Śrīmad-bhāgavatam 2.4.13

Pán Śrī Kṛṣṇa je úplnou podobou veškeré existence, hmotné i duchovní. Akhila znamená “úplné” neboli to, co není khila, “nižší”. Jak je uvedeno v Bhagavad-gītě, existují dva druhy přírody (prakṛti), hmotná příroda a duchovní příroda, neboli vnější energie Pána a vnitřní energie Pána. Hmotná příroda se nazývá aparā, “nižší”, a duchovní příroda se nazývá “vyšší” nebo “transcendentální”. Podoba Pána tedy nepatří do nižší, hmotné přírody. Je zcela transcendentální. Pán je mūrti, mající transcendentální podobu. Méně inteligentní lidé, kteří nevědí o Jeho transcendentální podobě, Ho popisují jako neosobní Brahman. Brahman jsou však pouze paprsky vycházející z Jeho transcendentálního těla (yasya prabhā). Oddaní, kteří vědí o Jeho transcendentální podobě, Mu nabízejí službu a Pán na ni odpovídá Svojí bezpříčinnou milostí a osvobozuje Své oddané od veškeré úzkosti. Zbožní lidé, kteří dodržují pravidla Ved, jsou Mu také drazí, a proto i oni od Něho dostávají ochranu. Bezbožní a neoddaní jdou proti zásadám Ved, a proto se při rozvíjení svých hříšných činností vždy setkávají s překážkami. Některým z nich Pán věnuje zvláštní přízeň a Osobně je zabije, jako tomu bylo v případě Rāvany, Hiraṇyakaśipua a Kaṁsy — tito démoni tak získají spasení a to znamená konec jejich démonských činností. Pán je jako laskavý otec vždy vlídný ke každému, ať už pomáhá oddaným nebo trestá démony, neboť je úplnou existencí pro všechny individuální existence.

Životní stav paramahaṁsa je nejvyšším stádiem duchovní dokonalosti. Podle Śrīmatī Kuntīdevī jedině paramahaṁsové skutečně chápou Pána. Stejně jako postupně realizujeme transcendenci od neosobního Brahmanu k lokalizované Paramātmě a k Osobnosti Božství, Puruṣottamovi neboli Pánu Kṛṣṇovi, tak také existuje postupný vývoj v duchovním životě sannyāsīna. Postupná stádia vývoje v životním stavu odříkání (sannyāsa) jsou kuṭīcaka, bahūdaka, parivrājakācārya a paramahaṁsa a královna Kuntīdevī, matka Pāṇḍuovců, o nich hovořila ve svých modlitbách k Pánu Kṛṣṇovi (v 8. kapitole prvního zpěvu). Paramahaṁsové obecně mohou být jak mezi oddanými, tak mezi impersonalisty, ale podle Śrīmad-Bhāgavatamu (jak jasně říká Kuntīdevī) paramahaṁsové chápou čistou bhakti-yogu a Kuntīdevī výslovně uvádí, že Pán sestupuje zvláště proto, aby paramahaṁsům přinesl bhakti-yogu (paritrāṇāya sādhūnām). V pravém slova smyslu tedy paramahaṁsa znamená čistý oddaný Pána. Śrīla Jīva Gosvāmī přímo uznává, že nejvyšším cílem života je bhakti-yoga, prostřednictvím které člověk přichází k transcendentální láskyplné službě Pánu. Ti, kteří se vydávají na cestu bhakti-yogy, jsou skuteční paramahaṁsové.

Impersonalisté přijímají bhakti jako prostředek k tomu, aby mohli splynout s existencí Pána v podobě Jeho neosobní brahmajyoti, ale Pán je tak laskavý, že jim umožní i splnění této touhy. V Bhagavad-gītě ujišťuje každého (4.11): ye yathā māṁ prapadyante. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho existují dvě třídy paramahaṁsů, a to brahmānandī (impersonalisté) a premanandī (oddaní), a oběma je umožněno dosáhnout jejich vytoužených cílů, i když premanandī jsou úspěšnější než brahmānandī. Jak brahmānandī, tak i premanandī jsou však transcendentalisté a nemají nic společného s nižší hmotnou přírodou, která je plná existenčních životních problémů.