New version available here: vedabase.io

SB 12.2: Příznaky Kali-yugy

Tato kapitola vypráví o tom, že v dobĕ, kdy špatné vlastnosti tohoto vĕku Kali přerostou do nesnesitelné míry, sestoupí Nejvyšší Osobnost Božství jako Kalki, aby zničil ty, kdo lpí na bezbožnosti. Potom začne nová Satya-yuga.

Ve vĕku Kali bude mezi lidmi postupnĕ ubývat všech dobrých vlastností a přibývat všech nečistých. Převládat budou ateistické systémy takzvaných náboženství, které nahradí védské zákony. Králové budou jako lupiči a lidé budou oddáni nízkým činnostem a všechny společenské třídy budou jako śūdrové. Krávy budou velké jako kozy, všechny duchovní poustevny budou stejné jako domovy materialistů a rodinné svazky nebudou sahat dále než je samotný manželský svazek.

Až bude vĕk Kali témĕř u konce, sestoupí Nejvyšší Osobnost Božství. Zjeví se ve vesnici Śambhala, v domovĕ vznešeného brāhmaṇy Viṣṇuyaśi a bude se jmenovat Kalki. Osedlá svého konĕ Devadattu, uchopí meč a bude jezdit křížem krážem po zemi a zabíjet milióny banditů přestrojených za krále. Poté se začnou znovu objevovat příznaky Satya-yugy. Jakmile mĕsíc, slunce a planeta Bṛhaspati vstoupí zároveň do konstelace Puṣyā, začne Satya-yuga. Ve společenství živých bytostí tohoto vesmíru se neustále střídá kolobĕh čtyř vĕků Satya, Tretā, Dvāpara a Kali.

Tato kapitola končí krátkým popisem budoucích dynastií slunce a mĕsíce v další Satya-yuze pocházejících od Vaivasvaty Manua. Dokonce i dnes žijí dva svatí kṣatriyové, kteří na konci této Kali-yugy znovu založí zbožné dynastie boha slunce Vivasvāna a boha mĕsíce Candry. Jedním z tĕchto králů je Devāpi, bratr Mahārāje Śantanua, a druhým je Maru, potomek Ikṣvākua. Ve vesnici Kalāpa nikým nepoznáni čekají, až nadejde jejich čas.

SB 12.2.1 Śukadeva Gosvāmī řekl: „Potom, ó králi, bude den za dnem silným vlivem vĕku Kali ubývat zbožnosti, pravdomluvnosti, čistoty, snášenlivosti, milosrdnosti, délky života, fyzické síly i pamĕti.“
SB 12.2.2 V Kali-yuze bude bohatství považováno za jediný příznak dobrého zrození, správného chování a dobrých vlastností človĕka. Zákon a justice budou uplatňovány pouze na základĕ síly.
SB 12.2.3 Muži a ženy spolu budou žít pouze na základĕ povrchní přitažlivosti a úspĕch v podnikání bude záviset na podvádĕní. Ženskost a mužskost budou posuzovány pouze podle pohlavních schopností a jako brāhmaṇa bude znám ten, kdo nosí posvátnou šňůru.
SB 12.2.4 Duchovní postavení človĕka se bude posuzovat pouze podle vnĕjších znaků a na tomto základĕ budou také lidé mĕnit jeden duchovní stav za druhý. Způsobilost človĕka bude vážnĕ zpochybňována, pokud nebude slušnĕ vydĕlávat. Ten, kdo je velmi zbĕhlý v manipulaci se slovy, bude považován za učence.
SB 12.2.5 Ten, kdo nebude mít peníze, bude považován za nesvatého a pokrytectví bude přijímáno jako ctnost. Manželství bude stvrzeno pouze ústním souhlasem a človĕk se bude považovat za připraveného jít mezi lidi, když se pouze vykoupe.
SB 12.2.6 Svaté místo nebude považováno za nic jiného než vzdálenou vodní nádrž a krása bude posuzována podle účesu. Cílem života bude plnit si břicho a smĕlý človĕk bude považován za pravdomluvného. Ten, kdo bude schopen uživit rodinu bude považován za zkušeného a náboženské zásady budou dodržovány pouze kvůli získání vĕhlasu.
SB 12.2.7 Zemĕ tak bude postupnĕ zamořena zkaženým obyvatelstvem a politickou moc získá ta společenská třída, která se ukáže být nejsilnĕjší.
SB 12.2.8 Obyvatelé poté, co je jejich hrabiví a nemilosrdní vládci, kteří se budou chovat jako obyčejní zlodĕji, připraví o ženy a majetek, utečou do hor a lesů.
SB 12.2.9 Lidé sužovaní hladem a nadmĕrnými danĕmi se uchýlí k pojídání listí, kořínků, masa, divokého medu, ovoce, kvĕtů a semen. Budou postiženi suchem a to je zcela zničí.
SB 12.2.10 Lidé budou krutĕ trpĕt zimou, vĕtrem, horkem, deštĕm a snĕhem. Navíc budou trýznĕni hádkami, hladem, žízní, nemocemi a nesmírnou úzkostí.
SB 12.2.11 Maximální délka lidského života v Kali-yuze bude padesát let.
SB 12.2.16 Na konci vĕku Kali budou tĕla všech tvorů velmi zakrnĕlá a náboženské zásady následovníků varṇāśramy budou zničeny. Cesta Véd bude v lidské společnosti zcela zapomenuta a takzvané náboženství bude převážnĕ ateismus. Králové budou vĕtšinou zlodĕji, zamĕstnáním lidí bude zlodĕjna, lhaní a zbytečné násilí a všechny společenské třídy budou na té nejnižší úrovni śūdrů. Krávy budou vypadat jako kozy, duchovní poustevny budou stejné jako domy svĕtských lidí a rodinné svazky nebudou přesahovat manželský svazek. Vĕtšina rostlin a bylin bude nepatrného vzrůstu a stromy budou vypadat jako zakrnĕlé stromy śamī. Z mraků budou šlehat blesky, domovy budou zbaveny zbožnosti a všechny lidské bytosti budou připomínat osly. Tehdy se na zemi zjeví Nejvyšší Osobnost Božství a silou čistého duchovního dobra obnoví vĕčné náboženství.
SB 12.2.17 Pán Viṣṇu – Nejvyšší Osobnost Božství, duchovní učitel všech pohyblivých i nehybných živých bytostí a Nejvyšší Duše všech – se narodí, aby ochránil náboženské zásady a své svaté oddané zbavil následků hmotné činnosti.
SB 12.2.18 Pán Kalki se objeví v domĕ Viṣṇuyaśi, nejpřednĕjšího brāhmaṇy vesnice Śambhala.
SB 12.2.20 Pán Kalki, Pán vesmíru, nasedne na svého rychlého konĕ Devadattu a s mečem v ruce bude cestovat po zemi, přičemž projeví svých osm mystických sil a osm zvláštních vlastností Boha. Projeví svou jedinečnou záři a ve velké rychlosti bude po miliónech zabíjet zlodĕje, kteří se opovážili obléci jako králové.
SB 12.2.21 Poté, co budou všichni zlotřilí králové zabiti, ucítí obyvatelé mĕst a mĕstysů vánek nesoucí tu nejposvátnĕjší vůni santálové pasty a ostatních ozdob Pána Vāsudeva a jejich mysli se tak transcendentálnĕ očistí.
SB 12.2.22 Až se Pán Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, ve své transcendentální podobĕ čistého dobra zjeví v srdcích zbývajících obyvatel, ti hojnĕ znovu zalidní zemi.
SB 12.2.23 Až se na zemi zjeví Nejvyšší Pán jako Kalki, udržovatel náboženství, začne Satya-yuga a lidská společnost bude plodit potomstvo v kvalitĕ dobra.
SB 12.2.24 Když jsou mĕsíc, slunce a Bṛhaspatī ve stejném souhvĕzdí Karkaṭa a všichni tři zároveň vstoupí do domu Puṣyā – přesnĕ v tom okamžiku začne vĕk Satya neboli Kṛta.
SB 12.2.25 Takto jsem popsal všechny krále – minulé, současné i budoucí – kteří patří do dynastií slunce a mĕsíce.
SB 12.2.26 Od tvého zrození po korunovaci krále Nandy uplyne 1 150 let.
SB 12.2.28 Ze sedmi hvĕzd tvořících souhvĕzdí sedmi mudrců jsou na noční obloze jako první vidĕt Pulaha a Kratu. Pokud bychom jejich středem vedli přímku smĕřující k severu a k jihu, tak dům, který tuto přímku protne jako první, je znám jako v té dobĕ vládnoucí. Sedm mudrců s tímto konkrétním domem zůstane spojeno sto lidských let. Nyní, bĕhem tvého života, setrvávají v nakṣatře Maghā.
SB 12.2.29 Nejvyšší Pán Viṣṇu září jako slunce a je znám jako Kṛṣṇa. Když se vrátil do duchovního nebe, vstoupil do tohoto svĕta Kali a lidé si začali libovat ve hříšných činnostech.
SB 12.2.30 Dokud se Pán Śrī Kṛṣṇa, manžel bohynĕ štĕstí, svýma lotosovýma nohama dotýkal zemĕ, nemohl si ji Kali podrobit.
SB 12.2.31 Vĕk Kali začíná v okamžiku, kdy souhvĕzdí sedmi mudrců vstoupí do domu Maghā a trvá dvanáct století polobohů.
SB 12.2.32 Ve chvíli, kdy velcí mudrci ze souhvĕzdí Saptarṣi přejdou z Maghy do Pūrvāsāḍhy, nabyde Kali plné síly počínaje králem Nandou a jeho dynastií.
SB 12.2.33 Ti, kdo vĕdecky rozumí minulosti říkají, že vliv vĕku Kali začal v ten samý den, kdy Pán Śrī Kṛṣṇa odešel do duchovního svĕta.
SB 12.2.34 Po jednom tisíci nebeských let Kali-yugy se znovu projeví Satya-yuga. Tehdy budou mysli všech lidí jasné.
SB 12.2.35 Takto jsem popsal královskou dynastii Manua, jak je známa zde na zemi. Podobnĕ lze studovat historii vaiśyů, śūdrů a brāhmaṇů žijících v různých vĕcích.
SB 12.2.36 Tyto osobnosti, které byly velkými dušemi, jsou nyní známy pouze podle svých jmen. Existují jen v záznamech z minulosti a na zemi po nich zůstává pouze jejich sláva.
SB 12.2.37 Devāpi, bratr Mahārāje Śāntanua, a Maru, potomek Ikṣvākua, žijí dodnes ve vesnici Kalāpa a mají obrovskou mystickou sílu.
SB 12.2.38 Na konci vĕku Kali tito dva králové obdrží pokyny od Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevy, a vrátí se do lidské společnosti, aby znovu ustanovili vĕčné náboženství človĕka charakterizované rozdĕlením na varṇy a āśramy tak, jak to bylo dříve.
SB 12.2.39 Cyklus čtyř vĕků – Satya, Tretā, Dvāpara a Kali – se mezi živými bytostmi na této zemi neustále opakuje a přináší stejný obecný sled událostí.
SB 12.2.40 Můj milý králi Parīkṣite, všichni tito králové, které jsem popsal, i ostatní živé bytosti přicházejí na tuto zemi a uplatňují svá vlastnická práva, ale nakonec se všichni musejí tohoto svĕta vzdát a čelit své zkáze.
SB 12.2.41 I když se nyní může nĕčí tĕlo nazývat „král“, nakonec se bude jmenovat „červi“, „výkaly“ a „popel“. Co může človĕk, který kvůli svému tĕlu ubližuje jiným živým bytostem, vĕdĕt o svém skutečném zájmu, když ho jeho vlastní činnosti vedou do pekla?
SB 12.2.42 [Materialistický král si myslí:] „Tuto bezmeznou zemi vlastnili moji předkové a nyní jí vládnu já. Jak zařídím, aby zůstala v rukou mých synů, vnuků a dalších potomků?“
SB 12.2.43 Pošetilci sice považují tĕlo vytvořené ze zemĕ, vody a ohnĕ za „já“ a tuto zemi za „moji“, ale v každém případĕ však své tĕlo i zemi opustili a upadli v zapomnĕní.
SB 12.2.44 Můj milý králi Parīkṣite, všechny tyto krále, kteří si svojí mocí snažili užívat této zemĕ, síla času zredukovala na pouhé historické záznamy.