Skip to main content

KAPITOLA DRUHÁ

Pán v srdci

Sloka 1:
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Před projevením vesmíru meditoval Pán Brahmā o virāṭ-rūpě. Jelikož tím potěšil Pána, získal znovu své ztracené vědomí a mohl tak stvoření znovu dát jeho dřívější podobu.
Sloka 2:
Védské mantry jsou podány tak matoucím způsobem, že to zavádí inteligenci lidí k nesmyslným věcem jako jsou nebeská království. Podmíněná duše se nechává unášet sny o takových iluzorních nebeských rozkoších, ale ve skutečnosti na těchto místech nezakusí žádné hmatatelné štěstí.
Sloka 3:
Z tohoto důvodu má osvícený člověk, dokud je ve světě jmen, usilovat pouze o minimum životních nezbytností. Má být inteligentní a nikdy nemá usilovat o nechtěné věci, jelikož může kolem sebe vidět, že všechny takové snahy jsou jen namáhavou prací pro nic.
Sloka 4:
Když můžeme ulehnout na rovné zemi, proč jsou nutné chýše a postele? Když si můžeme dát ruce pod hlavu, k čemu je nutný polštář? Když můžeme použít svých dlaní, proč je nutného tolik nádobí? Když je všude tolik pokrývek a kůry stromů, proč jsou nutné oděvy?
Sloka 5:
Což neleží na cestách roztrhané šaty? Což stromy, které jsou od toho, aby živily druhé, již nedávají milodary? Což řeky vyschly a nedají již vodu žíznivým? Jsou teď snad jeskyně v horách zavřené, nebo přestal snad nakonec Všemocný Pán chránit duše, které se Mu plně odevzdaly? Proč tedy učení mudrci chodí lichotit lidem, které omámil těžce vydobytý majetek?
Sloka 6:
S tímto přesvědčením musí člověk sloužit Nadduši, všemohoucímu Pánu pobývajícímu v jeho srdci. Tento Pán je Všemocná Osobnost Božství, je věčný a neomezený, a proto je konečným životním cílem. Pouze když bude člověk uctívat Jeho, může odstranit příčinu podmíněného stavu bytí.
Sloka 7:
Kdo jiný než hrubý materialista může zavrhnout takovou transcendentální myšlenku a držet se pouze nestálých jmen, když vidí, jak lidé tonou v řece utrpení, do které je strhly výsledky jejich vlastní práce?
Sloka 8:
Ostatní se soustřeďují na Pána, Osobnost Božství, pobývajícího v těle v oblasti srdce, který měří pouze osm palců a ve čtyřech rukách drží lotos, kolo, lasturu a kyj.
Sloka 9:
Jeho ústa vyjadřují Jeho štěstí, Jeho oči jsou rozevřené jako okvětní lístky lotosu a Jeho šaty, šafránově žluté barvy kadambového květu, jsou ozdobené drahocennými šperky. Všechny Jeho ozdoby jsou vyrobené ze zlata a posázené drahokamy. Má oslnivou přilbu a zářící náušnice.
Sloka 10:
Jeho lotosové nohy stojí na květu z lotosových srdcí velikých mystiků. Na Jeho hrudi je drahokam Kaustubha s rytinou nádherného telátka a další šperky má na Svých ramenou. Celý Jeho trup je ověnčen girlandou z čerstvých květů.
Sloka 11:
Na těle má nádherný vykládaný pás a Jeho ruce zdobí prsteny osázené drahými kameny. Jeho nákotníčky, Jeho náramky, Jeho navoněné vlasy, které se kadeří s modravým nádechem, a Jeho nádherná usměvavá tvář — to vše je velice příjemné.
Sloka 12:
Pánovy velkodušné zábavy a planoucí pohledy Jeho usměvavé tváře neustále naznačují Jeho rozsáhlá požehnání. Je proto třeba soustředit se na tuto transcendentální podobu Pána tak dlouho, dokud na Něho může být mysl meditací upnutá.
Sloka 13:
Meditace má začít u lotosových nohou Pána a pokračovat k Jeho usměvavé tváři. Má se soustředit na lotosová chodidla, pak na lýtka, stehna a takto výš a výš. Čím více se mysl upne na různé části Pánova těla, tím více se očišťuje inteligence.
Sloka 14:
Dokud v sobě hrubý materialista nevyvine sklon k láskyplné službě Nejvyššímu Pánovi, který vidí transcendentální i hmotné světy, má po vykonání svých předepsaných povinností vzpomínat na vesmírnou podobu Pána a meditovat o ní.
Sloka 15:
Ó králi, kdykoliv si yogī přeje opustit tuto planetu lidských bytostí, nemá mít rozpaky ohledně vhodného času a místa, ale má pohodlně a bez rozptýlení sedět, usměrňovat životní vzduch a myslí ovládat své smysly.
Sloka 16:
Potom má yogī pomocí svojí neznečištěné inteligence pohroužit svoji mysl do živé bytosti a živou bytost pak pohroužit do Nejvyššího Já. Díky tomu se plně uspokojená živá bytost dostane do nejvyššího stádia spokojenosti a všech ostatních činností zanechá.
Sloka 17:
V onom transcendentálním stavu labdhopaśānti nemá nadvládu pustošící čas, který ovládá i nebeské polobohy zplnomocněné vládnout světským stvořením, natož pak samotní polobozi. Není tam ani hmotná kvalita dobra, ani vášně, ani nevědomosti; dokonce ani falešné ego, a není tam ani hmotný Oceán příčin, ani hmotná příroda.
Sloka 18:
Transcendentalisté se chtějí vyhýbat všemu, co nemá spojitost s Bohem, protože znají nejvyšší stav existence, v níž má vše vztah k Nejvyššímu Pánu Viṣṇuovi. Čistý oddaný, který je v absolutním souladu s Pánem, proto nevytváří zmatek, ale každým okamžikem uctívá lotosové nohy Pána, které si vkládá do svého srdce.
Sloka 19:
Silou vědeckého poznání musí oddaný dosáhnout dobrého postavení v absolutní realizaci a tak být schopný odstranit všechny hmotné tužby. Pak se musí vzdát hmotného těla tím způsobem, že patou svojí nohy ucpe vzduchový otvor (kterým vychází stolice) a životní vzduch bude pozvedat postupně do šesti hlavních center.
Sloka 20:
Meditující oddaný má pomalu vytlačovat životní vzduch z pupku do srdce, ze srdce do hrudi a z hrudi k začátku patra. Správná místa má vyhledat za pomoci inteligence.
Sloka 21:
Pak má bhakti-yogī vytlačit životní vzduch mezi obočí. Poté, když uzavřel sedm východů životního vzduchu, má být nadále rozhodnutý, že jeho cílem je jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Nemá-li naprosto žádnou touhu po hmotném požitku, má dospět k lebečnímu otvoru, přetrhat veškerá pouta a takto odejít k Nejvyššímu.
Sloka 22:
Ó králi, pokud si však yogī zachovává touhu po vyšších hmotných požitcích, jako dostat se na nejvyšší planetu Brahmaloku, získat osm dokonalostí, cestovat vnějším prostorem s Vaihāyasy nebo nějaký blahobyt na jedné z miliónů planet, pak si musí svoji hmotnou mysl a smysly vzít s sebou.
Sloka 23:
Transcendentalisté se zajímají o duchovní tělo a zásluhou své oddané služby, odříkání, mystických sil a transcendentálního poznání se mohou pohybovat uvnitř i vně hmotných světů bez omezení. Ploduchtiví pracovníci neboli hrubí materialisté tuto svobodu pohybu postrádají.
Sloka 24:
Ó králi, když takový mystik prochází Mléčnou dráhou po svítící Suṣumṇě, aby dospěl na nejvyšší planetu Brahmaloku, jde nejprve na Vaiśvānaru, planetu boha ohně, kde se zcela zbaví veškerého znečištění, a pak jde ještě výš do okruhu Śiśumāra, aby navázal vztah s Pánem Harim, Osobností Božství.
Sloka 25:
Tato Śiśumāra je osou, kolem které se otáčí celý vesmír, a označuje se za pupek Viṣṇua (Garbhodakaśāyī Viṣṇua). Jedině yogī může jít nad tento okruh Śiśumāra a dosáhnout planety Maharloky, kde očištění světci jako je Bhṛgu žijí po 4 300 000 000 slunečních let. Tuto planetu uctívají i světci transcendentálního postavení.
Sloka 26:
V době konečného zničení celého vesmíru (na konci Brahmova života) vychází z úst Ananty (ode dna vesmíru) ohnivé plameny. Yogī vidí, jak se všechny planety vesmíru pálí na prach, a proto letadlem, které užívají velké očištěné duše, odlétá na Satyaloku, kde život trvá 15 480 000 000 000 let.
Sloka 27:
Na této planetě (Satyaloce) neexistuje zármutek, stáří ani smrt. Neexistuje tam žádná bolest, a proto ani žádná úzkost, s vyjímkou toho, že ve vědomí zdejších obyvatel se někdy rodí soucit s těmi, kteří nevědí o procesu oddané služby a jsou podrobeni nepřekonatelným strastem v hmotném světě.
Sloka 28:
Po dosažení Satyaloky oddaný získá zvláštní schopnost beze strachu vstoupit s jemnohmotným tělem do substance podobné hrubohmotnému tělu a takto postupně dospěje k jednotlivým úrovním existence, procházejíce sférou země, ohně, záře, vzduchu a nakonec éteru.
Sloka 29:
Takto se oddaný oprošťuje od jemných smyslových objektů: vůně (čicháním), chuti (chutnáním), pohledu (viděním tvarů), doteku (dotýkáním se) a vibrace v uších (přijetím éterické podoby) a nakonec smyslových orgánů (hmotnými činnostmi).
Sloka 30:
Oddaný, který takto překonal hrubé a jemné podoby obalů, vstoupí na úroveň egoismu. V tomto stavu pak neutralizuje hmotné kvality přírody (nevědomost a vášeň) a dosáhne egoismu v dobru. Když pak všechen egoismus splyne s mahat-tattvou, oddaný přichází na úroveň čisté seberealizace.
Sloka 31:
Jedině očištěná duše může dosáhnout dokonalosti — stýkat se s Osobností Božství — a cítit tak naprostou blaženost a úplnou spokojenost ve svém přirozeném postavení. Nikdo z těch, kteří jsou schopni obnovit tuto dokonalost oddanosti, už není přitahován hmotným světem a nikdy se sem nevrací.
Sloka 32:
Vznešený Mahārāji Parīkṣite, věz, že všechny mé odpovědi na tvé správné otázky odpovídají přesně učení Ved a jsou věčnou pravdou. Pán Kṛṣṇa toto vše Osobně vysvětlil Brahmovi, uspokojen jeho službou a náležitým uctíváním.
Sloka 33:
Pro ty, kteří bloudí hmotným vesmírem, neexistuje žádný příznivější způsob osvobození, než to, co směřuje k přímé oddané službě Pánu Kṛṣṇovi.
Sloka 34:
Samotný Brahmā, který s velkou pozorností a soustředěním mysli studoval Vedy třikrát po sobě, nakonec došel k závěru, že připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇovi je nejvyšší dokonalostí náboženství.
Sloka 35:
Osobnost Božství Pán Śrī Kṛṣṇa se nachází v každé živé bytosti společně s individuální duší. To je možné vnímat a představit si podle nám dané schopnosti vidět a za pomoci inteligence.
Sloka 36:
Ó králi, je proto nutné, aby každá lidská bytost vždy a všude naslouchala o Nejvyšším Pánovi, Osobnosti Božství, oslavovala Ho a vzpomínala na Něho.
Sloka 37:
Ti, kteří pijí ušima nektarové poselství o Śrī Kṛṣṇovi, milovaném Pánu oddaných, se očišťují od představ, že cílem života je hmotný požitek, a jdou tak zpátky k Bohu, k lotosovým nohám Osobnosti Božství.