SB 11.14.10

dharmam eke yaśaś cānye
kāmaṁ satyaṁ damaṁ śamam
anye vadanti svārthaṁ vā
aiśvaryaṁ tyāga-bhojanam
kecid yajñaṁ tapo dānaṁ
vratāni niyamān yamān
Překlad slovo od slova: 
dharmam — zbožné činnosti; eke — nĕkteří lidé; yaśaḥ — sláva; ca — také; anye — jiní; kāmam — smyslový požitek; satyam — pravdomluvost; damam — sebeovládání; śamam — klid; anye — další; vadanti — hlásají; sva-artham — sledování vlastního zájmu; vai — jistĕ; aiśvaryam — bohatství či politický vliv; tyāga — odříkání; bhojanam — požitek; kecit — nĕkteří lidé; yajñam — obĕť; tapaḥ — askezi; dānam — rozdávání milodarů; vratāni — skládání slibů; niyamān — usmĕrňující náboženské povinnosti; yamān — striktní pravidla disciplíny.
Překlad: 
Nĕkteří tvrdí, že lidé budou šťastní, když budou konat zbožné činnosti. Jiní říkají, že štĕstí se dosahuje slávou, smyslovým požitkem, pravdomluvostí, sebeovládáním, klidem, sledováním vlastního zájmu, politickým vlivem, bohatstvím, odříkáním, požitkem, obĕtí, askezí, rozdáváním milodarů, skládáním slibů, plnĕním usmĕrňujících povinností nebo striktní disciplínou. Každý proces má své zastánce.
Význam: 

VÝZNAM: Dharmam eke poukazuje na ateistické filosofy zvané karma-mīmāṁsakové, kteří prohlašují, že by nikdo nemĕl ztrácet čas starostmi o Boží království, které nikdo nikdy nevidĕl a odkud se nikdo nikdy nevrátil. Podle nich by mĕl každý radĕji zkušenĕ využívat zákony karmy a konat plodonosné činnosti takovým způsobem, aby mĕl vždy dobré postavení. Ohlednĕ slávy je řečeno, že dokud se sláva nĕjaké lidské bytosti opĕvuje na zbožných planetách, může žít tisíce let v hmotném nebi. Kāmam se vztahuje na védské texty, jako je Kāma-sūtra, a také na milióny moderních knih, jež radí ohlednĕ sexuálního požitku. Nĕkteří lidé říkají, že nejvyšší ctností v životĕ je upřímnost; podle jiných je to sebeovládání, klid mysli a tak dále. Každé stanovisko má své zastánce a takzvaná písma. Další prohlašují, že nejvyšším dobrem je zákon, řád a morálka a ještĕ jiní navrhují jako skutečný vlastní zájem lidských bytostí politický vliv. Nĕkteří prohlašují, že človĕk by mĕl rozdávat své hmotné vlastnictví potřebným; další uvádĕjí, že by se mĕl snažit co nejvíce si užívat tohoto života a jiní doporučují každodenní obřady, sliby, askezi a podobnĕ.