New version available here: vedabase.io

SB 11.5.33

dhyeyaṁ sadā paribhava-ghnam abhīṣṭa-dohaṁ
tīrthāspadaṁ śiva-viriñci-nutaṁ śaraṇyam
bhṛtyārti-haṁ praṇata-pāla bhavābdhi-potaṁ
vande mahā-puruṣa te caraṇāravindam
Překlad slovo od slova: 
dhyeyam — hodným meditace; sadā — vždy; paribhava — neblahé vlivy hmotné existence; ghnam — jež ničí; abhīṣṭa — pravou touhu duše; doham — jež bohatĕ odmĕňují; tīrtha — všech svatých míst a velkých svĕtců; āspadam — sídlu; śiva-viriñci — nejvĕtší z polobohů, Pán Śiva a Brahmā; nutam — jimž se klaní; śaraṇyam — nanejvýš hodným vyhledat u nich útočištĕ; bhṛtya — Tvých služebníků; ārti-ham — jež odstraňují soužení; praṇata-pāla — ó ochránce všech, kdo se Ti jen klaní; bhava-abdhi — oceánu zrození a smrti; potam — jež jsou vhodnou lodí (pro překonání); vande — vzdávám hold; mahā-puruṣa — ó Pane Mahāprabhu; te — Tvým; caraṇa-aravindam — lotosovým nohám.
Překlad: 
Můj drahý Pane, jsi Mahā-puruṣa, Nejvyšší Osobnost Božství, a já uctívám Tvé lotosové nohy, které jsou jediným vĕčným cílem meditace. Odstraňují neblahé podmínky hmotného života a štĕdře udílejí to, po čem duše nejvíce touží – čistou lásku k Bohu. Můj drahý Pane, Tvé lotosové nohy skýtají útočištĕ všem svatým místům a všem uznávaným svĕtcům v tradici oddané služby. I mocní polobozi jako Pán Śiva a Pán Brahmā je ctí. Můj Pane, jsi tak laskavý, že ochotnĕ chráníš všechny ty, kdo se Ti jen s úctou klaní, a tak milostivĕ zbavuješ své služebníky všeho soužení. Tvé lotosové nohy jsou zkrátka vhodnou lodí pro překonání oceánu zrození a smrti, a proto se k nim uchylují i Pán Brahmā a Pán Śiva.
Význam: 

VÝZNAM: Tímto veršem je popsána a uctívána inkarnace Osobnosti Božství v Kali-yuze. Mudrc Karabhājana vždy poté, co popsal Pánovu inkarnaci pro každý ze tří předchozích vĕků, Satya, Tretā a Dvāpara, předložil vhodné modlitby, které se v daném vĕku používají pro oslavování Pána. Po popisu Pánova projevu v Kali-yuze ve verši kṛṣṇa-varṇaṁ tviṣākṛṣṇam následuje v tomto a příštím verši oslavování Pána, který se v tomto vĕku zjevil jako Caitanya Mahāprabhu, kṛṣṇa-varṇam. Caitanya Mahāprabhu přichází v Kali-yuze a učí všechny zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Členové hnutí zvaného ISKCON jsou tak pohroužení do kṛṣṇa-varṇam, zpívání Kṛṣṇových jmen, že jim nĕkdy obyčejní lidé říkají „Kṛṣṇové“. Kdokoliv tedy přijde do styku s hnutím Caitanyi Mahāprabhua, začíná okamžitĕ uctívat Kṛṣṇu pronášením Jeho svatého jména.

Slova dhyeyaṁ sadā, „o kterých se má neustále meditovat“, vyjadřují, že na zpívání Kṛṣṇových jmen se v tomto vĕku nevztahují žádná přísná pravidla. Autorizovaným způsobem meditace v Kali-yuze je zpívat svatá jména Pána, zvláštĕ mantru Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, a to neustále (sadā). Caitanya Mahāprabhu také prohlásil: nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ – v Kali-yuze Nejvyšší Pán milostivĕ vložil všechny své energie do svého svatého jména a zpívání tĕchto jmen neomezují žádná přísná pravidla. Zde zmínĕná pravidla se vztahují na kāla-deśa-niyama neboli usmĕrnĕní co se týče času a místa. Provádĕní konkrétního védského obřadu nebo pronášení určité mantry obvykle omezují přísné zásady ohlednĕ času, období, místa, okolností a podobnĕ. Svaté jméno Kṛṣṇy se však má pronášet kdekoliv a neustále, dvacet čtyři hodin dennĕ. Ohlednĕ času a místa tedy neplatí žádné omezení. To je význam výroku Caitanyi Mahāprabhua.

Slovo paribhava-ghnam je v tomto verši významné. V Kali-yuze je lidská společnost nakažená závistí. Velká závist je bĕžná i mezi členy stejné rodiny, kteří se v tomto vĕku neustále hádají. Sousedé si závidĕjí svůj majetek a postavení. A celé národy, planoucí závistí, jdou zbytečnĕ do války i s rizikem genocidy hrozivými moderními zbranĕmi. Ode všech tĕchto neblahých vlivů, jež způsobují příbuzní, cizinci, takzvaní přátelé, kteří však nejsou vĕrní, nepřátelské národy, finanční soupeření, společenské zostuzení, rakovina a tak dále však pomůže přijetí útočištĕ u lotosových nohou Caitanyi Mahāprabhua. Hmotné tĕlo není možné zachránit, ale ten, kdo vyhledá útočištĕ u Caitanyi Mahāprabhua, uvolní pevný uzel v srdci, který ho psychologicky poutá k mylnému ztotožňování se s vnĕjším tĕlem či jemnohmotnou myslí. Jakmile se človĕk této mylné představy o vlastní totožnosti zbaví, může být blažený v jakkoliv hmotnĕ nepříznivých podmínkách. Ti, kdo se pošetile snaží zajistit dočasnému tĕlu vĕčnost, promarňují čas a zanedbávají skutečný proces jak učinit život vĕčným – přijmout útočištĕ u lotosových nohou Caitanyi Mahāprabhua, jenž je samotný Kṛṣṇa.

Slovo tīrthāspadam v tomto verši znamená, že lotosové nohy Caitanyi Mahāprabhua jsou útočištĕm všech svatých míst. S tím, jak se hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy šíří po celém svĕtĕ, často vidíme, zvláštĕ v chudých zemích třetího svĕta, že pro lidi je velmi obtížné cestovat do Indie, aby mohli navštívit nejvznešenĕjší svatá místa, jako je Vṛndāvana a Māyāpur. Zvláštĕ v Jižní Americe je pro mnoho oddaných velmi obtížné navštívit tato místa v Indii a očistit se. Ale Caitanya Mahāprabhu je tak milostivý, že pouhým Jeho uctíváním získávají vaiṣṇavové na celém svĕtĕ prospĕch z návštĕvy svrchovaného svatého místa, lotosových nohou Caitanyi Mahāprabhua. Následovníci hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy tedy o nic nepřicházejí, bez ohledu na to, jaká je jejich vnĕjší situace.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti prohlásil: kalau dravya-deśa-kriyādi-janitaṁ durvāram apāvitryam api nāśaṅkanīyam iti bhāvaḥ. V tomto vĕku je svĕt natolik znečištĕný hříšným životem, že je velmi tĕžké se ode všech příznaků Kali-yugy oprostit. Přesto se ten, kdo vĕrnĕ slouží misi Caitanyi Mahāprabhua, nemusí jejich příležitostných, nevyhnutelných projevů obávat. Následovníci Caitanyi Mahāprabhua přísnĕ dodržují čtyři usmĕrňující zásady: vyhýbají se nedovolenému sexu, omamným látkám, masu a hazardu. Snaží se neustále pronášet Hare Kṛṣṇa a sloužit Pánu. Může se však stát, že se v životĕ určitého oddaného nĕkterý z příznaků Kali-yugy, jako je závist, hnĕv, chtíč, chamtivost a tak dále, příležitostnĕ objeví. Je-li však tento oddaný skutečnĕ odevzdaný u lotosových nohou Caitanyi Mahāprabhua, pak Jeho milostí tento nežádoucí příznak neboli anartha rychle zmizí. Pánův upřímný následovník by se tedy nikdy nemĕl nechat odradit od plnĕní své předepsané povinnosti, ale mĕl by mít důvĕru v ochranu Caitanyi Mahāprabhua.

V tomto verši je také uvedeno: śiva-viriñci-nutam. Pán Śiva a Pán Brahmā jsou bezpochyby dvĕ nanejvýš mocné osobnosti v tomto vesmíru, ale přesto pečlivĕ uctívají lotosové nohy Caitanyi Mahāprabhua. Proč? Śaraṇyam. Ani Pán Śiva a Pán Brahmā nejsou v bezpečí mimo útočištĕ u lotosových nohou Pána.

Slova bhṛtyārti-haṁ praṇata-pāla vyjadřují, že když se človĕk bez postranních myšlenek pouze klaní u lotosových nohou Pána (praṇata), tak Pán tomuto upřímnému uchazeči poskytne veškerou ochranu. Tento verš neuvádí, že se musí jednat o vznešeného oddaného Pána. Naopak je řečeno, že se stačí jednoduše klanĕt u Pánových lotosových nohou a človĕk bude ochránĕný po všech stránkách. To se vztahuje také na každého, kdo se snaží sloužit misi Caitanyi Mahāprabhua. I začátečník získá milostí Pána veškerou ochranu.

Ohlednĕ slov bhavābdhi-potam, „vhodná loď pro překonání oceánu hmotné existence“, říkají Pán Brahmā a další polobozi ve Śrīmad-Bhāgavatamu: tvat-pāda-potena mahat-kṛtena kurvanti go-vatsa-padaṁ bhavābdhim – „Kdo přijme Tvé lotosové nohy jako loď pro překonání oceánu nevĕdomosti, následuje příkladu mahājanů a může se přes tento oceán dostat stejnĕ snadno, jako když překročí otisk telecího kopýtka.“ Podle Śrīly Rūpy Gosvāmīho je každý následovník Caitanyi Mahāprabhua jīvan-mukta neboli osvobozená duše. Oddaný si proto nedĕlá starosti s tím, co ho čeká v budoucnosti, protože má důvĕru, že ho Pán brzy přenese přes oceán hmotné existence. Na tuto důvĕru poukazuje Upadeśāmṛta slovem niścayāt, což znamená pevné přesvĕdčení o síle procesu oddané služby. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura lze výrok śiva-viriñci-nutam chápat i tak, že Caitanyu Mahāprabhua uctívá inkarnace Pána Śivy, Advaita Ācārya, a inkarnace Pána Brahmy, Haridāsa Ṭhākura.

Caitanya Mahāprabhu je v tomto verši osloven jako mahā-puruṣa, což znamená puruṣottama, Nejvyšší Osobnost Božství. O mahāprabhuovi je zmínka také ve Śvetāśvatara Upaniṣadĕ (3.12): mahān prabhur vai puruṣaḥ sattvasyaiṣa pravartakaḥ – „Nejvyšším prabhuem je Osobnost Božství, původní hybatel celého vesmíru.“ Podobnĕ oslovuje tento verš Pána Śrī Gaurakṛṣṇu titulem mahāpuruṣa. Celý verš vyjadřuje poklony u Jeho lotosových nohou. Tyto lotosové nohy jsou vĕčným předmĕtem meditace, neboť přesekávají pouta hmotného života a plní touhy oddaných. Podmínĕné duše se honí za mnoha dočasnými cíli v životĕ a pod vlivem iluze houževnatĕ pracují, ale skutečné blaženosti či poznání, které jsou tím pravým bohatstvím, nemohou dosáhnout. Človĕk by nemĕl opomíjet lotosové nohy Caitanyi Mahāprabhua s tím, že jde o obyčejnou osobu, a místo toho přijímat dočasné, nicotné útočištĕ nabízené Pánovou klamnou energií.

Ti yogī, kteří si za cíl své meditace mylnĕ vybírají nĕco jiného než lotosové nohy Pána, si jen stavĕjí překážky na cestĕ ke vĕčnému životu. Když jsou meditující osoba, samotná meditace i její cíl na vĕčné úrovni spojené s Pánem, pak bylo dosaženo skutečného útočištĕ. Podmínĕné duše obvykle zajímá bhoga-tyāga – nĕkdy se bezhlavĕ ženou za hmotnou slávou a smyslovými požitky, a jindy se toho zoufale snaží zříci. Nad tímto začarovaným kruhem střídavého uspokojování smyslů a odříkání jsou však lotosové nohy Pána, které představují pro živou bytost svrchované sídlo klidu a štĕstí.

Následují dodatečné poznámky, jimiž tento verš opatřil Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura.

dhyeyam  —  objekt, na který poukazuje slovo dhīmahi v Gāyatrī mantře.

tīrthāspadam  —  původní útočištĕ svatých míst počínaje Śrī Gauḍakṣetrou a Vraja-maṇḍalou; též lotosové nohy Pána jako původní útočištĕ velkých oddaných Brahma-sampradāyi, posloupnosti naslouchání s vírou, která začíná Śrīmad Ānandatīrthou (Madhvācāryou) a pokračuje rūpānuga mahā-bhāgavaty, vznešenými následovníky Rūpy Gosvāmīho a Caitanyi Mahāprabhua.

śiva-viriñci-nutam  —  ten, jehož uctívá inkarnace Pána Śivy, Śrīmad Advaitācārya Prabhu, a inkarnace Pána Viriñciho, Śrīmān Ācārya Haridāsa Prabhu.

bhṛtyārti-ham  —  ten, kdo ze své bezpříčinné milosti zničil utrpení svého služebníka, brāhmaṇy Vāsudevy, který byl v caitanya-līle postižen leprou.

bhavābdhi-potam  —  prostředek překonání oceánu saṁsāry; útočištĕ tĕch, kdo se osvobozují od hmotné existence, která živou bytost sužuje dychtĕním buď po osvobození nebo po hmotném požitku. Příklady osob, které využily této transcendentální lodi v podobĕ Pánových lotosových nohou, jsou Sārvabhauma Bhaṭṭācārya zachránĕný od mukti-kāmy, touhy po osvobození, a Pratāparudra Mahārāja zachránĕný od bhukti-kāmy neboli touhy po hmotném bohatství.