou kapacitu si žádný velký vědec této planety také nedokáže představit. S touto vysokou mozkovou kapacitou i Brahmājī ve své velké saṁhitě (Brahma-saṁhitā 5.1) říká:

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

“Mnoho osobností má vlastnosti Bhagavāna, ale Kṛṣṇa je nejvyšší, protože Ho nikdo nepředčí. Je Nejvyšší Osobou a Jeho tělo je věčné, plné poznání a blaženosti. Je původním Pánem Govindou a příčinou všech příčin.”

Brahmājī uznává, že Pán Kṛṣṇa je nejvyšší příčinou všech příčin. Lidé s nepatrnými mozky na této malé planetě Zemi však Pána považují za jednoho z nich. Když tedy Pán říká v Bhagavad-gītě, že On (Pán Kṛṣṇa) je vším, spekulativní filozofové a materialisté se Mu vysmívají a Pán s lítostí říká:

avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram

“Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě. Neznají Moji transcendentální povahu a Moji svrchovanou vládu nad vším, co existuje.” (Bg. 9.11) Brahmā a Śiva (a co říci o jiných polobozích) jsou bhūtové neboli mocní stvoření polobozi, řídící vesmírné záležitosti; něco jako ministři jmenovaní králem. Ministři mohou být īśvarové neboli vládci, ale Nejvyšší Pán je maheśvara neboli stvořitel všech vládců. Lidé s nedostatečným poznáním to nevědí, a proto mají tu drzost, že se Mu vysmívají, když ze Své bezpříčinné milosti někdy přichází na Zemi jako lidská bytost. Pána však nelze srovnávat s obyčejným člověkem. Je sac-cid-ānanda-vigraha neboli Absolutní Osobnost Božství a není žádný rozdíl mezi Jeho tělem a Jeho duší. Je zároveň silou i vládcem této síly.

Mahārāja Parīkṣit nežádal svého duchovního mistra Śukadeva Gosvāmīho, aby vyprávěl o zábavách Pána Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu, ale chtěl nejprve slyšet o Pánově tvoření. Śukadeva Gosvāmī také neřekl, že král má naslouchat přímo o transcendentálních zábavách Pána. Času bylo velice málo a Śukadeva Gosvāmī mohl přejít přímo k desátému zpěvu a celou věc zkrátit, jak to obvykle dělají profesionální přednašeči. Ale ani král, ani velký recitátor Śrīmad-Bhāgavatamu nepřeskakovali, jak se děje při profesionálním čtení Bhāgavatamu. Oba postupovali systematickým způsobem, aby se budoucí čtenáři i posluchači mohli poučit na příkladu, jak se má Śrīmad-Bhāgavatam správně přednášet. Ti, kteří jsou ovládáni vnější energií Pána, neboli ti, kteří žijí v hmotném světě, musí ze všeho nejdříve vědět, jak tato vnější energie pracuje pod řízením Nejvyšší Osobnosti, a potom se mohou snažit porozumět činnostem vnitřní energie Pána. Světští lidé většinou uctívají Durgu-devī, vnější energii Kṛṣṇy, ale nevědí, že Durgā-devī je pouze stínovou energií Pána. Všechny úžasné úkazy hmotného světa probíhají podle řízení Pána, což potvrzuje Bhagavad-gītā (9.10). Brahma-saṁhitā také uvádí, že Durgā-śakti pracuje pod vedením Govindy, a bez Jeho svolení nepohne mocná Durgā-śakti ani stéblem trávy. Začínající oddaný proto nemá zbrkle přeskakovat na úroveň transcendentálních zábav, které předvádí vnitřní energie Pána, ale má nejprve pochopit velikost Nejvyššího Pána a dotazovat se, jak působí jeho tvořivá energie. Také v Caitanya-caritāmṛtě najdeme popisy tvořivé energie a Pánovy svrchované vlády a její autor upozorňuje začínající oddané, jak nebezpečné je zanedbávat poznání o Kṛṣṇově velikosti. Jedině když člověk ví, jak je Kṛṣṇa veliký, může v Něho mít neochvějnou důvěru; jinak budou i velcí vůdci lidstva mylně považovat Pána Kṛṣṇu za jednoho z mnoha polobohů, historickou osobnost nebo pouhý mýtus, jak to dělají obyčejní lidé. Transcendentální zábavy Pána ve Vṛndāvanu nebo i ve Dvārace mohou vychutnat ti, kteří již dosáhli potřebné dokonalosti v pokročilých duchovních technikách, a obyčejný člověk se může na takovou úroveň dostat postupným procesem služby a kladení otázek, jak uvidíme na chování Mahārāje Parīkṣita.

Verš

yathā gopāyati vibhur
yathā saṁyacchate punaḥ
yāṁ yāṁ śaktim upāśritya
puru-śaktiḥ paraḥ pumān
ātmānaṁ krīḍayan krīḍan
karoti vikaroti ca

Synonyma

yathā — jak; gopāyati — udržuje; vibhuḥ — velký; yathā — jak; saṁyacchate — ukončuje; punaḥ — opět; yām yām — jak; śaktim — energie; upāśritya — zapojením; puru-śaktiḥ — všemocný; paraḥ — Nejvyšší; pumān — Osobnost Božství; ātmānam — úplná expanze; krīḍayan — zaměstnávající je; krīḍan — a také osobně zaměstnán; karoti — činí; vikaroti — a způsobuje, že je učiněno; ca — a.

Překlad

Popiš laskavě, jak všemocný Svrchovaný Pán zaměstnává Své různé energie a expanze v udržování a opětném zničení projeveného světa s takovou lehkostí, jakoby se jednalo o pouhou hru.

Význam

Kaṭha Upaniṣad (2.2.13) popisuje Svrchovaného Pána jako hlavní věčnou bytost mezi všemi ostatními věčnými individuálními bytostmi (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām) a jako jediného Nejvyššího Pána, který udržuje bezpočet jiných individuálních živých bytostí (eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān). Všechny živé bytosti, ať už v podmíněném nebo osvobozeném stavu, tedy udržuje Všemocný Svrchovaný Pán. Činí tak prostřednictvím Svých vlastních expanzí a tří základních energií: vnitřní, vnější a okrajové. Živé bytosti jsou Jeho okrajová energie a některé z nich, které se těší Pánově důvěře, jsou také pověřeny tvořením — mezi ně patří Brahmā, Marīci atd., a inspiraci ke tvoření dostávají od Pána (tene brahma hṛdā). Vnější energie (māyā) je také zaplněna jīvami neboli podmíněnými dušemi. Nepodmíněná okrajová energie jedná v duchovním království a Pán udržuje osvobozené živé bytosti prostřednictvím Svých různých úplných expanzí a v různých transcendentálních vztazích, které se projevují v duchovním nebi. Pán, jediná Nejvyšší Osobnost Božství, se takto projevuje v mnoha (bahu syām), a proto jsou všechny různorodosti v Něm a On je současně v nich, přestože se od nich zároveň liší. Taková je nepochopitelná mystická moc Pána. Působením Jeho nepochopitelných sil je s Ním všechno totožné a zároveň se od Něho všechno liší (acintya-bhedābheda-tattva).

Verš

nūnaṁ bhagavato brahman
harer adbhuta-karmaṇaḥ
durvibhāvyam ivābhāti
kavibhiś cāpi ceṣṭitam

Synonyma

nūnam — stále nedostatečné; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; brahman — ó učený brāhmaṇo; hareḥ — Pána; adbhuta — podivuhodné; karmaṇaḥ — ten, kdo jedná; durvibhāvyam — nepochopitelné; iva — jako; ābhāti — jeví se; kavibhiḥ — i vysoce učenými; ca — také; api — přestože; ceṣṭitam — snaha o.

Překlad

Ó učený brāhmaṇo, všechny transcendentální činnosti Pána jsou podivuhodné a zdají se být nepochopitelné, protože ani mnoho vzdělaných učenců jim i přes veliké úsilí nedokáže porozumět.

Význam

Jakým způsobem Nejvyšší Pán stvořil byť jen tento jediný vesmír se zdá nepochopitelné a podivuhodné. A existuje nespočetně mnoho vesmírů, které všechny dohromady tvoří hmotný svět. Tato část Pánova stvoření je pouze nepatrnou částí úplného stvoření. Hmotný svět je jedním dílem (ekāṁśena sthito jagat). Je projevem jedné čtvrtiny Pánovy energie a zbývající tři čtvrtiny tvoří vaikuṇṭha-jagat neboli duchovní svět, který je popsán v Bhagavad-gītě jako mad-dhām či sanātana-dhām, věčný svět. V předchozím verši je řečeno, že Pán vytváří celé projevení a pak vše opět ničí. To lze vztáhnout pouze na hmotný svět, protože druhá, větší část Jeho stvoření, nazývaná Vaikuṇṭha, není ani stvořena, ani zničena; jinak by se Vaikuṇṭha-dhām neoznačoval jako věčný. Pán existuje zároveň s dhāmem a Jeho věčné jméno, vlastnosti, zábavy, doprovod a osobnost jsou projevy Jeho různých energií a expanzí. Pán se nazývá anādi neboli “nemající stvořitele” a ādi neboli “původ všeho”. My si se svým nedokonalým uvažováním myslíme, že Pán byl také stvořen, ale Vedānta nás informuje, že tomu tak není. Naopak, On tvoří vše ostatní (nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt). Pro obyčejného člověka je velice těžké tyto věci pochopit. Ani velcí učenci to nechápou, a proto předkládají teorie, které si navzájem odporují. Ani o bezvýznamné části Pánova stvoření, o tomto jednom vesmíru, nemají úplné informace. Nevědí jaké jsou jeho rozměry, kolik je v něm hvězd a planet a jaké jsou životní podmínky na těchto nesčetných planetách. Moderní vědci o tom všem mají pouze dílčí poznání. Někteří z nich tvrdí, že ve vesmíru je zhruba sto miliónů planet. Jedno zpravodajství z Moskvy dne 21. 2. 1960 ohlásilo následující informace:

“Známý ruský profesor astronomie Boris Voroncov-Veljaminov řekl, že ve vesmíru existuje nekonečné množství planet, na kterých žijí bytosti obdařené rozumem.

Je možné, že na těchto planetách vzkvétá život podobný životu na Zemi.

Doktor chemie Nikolaj Žirov, který se zabývá výzkumem ovzduší na jiných planetách, poukázal na to, že například organismus Marťana by mohl být velice dobře přizpůsoben normální existenci s nízkou tělesnou teplotou

„Plynné složení atmosféry Marsu pokládá za zcela vhodné pro život bytostí, které jsou mu přizpůsobeny.”

Tuto adaptabilitu organismu na různé druhy planet popisuje Brahma-saṁhitā jako vibhūti-bhinnam; každá z nespočetně mnoha planet v tomto vesmíru má svůj určitý druh ovzduší a živé bytosti na různých planetách jsou díky lepšímu ovzduší více pokročilé ve vědě a technologii. Vibhūti znamená “zvláštní síly” a bhinnam znamená “rozmanité”. Vědci, kteří se pokoušejí prozkoumat vnější prostor a snaží se dosáhnout jiných planet mechanickými prostředky, si musí uvědomit, že organismus adaptovaný na ovzduší Země nemůže existovat v ovzduší jiných planet (viz Snadná cesta na jiné planety). Pro přemístění na jinou planetu po opuštění současného těla se tedy člověk musí připravit, jak je řečeno v Bhagavad-gītě (9.25):

yānti deva-vratā devān
pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ
bhūtāni yānti bhūtejyā
yānti mad-yājino ’pi mām

“Ti, kteří uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy, ti, kteří uctívají duchy, se narodí mezi takovými bytostmi a ti, kteří uctívají Mě, budou žít se Mnou.”

Způsob, jakým se Mahārāja Parīkṣit tázal na činnosti tvůrčí energie Pána, svědčí o tom, že již o vzniku stvoření věděl všechno. Proč se tedy ptal Śukadeva Gosvāmīho na takové věci? Mahārāja Parīkṣit byl velký panovník, potomek Pāṇḍuovců a velký oddaný Pána Kṛṣṇy, a proto není divu, že měl velké znalosti o stvoření světa, ale toto jeho poznání bylo stále nedostatečné. Řekl proto, že i velcí vzdělaní učenci to nedokáží poznat ani po velkém snažení. Pán je neomezený a Jeho činnosti jsou také neomezené. Žádná živá bytost až po úroveň Brahmājīho, nejdokonalejší živé bytosti ve vesmíru, si nedovede představit poznání o neomezeném, pokud své poznání čerpá z omezeného zdroje za pomoci nedokonalých smyslů. O neomezeném můžeme něco vědět jedině tehdy, je-li to vysvětleno neomezeným, jako učinil Pán Samotný v jedinečných verších Bhagavad-gīty, a do určité míry se také můžeme něco dozvědět od realizovaných duší jako je Śukadeva Gosvāmī, který se učil od Vyāsadeva, žáka Nārady, a tímto způsobem k nám může sestoupit dokonalé poznání řetězem učednické posloupnosti a nikoliv v podobě experimentálního poznání, ať už starého či moderního.

Verš

yathā guṇāṁs tu prakṛter
yugapat kramaśo ’pi vā
bibharti bhūriśas tv ekaḥ
kurvan karmāṇi janmabhiḥ

Synonyma

yathā — tak, jak jsou; guṇān — kvality; tu — ale; prakṛteḥ — hmotné energie; yugapat — zároveň; kramaśaḥ — postupně; api — také; — nebo; bibharti — udržuje; bhūriśaḥ — mnoho podob; tu — ale; ekaḥ — jeden nejvyšší; kurvan — jednající; karmāṇi — činnosti; janmabhiḥ — inkarnacemi.

Překlad

Nejvyšší Pán je jeden jediný, ať už ovládá kvality hmotné přírody Sám Osobně, nebo se expanduje do mnoha podob zároveň, nebo se expanduje postupně, aby vládl přírodním kvalitám.

Verš

vicikitsitam etan me
bravītu bhagavān yathā
śābde brahmaṇi niṣṇātaḥ
parasmiṁś ca bhavān khalu

Synonyma

vicikitsitam — dotazy plné pochyb; etat — tyto; me — mé; bravītu — vyjasni; bhagavān — mocný jako Pán; yathā — jako; śābde — transcendentální zvuk; brahmaṇi — védská literatura; niṣṇātaḥ — plně realizovaný; parasmin — v transcendenci; ca — také; bhavān — ty; khalu — skutečně.

Překlad

Prosím tě, abys vyjasnil všechny moje pochyby, protože jsi nejen dokonale znalý védské literatury a seberealizovaný v transcendenci, ale jsi také velký oddaný Pána a jsi proto stejně dobrý jako Osobnost Božství.

Význam

V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Nejvyšší Absolutní Pravda, Govinda, Osobnost Božství, se expanduje do bezpočtu navzájem se nelišících svrchovaných podob, i když je jeden jediný, a třebaže je prvotní Osobou, je stále věčně mladý a plný nevyhasínající energie mládí. Je velice obtížné Ho poznat pouhým studiem transcendentální vědy Ved, ale Jeho čistí oddaní Ho realizují velice snadno.

Expanze různých podob Pána — z Kṛṣṇy na Baladeva a Saṅkarṣaṇa, ze Saṅkarṣaṇa na Vāsudeva, z Vāsudeva na Aniruddhu, z Aniruddhy na Pradyumnu a pak znovu na druhého Saṅkarṣaṇa a z Něho na puruṣāvatāry Nārāyaṇa a na bezpočet jiných podob, které se přirovnávají k neustálému toku vln na řece — jsou všechny navzájem totožné. Jsou jako lampy stejné intenzity, které jsou zapalovány jedna od druhé. Taková je transcendentální síla Pána. Vedy říkají, že Pán je tak úplný, že i když z Něho emanují celé úplné jednotky, On pořád zůstává stejným úplným celkem (pūrṇasya pūrṇam ādāya pūrṇam evāvaśiṣyate). Hmotné pojetí Pána, které je výtvorem mentálních spekulantů, proto nemá žádný význam. Pro světské učence Pán zůstává tajemstvím, třebaže důkladně prostudovali védskou literaturu (vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau). Pán se zcela vymyká představám materialistických učenců, filozofů a vědců. Jeho čistí oddaní Ho však mohou snadno pochopit a Sám v Bhagavad-gītě (18.54) prohlašuje, že Jeho skutečnou povahu může znát jedině ten, kdo překonal stádium poznání a dokázal se zaměstnat v oddané službě Pánu. Nikdo nemůže mít jasné pojetí Pána nebo Jeho svatého jména, podoby, vlastností, zábav atd., dokud není zaměstnán v transcendentální láskyplné službě Jemu. Pokyn Bhagavad-gīty, že ze všeho nejdříve se musíme odevzdat Pánovi a zanechat ostatních činností znamená, že se musíme stát čistými a nepodmíněnými oddanými Pána. Jedině pak Ho můžeme poznat silou své oddané služby.

Mahārāja Parīkṣit uznal v dřívějším verši, že Pána nedovedou pochopit ani velcí vzdělaní učenci. Proč tedy znovu žádá Śukadeva Gosvāmīho, aby poznání o Pánovi vysvětloval dále? Důvod je zřejmý. Śukadeva Gosvāmī byl nejen nesmírně vzdělaný ve védské literatuře, ale byl také velkou seberealizovanou duší a mocným oddaným Pána. Milostí Pána se Jeho oddaný stává mocnější než On Samotný. Osobnost Božství Śrī Rāmacandra se pokoušel postavit most přes Indický oceán, aby se dostal na ostrov Laṅku, ale Śrī Hanumānjī, čistý oddaný Osobnosti Božství, snadno překonal celý oceán jedním velkým skokem. Nejvyšší Pán je ke Svému čistému oddanému tak milostivý, že se někdy zdá, že Jeho milovaný oddaný je mocnější než On Samotný. Pán o Sobě prohlásil, že není schopen zachránit Durvāsu Muniho, přestože Muni byl tak mocný, že dokázal přijít k Pánovi, i když byl ještě hmotně podmíněn. Durvāsu Muniho však zachránil Mahārāja Ambarīṣa, Pánův oddaný. A jelikož oddaný Pána je mocnější než Pán, uctívání oddaného je účinnější než přímé uctívání Pána (mad-bhakta-pūjābhyadhikā).

Závěr je tedy takový, že upřímný oddaný musí nejprve vyhledat duchovního mistra, který nejen dokonale zná védskou literaturu, ale je také velkým oddaným se skutečnou realizací Pána a Jeho různých energií. Bez pomoci takového duchovního mistra není možné dělat žádné pokroky v poznávání transcendentální vědy o Pánovi. A pravý duchovní mistr jako je Śukadeva Gosvāmī nehovoří o Pánovi pouze ve vztahu k Jeho vnitřním silám, ale také vysvětluje, jak Pán zachází se Svými vnějšími silami.

Činnosti vnitřní energie Pána se projevují v Jeho zábavách ve Vṛndāvanu, ale působení Jeho vnější energie je řízeno Jeho podobami Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇua, Garbhodakaśāyī Viṣṇua a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua. Śrīla Viśvanātha Cakravartī dává všem vaiṣṇavům dobrou radu, aby se po vzoru ideálního žáka Mahārāje Parīkṣita a ideálního duchovního mistra Śukadeva Gosvāmīho nezajímali pouze o Pánovy zábavy jako je rāsa-līlā, ale také o činnosti Jeho puruṣāvatārů ve spojení se sṛṣṭi-tattvou, s Jejich úlohami ve stvoření.

Verš

sūta uvāca
ity upāmantrito rājñā
guṇānukathane hareḥ
hṛṣīkeśam anusmṛtya
prativaktuṁ pracakrame

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī řekl; iti — takto; upāmantritaḥ — požádán; rājñā — králem; guṇa-anukathane — o popis transcendentálních vlastností Pána; hareḥ — Osobnosti Božství; hṛṣīkeśam — Pána smyslů; anusmṛtya — náležitě vzpomínal; prativaktum — aby odpověděl; pracakrame — vykonal předběžné věci.

Překlad

Sūta Gosvāmī řekl: Když byl Śukadeva Gosvāmī králem požádán, aby popsal tvůrčí energii Osobnosti Božství, začal systematicky vzpomínat na Pána smyslů (Śrī Kṛṣṇu) a aby správně odpověděl, promluvil následovně:

Význam

Když oddaní Pána přednášejí a popisují transcendentální vlastnosti Pána, nemyslí si, že mohou dělat něco nezávisle. Chápou, že mohou říkat jedině to, co jim vnukne Nejvyšší Pán, vládce smyslů. Smysly individuální bytosti nejsou její vlastní — oddaný ví, že tyto smysly patří Nejvyššímu Pánovi a že mohou být správně využity tehdy, když budou zaměstnány ve službě Pánu. Smysly jsou jako nástroje a hmotné prvky jsou jako materiál, a obojí nám poskytuje Pán, takže vše, co člověk dělá, říká, vidí atd., spadá vždy pod Pánovo řízení. Bhagavad-gītā (15.15) to potvrzuje: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Nikdo nemůže jednat volně a nezávisle, a proto vždy, když chceme něco dělat, jíst či říkat, bychom se měli ucházet o svolení Pána. Díky Jeho požehnání je vše, co oddaný dělá, prosté čtyř nedostatků, které jsou typické pro podmíněnou duši.

Verš

śrī-śuka uvāca
namaḥ parasmai puruṣāya bhūyase
sad-udbhava-sthāna-nirodha-līlayā
gṛhīta-śakti-tritayāya dehinām
antarbhavāyānupalakṣya-vartmane

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; namaḥ — klaním se; parasmai — Nejvyšší; puruṣāya — Osobnosti Božství; bhūyase — úplnému celku; sad-udbhava — stvoření hmotného světa; sthāna — jeho udržování; nirodha — a jeho zničení; līlayā — v podobě zábavy; gṛhīta — přijal; śakti — moc; tritayāya — tři kvality; dehinām — všech, kteří vlastní hmotná těla; antaḥ-bhavāya — Jemu, který v nich pobývá; anupalakṣya — nepředstavitelný; vartmane — ten, Jehož cesty jsou takové.

Překlad

Śukadeva Gosvāmī řekl: S úctou se klaním Pánovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, který pro stvoření hmotného světa přijímá tři kvality přírody. Je úplným celkem sídlícím v těle každého a Jeho cesty jsou nepředstavitelné.

Význam

Tento hmotný svět je projevem tří kvalit — dobra, vášně a nevědomosti — a Nejvyšší Pán přijímá pro stvoření, udržování a zničení hmotného světa podoby tří vládnoucích Božstev: Brahmy, Viṣṇua a Śaṅkary (Śivy). Jako Viṣṇu vstupuje do každého stvořeného hmotného těla. Jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu vstupuje do každého vesmíru a jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu vstupuje do těla každé živé bytosti. Pán Śrī Kṛṣṇa je původem všech viṣṇu-tattev, a proto je zde osloven jako paraḥ pumān a v Bhagavad-gītě (15.18) jako Puruṣottama. Je úplným celkem a puruṣāvatārové jsou Jeho úplné expanze. Bhakti-yoga je jediný proces, kterým můžeme poznat Boha. Jelikož empiričtí filozofové a mystičtí yogīni nedovedou pochopit Osobnost Božství, Pán se nazývá anupalakṣya-vartmane — “Pán nepochopitelné cesty neboli bhakti-yogy”.

Verš

bhūyo namaḥ sad-vṛjina-cchide ’satām
asambhavāyākhila-sattva-mūrtaye
puṁsāṁ punaḥ pāramahaṁsya āśrame
vyavasthitānām anumṛgya-dāśuṣe

Synonyma

bhūyaḥ — znovu; namaḥ — mé poklony; sat — oddaných či zbožných; vṛjina — úzkost; chide — osvoboditel; asatām — ateistů, neoddaných démonů; asambhavāya — ukončení dalšího neštěstí; akhila — úplné; sattva — dobro; mūrtaye — Osobnosti; puṁsām — transcendentalistů; punaḥ — znovu; pāramahaṁsye — nejvyšší stádium duchovní dokonalosti; āśrame — ve stavu; vyavasthitānām — zvláště se nalézajících; anumṛgya — cíl života; dāśuṣe — ten, kdo dává.

Překlad

Znovu a znovu se uctivě klaním Pánovi, který je úplnou podobou existence a transcendence, který osvobozuje zbožné oddané od veškeré úzkosti a ničí další rozvoj ateistických sklonů neoddaných démonů. Transcendentalistům, kteří se nacházejí ve stádiu nejvyšší duchovní dokonalosti, zaručuje, že dojdou ke svému cíli.

Význam

Pán Śrī Kṛṣṇa je úplnou podobou veškeré existence, hmotné i duchovní. Akhila znamená “úplné” neboli to, co není khila, “nižší”. Jak je uvedeno v Bhagavad-gītě, existují dva druhy přírody (prakṛti), hmotná příroda a duchovní příroda, neboli vnější energie Pána a vnitřní energie Pána. Hmotná příroda se nazývá aparā, “nižší”, a duchovní příroda se nazývá “vyšší” nebo “transcendentální”. Podoba Pána tedy nepatří do nižší, hmotné přírody. Je zcela transcendentální. Pán je mūrti, mající transcendentální podobu. Méně inteligentní lidé, kteří nevědí o Jeho transcendentální podobě, Ho popisují jako neosobní Brahman. Brahman jsou však pouze paprsky vycházející z Jeho transcendentálního těla (yasya prabhā). Oddaní, kteří vědí o Jeho transcendentální podobě, Mu nabízejí službu a Pán na ni odpovídá Svojí bezpříčinnou milostí a osvobozuje Své oddané od veškeré úzkosti. Zbožní lidé, kteří dodržují pravidla Ved, jsou Mu také drazí, a proto i oni od Něho dostávají ochranu. Bezbožní a neoddaní jdou proti zásadám Ved, a proto se při rozvíjení svých hříšných činností vždy setkávají s překážkami. Některým z nich Pán věnuje zvláštní přízeň a Osobně je zabije, jako tomu bylo v případě Rāvany, Hiraṇyakaśipua a Kaṁsy — tito démoni tak získají spasení a to znamená konec jejich démonských činností. Pán je jako laskavý otec vždy vlídný ke každému, ať už pomáhá oddaným nebo trestá démony, neboť je úplnou existencí pro všechny individuální existence.

Životní stav paramahaṁsa je nejvyšším stádiem duchovní dokonalosti. Podle Śrīmatī Kuntīdevī jedině paramahaṁsové skutečně chápou Pána. Stejně jako postupně realizujeme transcendenci od neosobního Brahmanu k lokalizované Paramātmě a k Osobnosti Božství, Puruṣottamovi neboli Pánu Kṛṣṇovi, tak také existuje postupný vývoj v duchovním životě sannyāsīna. Postupná stádia vývoje v životním stavu odříkání (sannyāsa) jsou kuṭīcaka, bahūdaka, parivrājakācārya a paramahaṁsa a královna Kuntīdevī, matka Pāṇḍuovců, o nich hovořila ve svých modlitbách k Pánu Kṛṣṇovi (v 8. kapitole prvního zpěvu). Paramahaṁsové obecně mohou být jak mezi oddanými, tak mezi impersonalisty, ale podle Śrīmad-Bhāgavatamu (jak jasně říká Kuntīdevī) paramahaṁsové chápou čistou bhakti-yogu a Kuntīdevī výslovně uvádí, že Pán sestupuje zvláště proto, aby paramahaṁsům přinesl bhakti-yogu (paritrāṇāya sādhūnām). V pravém slova smyslu tedy paramahaṁsa znamená čistý oddaný Pána. Śrīla Jīva Gosvāmī přímo uznává, že nejvyšším cílem života je bhakti-yoga, prostřednictvím které člověk přichází k transcendentální láskyplné službě Pánu. Ti, kteří se vydávají na cestu bhakti-yogy, jsou skuteční paramahaṁsové.

Impersonalisté přijímají bhakti jako prostředek k tomu, aby mohli splynout s existencí Pána v podobě Jeho neosobní brahmajyoti, ale Pán je tak laskavý, že jim umožní i splnění této touhy. V Bhagavad-gītě ujišťuje každého (4.11): ye yathā māṁ prapadyante. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho existují dvě třídy paramahaṁsů, a to brahmānandī (impersonalisté) a premanandī (oddaní), a oběma je umožněno dosáhnout jejich vytoužených cílů, i když premanandī jsou úspěšnější než brahmānandī. Jak brahmānandī, tak i premanandī jsou však transcendentalisté a nemají nic společného s nižší hmotnou přírodou, která je plná existenčních životních problémů.

Verš

namo namas te ’stv ṛṣabhāya sātvatāṁ
vidūra-kāṣṭhāya muhuḥ kuyoginām
nirasta-sāmyātiśayena rādhasā
sva-dhāmani brahmaṇi raṁsyate namaḥ

Synonyma

namaḥ namaḥ te — vzdávám své poklony Tobě; astu — jsi; ṛṣabhāya — velkému společníkovi; sātvatām — členů yaduovské dynastie; vidūra-kāṣṭhāya — ten, kdo je daleko od světských lidí, kteří vyhledávají hádky; muhuḥ — vždy; ku-yoginām — neoddaných; nirasta — zničil; sāmya — rovnocenné postavení; atiśayena — velikostí; rādhasā — bohatstvím; sva-dhāmani — ve Svém sídle; brahmaṇi — v duchovním nebi; raṁsyate — užívá; namaḥ — klaním se.

Překlad

Uctivě se klaním Pánovi, který je společníkem Yaduovců a který je vždy nedosažitelný pro neoddané. Je nejvyšším uživatelem hmotných i duchovních světů, ale přesto si užívá Svého vlastního sídla v duchovním nebi. Nikdo se Mu nevyrovná, protože Jeho transcendentální bohatství je nekonečné.

Význam

Transcendentální projevy Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy mají dvě stránky. Pro čisté oddané je stálým společníkem, jako je tomu v případě, kdy se stal rodinným členem yaduovské dynastie, přítelem Arjuny nebo jedním z obyvatel Vṛndāvanu, například synem Nandy a Yaśody, přítelem Sudāmy, Śrīdāmy a Madhumaṅgaly, milencem vrajabhūmských dívek atd. To je projev Jeho osobních rysů. A ve Svém neosobním rysu šíří paprsky brahmajyoti, které jsou neomezené a všeprostupující. Část této všeprostupující brahmajyoti, která se přirovnává ke slunečním paprskům, je zakryta temnotou mahat-tattvy a této bezvýznamné části se říká hmotný svět. V hmotném světě existuje nespočetně mnoho vesmírů jako je ten, ve kterém žijeme, a v každém z nich jsou stovky tisíc planet jako je Země. Materialisté jsou více či méně okouzleni neomezenou expanzí Pánových paprsků, ale oddané zajímá více Jeho osobní podoba, z níž všechno emanuje (janmādy asya yataḥ). Stejně jako sluneční paprsky vycházejí ze slunce, brahmajyoti vychází z Goloky Vṛndāvany, nejvyšší duchovní planety v duchovním nebi. Nezměřitelné duchovní nebe je plné duchovních planet, které se nazývají Vaikuṇṭhy a jsou vysoko nad hmotným nebem. Materialisté nemají dostatečné informace ani o hmotném nebi. Jak tedy mohou uvažovat o duchovním nebi? Jsou proto vždy velice daleko od Pána. I kdyby v budoucnosti byli schopni vyvinout stroje, které by dosáhly rychlosti větru nebo mysli, stále by nemohli ani pomýšlet na dosažení planet v duchovním nebi. Pro materialisty tedy Pán a Jeho sídlo zůstanou provždy mýtem nebo záhadou, ale oddaným Pán vždy nabízí Svoji společnost.

Jeho bohatství v duchovním nebi je nezměrné. Pán v podobě Svých úplných expanzí se Svými osvobozenými oddanými společníky obývá všechny duchovní planety, nesčetné Vaikuṇṭhaloky, ale impersonalistům, kteří chtějí splynout s existencí Pána, je dovoleno setrvávat pouze jako duchovní jiskry v brahmajyoti. Impersonalisté nejsou kvalifikováni k tomu, aby se stali společníky Pána, ať už na Vaikuṇṭhalokách nebo na nejvyšší planetě Goloce Vṛndāvaně, která je označena v Bhagavad-gītě jako mad-dhām a zde v tomto verši jako sva-dhām Pána.

Mad-dhām neboli sva-dhām jsou popsány v Bhagavad-gītě (15.6) následujícím způsobem:

na tad bhāsayate sūryo
na śaśāṅko na pāvakaḥ
yad gatvā na nivartante
tad dhāma paramaṁ mama

V Pánově sva-dhāmu není zapotřebí slunce, měsíce ani elektřiny. Tento dhām neboli “místo” je naprosto svrchovaný a ten, kdo ho dosáhne, se nikdy nevrací do hmotného světa.

Vaikuṇṭhaloky a Goloka Vṛndāvana jsou samovyzařující planety a paprsky, které tyto sva-dhāmy Pána vydávají, tvoří záři brahmajyoti. Jak dále potvrzují Vedy jako je Muṇḍaka Upaniṣad (2.2.10), Kaṭha Upaniṣad (2.2.15) a Śvetāśvatara Upaniṣad (6.14):

na tatra sūryo bhāti na candra-tārakaṁ
nemā vidyuto bhānti kuto 'yam agniḥ
tam eva bhāntam anu bhāti sarvaṁ
tasya bhāsā sarvam idaṁ vibhāti

Ve sva-dhāmu Pána není pro osvětlení zapotřebí slunce, měsíce ani hvězd. Není tam třeba ani elektřiny, nemluvě o hořících lampách. Veškeré světlo a záře původně pocházejí právě z těchto samovyzařujících planet a každý třpyt je pouhým odrazem tohoto sva-dhāmu.

Ten, kdo je oslněn září neosobní brahmajyoti, nemůže znát osobní rys Transcendence — proto v Īśopaniṣadě (15) je modlitba k Pánu, aby odstranil Svoji oslnivou záři a umožnil tak oddanému spatřit Jeho skutečnou podobu.

hiraṇmayena pātreṇa
satyasyāpihitaṁ mukham
tat tvaṁ pūṣann apāvṛṇu
satya-dharmāya dṛṣṭaye

“Ó Pane, jsi udržovatelem všeho, hmotného i duchovního, a všechno vzkvétá jedině Tvojí milostí. Oddaná služba Tobě, bhakti-yoga, je skutečným náboženstvím (satya-dharma) a já jsem v této službě zaměstnán. Proto mě prosím ochraň a ukaž mi Svoji skutečnou tvář. Odstraň laskavě závoj Svých paprsků brahmajyoti, abych viděl Tvoji věčnou podobu plnou blaženosti a poznání.”

Verš

yat-kīrtanaṁ yat-smaraṇaṁ yad-īkṣaṇaṁ
yad-vandanaṁ yac-chravaṇaṁ yad-arhaṇam
lokasya sadyo vidhunoti kalmaṣaṁ
tasmai subhadra-śravase namo namaḥ

Synonyma

yat — Jehož; kīrtanam — oslavování; yat — na Něhož; smaraṇam — vzpomínání; yat — Jehož; īkṣaṇam — shlížení; yat — k Němuž; vandanam — modlení se; yat — o Němž; śravaṇam — naslouchání; yat — Jehož; arhaṇam — uctívání; lokasya — všech lidí; sadyaḥ — vždy; vidhunoti — očišťuje; kalmaṣam — účinky hříchů; tasmai — Jemu; subhadra — dokonale příznivému; śravase — ten, o kom se naslouchá; namaḥ — klaním se; namaḥ — znovu a znovu.

Překlad

Uctivě se klaním dokonale příznivému Pánu Śrī Kṛṣṇovi, který ihned očišťuje od všech hříšných reakcí každého, kdo Ho oslavuje, kdo na Něho vzpomíná, kdo navštěvuje Jeho chrámy, aby Ho mohl shlédnout, kdo se k Němu modlí, naslouchá o Něm a kdo Ho uctívá.

Význam

Śrī Śukadeva Gosvāmī, největší autorita, v tomto verši doporučuje vznešenou podobu náboženských úkonů, kterými se člověk může osvobodit od všech reakcí za své hříchy. Kīrtanam neboli oslavování Pána lze vykonávat mnoha způsoby jako je vzpomínání, navštěvování chrámů a shlížení Božstev, skládání modliteb před Pánem a naslouchání přednáškám o Jeho slávě, kterou popisuje Śrīmad-Bhāgavatam či Bhagavad-gītā. Kīrtanam lze vykonávat jak zpěvem o slávě Pána za doprovodu melodické hudby, tak přednesem písem jako je Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā.

Oddaní nemusí být zklamáni, že nejsou v Pánově přítomnosti, třebaže si to někdy myslí. Oddaná služba prostřednictvím opěvování, naslouchání, vzpomínání atd. (buď všech způsobů najednou nebo některých nebo dokonce i jen jednoho z nich) nám přinese vytoužený výsledek, neboť budeme ve společnosti Pána tím, že Mu budeme tímto způsobem transcendentálně a láskyplně sloužit. Už samotný zvuk svatého jména Pána Kṛṣṇy nebo Rāmy může okamžitě očistit a zduchovnit celou atmosféru. Musíme bezpečně vědět, že Pán je přítomný všude, kde se taková čistá transcendentální služba vykonává, a proto ten, kdo bez přestupků provádí kīrtanam, má přímou společnost Pána. Stejně tak i vzpomínání a modlitby nám mohou přinést vytoužený výsledek, jsou-li vykonávány správným způsobem a pod zkušeným vedením. Nesmíme si vymýšlet vlastní způsoby oddané služby. Můžeme uctívat podobu Pána v chrámu nebo můžeme skládat Pánovi modlitby v mešitě nebo kostele, kde není Jeho osobní podoba přítomná, a jistě budeme osvobozeni od reakcí na své hříchy. Musíme si ovšem dávat veliký pozor, abychom se nedopouštěli hříchů vědomě s očekáváním, že uctívání v chrámu nebo skládání modliteb v kostele nás osvobodí od jejich reakcí. Taková mentalita vědomého hřešení na síle oddané služby se nazývá nāmno balād yasya hi pāpa-buddhiḥ a je největším přestupkem při vykonávání oddané služby. Naslouchání je proto nezbytné, abychom se dokázali vyhnout takovým nástrahám hříchu, a aby Śukadeva Gosvāmī důležitost naslouchání ještě více zdůraznil, vzývá zde všechnu přízeň osudu.

Verš

vicakṣaṇā yac-caraṇopasādanāt
saṅgaṁ vyudasyobhayato ’ntar-ātmanaḥ
vindanti hi brahma-gatiṁ gata-klamās
tasmai subhadra-śravase namo namaḥ

Synonyma

vicakṣaṇāḥ — vysoce inteligentní; yat — kteří; caraṇa-upasādanāt — pouze se odevzdají lotosovým nohám; saṅgam — připoutanosti; vyudasya — zcela se vzdávají; ubhayataḥ — k současnosti a budoucnosti; antaḥ-ātmanaḥ — srdcem a duší; vindanti — činí pokrok; hi — jistě; brahma-gatim — k duchovní existenci; gata-klamāḥ — bez potíží; tasmai — Jemu; subhadra — dokonale příznivému; śravase — tomu, o Němž se naslouchá; namaḥ — klaním se; namaḥ — znovu a znovu.

Překlad

Znovu a znovu se uctivě klaním dokonale příznivému Pánu Śrī Kṛṣṇovi. Inteligentní lidé, kteří se pouze odevzdají u Jeho lotosových nohou, jsou zbaveni veškeré připoutanosti k současnosti i budoucnosti a bez potíží činí pokroky na cestě k duchovní existenci.

Význam

Pán Śrī Kṛṣṇa několikrát poučil Arjunu a s ním i všechny ostatní, aby se stali Jeho čistými oddanými. Na závěr Svých pokynů v Bhagavad-gītě (18.64-66) mu sdělil velice důvěrné rady:

sarva-guhyatamaṁ bhūyaḥ
śṛṇu me paramaṁ vacaḥ
iṣṭo 'si me dṛḍham iti
tato vakṣyāmi te hitam
man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo ’si me
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

“Můj milý Arjuno, jsi Mi velice drahý, a pro tvé dobro ti odhalím nejtajnější pokyny ze všech. Jsou prosté: staň se Mým čistým oddaným, odevzdej se pouze Mně a Já ti slibuji plnou duchovní existenci, ve které získáš věčné právo na transcendentální láskyplnou službu Mně. Zanech všech ostatních druhů náboženství, odevzdej se výhradně Mně a věř, že Já tě ochráním od všech tvých hříšných činů a že tě osvobodím. Už neměj žádný strach.”

Inteligentní lidé přijmou tento závěrečný pokyn Pána se vší vážností. Poznání vlastního já je prvním krokem v duchovní realizaci a nazývá se důvěrné poznání a o krok dál je realizace Boha, která se nazývá ještě důvěrnější poznání. Vrcholem učení Bhagavad-gīty je realizace Boha a jakmile člověk dosáhne tohoto stádia, stane se přirozeně a dobrovolně oddaným Pána a začne Mu prokazovat láskyplnou transcendentální službu. Tato oddaná služba Pánovi se vždy zakládá na lásce k Bohu a je jiná než rutinní služba, jakou předepisuje karma-yoga, jñāna-yoga nebo dhyāna-yoga. V Bhagavad-gītě jsou různé pokyny pro různé druhy lidí a je tam popsána varṇāśrama-dharma, sannyāsa-dharma, yati-dharma, život v odříkání, ovládání smyslů, meditace, způsob získávání mystických sil atd., ale ten, kdo se plně odevzdá Pánovi, aby Mu sloužil ze spontánní lásky k Němu, skutečně naplňuje podstatu všeho poznání popsaného ve Vedách. Člověk, který inteligentně přijme tuto metodu, velice rychle dosáhne dokonalosti života. Tato dokonalost lidského života se nazývá brahma-gati neboli pokroky na cestě k duchovní existenci. Śrīla Jīva Gosvāmī na základě védských textů prohlašuje, že brahma-gati znamená dosáhnout podobné duchovní podoby jako má Pán, ve které osvobozená živá bytost žije věčně na jedné z duchovních planet v duchovním nebi. Čistý oddaný Pána této dokonalosti života snadno dosáhne, aniž by se musel věnovat obtížným metodám. Život oddaného naplňuje kīrtanam, smaraṇam, īkṣaṇam atd., jak bylo uvedeno v předchozím verši. Tento jednoduchý způsob duchovního života tedy musí přijmout každý, kdo chce dosáhnout nejvyšší dokonalosti, která je dostupná pro lidi všech skupin a kategorií v kterékoliv části světa. Když Brahmā přistoupil k Pánu Kṛṣṇovi, který si hrál jako dítě ve Vṛndāvanu, modlil se k Němu následujícími slovy:

śreyaḥ-sṛtiṁ bhaktim udasya te vibho
kliśyanti ye kevala-bodha-labdhaye
teṣām asau kleśala eva śiṣyate
nānyad yathā sthūla-tuṣāvaghātinām

(Bhāg. 10.14.4)

Bhakti-yoga je nejvyšším stupněm dokonalosti, kterého může inteligentní člověk dosáhnout namísto vykonávání velkého množství duchovních činností. V citovaném verši je uveden velice výstižný příklad — hrst skutečné rýže je cennější než hromady prázdných rýžových slupek. Stejně tak by nás nemělo přitahovat žonglérství karma-kāṇḍy či jñāna-kāṇḍy ani gymnastické cviky yogy, ale měli bychom inteligentně začít vykonávat jednoduché kīrtanam, smaraṇam atd. pod vedením pravého duchovního mistra, a tak bez potíží dosáhnout nejvyšší dokonalosti.

Verš

tapasvino dāna-parā yaśasvino
manasvino mantra-vidaḥ sumaṅgalāḥ
kṣemaṁ na vindanti vinā yad-arpaṇaṁ
tasmai subhadra-śravase namo namaḥ

Synonyma

tapasvinaḥ — velcí mudrci; dāna-parāḥ — velcí dárci milodarů; yaśasvinaḥ — slavné osobnosti; manasvinaḥ — velcí filozofové nebo mystici; mantra-vidaḥ — velcí recitátoři védských hymnů; su-maṅgalāḥ — přísní následovníci védských zásad; kṣemam — dobrých výsledků; na — nikdy; vindanti — dosáhnou; vinā — bez; yat-arpaṇam — odevzdání se; tasmai — Jemu; subhadra — příznivému; śravase — naslouchající o Něm; namaḥ — klaním se; namaḥ — znovu a znovu.

Překlad

Znovu a znovu se hluboce klaním dokonale příznivému Pánu Śrī Kṛṣṇovi, protože velcí mudrci, velcí dárci milodarů, slavné osobnosti, velcí filozofové a mystici, velcí recitátoři védských hymnů a přísní následovníci védských zásad nemohou dosáhnout žádných dobrých výsledků, pokud své vyjímečné vlastnosti nepoužijí ve službě Pánu.

Význam

Velká učenost, sklon k dobročinnosti, politické, společenské či náboženské vůdčí postavení v lidské společnosti, filozofická spekulace, provádění yogy, znalost védských rituálů a všechny ostatní dobré vlastnosti člověku slouží k dosažení dokonalosti jedině tehdy, když jsou zaměstnány ve službě Pánu. V opačném případě se všechny tyto vlastnosti stávají jen zdrojem těžkostí. Všeho lze využít buď k uspokojování vlastních smyslů nebo ve službě někomu jinému, než jsme my sami. Existují dva druhy sobectví, sobectví osobní a rozšířené, ale není mezi nimi žádný kvalitativní rozdíl. Krádež pro svůj osobní zájem nebo pro zájem rodiny je stejné kvality — v obou případech se jedná o zločin. Žádný zákon v žádné zemi nezprostí viny zloděje, který prohlašuje, že je nevinen, protože nekradl pro svůj osobní zájem, ale pro zájem své společnosti nebo země. Lidé nevědí, že vlastní zájem živé bytosti je dokonalý jedině tehdy, když se shoduje se zájmem Pána. Proč je například důležité udržovat tělo a duši pohromadě? Vyděláváme peníze pro udržování těla (sebe nebo celé společnosti), ale dokud nemáme vědomí Boha, dokud neudržujeme toto tělo proto, abychom realizovali svůj vztah s Bohem, veškeré naše úsilí pro udržení duše a těla pohromadě se podobá úsilí zvířat. Smysl udržování lidského těla je jiný než smysl udržování zvířecího těla. Podobně rozvoj vzdělanosti, hospodářský pokrok, filozofický výzkum, studium védské literatury nebo i vykonávání zbožných činností (jako je dobročinnost, otevírání nemocnic a rozdávání potravin) se musí pojit s Pánem. Cílem všech těchto činností a snah musí být, abychom potěšili Pána a ne abychom uspokojili nějakou jinou oddělenou osobu nebo skupinu lidí (saṁsiddhir hari toṣaṇam). Tatáž zásada je potvrzena v Bhagavad-gītě (9.27), kde se říká, že vše, co dáváme jako milodar, a vše, co činíme jako odříkání, musíme dávat Pánovi nebo činit jen kvůli Němu. Zkušení vůdci bezbožné lidské civilizace nedosáhnou svými pokusy o rozvoj vzdělání či hospodářský pokrok žádného dobrého výsledku, dokud nebudou mít vědomí Boha. A získat vědomí Boha je možné jedině nasloucháním o dokonale příznivém Pánovi, Jehož popisují písma jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam.

Verš

kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā
ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ
ye ’nye ca pāpā yad-apāśrayāśrayāḥ
śudhyanti tasmai prabhaviṣṇave namaḥ

Synonyma

kirāta — provincie staré Bhāraty; hūṇa — část Německa a Ruska; āndhra — provincie v jižní Indii; pulinda — Řekové; pulkaśāḥ — jiná provincie; ābhīra — část starého Sindu; śumbhāḥ — jiná provincie; yavanāḥ — Turci; khasa-ādayaḥ — mongolská provincie; ye — dokonce i ti; anye — další; ca — také; pāpāḥ — propadlí hříšným činnostem; yat — kteří; apāśraya-āśrayāḥ — se odevzdali oddaným Pána; śudhyanti — ihned očištěni; tasmai — Jemu; prabhaviṣṇave — mocnému Viṣṇuovi; namaḥ — s úctou se klaním.

Překlad

Kirātové, Hūṇové, Āndhrové, Pulindové, Pulkaśové, Ābhīrové, Śumbhové, Yavanové, členové ras Khasa i jiní lidé propadlí hříšným činnostem mohou být díky svrchované moci Pána očištěni, když se odevzdají Jeho oddaným. Proto Mu vzdávám své hluboké poklony.

Význam

Kirāta: Provincie ve staré Bhārata-varṣe, o které je zmínka v Bhīṣma-parvě Mahābhāraty. “Kirātové” je obvyklé označení domorodých kmenů v Indii a stará provincie Kirāta se rozkládá v oblastech Čhóta Nagpur a Santal Parganas v Biharsku.

Hūṇa: Oblast východního Německa a část Ruska je známá jako provincie Hūṇů. “Hūṇové” se také někdy říká jednomu horskému kmeni.

Āndhra: Provincie v jižní Indii, uvedená v Bhīṣma-parvě Mahābhāraty. Dodnes existuje pod tímto jménem.

Pulinda: V Mahābhāratě (Ādi-parva 174.38) se mluví o obyvatelích provincie jménem Pulinda. Tuto zemi dobyl Bhīmasena a Sahadeva. Řekové se nazývají “Pulindové” a ve Vana-parvě Mahābhāraty je uvedeno, že nevédská rasa z této oblasti bude vládnout celému světu. Provincie Pulinda byla také jednou z provincií Bhāraty a její obyvatelé byli z řad kṣatriyských králů. Jelikož se však později odchýlili od bráhmanské kultury, dostali název mlecchové (stejně jako ti, kteří nenásledují islámskou kulturu, jsou nazýváni “kafirové” a ti, kteří nenásledují křesťanskou kulturu, jsou nazýváni “pohané”).

Ābhīra: Toto jméno se také objevuje v Mahābhāratě, jak v Sabhā-parvě, tak v Bhīṣma-parvě. Je uvedeno, že tato provincie se nalézala kolem řeky Sarasvatī v Sindu. Sindská provincie se dříve rozprostírala až k protějšímu břehu Arabského moře a všichni její obyvatelé se nazývali “Ābhīrové”. Spadali pod vládu Mahārāje Yudhiṣṭhira a podle prohlášení Mārkaṇḍeyi měli mlecchové z této části světa také vládnout celé Bhāratě. To se později potvrdilo, stejně jako v případě Pulindů. Alexandr Veliký dobyl Indii za Pulindy a Mohamed Ghori dobyl Indii za Ābhīry. Ābhīrové byli také dříve kṣatriyové, kteří se drželi bráhmanské kultury, ale své spojení přerušili. Ve strachu před Paraśurāmou se tito kṣatriyové ukryli v hornaté oblasti Kavkazu a později se začali nazývat Ābhīrové. Místo, které obývali, dostalo jméno Ābhīradeśa.

Śumbhové neboli Kaṅkové: Obyvatelé Kaṅky, provincie staré Bhāraty, uvedení v Mahābhāratě.

Yavanové: Yavana bylo jméno jednoho ze synů Mahārāje Yayātiho, jemuž byla svěřena vláda nad částí světa nyní známou jako Turecko. Turci jsou tedy Yavanové jakožto potomci Mahārāje Yavany. Yavanové byli kṣatriyové, ale po opuštění bráhmanské kultury se z nich stali mleccha-yavanové. Popisy Yavanů jsou v Mahābhāratě (Ādi-parva 85.34). Jako Yavana byl také známý princ jménem Turvasu, jehož zemi dobyl Sahadeva, jeden z Pāṇḍuovců. Západní Yavana se na naléhání Karṇy spojil v bitvě na Kurukṣetře s Duryodhanou. Bylo předpovězeno, že tito Yavanové rovněž dobyjí Indii, a i to se potvrdilo.

Khasa: O obyvatelích Khasadeśe se hovoří v Mahābhāratě (Droṇa-parvě). Jako “Khasové” se obvykle označují ti, kterým roste jen malý knír—jedná se tedy o Mongoly, Číňany a další, kteří nesou tento znak.

Výše uvedená historická jména označují různé národy světa. I lidé stále zaměstnaní hříšnými činnostmi se mohou napravit a dojít na úroveň dokonalých lidských bytostí, pokud se odevzdají oddaným Pána. Ježíš Kristus a Mohamed, dva mocní oddaní Pána, vykonali na Zemi ve jménu Pána nesmírnou službu. A ze slov Śrīly Śukadeva Gosvāmīho vyplývá, že pokud současní vůdci lidské společnosti namísto dalšího rozvoje bezbožné civilizace svěří řešení světových problémů oddaným Pána (pro tento účel již byla vytvořena celosvětová organizace s názvem Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy), pak může milostí Všemocného Pána nastat celková změna v srdcích všech lidí na celém světě, protože Pánovi oddaní dokáží takovou změnu uskutečnit tím, že očistí prach z myslí obyčejných lidí. Politici mohou zůstat na svých místech, protože čistí oddaní Pána se nezajímají o politické vedení nebo o diplomatické zápletky. Oddaní chtějí pouze vidět, aby obyčejní lidé nebyli sváděni politickou propagandou a aby cenný lidský život nebyl znehodnocován následováním civilizace, která je z konečného hlediska určená ke zkáze. Pokud se politici nechají vést dobrými radami oddaných, může se změnit tvář celé společnosti a díky očistnému kázání oddaných nastane obrat v celosvětové situaci, jak ukázal Pán Caitanya. Stejně jako Śukadeva Gosvāmī začíná svoji modlitbu slovem yat-kīrtanam, tak i Pán Caitanya učil, že oslavování svatého jména Pána může důkladně změnit lidská srdce a odstranit nepřátelství mezi národy, které vzniká vinou politiků. A jakmile bude uhašen oheň nedorozumění, bude následovat další pokrok. Cílem života je vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu, jak jsme již v této knize několikrát rozebírali.

Podle vaiṣṇavského učení o oddané službě neexistuje pro nikoho nepřekonatelná překážka v rozvoji realizace Boha. Vaiṣṇava je dostatečně mocný, aby se jeho zásluhou stal vaiṣṇavou dokonce i Kirāta a jiní, jak je uvedeno v tomto verši. V Bhagavad-gītě (9.32) Pán říká, že každý se může stát Jeho oddaným (i lidé nízkého původu, ženy, śūdrové či vaiśyové), a každý, kdo se stane oddaným, se může vrátit domů, zpátky k Bohu. Jedinou nutnou kvalifikací je odevzdat se čistému oddanému Pána, který má důkladné poznání transcendentální vědy o Kṛṣṇovi (z Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu). Každý, kdo se dobře seznámí s vědou o Kṛṣṇovi — bez ohledu na to, ve které části světa se narodil — se stává čistým oddaným a duchovním mistrem ostatních lidí a může je napravit a očistit jejich srdce. I ten nejhříšnější člověk se může očistit stykem s čistým vaiṣṇavou. Vaiṣṇava proto přijímá upřímné žáky z kterékoliv části světa bez ohledu na jejich kastu či vyznání a prostřednictvím usměrňujících zásad je povyšuje do postavení čistých vaiṣṇavů, kteří jsou transcendentální bráhmanské kultuře. Kastovní systém neboli varṇāśrama-dharma už nefunguje ani mezi jeho takzvanými následovníky a v podmínkách současné společenské, politické a hospodářské revoluce ani není možné tuto instituci obnovit. Z duchovního hlediska může být jako vaiṣṇava přijat každý bez ohledu na tradice jeho země, neboť tento transcendentální proces nezná tělesné překážky. Na pokyn Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua tedy můžeme kázat Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītu po celém světě a pomoci všem, kteří chtějí toto transcendentální náboženství přijmout. Takovou kulturní propagandu oddaných jistě přijmou všichni uvažující a zvídaví lidé, kteří nejsou svázáni předsudky a zvyky nějaké země. Vaiṣṇava nikdy nesoudí jiného vaiṣṇavu podle jeho původu, stejně jako nikdy nepovažuje Božstvo Pána v chrámu za modlu a Śrīla Śukadeva Gosvāmī vzývá požehnání všemocného Pána (prabhaviṣṇave namaḥ), aby v tomto směru odstranil všechny pochybnosti. Stejně jako všemocný Pán přijímá ve Své podobě Božstva v chrámu pokornou službu Svého oddaného vykonávajícího oddané uctívání arcana, tak i tělo čistého vaiṣṇavy se ihned transcendentálně změní, když se odevzdá službě Pánu a dostane průpravu od kvalifikovaného vaiṣṇavy. Vaiṣṇavská pravidla v této souvislosti přikazují: arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-buddhiḥ śrī-viṣṇor nāmni śabda-sāmānya-buddhiḥ atd. “Nikdo nemá pokládat Božstvo Pána uctívané v chrámu za modlu nebo autorizovaného duchovního mistra za obyčejného člověka. Nikdo také nemá považovat čistého vaiṣṇavu za příslušníka nějaké kasty.” (Padma Purāṇa)

Závěr je takový, že Pán, který je všemocný, může přijmout každého člověka, bez ohledu na jeho původ a postavení, buď Osobně nebo prostřednictvím Svého autorizovaného zástupce, duchovního mistra. Pán Caitanya do Svého hnutí přijal mnoho lidí, kteří stáli mimo varṇāśramskou společnost a Sám o Sobě prohlásil pro naše poučení, že nepatří k žádné kastě nebo společenskému řádu, ale že je věčným služebníkem služebníka Pána dívek ve Vṛndāvanu (Pána Kṛṣṇy). To je cesta seberealizace.

Verš

sa eṣa ātmātmavatām adhīśvaras
trayīmayo dharmamayas tapomayaḥ
gata-vyalīkair aja-śaṅkarādibhir
vitarkya-liṅgo bhagavān prasīdatām

Synonyma

saḥ — On; eṣaḥ — to je; ātmā — Nadduše; ātmavatām — seberealizovaných duší; adhīśvaraḥ — Nejvyšší Pán; trayī-mayaḥ — zosobněné Vedy; dharma-mayaḥ — zosobněná náboženská písma; tapaḥ-mayaḥ — zosobněné odříkání; gata-vyalīkaiḥ — od těch, kteří se nijak nepřetvařují; aja — Brahmājī; śaṅkara-ādibhiḥ — od Pána Śivy a dalších; vitarkya-liṅgaḥ — ten, k Němuž se vzhlíží s bázní a úctou; bhagavān — Osobnost Božství; prasīdatām — nechť je ke mně laskavý.

Překlad

Vždyť On je Nadduše a Nejvyšší Pán všech seberealizovaných duší. Je zosobněním Ved, náboženských písem a odříkání. Uctívá Ho Pán Brahmā, Śiva a všichni ti, kteří jsou transcendentální veškeré přetvářce. Kéž tento Nejvyšší Absolutní Pán, který sklízí bázeň a úctu, je se mnou spokojen.

Význam

I když je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Pánem všech, kteří jdou po různých cestách k seberealizaci, poznat Ho mohou jedině ti, kteří jsou nad veškerou přetvářkou. Každý hledá věčný mír nebo věčný život a s tímto cílem každý buď studuje védská nebo jiná náboženská písma nebo podstupuje přísné odříkání jako empirický filozof, mystický yogī nebo čistý oddaný atd. Nejvyššího Pána však dokonale realizují jedině oddaní, protože se nijak nepřetvařují. Ti, kteří jdou po cestě seberealizace, se obvykle dělí na karmī, jñānī, yogīny a oddané Pána. Karmī, kteří jsou velice přitahováni plodonosnými védskými rituály, jsou nazýváni bhukti-kāmī neboli “ti, kteří touží po hmotném požitku”. Jñānī, kteří se snaží splynout s Nejvyšším prostřednictvím mentálních spekulací, jsou nazýváni mukti-kāmī neboli “ti, kteří touží po osvobození z hmotné existence”. Mystičtí yogīni, kteří provozují různé druhy odříkání, aby dosáhli osmi druhů hmotné dokonalosti a nakonec se v tranzu setkali s Nadduší (Paramātmou), jsou nazýváni siddhi-kāmī neboli “ti, kteří touží po mystických silách” a chtějí se stát menší než nejmenší nebo těžší než nejtěžší, získat vše, co si přejí, mít vládu nad každým, stvořit vše podle svého přání atd. Mocný yogī toto všechno dokáže, ale oddaní Pána nechtějí nic pro své vlastní uspokojení. Chtějí pouze sloužit Pánovi, protože Pán je veliký a oni jsou jakožto živé bytosti věčně Jeho podřízenými částmi. Tato dokonalá realizace své totožnosti oddanému pomáhá, aby se zbavil hmotných tužeb, aby si nepřál nic pro sebe samého, a proto jsou oddaní nazýváni niṣkāmī, “bez jakékoliv touhy”. Přirozenou vlastností živé bytosti je, že se nemůže zbavit všech tužeb. Jak bhukti-kāmī, tak mukti-kāmī i siddhi-kāmī touží po něčem pro své vlastní uspokojení, ale oddaní Pána, niṣkāmī, chtějí všechno pro Jeho uspokojení. Zcela závisejí na pokynech Pána a jsou vždy připraveni vykonávat svoji povinnost k Jeho spokojenosti.

Arjuna zpočátku vystupoval jako jeden z těch, kteří chtějí uspokojit sami sebe, neboť se chtěl vyhnout boji v bitvě na Kurukṣetře, ale Pán odstranil jeho touhy tím, že mu přednesl Bhagavad-gītu, v níž vysvětlil, jak vypadá karma-yoga, jñāna-yoga, haṭha-yoga i bhakti-yoga. Jelikož Arjuna neznal přetvářku, změnil své rozhodnutí a uspokojil Pána souhlasem, že bude bojovat (kariṣye vacanaṁ tava). Tak se z něho stal niṣkāmī.

Záměrně jsou zde uvedeny příklady Brahmy a Pána Śivy, protože Brahmājī, Pán Śiva, Śrīmatī Lakṣmījī a čtyři Kumārové (Sanaka, Sanātana atd.) jsou zakladatelé čtyř vaiṣṇavských sampradāyí, které jsou prosté sobeckých tužeb. Všechny tyto osobnosti jsou prosté veškeré přetvářky. Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětluje slovo gata-vyalīkaiḥ jako projjhita-kaitavaiḥ, což označuje ty, kteří jsou prosti veškeré přetvářky (tedy pouze čisté oddané). V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 19.149) je řečeno:

kṛṣṇa-bhakta—niṣkāma, ata eva 'śānta'
bhukti-mukti-siddhi-kāmī, sakali 'aśānta'

Lidé, kteří touží po plodech svých zbožných činností, kteří si přejí spasení a splynutí s Nejvyšším nebo chtějí získat hmotné mystické síly, jsou stále neklidní, protože chtějí něco sami pro sebe, ale oddaný je naprosto vyrovnaný, protože nežádá nic pro sebe a je vždy připraven sloužit Pánu. Závěr je tedy takový, že Pán vládne všem, neboť nikdo nedokáže naplnit svoji touhu bez Jeho svolení, a v Bhagavad-gītě (8.9) prohlašuje, že všechny tyto výsledky uděluje pouze On, protože On je adhīśvara (původní vládce) každého: vedāntistů, velkých karma-kāṇḍīyů, významných náboženských vůdců, velkých asketů a všech, kteří usilují o duchovní rozvoj. Konečné realizace Boha dosáhnou pouze oddaní, kteří neznají přetvářku. Śrīla Śukadeva Gosvāmī proto klade zvláštní důraz na oddanou službu Pánu.

Verš

śriyaḥ patir yajña-patiḥ prajā-patir
dhiyāṁ patir loka-patir dharā-patiḥ
patir gatiś cāndhaka-vṛṣṇi-sātvatāṁ
prasīdatāṁ me bhagavān satāṁ patiḥ

Synonyma

śriyaḥ — všechno bohatství; patiḥ — vlastník; yajña — oběti; patiḥ — ten, který řídí; prajā-patiḥ — vůdce všech živých bytostí; dhiyām — inteligence; patiḥ — Pán; loka-patiḥ — majitel všech planet; dharā — Země; patiḥ — nejvyšší; patiḥ — hlava; gatiḥ — cíl; ca — také; andhaka — jeden z králů yaduovské dynastie; vṛṣṇi — první král yaduovské dynastie; sātvatām — Yaduovci; prasīdatām — kéž je milostivý; me — ke mně; bhagavān — Pán Śrī Kṛṣṇa; satām — všech oddaných; patiḥ — Pán.

Překlad

Kéž je Pán Śrī Kṛṣṇa, Jehož uctívají všichni oddaní a který je ochráncem a slávou všech králů yaduovské dynastie jako jsou Andhaka a Vṛṣṇi, který je manželem všech bohyní štěstí, hlavní postavou všech obětí a tudíž vůdcem všech živých bytostí, Pánem veškeré inteligence, vlastníkem všech planet, duchovních i hmotných, a nejvyšší inkarnací na Zemi (nejvyšší všechno), kéž je ke mně milostivý.

Význam

Śukadeva Gosvāmī je jedním z význačných gata-vyalīků neboli osobností, které nemají žádné mylné představy, a na základě své vlastní realizace zde Pána Śrī Kṛṣṇu popisuje jako souhrn veškeré dokonalosti neboli Osobnost Božství. Každý se uchází o přízeň bohyně štěstí, ale lidé nevědí, že Pán Śrī Kṛṣṇa je milovaným manželem všech bohyní štěstí. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Pán ve Své transcendentální říši Goloce Vṛndāvaně vždy pase stáda krav surabhi a je obsluhován stovkami tisíc bohyní štěstí. Všechny tyto bohyně štěstí jsou projevy Jeho transcendentální energie blaženosti (hlādinī-śakti), která je jedním aspektem Jeho vnitřní energie. Když se Pán zjevil na této Zemi, částečně ukázal činnosti Své energie blaženosti ve Své rāsa-līle, aby připoutal pozornost podmíněných duší, které všechny touží po iluzorní blaženosti degradovaného sexuálního požitku. Čistý oddaný Pána, Śukadeva Gosvāmī, byl naprosto odpoutaný od fantazmagorie pohlavního života v hmotném světě a nerozebíral tyto projevy Pánovy energie blaženosti proto, že by měly něco společného se sexem, ale proto, aby vychutnal transcendentální chuť, která je nepochopitelná pro materialisty posedlé sexuálními touhami. Pohlavní život v hmotném světě je hlavní příčinou podmínění, které poutá živé bytosti v okovech iluze, a Śukadeva Gosvāmī se o něj nikdy nezajímal. Stejně tak projevy Pánovy energie blaženosti nemají s takovými degradovanými věcmi nic společného. Pán Caitanya byl tak přísný sannyāsī, že žádné ženě nedovolil, aby se k Němu přiblížila, ani když Mu chtěla složit poklony a vyjádřit svoji úctu. Nikdy ani neposlouchal modlitby, které skládají deva-dāsī v chrámu Pána Jagannātha, protože sannyāsī má zakázáno poslouchat ženský zpěv. Přesto i s tímto přísným postojem sannyāsīna velice chválil oddanost gopī z Vṛndāvanu a jejich způsob uctívání Pána označoval za nejvyšší láskyplnou službu, jakou je možné Pánovi poskytnout. Śrīmatī Radhārāṇī je hlavní ze všech bohyní štěstí, a je blaženým protějškem Pána nelišícím se od Kṛṣṇy.

Vedy doporučují provádění různých druhů obětí, zaručujících dosažení nejvyššího prospěchu v životě. Všechna požehnání, která jsou výsledkem velkých obětí, jsou nakonec projevy přízně bohyně štěstí a Pán, který je manželem či milovníkem bohyně štěstí, je tedy také skutečným Pánem všech obětí. Je konečným poživatelem všech druhů yajñi, a proto je Yajña-pati jedno ze jmen Pána Viṣṇua. Bhagavad-gītā doporučuje vše vykonávat pro Yajña-patiho (yajñārtāt karmaṇaḥ), neboť jinak naše jednání způsobí, že budeme podmíněni zákony hmotné přírody. Ti, kteří se nezbavili mylných představ (vyalīkam), vykonávají oběti pro potěšení druhořadých polobohů, ale oddaní Pána velice dobře vědí, že Pán Śrī Kṛṣṇa je nejvyšší poživatel veškerých obětí, a proto vykonávají saṅkīrtana-yajñu (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ), která je zvláště doporučená v tomto věku Kali. Jiné druhy obětí není možné v Kali-yuze vykonávat, jelikož chybí dostatečné prostředky a zkušení kněží.

Z Bhagavad-gīty (3.10-11) se dozvídáme, že poté, co Pán Brahmā dal nový život podmíněným duším ve vesmíru, poučil je, aby vykonávaly oběti a tak žily v blahobytu. Budou-li podmíněné duše vykonávat oběti, nikdy nebudou mít potíže s udržováním duše a těla pohromadě. Nakonec budou moci očistit svoji existenci a dosáhnout přirozeného povýšení k duchovnímu bytí, svojí skutečné totožnosti. Podmíněná duše nemá za žádných okolností zanechávat obětí, dobročinnosti a odříkání. Cílem veškerých obětí je potěšit Yajña-patiho, Osobnost Božství, a proto je Pán také Prajā-pati. Podle Kaṭha Upaniṣady je jediný Pán vůdcem nespočetně mnoha živých bytostí, které udržuje při životě (eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān), a nazývá se proto nejvyšší Bhūta-bhṛt neboli ochránce všech živých bytostí.

Živé bytosti jsou obdařeny inteligencí úměrně svým minulým činnostem. Kvalita inteligence, kterou získaly, není u všech stejná, neboť jak je řečeno v Bhagavad-gītě (15.15), její rozvoj řídí Samotný Pán. Jako Paramātmā, Nadduše, žije Pán v srdci každého a od Něho pochází paměť, poznání i zapomnění (mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca). Někdo si může milostí Pána zřetelně vybavit své minulé činnosti, zatímco jiní se je nepamatují. Někdo je milostí Pána vysoce inteligentní a někdo se stává hlupákem. Bůh je proto Dhiyām-pati neboli Pán inteligence.

Podmíněné duše se chtějí stát pány hmotného světa. Každý chce panovat hmotné přírodě a využívá k tomu nejlepších schopností své inteligence. Toto zneužívání inteligence se nazývá šílenství. Veškerou inteligenci máme využívat k tomu, abychom se osvobodili z hmotných pout. Podmíněná duše však z vyloženého šílenství zaměstnává veškerou svoji energii a inteligenci k získávání smyslového požitku a pro dosažení tohoto životního cíle se s plným vědomím dopouští všemožných přečinů. Výsledkem je, že namísto nepodmíněného svobodného života je šílená podmíněná duše znovu a znovu upoutávána k různým hmotným tělům. Vše, co vidíme v hmotném světě, je stvořením Pána. Pán je proto skutečným vlastníkem všeho ve všech vesmírech. Podmíněná duše si může užívat nepatrné části tohoto hmotného stvoření pod dohledem Pána, ale nikdy ne sama o sobě. To je výrok Īśopaniṣady. Každý má být spokojen s tím, co mu přidělí Pán vesmíru a jedině šílení lidé se snaží zabírat cizí podíl hmotného vlastnictví.

Pán vesmíru ze Své bezpříčinné milosti k podmíněným duším sestupuje prostřednictvím Své energie (ātma-māyi), aby každému umožnil obnovit věčný vztah s Ním. Nařizuje všem, aby se Mu odevzdali a přestali si hrát na pány v rozmezí, které jim určil. Když takto sestupuje do hmotného světa, dokazuje, oč větší je Jeho schopnost si užívat — například tím, že se ožení s šestnácti tisíci manželkami najednou. Podmíněná duše je velice pyšná na to, že je manželem jedné manželky, ale Pán se tomu jen směje. Inteligentní člověk může vidět, kdo je skutečným manželem. Pán je ve skutečnosti manželem všech žen ve Svém stvoření, ale podmíněná duše pod Jeho vládou je pyšná na to, že je manželem jedné nebo dvou žen.

Všechny tituly “pati”, o kterých hovoří tento verš, náleží Pánu Śrī Kṛṣṇovi, a Śukadeva Gosvāmī proto zvláště uvádí, že Pán je “pati” a “gati” yaduovské dynastie. Členové yaduovské dynastie věděli, že Pán Śrī Kṛṣṇa je původem všeho, a jakmile dokončil Své transcendentální zábavy na Zemi, všichni se chtěli vrátit k Němu. Yaduovská dynastie byla vůlí Pána zničena, protože její členové se museli vrátit domů společně s Ním. Zničení yaduovské dynastie bylo hmotné představení, které sehrál Nejvyšší Pán, jelikož všichni členové této dynastie jsou Jeho věčnými společníky. Pán je tedy vůdcem všech oddaných, a Śukadeva Gosvāmī Mu proto s láskyplnými pocity vzdává svoji úctu.

Verš

yad-aṅghry-abhidhyāna-samādhi-dhautayā
dhiyānupaśyanti hi tattvam ātmanaḥ
vadanti caitat kavayo yathā-rucaṁ
sa me mukundo bhagavān prasīdatām

Synonyma

yat-aṅghri — Jehož lotosové nohy; abhidhyāna — každou vteřinou myslet na; samādhi — tranz; dhautayā — omytou; dhiyā — s čistou inteligencí; anupaśyanti — vidí následováním autorit; hi — jistě; tattvam — Absolutní Pravdu; ātmanaḥ — o Nejvyšším Pánovi a sobě samém; vadanti — říkají; ca — také; etat — toto; kavayaḥ — filozofové nebo vzdělaní učenci; yathā-rucam — jak si myslí; saḥ — On; me — mě; mukundaḥ — Pán Kṛṣṇa (který dává osvobození); bhagavān — Osobnost Božství; prasīdatām — byl se mnou spokojen.

Překlad

Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa je skutečným dárcem osvobození. Oddaný, který myslí na Jeho lotosové nohy každou vteřinou a který kráčí ve stopách autorit, může v tranzu vidět Absolutní Pravdu, ale učení mentální spekulanti o Něm uvažují podle svých představ. Kéž je tento Pán se mnou spokojen.

Význam

Mystičtí yogīni mohou po namáhavé snaze o ovládnutí smyslů dosáhnout jógového tranzu a spatřit Nadduši v každém živém tvoru, ale čistý oddaný každou vteřinou vzpomíná na lotosové nohy Pána, a tak se ihned dostává do skutečného tranzu, protože tato realizace zcela očistí jeho mysl a inteligenci od chorobné touhy po hmotném požitku. Čistý oddaný chápe, že je duší, která poklesla do oceánu rození a smrti, a neustále se modlí k Pánovi, aby ho odsud vyzdvihl. Jeho jediným zájmem je stát se částečkou transcendentálního prachu u lotosových nohou Pána. Čistý oddaný Pánovou milostí naprosto ztrácí veškerý zájem o hmotný požitek a aby se uchránil před znečištěním, vždy myslí na Jeho lotosové nohy. Král Kulaśekhara, velký oddaný Pána, řekl v jedné ze svých modliteb:

kṛṣṇa tvadīya-pada-paṅkaja-pañjarāntam
adyaiva me viśatu mānasa-rāja-haṁsaḥ
prāṇa-prayāṇa-samaye kapha-vāta-pittaiḥ
kaṇṭhāvarodhana-vidhau smaraṇaṁ kutas te

“Ó Kṛṣṇo, modlím se, aby labuť mé mysli okamžitě zaplula mezi stonky Tvých lotosových nohou a zapletla se v nich. Jak jinak na Tebe budu moci myslet, až vydechnu naposled a mé hrdlo bude zalknuté?”

Labuť a lotosový stonek k sobě mají velice blízko. Přirovnání je tedy velice příhodné: dokud člověk není labutí neboli paramahaṁsou, nemůže plout mezi stonky lotosových nohou Pána. Jak je řečeno v Brahma-saṁhitě, mentální spekulanti při veškeré své učenosti nemohou ani snít o Absolutní Pravdě, i kdyby o ní spekulovali věčně. Pán si vyhrazuje právo nezjevovat se takovým spekulantům. A jelikož nemohou proniknout mezi stonky lotosových nohou Pána, všichni mentální spekulanti se liší ve svých závěrech a nakonec docházejí k nesmyslnému kompromisu, kdy říkají: “Existuje mnoho závěrů a mnoho pravd, a každý si může vybrat tu svoji” (yathā-rucam). Pán však není obchodník, který by se snažil vyhovět všem zákazníkům na burze mentálních spekulací. Pán je tím, čím je, Absolutní Osobností Božství, a vyžaduje odevzdat se Jemu, výhradně a absolutně. Čistý oddaný po příkladu předchozích ācāryů neboli autorit může vidět Nejvyššího Pána průzračným prostřednictvím pravého duchovního mistra (anupaśyanti). Čistý oddaný se nikdy nesnaží vidět Pána pomocí mentálních spekulací, ale raději kráčí ve stopách ācāryů (mahājano yena gataḥ sa panthāḥ). Proto se závěry všech vaiṣṇavských ācāryů co se týče Pána a oddaných naprosto shodují. Pán Caitanya tvrdí, že živá bytost (jīva) je věčně služebníkem Pána a je s Pánem zároveň totožná a zároveň od Něho odlišná. Tuto tattvu Pána Caitanyi uznávají všechny čtyři sampradāyi vaiṣṇavské školy (všechny se shodují na tom, že služba Pánovi pokračuje i po spasení) a neexistuje žádný autorizovaný vaiṣṇavský ācārya, který by se považoval za totožného s Pánem.

Tato pokora přivádí čistého oddaného, který je na sto procent zaměstnaný ve službě Pánu, do tranzu, v němž realizuje vše, neboť Pán se zjeví Svému upřímnému oddanému, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (10.10). Pán ovládá inteligenci každého (i neoddaného) a obdařuje Svého čistého oddaného inteligencí potřebnou k tomu, aby pochopil skutečnou pravdu o Něm a o Jeho různých energiích. Nezjevuje se zásluhou mentálních spekulací ani slovního žonglérství o Absolutní Pravdě. Pán se zjeví jedině oddanému, je-li plně spokojen s jeho služebnickým postojem. Śukadeva Gosvāmī není mentální spekulant ani zastánce kompromisu “mnoha závěrů a mnoha pravd”. Raději se modlí pouze k Pánovi a vzývá Jeho transcendentální uspokojení. To je způsob jak poznat Pána.

Verš

pracoditā yena purā sarasvatī
vitanvatājasya satīṁ smṛtiṁ hṛdi
sva-lakṣaṇā prādurabhūt kilāsyataḥ
sa me ṛṣīṇām ṛṣabhaḥ prasīdatām

Synonyma

pracoditā — inspirován; yena — kým; purā — na počátku stvoření; sarasvatī — bohyně učenosti; vitanvatā — zvětšil; ajasya — Brahmy, první stvořené živé bytosti; satīm smṛtim — mocná paměť; hṛdi — v srdci; sva — ve svém; lakṣaṇā — zaměřený na; prādurabhūt — byl vytvořen; kila — jako kdyby; āsyataḥ — z úst; saḥ — on; me — se mnou; ṛṣīṇām — z učitelů; ṛṣabhaḥ — hlavní; prasīdatām — je spokojen.

Překlad

Kéž je Pán, který na počátku stvoření probudil poznání Brahmy z nitra jeho srdce a inspiroval ho úplnými poznatky o stvoření a o Sobě Samotném a který se zdánlivě zjevil z Brahmových úst, kéž je se mnou spokojen.

Význam

Jak jsme již rozebírali, Pán je Nadduší všech živých bytostí Brahmou počínaje a bezvýznamným mravencem konče, a uděluje všem potřebné poznání. Každá živá bytost má kapacitu na to, aby od Pána dostala padesát šedesátičtvrtin neboli sedmdesát osm procent plného poznání, které lze získat. Jelikož je svojí povahou pouze částí Pána, není schopna přijmout veškeré Jeho poznání. V podmíněném stavu je živá bytost nucena na vše zapomenout při výměně těla, které se říká smrt. Její poznání je však znovu oživeno inspirací z nitra jejího srdce, a tomu se pak říká probuzení poznání, neboť to lze přirovnat k probuzení ze spánku či bezvědomí. Toto probouzení poznání je zcela pod vládou Pána, a proto se u různých lidí setkáváme s různým stupněm poznání. Probuzení poznání neprobíhá automaticky a není výsledkem žádných hmotných interakcí. Uskutečňuje ho Pán Samotný a On je jeho zdrojem (dhiyāṁ patiḥ), neboť i na Brahmu se vztahuje tento zákon Nejvyššího stvořitele. Na počátku stvoření se Brahmā narodil jako první, bez otce a matky, protože před ním žádné jiné živé bytosti neexistovaly. Narodil se na lotosu, který vyrůstá z pupku Garbhodakaśāyī Viṣṇua, a proto je zván Aja. Tento Brahmā neboli Aja je také živá bytost, jedna z částí Pána, ale jelikož je zbožným oddaným, Pán ho inspiruje k tomu, aby pokračoval v Jeho díle a dále tvořil s využitím hmotné přírody. Hmotná příroda i Brahmā jsou tedy zcela závislí na Pánovi. Materialističtí vědci mohou pouze sledovat reakce hmotné přírody, aniž by chápali, jak jsou tyto děje ovládány, stejně jako dítě pozoruje působení elektřiny a neví nic o technikovi v elektrárně. Tato nedokonalost materialistického vědce plyne z omezenosti jeho poznání. Védské poznání bylo nejprve vloženo do srdce Brahmy a může se zdát, že on je jeho původcem. Brahmā je mluvčím védské moudrosti, ale přijal toto transcendentální poznání tak, jak sestupovalo od Pána a jak ho k tomu Pán inspiroval. Vedy se proto nazývají apauruṣeya neboli “to, co nepřinesla žádná stvořená bytost”. Pán existoval i před stvořením (nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt), a proto slova, která pronesl, jsou vibracemi transcendentálního zvuku. Existuje propastný rozdíl mezi dvěma kvalitami zvuku, prākṛta a aprākṛta. Fyzikové se zabývají pouze zvukem prākṛta neboli zvukem vznikajícím v hmotném světě, a proto musíme vědět, že zvuk Ved, zapsaný v symbolických značkách, nemůže chápat nikdo ve vesmíru, dokud není inspirován vibracemi nadpřirozeného zvuku (aprākṛta), který sestupuje prostřednictvím učednické posloupnosti od Pána k Brahmovi, od Brahmy k Nāradovi, od Nārady k Vyāsovi atd. Žádný světský učenec nemůže přeložit nebo vysvětlit skutečný význam védských manter. Nikdo je nemůže pochopit, dokud ho neinspiruje a nezasvětí autorizovaný duchovní mistr. Původní duchovní mistr je Pán Samotný a Jeho pokyny sestupují prostřednictvím parampary, jak je jasně řečeno ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty. Dokud člověk nepřijme transcendentální poznání od autorizované parampary, je všechno jeho snažení považováno za zbytečné (viphalā matāḥ) bez ohledu na to, jak důležitou roli hraje v rozvoji materialistického umění či vědy.

Śukadeva Gosvāmī se modlí k Pánovi, aby díky Jeho inspiraci mohl správně vysvětlit průběh tvoření, na který se tázal Mahārāja Parīkṣit. Duchovní mistr není spekulant, který by si vymýšlel vlastní teorie jako materialističtí učenci, ale je śrotriyaṁ brahma-niṣṭham.

Verš

bhūtair mahadbhir ya imāḥ puro vibhur
nirmāya śete yad amūṣu pūruṣaḥ
bhuṅkte guṇān ṣoḍaśa ṣoḍaśātmakaḥ
so ’laṅkṛṣīṣṭa bhagavān vacāṁsi me

Synonyma

bhūtaiḥ — prvky; mahadbhiḥ — hmotného stvoření; yaḥ — ten, který; imāḥ — všechna tato; puraḥ — těla; vibhuḥ — Pána; nirmāya — aby oživil; śete — ulehá; yat amūṣu — ten, který inkarnoval; pūruṣaḥ — Pán Viṣṇu; bhuṅkte — způsobuje podřízenost; guṇān — třem kvalitám přírody; ṣoḍaśa — v šestnácti kategoriích; ṣoḍaśa-ātmakaḥ — stvořitel těchto šestnácti projevů; saḥ — On; alaṅkṛṣīṣṭa — kéž ozdobí; bhagavān — Osobnost Božství; vacāṁsi — výroky; me — moje.

Překlad

Kéž Nejvyšší Pán, který ulehá do vesmíru a tak oživuje těla stvořená z hmotných prvků a který ve Své puruṣa inkarnaci způsobuje, že živé bytosti jsou podřízeny šestnácti projevům hmotných kvalit umožňujícím jejich hmotnou existenci, kéž se rozhodne zdobit mé výroky.

Význam

Śukadeva Gosvāmī jakožto oddaný zcela závislý na Pánu (na rozdíl od materialisty, který je pyšný na své vlastní schopnosti) se snaží uspokojit Osobnost Božství, aby dokázal mluvit správně a poutavě pro své posluchače. Oddaný se při všem, co bylo vykonáno s úspěchem, považuje za pouhý nástroj a zdráhá se, je-li mu prokazováno uznání za to, co udělal. Bezbožný ateista chce připsat veškeré zásluhy za vykonané činnosti sám sobě, jelikož neví, že ani stéblo trávy se nemůže pohnout bez svolení Nejvyšší Duše, Osobnosti Božství. Śukadeva Gosvāmī proto chce, aby všechny jeho činnosti řídil Nejvyšší Pán, který inspiroval Brahmu k vyslovení védské moudrosti. Pravdy, které popisuje védská literatura, nejsou teoriemi vzniklými na základě světské představivosti a nejsou fiktivní, jak si někdy myslí méně inteligentní třída lidí. Všechny védské pravdy jsou dokonalými popisy skutečnosti bez jakýchkoliv chyb či vlivu iluze a Śukadeva Gosvāmī nechce přednášet žádnou spekulativní metafyzickou teorii, ale chce popsat skutečný proces tvoření tak, jak mu bude diktovat Pán, který podobným způsobem inspiroval Brahmājīho. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (15.15), Pán Samotný je autorem Vedānty a jedině On zná její skutečný význam. Zásady náboženství uvedené ve Vedách jsou tedy nejvyšší pravdou. Toto védské poznání či náboženství šíří autority jako je Śukadeva Gosvāmī, který je pokorným služebníkem Pána a nemá žádnou touhu stát se samozvaným vykladačem neuznávajícím žádné autority. To je správný způsob, jak vykládat védské poznání, nazývající se paramparā neboli sestupný proces.

Inteligentní člověk chápe, že žádné hmotné stvoření (ať už jde o vlastní tělo či ovoce nebo květinu) nemůže tak krásně vyrůst bez duchovního doteku. I nejinteligentnější člověk světa nebo největší vědec může hovořit poutavě a krásně pouze do té míry, do jaké mají jeho slova duchovní život, nakolik je v nich duchovní dotek. Zdrojem veškeré pravdy je Nejvyšší Duše a nikoliv hrubá hmota, jak si mylně představují zatvrzelí materialisté. Z védské literatury se dozvídáme, že Pán Samotný nejprve vstoupil do vzduchoprázdna v hmotném vesmíru, a pak se začalo postupně vyvíjet všechno ostatní. Stejně tak sídlí Pán jako lokalizovaná Paramātmā v každé individuální bytosti, a vše tedy koná On Samotný. Šestnáct základních prvků stvoření — země, voda, oheň, vzduch, éter a jedenáct smyslových orgánů — se nejprve vyvinulo z Pána a teprve potom je mohly využít obyčejné živé bytosti. Hmotné prvky byly takto stvořeny pro požitek živých bytostí. Krása a souhra celého hmotného světa jsou výsledkem působení energie Pána a individuální živá bytost se může jedině modlit k Pánu, aby tomu správně porozuměla. Jelikož Pán je svrchovaná bytost, která se liší od Śukadeva Gosvāmīho, mohou Mu být skládány modlitby. Pán pomáhá živé bytosti užívat si hmotného stvoření, ale Sám se neúčastní takového iluzorního požitku. Śukadeva se modlí o Jeho milost, nejen aby on sám dostal pomoc při předkládání pravdy, ale aby dostali pomoc i ti, ke kterým se chystá hovořit.

Verš

namas tasmai bhagavate
vāsudevāya vedhase
papur jñānam ayaṁ saumyā
yan-mukhāmburuhāsavam

Synonyma

namaḥ — klaním se; tasmai — Jemu; bhagavate — Osobnosti Božství; vāsudevāya — Vāsudevovi nebo Jeho inkarnacím; vedhase — sestaviteli védských písem; papuḥ — pijí; jñānam — poznání; ayam — toto védské poznání; saumyāḥ — oddaní, zvláště partnerky Pána Kṛṣṇy; yat — z Jehož; mukha-amburuha — lotosových úst; āsavam — nektar z Jeho úst.

Překlad

S úctou se klaním Śrīlovi Vyāsadevovi, inkarnaci Vāsudeva, který sestavil védská písma. Čistí oddaní pijí nektar transcendentálního poznání, který po kapkách stéká z Pánových lotosových úst.

Význam

Podle zvláštního výrazu vedhase, “sestavitel sytému transcendentálního poznání”, Śrīla Śrīdhara Svāmī ve svém komentáři píše, že uctivé poklony patří Śrīlovi Vyāsadevovi, který je inkarnací Vāsudeva. Śrīla Jīva Gosvāmī s tím souhlasí, ale Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura jde dál a dodává, že nektar z Pánových úst se dostává k Jeho družkám, které se tak učí vybranému umění hudby, tance, oblékání a zdobení se a všem věcem, které Pánovi přinášejí potěšení. Hudba, tanec a šperky, o kterých se zde hovoří, nejsou ničím světským, protože Śukadeva Gosvāmī na samotném počátku svých modliteb oslovuje Pána výrazem para neboli “transcendentální”. Toto transcendentální poznání je zapomenutým podmíněným duším zcela neznámé. Śrīla Vyāsadeva, který je inkarnací Pána, proto sestavil védskou literaturu, aby oživil ztracenou paměť podmíněných duší co se týče jejich věčného vztahu s Pánem. Každý by se tedy měl snažit pochopit védská písma neboli nektar, který předává Pán Svým družkám v milostném vztahu, z lotosových úst Vyāsadeva nebo Śukadeva. Postupným rozvojem transcendentálního poznání se člověk může povznést na úroveň transcendentální hudby a tance, které předvádí Pán ve Své rāsa-līle. Bez védského poznání je těžké pochopit transcendentální povahu Pánovy hudby a tance rāsa. Čistí oddaní Pána však mohou rovnocenně vychutnávat nektar v podobě hlubokých filozofických rozprav i v podobě Pánových polibků při tanci rāsa, neboť mezi obojím není z duchovního hlediska žádný rozdíl.

Verš

etad evātma-bhū rājan
nāradāya vipṛcchate
veda-garbho ’bhyadhāt sākṣād
yad āha harir ātmanaḥ

Synonyma

etat — o této záležitosti; eva — přesně; ātma-bhūḥ — prvorozený (Brahmājī); rājan — můj drahý králi; nāradāya — Nāradovi Munimu; vipṛcchate — který se ho na to tázal; veda-garbhaḥ — ten, který má védské poznání od samého narození; abhyadhāt — informoval; sākṣāt — přímo; yat āha — co řekl; hariḥ — Pán; ātmanaḥ — Svému vlastnímu synovi (Brahmovi).

Překlad

Můj drahý králi, na stejné otázky odpovídal prvorozený Brahmā Nāradovi a přesně mu zopakoval to, co Samotný Pán řekl Svému synovi, který byl obdařen védským poznáním hned po narození.

Význam

Brahmā byl obdařen védským poznáním hned jak se narodil na lotosovém květu vyrůstajícím z pupku Viṣṇua, a proto je známý jako veda-garbha neboli “Vedāntista od narození”. Bez védského poznání, které je dokonalé a neomylné, nemůže nikdo nic stvořit. Veškeré vědecké a dokonalé poznání má svůj původ ve Vedách. Z Ved můžeme získat informace všeho druhu a Brahmā byl tedy obdařen úplným poznáním, aby mohl tvořit. Brahmā znal dokonalý popis stvoření přímo od Nejvyššího Pána Hariho a na Nāradův dotaz vyprávěl přesně to, co slyšel od Pána. Nārada dále řekl přesně totéž Vyāsovi a Vyāsa řekl Śukadevovi to, co slyšel od Nārady. Nyní se Śukadeva chystá zopakovat vše, jak to slyšel od Vyāsy. To je správný způsob pochopení Ved. Smysl Ved může být odhalen pouze výše zmíněným způsobem, učednickou posloupností, a nijak jinak.

Teorie nemají žádný význam. Poznání musí být faktické. Mnoho věcí je složitých a nemůžeme je pochopit, dokud nám je nevysvětlí ten, kdo je zná. Védské poznání je rovněž velice obtížné a je nutné se mu naučit výše uvedeným způsobem, neboť jinak ho nepochopíme.

Śukadeva Gosvāmī se proto modlí o milost Pána, aby byl schopen zopakovat totéž poselství, které řekl přímo Pán Brahmovi a Brahmā Nāradovi. Údaje o stvoření, které Śukadeva Gosvāmī podává, nejsou teoretické, jak se snaží dokázat materialističtí učenci, ale jsou dokonale správné. Ten, kdo naslouchá tomuto poselství a snaží se ho pochopit, získává dokonalé informace o hmotném stvoření.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady čtvrté kapitoly druhého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Způsob tvoření”.