SB 11.18.37

na hi tasya vikalpākhyā
yā ca mad-vīkṣayā hatā
ā-dehāntāt kvacit khyātis
tataḥ sampadyate mayā
Překlad slovo od slova: 
na — ne; hi — jistĕ; tasya — realizované osoby; vikalpa — nĕčeho oddĕleného od Kṛṣṇy; ākhyā — vnímání; — které vnímání; ca — také; mat — Mĕ; vīkṣayā — realizovaným poznáním; hatā — je zničené; ā — dokud; deha — tĕla; antāt — smrt; kvacit — nĕkdy; khyātiḥ — toto vnímání; tataḥ — tehdy; sampadyate — získává stejný majestát; mayā — se Mnou.
Překlad: 
Realizovaná duše již nevidí nic jako oddĕlené ode Mĕ, protože její realizované poznání Mĕ zničilo toto klamné vnímání. Jelikož hmotné tĕlo a mysl byly dříve na toto vnímání zvyklé, nĕkdy se může zdánlivĕ znovu objevit, ale v čase smrti získává seberealizovaná duše stejný majestát jako Já.
Význam: 

VÝZNAM: Ve 32. verši této kapitoly Pán Kṛṣṇa vysvĕtlil, že všechny hmotné a duchovní objekty jsou expanze Jeho energie. Díky realizovanému poznání Pána se človĕk zbavuje klamu, že cokoliv, kdekoliv, kdykoliv může být od Pána Kṛṣṇy oddĕlené. Pán Kṛṣṇa však také vysvĕtlil, že je třeba udržovat hmotné tĕlo a mysl způsobilé pro oddanou službu; proto lze vidĕt i seberealizovanou duši, jak nĕkdy přijímá či odmítá určité podmínky či objekty v tomto svĕtĕ. Toto krátkodobé, zdánlivé odchýlení pozornosti k nĕčemu jinému, než je Kṛṣṇa, nemĕní osvobozené postavení seberealizované duše, jež v čase smrti získává stejný majestát jako Pán Kṛṣṇa v duchovním svĕtĕ. Funkcí klamu je oddĕlovat živou bytost od Pána Kṛṣṇy, ale krátkodobý a příležitostný výskyt duality v chování či v uvažování čistého oddaného ho nikdy neoddĕluje od Pána. Není to skutečný klam, protože neplní základní funkci klamu – neoddĕluje duši od Pána Kṛṣṇy.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura popisuje seberealizované oddané takto. Pánův oddaný se nepovažuje za trvalého obyvatele hmotného svĕta, protože nevidí nic oddĕlené od Pána Kṛṣṇy. Každým okamžikem ho pohání touha sloužit Pánu Kṛṣṇovi. Tak jako lidé vyhledávající smyslový požitek tráví čas tím, že si zajišťují vlastní potĕšení, oddaní celý den neúnavnĕ zajišťují svou oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi. Nemají proto čas jednat jako materialističtí požitkáři. Obyčejným lidem to může připadat, že čistý oddaný vidí nĕco oddĕlenĕ od Kṛṣṇy, ale on ve skutečnosti neochvĕjnĕ setrvává ve svém postavení osvobozené duše a má zaručené, že získá duchovní tĕlo v království Boha. Bĕžní materialisté často nechápou činnosti Pánova čistého oddaného, a tak si myslí, že je stejný jako oni a snaží se jeho postavení snižovat. Na konci života však Pánovi oddaní získávají podstatnĕ rozdílné výsledky než obyčejní materialisté.