Śrīmad-bhāgavatam 2.10.35

Impersonalisté uvažují o Absolutní Osobnosti Božství dvěma výše uvedenými způsoby. Na jedné straně uctívají Pána v Jeho viśva-rūpě neboli všepronikající vesmírné podobě a na druhé straně uvažují o Pánově neprojevené, nepopsatelné, jemné podobě. K tomuto hrubému a jemnému pojetí Nejvyššího se vztahují teorie panteismu a monismu, ale čistí oddaní Pána obě tyto teorie zavrhují, neboť mají poznání o skutečném stavu věcí. To je velice jasně uvedeno v jedenácté kapitole Bhagavad-gīty, která popisuje, jakým způsobem se Arjuna díval na viśva-rūpu Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy.

Arjuna jako čistý oddaný Pána nikdy předtím neviděl Jeho vesmírnou podobu (viśva-rūpu), a když ji spatřil, jeho zvědavost byla uspokojena. Jelikož byl však Pánův čistý oddaný, nebyl nijak šťastný, že vidí takovouto Jeho podobu. Ve skutečnosti se při pohledu na gigantickou podobu Pána bál. Modlil se proto k Pánovi, aby přijal Svoji čtyřrukou podobu Nārāyaṇa nebo podobu Kṛṣṇy, která jediná mohla Arjunu potěšit. Pán má nepochybně svrchovanou moc, se kterou se může projevovat v mnoha různých podobách, ale Jeho čistí oddaní se zajímají o ty podoby Pána, které jsou věčně projevené v Jeho sídle, zvaném tripād-vibhūti neboli Boží království. V oblasti tripād-vibhūti se Pán projevuje buď ve čtyřruké, nebo v dvouruké podobě. Viśva-rūpa, projevená v hmotném světě, má neomezený počet rukou a neomezené rozměry; vše je v ní neomezené. Čistí oddaní však Pána uctívají v Jeho vaikuṇṭhských podobách jako Nārāyaṇa nebo Kṛṣṇu. Ze Své milosti Pán někdy sestupuje i do hmotného světa ve Svých vaikuṇṭhských podobách jako Śrī Rāma, Śrī Kṛṣṇa, Śrī Narasiṁhadeva atd., a tak Ho také čistí oddaní uctívají. Hmotné projevy Pána obvykle neexistují na vaikuṇṭhských planetách, a proto je čistí oddaní nepřijímají. Čistí oddaní od samotného začátku uctívají věčné podoby Pána, které existují na vaikuṇṭhských planetách. Neoddaní impersonalisté si ve své představivosti vytvářejí hmotné podoby Pána a konečným cílem je pro ně splynutí s Jeho neosobní brahmajyoti, ale čistí oddaní uctívají Pána věčně — jak na počátku, tak i v dokonalém stádiu osvobození. Uctívání čistých oddaných nikdy nekončí, zatímco impersonalisté zanechávají svého uctívání, jakmile dosáhnou osvobození, při kterém splynou s neosobní podobou Pána, zvanou brahmajyoti. Čistí oddaní Pána jsou zde proto popsáni jako vipaścita neboli “mudrci, kteří získali dokonalé poznání o Pánovi”.