Śrīmad-bhāgavatam 2.2.17
Verš
kuto nu devā jagatāṁ ya īśire
na yatra sattvaṁ na rajas tamaś ca
na vai vikāro na mahān pradhānam
Synonyma
na — ne; yatra — kde; kālaḥ — pustošící čas; animiṣām — nebeských polobohů; paraḥ — vyšší; prabhuḥ — vládce; kutaḥ — kde je tam; nu — jistě; devāḥ — polobozi; jagatām — hmotná stvoření; ye — ti; īśire — vládne; na — ne; yatra — tam; sattvam — hmotné dobro; na — ani; rajaḥ — hmotná vášeň; tamaḥ — hmotná nevědomost; ca — také; na — ani; vai — jistě; vikāraḥ — přeměna; na — ani; mahān — hmotný Oceán příčin; pradhānam — hmotná příroda.
Překlad
V onom transcendentálním stavu labdhopaśānti nemá nadvládu pustošící čas, který ovládá i nebeské polobohy zplnomocněné vládnout světským stvořením, natož pak samotní polobozi. Není tam ani hmotná kvalita dobra, ani vášně, ani nevědomosti; dokonce ani falešné ego, a není tam ani hmotný Oceán příčin, ani hmotná příroda.
Význam
Pustošící čas, který svými projevy minulosti, přítomnosti a budoucnosti ovládá i nebeské polobohy, na transcendentální úrovni nepůsobí. Vliv času se projevuje jako rození, smrt, stáří a nemoc, a tyto čtyři principy hmotného světa jsou přítomné všude, v každé části hmotného vesmíru až po Brahmaloku, jejíž obyvatelé mají pro nás neuvěřitelně dlouhý život. Nepřemožitelný čas přinese smrt i Brahmovi — nemluvě o ostatních polobozích jako je Indra, Candra, Sūrya, Vāyu a Varuṇa. Ani astronomické vlivy, kterými různí polobozi řídí hmotné bytosti, nemohou ovlivnit transcendentální svět. Živé bytosti v hmotné existenci se bojí satanských vlivů, ale oddaní na transcendentální úrovni žádný takový strach nemají. Pod vlivem různých kvalit hmotné přírody mění živé bytosti tvary a podoby svých hmotných těl, ale oddaný v transcendentálním stádiu je guṇātīta, nad hmotnými kvalitami dobra, vášně a nevědomosti. Neexistuje tam proto falešné ego — “jsem pánem všeho kolem”. V hmotném světě se falešné ego živé bytosti, která se snaží vládnout hmotné přírodě, může přirovnat k můře letící do ohně. Můra je okouzlena zářící krásou ohně, a když letí, aby si jí užila, planoucí oheň ji spálí. Na transcendentální úrovni má živá bytost vědomí zcela čisté, a proto nemá falešné ego, které představuje sklon panovat hmotné přírodě. Čisté vědomí ji naopak nabádá, aby se odevzdala Nejvyššímu Pánu. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (7.19): vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ. To vše naznačuje, že v transcendentálním stavu neexistuje ani hmotné stvoření, ani Oceán příčin, vytvářející hmotnou přírodu.
Uvedená situace skutečně vládne na transcendentální úrovni, ale skutečně se zjevuje jen transcendentalistovi v pokročilém stavu čistého vědomí. Transcendentalisté jsou dvojího druhu — buď impersonalisté nebo oddaní. Pro impersonalistu je konečným cílem brahmajyoti duchovního nebe, ale pro oddané jsou konečným cílem vaikuṇṭhské planety. Oddaní uvedenou situaci skutečně poznají, jelikož získají takovou duchovní podobu, jakou potřebují pro své činnosti v transcendentálně láskyplné službě Pánovi. Impersonalisté však společnost Pána odmítají, a proto duchovní tělo nevyvinou a zůstávají pouze jako duchovní jiskry, splývající se zářícími duchovními paprsky Nejvyšší Osobnosti Božství. Pánovo tělo je dokonalou podobou věčnosti, blaženosti a poznání, ale brahmajyoti, která žádnou podobu nemá, představuje pouze věčnost a poznání. Vaikuṇṭhské planety jsou také podobami věčnosti, blaženosti a poznání, a proto oddaní Pána, kteří mají dovolený vstup do Jeho sídla, získávají také těla plná věčnosti, blaženosti a poznání. Proto se jeden od druhého neliší. Pánovo sídlo, jméno, sláva, doprovod atd. jsou stejné transcendentální povahy a tento verš popisuje, jak se tato transcendentální povaha liší od hmotného světa. V Bhagavad-gītě Pán Śrī Kṛṣṇa vysvětlil tři základní témata: karma-yogu, jñāna yogu a bhakti-yogu, ale na vaikuṇṭhské planety lze dojít jedině prostřednictvím bhakti-yogy. Druhé dvě metody nemohou člověku pomoci na Vaikuṇṭhaloku, i když ho mohou bez velkých potíží přivést do zářící brahmajyoti, o které jsme se zde zmínili.