New version available here: vedabase.io

SB 11.28: Jñāna-yoga

Tato kapitola stručnĕ shrnuje proces jñāna-yogy, který předchozí kapitoly popisovaly podrobnĕ.

Každá stvořená vĕc v tomto vesmíru je hmotným výtvorem tří kvalit přírody, je vnímatelná smysly a nemá trvalou podstatu. Označení „dobré“ a „špatné“, jež přiřazujeme různým objektům a činnostem tohoto svĕta, jsou vždy povrchní. Lepší je se vyhýbat odsuzování i chválení čehokoliv v tomto svĕtĕ, protože tím človĕk jen zabředá do hmoty a ztrácí přístup k vyšším cílům duchovního života. V každém objektu hmotného vesmíru je skrytá duchovní duše, která je základem příčin i výtvorů projevené existence. V tomto svĕtle je třeba vše vidĕt, a tak putovat hmotným svĕtem v náladĕ odpoutanosti.

Klamné vĕdomí přetrvává tak dlouho jako vztah tĕlesných smyslů tvořených hmotou s duší, která je realitou. I když je hmotná existence neskutečná, ti, kdo nejsou schopni rozlišovat, zůstávají zapletení v kolobĕhu rození a umírání kvůli svému pohroužení v uspokojování smyslů. Veškeré fáze hmotného života – zrození, smrt, smutek i radost – se netýkají duše, ale materialistického falešného ega. Toto mylné pojetí své totožnosti může osoba odstranit, když se naučí rozlišovat mezi duší a jejím protikladem, hmotou.

Jediná Absolutní Pravda je přítomná na počátku i konci tohoto svĕta. I mezitím, ve fázi udržování, vesmírný projev spočívá na téže Absolutní Pravdĕ. Tento Absolutní Brahman existuje všude, jak pozitivnĕ, prostřednictvím svých projevů, tak negativnĕ, svou odpoutaností. Brahman je jedinečný svou sobĕstačností, zatímco tento svĕt je expanzí Brahmanu vzniklou prostřednictvím hmotné kvality vášnĕ.

Milostí pravého duchovního mistra může oddaný poznat Absolutní Pravdu a uvĕdomit si neduchovní povahu hmotného tĕla a jeho expanzí. Tehdy zanechá hmotného uspokojování smyslů a bude spokojený ve extázi vlastního já. Tak jako se slunce nedotýkají příchody a odchody mraků, osvobozenou osobu schopnou rozlišovat neovlivňují činnosti jejích smyslů. Dokud však není dokonale neochvĕjná v bhakti-yoze, čisté oddané službĕ Nejvyššímu Pánu, mĕla by se obezřetnĕ vyhýbat stykům s hmotnými smyslovými objekty. Aspirující oddaný se může setkat s různými překážkami a poklesnout, ale v příštím životĕ bude pokračovat ve své praxi na základĕ toho, čeho již v oddané službĕ dosáhl. Již nikdy nebude spoutaný zákony karmy. Ten, kdo je osvobozený a naučil se rozlišovat, nebude za žádných okolností vyhledávat falešný požitek z hmotného uspokojování smyslů. Ví, že duše je nemĕnná a že jakákoliv jiná představa spojovaná s čistým vlastním já není nic než klam.

Pokud bĕhem nezralého stádia duchovního života nĕkdo trpí fyzickou nemoc nebo jinými problémy, Védy rozhodnĕ doporučují podniknout patřičné kroky pro jejich odstranĕní. Předepsanými prostředky, jak působit proti chtíči a ostatním nepřátelům mysli, jsou meditace o Nejvyšším Pánu a saṅkīrtan, hlasité zpívání Jeho jmen. Lékem na nemoc falešného ega je služba zbožným oddaným Nejvyššího Pána.

Praktikováním yogy si nĕkteří neoddaní udržují mladá a zdravá tĕla a dokonce mohou získat mystické dokonalosti nebo dlouhý život. Tyto úspĕchy jsou ale ve skutečnosti bezcenné, protože se týkají jen hmotného tĕla. Inteligentní osoba proto o nĕ nemá zájem. Oddaný, který se vážnĕ odevzdává Nejvyššímu Pánu, radĕji přijímá útočištĕ u Jeho lotosových nohou, což ho zbavuje všech nesnází a zplnomocňuje k dosažení nejvyšší dokonalosti, úplné blaženosti duchovního života.

SB 11.28.1 Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nikdo by nemĕl chválit ani kritizovat podmínĕnou povahu a činnosti jiných osob. Mĕl by tento svĕt vidĕt jen jako spojení hmotné přírody a duší, které si užívají; spojení založené na jedné Absolutní Pravdĕ.
SB 11.28.2 Toho, kdo chválí nebo kritizuje vlastnosti a chování druhých, jeho zapletení v dualitách brzy odvede od jeho vlastního zájmu.
SB 11.28.3 Stejnĕ jako vtĕlená duše ztrácí vnĕjší vĕdomí, když její smysly přemůže iluze snĕní nebo stav hlubokého spánku, který se podobá smrti, musí se ten, kdo vnímá hmotnou dualitu, setkávat s iluzí a smrtí.
SB 11.28.4 To, co je vyjádřeno hmotnými slovy nebo o čem medituje hmotná mysl, není konečná pravda. Co je tedy skutečnĕ dobré a co špatné v tomto bezpodstatném svĕtĕ duality a nakolik se dá zmĕřit, jak je to dobré nebo špatné?
SB 11.28.5 I když jsou stíny, ozvĕny a přeludy jen klamné odrazy skutečností, přesto vytvářejí představy smysluplných a pochopitelných vjemů. Stejné je to se ztotožnĕním se podmínĕné duše s hmotným tĕlem, myslí a egem. Přestože je iluzorní, až do smrti u ní vzbuzuje strach.
SB 11.28.7 Nadduše je jediným konečným vládcem a stvořitelem tohoto svĕta, a proto je Ona jediná také tím, co je stvořeno. Podobnĕ samotná Duše veškeré existence udržuje a je udržována, stahuje a je stažena. O žádné jiné bytosti se nedá říct, že je od Nejvyšší Duše oddĕlená, ale Pán sám se přesto od všeho a všech liší. Vzhled trojí hmotné přírody, kterou v Nĕm lze vnímat, nemá skutečný základ. Mĕl bys vĕdĕt, že tato hmotná příroda složená ze tří kvalit je jen výtvor Jeho matoucí energie.
SB 11.28.8 Ten, kdo náležitĕ pochopil postup, jak se stát neochvĕjným v teoretickém a realizovaném poznání, který jsem zde popsal, se nezabývá hmotnou kritikou ani chválou. Putuje svobodnĕ tímto svĕtem jako slunce.
SB 11.28.9 Osoba by mĕla vĕdĕt na základĕ přímého vnímání, logické dedukce, svĕdectví písem a osobní realizace, že tento svĕt má počátek a konec, a není tedy nejvyšší realitou. Mĕl by v nĕm tedy žít bez připoutanosti.
SB 11.28.10 Śrī Uddhava řekl: Můj milý Pane, tato hmotná existence nemůže být vnímána duší, která vidí, ani tĕlem, které je vidĕné. Duše je přirozenĕ obdařená dokonalým poznáním a hmotné tĕlo zase není vĕdomá živá bytost. Komu tedy náleží tato zkušenost hmotné existence?
SB 11.28.11 Duchovní duše je nevyčerpatelná, transcendentální, čistá, vydává vlastní záři a nikdy není zahalená ničím hmotným. Je jako oheň. Neživé hmotné tĕlo je však jako palivové dřevo – netečné a bez vĕdomí. Kdo tedy vlastnĕ v tomto svĕtĕ zakouší hmotný život?
SB 11.28.12 Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Dokud pošetilou duši přitahují hmotné tĕlo, smysly a životní síla, tak dlouho vzkvétá její hmotná existence, i když je z konečného hlediska nesmyslná.
SB 11.28.13 Živá bytost je ve skutečnosti vůči hmotné existenci transcendentální, ale kvůli představĕ, že bude panovat hmotné přírodĕ, její hmotný život nekončí a stejnĕ jako ji ovlivňuje mnoho nežádoucích vĕcí ve snu.
SB 11.28.14 Bĕhem snĕní osoba zažívá mnoho nežádoucích vĕcí, ale jakmile se probudí, není už tĕmito zážitky ve snu zmatená.
SB 11.28.15 Nářek, radost, strach, hnĕv, chamtivost, zmatenost a dychtĕní, jakož i zrození a smrt jsou zážitky falešného ega, nikoliv čisté duše.
SB 11.28.16 Živá bytost, která se mylnĕ ztotožňuje se svým tĕlem, smysly, životním vzduchem a myslí a která sídlí pod tĕmito obaly, nabývá podobu danou jejími hmotou podmínĕnými vlastnostmi a činnostmi. Je označovaná různĕ ve vztahu k celkové hmotné energii, a tak je pod přísnou nadvládou svrchovaného času nucena honit se z místa na místo v hmotné existenci.
SB 11.28.17 Přestože falešné ego nemá skutečný základ, je vnímané v mnoha podobách – jako činnosti mysli, řeči, životního vzduchu a tĕlesných schopností. Rozvážný mudrc však odsekne toto klamné pojetí vlastní totožnosti mečem transcendentálního poznání naostřeným uctíváním pravého duchovního mistra a žije v tomto svĕtĕ bez jakékoliv hmotné připoutanosti.
SB 11.28.18 Pravé duchovní poznání se zakládá na rozlišování mezi duší a hmotou a rozvíjí se pomocí důkazů z písem, askeze, přímého vnímání, přijímání historických popisů z Purāṇ a logické dedukce. Absolutní Pravda, která byla jediná přítomná před stvořením vesmíru a která jediná zůstane po jeho zničení, je také časovým faktorem a konečnou příčinou. Dokonce i v prostředním stádiu existence tohoto stvoření je Absolutní Pravda jedinou skutečnou realitou.
SB 11.28.19 Před výrobou zlatých předmĕtů je přítomné jen samo zlato a po jejich zničení samotné zlato zůstává. Jen zlato je také podstatnou realitou v dobĕ, kdy se používá pod různými názvy. Podobnĕ jen Já existuji před stvořením tohoto vesmíru, po jeho zničení a bĕhem jeho udržování.
SB 11.28.20 Hmotná mysl se projevuje ve třech fázích vĕdomí: bdĕlosti, spánku a hlubokém spánku, jež jsou výtvory tří kvalit přírody. Mysl se dále jeví ve třech různých rolích: jako vnímající, vnímaná a usmĕrňující vnímání. Takto je mysl různými způsoby projevená prostřednictvím tĕchto trojích označení. Samotný čtvrtý faktor, existující oddĕlenĕ od tohoto všeho, však tvoří Absolutní Pravdu.
SB 11.28.21 To, co neexistovalo v minulosti a nebude existovat v budoucnosti, nemá ani vlastní existenci v dobĕ svého trvání, neboť je to jen povrchní označení. Podle Mého názoru je vše, co je stvořeno a vyjeveno nĕčím jiným, v konečném smyslu pouze tou druhou vĕcí.
SB 11.28.22 Ačkoliv tedy tento projev přemĕn vytvořený kvalitou vášnĕ ve skutečnosti neexistuje, vypadá jako skutečný, protože Absolutní Pravda, projevená sama ze sebe a vydávající vlastní záři, se projevuje v podobĕ hmotné rozmanitosti složené ze smyslů, smyslových objektů, mysli a prvků hmotné přírody.
SB 11.28.23 Když takto osoba pomocí logiky schopné rozlišovat jasnĕ pochopí jedinečné postavení Absolutní Pravdy, mĕla by zkušenĕ zamítnout mylné ztotožnĕní se s hmotou a na kousky rozsekat všechny pochyby ohlednĕ totožnosti vlastního já. Mĕla by být spokojená na základĕ přirozené extáze duše a upustit ode všech činností hmotných smyslů založených na chtíči.
SB 11.28.24 Hmotné tĕlo tvořené zemí není pravé vlastní já; nejsou to ani smysly, jejich vládnoucí polobozi či životní vzduch; není to ani vnĕjší vzduch, voda, oheň nebo mysl. To vše je pouhá hmota. Rovnĕž ani inteligenci, hmotné vĕdomí či ego, prvky jako je éter či zemĕ, ani předmĕty smyslového vnímání, a dokonce ani prvotní stav hmotné rovnováhy nelze považovat za skutečnou totožnost duše.
SB 11.28.25 Pokud nĕkdo náležitĕ realizoval Mou totožnost Nejvyššího Boha, co záslužného je na tom, jsou-li jeho smyly – pouhé výtvory hmotných kvalit – dokonale soustředĕné v meditaci? A na druhou stranu, co špatného je na tom, pokud se jeho smysly shodou okolností rozruší? Znamená snad nĕco pro slunce, když přilétnou a odlétnou mraky?
SB 11.28.26 Nebe může vykazovat různé vlastnosti vzduchu, ohnĕ, vody a zemĕ, jež jím procházejí, a také vlastnosti jako je horko a zima, jež stále přicházejí a odcházejí se zmĕnami ročních období, ale žádné z tĕchto vlastností se ho nikdy nedotýkají. Podobnĕ Nejvyšší Absolutní Pravdy se nikdy nedotýká znečištĕní kvalitami dobra, vášnĕ a nevĕdomosti, jež způsobují hmotné promĕny falešného ega.
SB 11.28.27 Nicménĕ dokud osoba neochvĕjnou oddanou službou Mnĕ ze své mysli beze zbytku neodstranila veškeré znečištĕní hmotnou vášní, musí se pečlivĕ vyhýbat stykům s hmotnými kvalitami, které jsou výtvorem Mé matoucí energie.
SB 11.28.28 Tak jako se nesprávnĕ léčená nemoc vrací a působí pacientovi opakované tĕžkosti, mysl, která není úplnĕ očištĕná od svých scestných sklonů, zůstane připoutaná ke hmotným vĕcem a bude opakovanĕ sužovat nedokonalého yogīho.
SB 11.28.29 Nĕkdy zabrzdí pokrok nedokonalých transcendentalistů jejich připoutanost ke členům rodiny, žákům nebo jiným osobám, které za tím účelem poslali závistiví polobozi. Díky nahromadĕným zásluhám ale tito nedokonalí transcendentalisté znovu navážou na své praktikování yogy v příštím životĕ. Již nikdy neuváznou v síti plodonosného jednání.
SB 11.28.30 Obyčejná živá bytost koná hmotné činnosti a působí na ni následky tohoto počínání. Tak ji až do smrti pohánĕjí různé touhy k neustálému plodonosnému jednání. Moudrá osoba se však poté, co zažila blaženost svého přirozeného postavení, vzdá všech hmotných tužeb a přestane s plodonosnými činnostmi.
SB 11.28.31 Moudrá osoba, jejíž vĕdomí je upřené na vlastní já, si ani nevšímá činností svého tĕla. Když stojí, sedí, kráčí, leží, močí, jí nebo provádí jiné tĕlesné úkony, ví, že tĕlo jedná podle své povahy.
SB 11.28.32 I když může nĕkdy seberealizovaná duše vidĕt nĕjaký nečistý předmĕt nebo činnost, nepokládá je za skutečné. Díky logickému pochopení toho, že nečisté smyslové objekty se zakládají na iluzorní hmotné dualitĕ, inteligentní osoba vidí, že jsou v protikladu s realitou a že se od ní liší, stejnĕ jako človĕk probouzející se ze spánku vidí svůj mizící sen.
SB 11.28.33 Hmotnou nevĕdomost, která působením kvalit přírody nabývá mnoha různých podob, podmínĕná duše mylnĕ pokládá za své vlastní já. Díky rozvoji duchovního poznání, Můj milý Uddhavo, tato nevĕdomost však mizí, jakmile živá bytost dosáhne osvobození. Oproti tomu vĕčné já nelze nikdy nabýt ani ztratit.
SB 11.28.34 Když vychází slunce, ničí temnotu, jež zakrývá oči človĕka, ale nevytváří objekty, které pak lidé vidí před sebou a které ve skutečnosti stále existovaly. Mocná a pravá realizace Mĕ podobnĕ zničí temnotu, jež halí pravé vĕdomí živé bytosti.
SB 11.28.35 Nejvyšší Pán vydává vlastní záři, je nezrozený a nezmĕřitelný. Je čistým transcendentálním vĕdomím a všechno vnímá. Je jeden jediný a Jeho realizace je dosažena pouze poté, co ustanou obyčejná slova. To On uvádí do pohybu schopnost řeči a životní vzduchy.
SB 11.28.36 Jakákoliv zdánlivá dualita vnímaná ve vlastním já je pouze výplod zmatené mysli. Kromĕ duše totiž tato domnĕlá dualita nemá na čem spočívat.
SB 11.28.37 Dualitu tvořenou pĕti hmotnými prvky lze vnímat jen skrze jména a podoby. Ti, kdo říkají, že tato dualita je skutečná, jsou pseudoučenci, kteří marnĕ představují smyšlené teorie nezaložené na skutečnosti.
SB 11.28.38 Fyzické tĕlo aktivního yogīho, který ještĕ ve své snaze nedosáhl zralosti, může být nĕkdy přemoženo různými tĕžkostmi. Proto se doporučuje následující postup.
SB 11.28.39 Nĕkteré překážky lze odstranit yogovou meditací nebo určitými sedovými pozicemi doprovázenými soustředĕním na ovládnuté dýchání a jiné lze překonat zvláštními druhy askeze, mantrami nebo léčivými bylinami.
SB 11.28.40 Tyto nepříznivé vlivy je možné postupnĕ odstranit neustálým vzpomínáním na Mĕ, společným posloucháním a zpíváním Mých svatých jmen nebo následováním velkých mistrů yogy.
SB 11.28.41 Nĕkteří yogī různými metodami zbavují tĕlo nemocí a stáří a udržují je stále mladé. Praktikují tedy yogu, aby získali hmotné mystické dokonalosti.
SB 11.28.42 Ti, kdo vládnou transcendentálním poznáním, nemají pro tuto mystickou tĕlesnou dokonalost příliš vysoké uznání. Naopak považují usilování o tuto dokonalost za zbytečné, protože duše je trvalá, jako strom, ale tĕlo, tak jako ovoce stromu, podléhá zániku.
SB 11.28.43 I když je možné si různými yogovými procesy vylepšit tĕlesnou kondici, inteligentní oddaný, který odevzdal svůj život Mnĕ, nevkládá víru v tyto vyhlídky a tĕchto postupů vzdává.
SB 11.28.44 Yogī, který u Mĕ přijal útočištĕ, zůstává prostý všeho dychtĕní, protože zažívá štĕstí duše ve svém nitru. Díky tomu ho v tomto procesu yogy nezastaví žádné překážky.