Śrīmad-bhāgavatam 2.2.26
Verš
dandahyamānaṁ sa nirīkṣya viśvam
niryāti siddheśvara-yuṣṭa-dhiṣṇyaṁ
yad dvai-parārdhyaṁ tad u pārameṣṭhyam
Synonyma
atho — tehdy; anantasya — Ananty, inkarnace Boha sloužící jako Jeho lože; mukha-analena — ohněm vycházejícím z Jeho úst; dandahyamānam — pálící na popel; saḥ — on; nirīkṣya — když to vidí; viśvam — vesmír; niryāti — vychází; siddheśvara-yuṣṭa-dhiṣṇyam — letadla, která používají velké očištěné duše; yat — místo; dvai-parārdhyam — 15 480 000 000 000 slunečních let; tat — to; u — vysoké; pārameṣṭhyam — Satyaloka, kde žije Brahmā.
Překlad
V době konečného zničení celého vesmíru (na konci Brahmova života) vychází z úst Ananty (ode dna vesmíru) ohnivé plameny. Yogī vidí, jak se všechny planety vesmíru pálí na prach, a proto letadlem, které užívají velké očištěné duše, odlétá na Satyaloku, kde život trvá 15 480 000 000 000 let.
Význam
Uvádí se zde, že obyvatelé Maharloky, kde očištěné živé bytosti neboli polobozi žijí 4 300 000 000 slunečních let, mají vzdušné koráby, jimiž mohou doletět až na Satyaloku, nejvyšší planetu ve vesmíru. Śrīmad-Bhāgavatam nám poskytuje mnohé informace o planetách, které jsou od nás tak nesmírně vzdálené, že na ně moderní letadla či rakety nemohou doletět, ani kdyby dosahovaly imaginární rychlosti. Tvrzení Śrīmad-Bhāgavatamu přijímají velcí ācāryové jako jsou Śrīdhara Svāmī, Rāmanujācārya a Vallabhācārya. Samotný Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu přijímá Śrīmad-Bhāgavatam jako bezeskvrnnou védskou autoritu a žádný rozumně uvažující člověk nebude ignorovat výroky Śrīmad-Bhāgavatamu, které pronesl Śrīla Śukadeva Gosvāmī, seberealizovaná duše, kráčející ve stopách svého velikého otce Śrīly Vyāsadeva, autora celé védské literatury. V celém stvoření Pána najdeme mnoho podivuhodných věcí, které můžeme na vlastní oči vidět ve dne v noci, ale přesto se k nim s pomocí moderní materialistické vědy nejsme schopni dostat. Neměli bychom proto záviset na neúplné autoritě materialistické vědy, chceme-li se dozvědět o věcech, které jsou mimo její dosah. Jak moderní vědu, tak védskou moudrost musí obyčejný člověk jednoduše přijmout, neboť si nemůže ověřit ani poznatky moderní vědy, ani výroky védské literatury. Má na vybranou — buď přijme moderní vědu nebo védská písma nebo obojí. Védské chápání je ovšem mnohem hodnověrnější, neboť ho přijímají ācāryové, což nejsou pouze věřící a vzdělaní lidé, ale také osvobozené duše, na které se nevztahují nedostatky podmíněných duší. Moderní vědci jsou naproti tomu podmíněné duše, které se nevyhnutelně dopouštějí mnoha chyb a omylů. Je proto bezpečnější přijmout autentickou verzi védské literatury jako je Śrīmad-Bhāgavatam, který jednomyslně přijímají i velcí ācāryové.