Śrīmad-bhāgavatam 2.1.16

Aby se člověk připravil na lepší život, musí opustit svůj takzvaný domov. Systém varṇāśrama-dharma nebo sanātana-dharma předepisuje stáhnout se co nejdříve po dosažení věku padesáti let z rodinného života. Moderní civilizace se zakládá na rodinném pohodlí a na co nejvyšší životní úrovni a každý počítá s tím, že jakmile odejde do ústraní, bude žít velice pohodlným způsobem v dobře zařízeném domě, který budou zdobit ženy a děti, a ani ho nenapadne, že by z takového pohodlného domova měl odejít. Vysocí vládní úředníci a ministři se drží svých předních míst dokud nezemřou. Nikdy ani nesní o tom, že by se měli zříci pohodlí domova, a ani si to nepřejí. Materialisté jsou spoutáni takovými halucinacemi a různými způsoby plánují, jak žít ještě pohodlněji. Náhle však přijde krutá smrt a veliký plánovač je proti své vůli nelítostně unesen a donucen odevzdat své tělo a přijmout jiné. Podle plodů práce, kterou vykonal, dostane další tělo v jednom z osmi miliónů čtyř set tisíc životních druhů. Lidé příliš poutaní k rodinnému pohodlí dostávají na základě hříšných činů, které za dlouhou dobu svého hříšného života napáchali, obvykle těla v nižších životních druzích a všechna energie jejich lidského života tím pádem vyjde nazmar. V padesáti letech — ne-li dřív — má každý přijmout varování smrti, aby se zachránil před nebezpečím zkaženého lidského života a před pouty k neskutečným věcem. Měli bychom však vědět, že varování nadcházející smrti je zde neustále, i když nám ještě není padesát let, a tak bychom se v každém životním stádiu měli připravovat na lepší příští život. Sanātana-dharma systematicky připravuje své následovníky na lepší příští život bez sebemenšího nebezpečí, že jejich lidský život bude ztracený. Svatá místa po celém světě jsou určená pro ty, kteří odešli do ústraní a připravují se na lepší příští život. Inteligentní lidé tam na konci svého života musí odejít a žít životem duchovní obnovy s cílem zbavit se rodinných pout, která se pokládají za okovy hmotného života. Opustit domov se doporučuje právě kvůli tomu, aby se člověk zbavil hmotné připoutanosti. Ten, kdo až do smrti lpí na rodinném životě, se nemůže zbavit hmotné připoutanosti, a kdo se nezbaví hmotné připoutanosti, nemůže pochopit duchovní svobodu. Nikdo by se však neměl spokojit s tím, že opustí domov, nebo že si vytvoří nový domov na posvátném místě, ať už zákonně či nezákonně. Mnoho lidí opouští domov a jde na svatá místa, ale díky špatné společnosti se z nich následkem nedovoleného pohlavního styku stávají znovu lidé žijící rodinným životem. Hmotná iluzorní energie je tak silná, že jí člověk může snadno podlehnout v každém životním stádiu, i poté, co odešel ze svého šťastného domova. Proto je nezbytné cvičit se v sebeovládání a celibátu a nemít nejmenší touhu po pohlavním životě. Pro člověka, který chce povýšit svoji existenci, je pohlavní život sebevraždou, ne-li něčím horším. Vzdát se rodinného života tedy znamená ovládat všechny své smyslové touhy, zvláště touhu sexuální. Proto je nutné usadit se na náležitě posvěcené místo ze slámy, jelení kůže a koberce, a bez přestupků zpívat svaté jméno Pána, jak bylo předepsáno výše. Celý proces spočívá ve stažení mysli od hmotných věcí a soustředění na lotosové nohy Pána. Tento jednoduchý postup sám o sobě pomáhá dospět na nejvyšší duchovní úroveň.