SB 11.11: Příznaky podmínĕných a osvobozených živých bytostí

V této kapitole Pán Śrī Kṛṣṇa popisuje Uddhavovi rozdíl mezi podmínĕnými a osvobozenými živými bytostmi, charakteristiky svaté osoby a různé aspekty oddané služby.

V minulé kapitole položil Uddhava otázky ohlednĕ podmínĕných a osvobozených duší. Všemocný Pán Śrī Kṛṣṇa ve svých odpovĕdích uvádí, že duchovní duše je sice nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, ale je nepatrná a kvůli tomu upadá do styku s hmotnou energií, což má za následek, že přijímá obaly nesoucí označení daná kvalitami dobra, vášnĕ a nevĕdomosti. Tak je duše spoutaná už od nepamĕti. Jakmile však nalezne útočištĕ v čisté oddané službĕ, je označena za vĕčnĕ osvobozenou. Transcendentální poznání tedy vede k osvobození živé bytosti, zatímco nevĕdomost vede k její spoutanosti. Jak poznání, tak nevĕdomost jsou výtvory māyi Pána Śrī Kṛṣṇy a jsou to Jeho vnitřní energie. Živé bytosti, které se nechají upoutat kvalitami přírody, jsou zmatené falešným egem, jež způsobuje, že samy sebe vnímají jako ty, kdo zakoušejí utrpení, zmatení, štĕstí, neštĕstí, nebezpečí a podobnĕ. Tak meditují o tĕchto stavech bytí, i když ve skutečném, duchovním svĕtĕ tyto vĕci neexistují. Jak jīva (individuální duše), tak Nadduše sídlí ve stejném tĕle. Rozdíl mezi nimi je ten, že všemocná Nadduše, která si je vĕdomá všeho, se nevyžívá v zakoušení plodů hmotných činností, ale zůstává jen svĕdkem, zatímco nekonečnĕ malá podmínĕná jīva ve své nevĕdomosti trpí následky svého jednání. Osvobozenou jīvu nerozruší tĕlesné štĕstí a utrpení, přestože ještĕ kvůli zbývajícím reakcím za své dřívĕjší činnosti sídlí v hmotném tĕle. Vidí tyto tĕlesné zážitky stejnĕ jako ten, kdo se právĕ probudil, vidí své zážitky ze sna. Oproti tomu podmínĕná živá bytost, i když ve své podstatĕ štĕstí a utrpení tĕla nezakouší, si představuje, že zážitky tĕla jsou její vlastní, tak jako snící človĕk pokládá své snové zážitky za skutečnost. Tak jako slunce, které se odráží na vodĕ, není vodou skutečnĕ spoutané a jako vzduchu není vyhrazena jen nĕjaká určitá část nebe, odpoutaný človĕk využívá svého širokého pohledu na svĕt a mečem vhodné askeze (yukta-vairāgya) odsekává všechny své pochybnosti. Jelikož jeho životní vzduch, smysly, mysl a inteligence nemají sklony se upínat ke smyslovým objektům, zůstává v osvobozeném stavu i v hmotném tĕle. Ať je mu ubližováno nebo je uctíván, zůstává vyrovnaný. Proto se říká, že je osvobozený již bĕhem tohoto života. Osvobozená osoba není poznamenaná dobrem a zlem tohoto svĕta a na všechno hledí stejným pohledem. Mudrc, který je vnitřnĕ spokojený, nikoho neopĕvuje ani neodsuzuje. K nikomu nemluví zbytečnĕ a neupíná mysl k hmotným vĕcem; místo toho je stále pohroužený v meditaci o Nejvyšší Osobnosti Božství, takže se očím hlupáků jeví jako nĕmý blázen.

Pokud by nĕkdo prostudoval nebo dokonce vyučoval všechny védské texty, ale nevyvinul čisté zalíbení ve službĕ Osobnosti Božství, pak nezískal nic víc než svou námahu. Človĕk by mĕl studovat jen ta písma, která vĕdeckým způsobem probírají povahu Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, Jeho okouzlující zábavy a nektarová vyprávĕní o Jeho různých inkarnacích – tak získá to nejvyšší štĕstí. Studiem jiných písem si však přivodí jen neštĕstí.

S pevným odhodláním by mĕl človĕk náležitým způsobem pochopit totožnost duše a přestat se mylnĕ ztotožňovat s tímto hmotným tĕlem. Potom může své srdce odevzdat u lotosových nohou Nejvyššího Pána, Śrī Kṛṣṇy, který je zdrojem veškeré lásky, a dosáhnout pravého klidu. Jakmile se mysl nechá unést třemi kvalitami přírody, ztrácí schopnost patřičnĕ meditovat o transcendentální Nejvyšší Pravdĕ. Ti, kdo po mnoho životů s vírou konali védské obĕti za účelem zbožnosti, ekonomického rozvoje a smyslového požitku, se nakonec vĕnují naslouchání, zpívání a neustálému přemýšlení o dokonale příznivých zábavách Nejvyššího Pána, jež očišťují celý vesmír. Tyto osoby pak získají společnost pravého duchovního mistra a oddaných sādhuů. Poté začnou milostí duchovního mistra následovat cesty vytyčené uznávanými učiteli duchovního života, mahājany, a dokonale realizují svou pravou totožnost.

Když Uddhava vyslechl tyto pokyny Pána Kṛṣṇy, chtĕl dále pochopit charakteristiky skutečného sādhua a různé aspekty praktické oddané služby. Pán Kṛṣṇa odpovĕdĕl, že skutečný sādhu neboli vaiṣṇava se vyznačuje tĕmito vlastnostmi: je milostivý, nikomu neubližuje, vždy mluví pravdu, ovládá se, je bezchybný, velkodušný, vlídný, čistotný, nečiní si vlastnické nároky, pomáhá všem, je klidný, závisí jen na Kṛṣṇovi, nepodléhá chtíči, nevyvíjí hmotné úsilí, je pevný, podrobil si šest nepřátel mysli, jí střídmĕ, nikdy není zmatený, je vždy uctivý k druhým, nikdy neočekává úctu pro sebe, je rozvážný, soucitný, přátelský, poetický, zkušený a mlčenlivý. Základní charakteristikou sādhua je, že vyhledává útočištĕ jen u Kṛṣṇy. Ten, kdo výhradnĕ slouží Kṛṣṇovi s pochopením, že Kṛṣṇa je neomezený Pán, jenž sídlí v nitru a oplývá vĕčností, poznáním a blažeností, je nejvznešenĕjší oddaný. Praktická oddaná služba zahrnuje šedesát čtyři druhů činností. K nim patří (1-6) hledĕt na Božstva Pána a Jeho čisté oddané, dotýkat se jich, uctívat je, sloužit jim, oslavovat je a klanĕt se jim; (7) rozvíjet zálibu v naslouchání o Pánových vlastnostech, zábavách a tak dále; (8) stále meditovat o Pánu; (9) obĕtovat Pánu vše, co človĕk získá; (l0) pokládat se za Pánova služebníka; (11) odevzdat Pánu své srdce; (12) opĕvovat Pánovo zrození a činnosti; (13) slavit svátky týkající se Pána; (14) pořádat slavnosti v chrámu Pána ve společnosti dalších oddaných s hudbou, zpĕvem a tancem; (15) účastnit se různých výročních oslav; (16) obĕtovat Pánu jídlo; (17) přijmout zasvĕcení, jak předepisují Védy a tantry; (18) dodržovat sliby pojící se s Pánem; (19) dychtit instalovat Božstva Pána; (20) pro účely služby Pánu budovat, sám nebo společnĕ s dalšími, zeleninové a kvĕtinové zahrady, chrámy, mĕsta a podobnĕ; (21) pokornĕ čistit Pánův chrám a (22) poskytovat služby Pánovu domu – vymalováním, omýváním vodou a zdobením příznivými obrazci.

Poté jsou stručnĕ popsány zásady uctívání Božstva Nejvyššího Pána.

SB 11.11.1 Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, vzhledem k působení hmotných kvalit přírody, které Mi podléhají, je živá bytost nĕkdy označena jako podmínĕná a nĕkdy jako osvobozená. Duše však ve skutečnosti není nikdy spoutaná ani osvobozená, a jelikož Já jsem svrchovaným Pánem māyi, z níž kvality přírody pocházejí, ani Mĕ nelze nikdy považovat za osvobozeného či spoutaného.
SB 11.11.2 Tak jako sen je jen výtvorem inteligence a nemá žádnou podstatu, hmotný nářek, klam, štĕstí, neštĕstí a přijetí hmotného tĕla pod vlivem māyi jsou výtvory Mé klamné energie. Jinak řečeno, hmotná existence není sama o sobĕ realitou.
SB 11.11.3 Ó Uddhavo, poznání i nevĕdomost jsou výtvory māyi a jako takové jsou expanzemi Mé energie. Jak poznání, tak nevĕdomost nemají počátek a trvale udílejí vtĕleným živým bytostem osvobození a spoutanost.
SB 11.11.4 Ó nanejvýš inteligentní Uddhavo, živá bytost zvaná jīva je Mou nedílnou částí, ale kvůli nevĕdomosti od nepamĕti trpí v poutech hmoty. Pomocí poznání však může být osvobozena.
SB 11.11.5 Ve stejném hmotném tĕle tedy nacházíme protikladné charakteristiky, Můj milý Uddhavo, jako například velké štĕstí a utrpení. Je tomu tak proto, že v tĕle dlí jak vĕčnĕ osvobozený Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, tak podmínĕná duše. Nyní ti vyložím jejich různé charakteristiky.
SB 11.11.6 Dva ptáci si shodou okolností postavili hnízdo na stejném stromĕ. Oba jsou přátelé a mají podobnou povahu. Jeden z nich ale pojídá ovoce toho stromu, zatímco druhý, který je nejí, je díky své síle v nadřazeném postavení.
SB 11.11.7 Tím ptákem, který nejí ovoce stromu, je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž ve své vševĕdoucnosti dokonale zná postavení jak své, tak podmínĕné živé bytosti představované ptákem, který jí. Tato živá bytost naproti tomu nezná ani sebe, ani Pána. Je zahalená nevĕdomostí, a proto se jí říká vĕčnĕ podmínĕná, zatímco Pán, oplývající dokonalým poznáním, je vĕčnĕ osvobozený.
SB 11.11.8 Ten, kdo je osvícený v otázkách seberealizace, vidí, že je transcendentální vůči hmotnému tĕlu, přestože v nĕm žije, tak jako se človĕk probuzený ze sna přestává ztotožňovat se snovým tĕlem. Pošetilec si ale myslí, že se nachází v hmotném tĕle, i když s ním není totožný, ale je vůči nĕmu transcendentální. Je jako snící človĕk, který vidí sám sebe v tĕle vytvořeném představivostí.
SB 11.11.9 Osvícený človĕk, který je prostý znečištĕní hmotnými touhami, se nepovažuje za konatele tĕlesných činností, neboť ví, že při všech tĕchto činnostech pouze přicházejí smysly tvořené kvalitami přírody do styku se smyslovými objekty tvořenými stejnými kvalitami.
SB 11.11.10 Nerozumná osoba sídlící v tĕle vytvořeném jejím dřívĕjším plodonosným jednáním si myslí: „Já jsem konatel.“ Proto je tento pošetilec, zmatený falešným egem, spoutaný plodonosnými činnostmi, které ve skutečnosti konají kvality přírody.
SB 11.11.11 Osvícená odpoutaná osoba používá své tĕlo k ležení, sezení, chození, koupání se, dívání se, dotýkání se, čichání, jedení, poslouchání a tak dále, ale nikdy se tĕmito činnostmi nenechá spoutat. Zůstává svĕdkem všech tĕlesných úkonů a pouze nechává smysly svého tĕla interagovat se smyslovými objekty a nezaplétá se jako ten, kdo je nerozumný.
SB 11.11.13 V nebi či meziplanetárním prostoru spočívá všechno, ale přesto se nebe s ničím nemísí a nezaplétá se. Ani slunce není v žádném ohledu připoutané k vodĕ nesčetných nádrží, ve kterých se odráží. Mocný vítr vane všude a neovlivňují ho nesčetné vůnĕ a ovzduší, jimiž proudí. Tímto způsobem je seberealizovaná duše zcela odpoutaná od hmotného tĕla a hmotného svĕta kolem nĕj. Je jako človĕk, který se probudil ze sna. S moudrým pohledem zostřeným odpoutaností rozsekává na kusy všechny pochyby poznáním vlastního já a zcela odpoutá své vĕdomí od expanze hmotné rozmanitosti.
SB 11.11.14 Osoba je považována za zcela osvobozenou od hrubohmotných a jemnohmotných tĕl, když všechny činnosti její životní energie, smyslů, mysli a inteligence probíhají bez hmotných tužeb. Tato osoba není zapletená, i když ještĕ žije v tĕle.
SB 11.11.15 Nĕkdy zdánlivĕ bezdůvodnĕ zaútočí na tĕlo krutí lidé či dravá zvířata. Jindy a jinde se osobĕ znenadání dostane velké úcty či uctívání. Ten, kdo se nehnĕvá, když je napaden, a neraduje se, když je uctíván, je skutečnĕ inteligentní.
SB 11.11.16 Svatý mudrc na vše hledí stejným pohledem, a tak ho neovlivňuje to, co je z hmotného hlediska dobré nebo špatné. I když vidí, že druzí jednají dobře nebo špatnĕ a mluví vhodnĕ či nevhodnĕ, mudrc nikoho nechválí ani nekritizuje.
SB 11.11.17 Osvobozený mudrc by nemĕl jednat, mluvit ani rozjímat o tom, co je z hmotného hlediska dobré či špatné pro potřeby jeho tĕla. Mĕl by být za všech hmotných okolností odpoutaný a nacházet potĕšení v seberealizaci. V tomto osvobozeném životním stylu by mĕl putovat svĕtem a nezasvĕceným lidem se jevit jako mentálnĕ zaostalý.
SB 11.11.18 Pokud se nĕkdo důkladným studiem stane odborníkem na védskou literaturu, ale nesnaží se upřít mysl na Nejvyšší Osobnost Božství, pak je jeho úsilí stejné jako práce človĕka, který s namáhou pečuje o krávu, jež nedává mléko. Jinak řečeno, jediným plodem jeho náročného studia védského poznání bude samo vynaložené úsilí; jiný hmatatelný výsledek to nepřinese.
SB 11.11.19 Můj milý Uddhavo, človĕk, který se stará o krávu, jež nedojí, o nevĕrnou manželku, o tĕlo, jež naprosto závisí na druhých, o dĕti, které jsou k ničemu, nebo o bohatství, které se nepoužije pro správné účely, je jistĕ velmi nešťastný. Velký nešťastník je i ten, kdo studuje védské poznání nepostihující Moji slávu.
SB 11.11.20 Můj milý Uddhavo, inteligentní človĕk by se nikdy nemĕl zaobírat literaturou, jež neobsahuje popisy Mých činností, které očišťují celý vesmír. Já tvořím, udržuji a ničím celý hmotný svĕt. Nejmilovanĕjšími z Mých inkarnací, které se vĕnují různým zábavám, jsou Kṛṣṇa a Balarāma. Jakékoliv takzvané poznání, jež neuznává tyto Mé činnosti, nic nepřináší a pro skutečnĕ inteligentní osoby je nepřijatelné.
SB 11.11.21 Když človĕk dospĕje k tomuto závĕru všeho poznání, mĕl by se vzdát klamné představy hmotné rozmanitosti, kterou vnucuje duši, a ukončit tak svou hmotnou existenci. Mysl je třeba upřít na Mĕ, protože Já jsem všudypřítomný.
SB 11.11.22 Můj milý Uddhavo, pokud nejsi schopný oprostit svou mysl od všech rušivých hmotných vlivů a zamĕřit ji tak zcela na duchovní úroveň, pak konej všechny své činnosti jako obĕť Mnĕ, aniž by ses snažil užívat si jejich plodů.
SB 11.11.24 Můj milý Uddhavo, vyprávĕní o Mých zábavách a vlastnostech jsou všestrannĕ příznivá a očišťují celý vesmír. Ten, kdo neustále s vírou o tĕchto transcendentálních činnostech naslouchá, oslavuje je a vzpomíná na nĕ, kdo oživuje Mé zábavy – počínaje Mým příchodem na tento svĕt – v divadelních představeních a kdo jen u Mĕ vyhledává útočištĕ a koná své náboženské a smyslové činnosti i své zamĕstnání pro Mé uspokojení, jistĕ získává neochvĕjnou oddanou službu Mnĕ, vĕčné Osobnosti Božství.
SB 11.11.25 Ten, kdo díky společnosti Mých oddaných získal čistou oddanou službu, Mĕ neustále uctívá. Velmi snadno se tak dostane do Mého sídla, které Moji čistí oddaní vyjevují.
SB 11.11.27 Śrī Uddhava řekl: Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, jakou osobu považuješ za pravého oddaného? A jaký druh oddané služby pokládají velcí oddaní za hodný toho, aby Ti byl nabízený? Můj drahý panovníku správců vesmíru, ó Pane Vaikuṇṭhy a všemohoucí Bože vesmíru, jsem Tvůj oddaný, který Tĕ miluje a nemátedy jiné útočištĕ než Tebe. Prosím, vysvĕtli mi to.
SB 11.11.28 Můj milý Pane, jako Absolutní Pravda jsi transcendentální hmotné přírodĕ a jako nebe se nikdy nijak nezaplétáš. Přesto přijímáš mnoho různých podob, protože Tĕ ovládá láska svých oddaných, a tak na základĕ jejich tužeb přicházíš do tohoto svĕta.
SB 11.11.32 Nejvyšší Pán pravil: Ó Uddhavo, sādhu je milostivý a nikdy druhým neubližuje. Je tolerantní, i když na nĕj druzí útočí, a všem živým bytostem je připravený odpouštĕt. Jeho síla a smysl jeho života mají zdroj v samotné pravdĕ, je prostý veškeré závisti a žárlivosti a jeho mysl je vyrovnaná jak v hmotném štĕstí, tak v neštĕstí. Svůj čas tedy vĕnuje práci pro dobro všech ostatních. Jeho inteligence není nikdy zmatená hmotnými touhami a má ovládnuté smysly. Jeho chování je vždy příjemné, nikdy není hrubé, je vždy příkladné. Nemá také žádné pocity vlastnictví. Nikdy nevynakládá úsilí na obyčejné svĕtské činnosti a striktnĕ se ovládá v jídle. Díky tomu je vždy klidný a stálý. Sādhu je přemýšlivý a má za své jediné útočištĕ Mĕ. Při plnĕní svých povinností je velmi opatrný a nikdy nepodléhá povrchním promĕnám, neboť je vznešený a vyrovnaný i v tísnivé situaci. Překonal šest hmotných vln – hlad, žízeň, nářek, klam, stáří a smrt. Vůbec netouží po prestiži a vzdává úctu druhým. Umí u druhých zkušenĕ oživovat vĕdomí Kṛṣṇy, a proto nikdy nikoho nepodvádí. Je naopak dobrodincem a přítelem všech, jelikož je nanejvýš soucitný. Tohoto svĕtce je třeba považovat za nejučenĕjšího z lidí. Dokonale chápe, že bĕžné náboženské povinnosti, které Já předepisuji v různých védských písmech, mají příznivé účinky, které jejich konatele očišťují, a že jejich zanedbávání má škodlivý dopad na život. Vzhledem k tomu, že se plnĕ uchýlil do útočištĕ u Mých lotosových nohou, se jich ale nakonec zříká a uctívá jen Mĕ. Proto je považován za nejlepší ze všech živých bytostí.
SB 11.11.33 Moji oddaní mohou nebo také nemusí přesnĕ vĕdĕt co jsem, kdo jsem a jak existuji, ale pokud Mĕ uctívají s ryzí láskou, považuji je za nejlepší oddané.
SB 11.11.41 Můj milý Uddhavo, človĕk se může zbavit pýchy a prestiže, když se bude vĕnovat následujícím oddaným činnostem. Může se očistit, když bude hledĕt na Mou podobu Božstva a na Mé čisté oddané, když se jich bude dotýkat, bude je uctívat, sloužit jim, oslavovat je modlitbami a klanĕt se jim. Mĕl by také opĕvovat Mé transcendentální vlastnosti a činnosti, s láskou a vírou naslouchat vyprávĕním o Mé slávĕ a neustále o Mnĕ meditovat. Mĕl by Mi obĕtovat vše, co získá, a zcela se Mi odevzdat tak, že se bude pokládat za Mého vĕčného služebníka. Mĕl by stále rozebírat Mé zrození a činnosti a tĕšit se z účasti na festivalech, jako je Janmāṣṭamī, jež oslavují Mé zábavy. Mĕl by se také podílet na svátcích a oslavách v Mém chrámu zpĕvem, tancem, hrou na hudební nástroje a rozmlouváním o Mnĕ s dalšími vaiṣṇavy. Mĕl by slavit všechny výroční festivaly účastí na obřadech, poutními cestami a přinášením obĕtí. Dále by mĕl dodržovat náboženské sliby, jako například Ekādaśī, a přijmout zasvĕcení podle postupů uvedených ve Védách, Pañcarātře a dalších podobných textech. Mĕl by s vírou a láskou podporovat instalaci Mého Božstva a individuálnĕ nebo ve spolupráci s druhými by mĕl pracovat na budování chrámů a mĕst zasvĕcených vĕdomí Kṛṣṇy, a také kvĕtinových zahrad, ovocných sadů a zvláštních míst určených k oslavování Mých zábav. Mĕl by se upřímnĕ považovat za Mého pokorného služebníka, a tak pomáhat s čištĕním chrámu, který je Mým domovem. Nejprve by mĕl důkladnĕ zamést a setřít prach a pak ještĕ vytírat vodou a kravským trusem. Poté, co chrám vysuší, by ho mĕl pokropit navonĕnou vodou a ozdobit mandalami. Takto by mĕl jednat jako Můj služebník. Oddaný by se nikdy nemĕl vychloubat svým oddaným jednáním, a tak v nĕm jeho služba nebude probouzet pýchu. Lampy, které Mi jsou obĕtovány, by se nikdy nemĕly používat pro jiné účely jen kvůli nedostatku osvĕtlení, a podobnĕ by se Mi nikdy nemĕlo nabízet nĕco, co už bylo nabídnuto druhým nebo co už nĕkdo použil. Cokoliv si človĕk v tomto svĕtĕ velmi žádá a cokoliv je mu velmi drahé – právĕ to by Mi mĕl nabídnout. Tímto nabízením získá způsobilost pro vĕčný život.
SB 11.11.42 Ó svatý Uddhavo, prosím vĕz, že Mĕ můžeš uctívat ve slunci, ohni, brāhmaṇech, kravách, vaiṣṇavech, nebi, vĕtru, vodĕ, zemi, individuální duši a ve všech živých bytostech.
SB 11.11.45 Můj milý Uddhavo, ve slunci Mĕ má človĕk uctívat recitováním vybraných védských manter, obřadným uctíváním a poklonami. V ohni Mĕ může uctívat obĕtinami v podobĕ ghí a mezi brāhmaṇy Mĕ může uctívat tak, že je bude vždy s úctou přijímat jako své hosty, i když přijdou bez pozvání. Je možné Mĕ uctívat v kravách tak, že se jim poskytuje tráva, vhodné obiloviny a další vĕci, které je tĕší a uchovávají jim zdraví, a ve vaiṣṇavech tak, že se jim nabízí láskyplné přátelství a úcta ve všech ohledech. Neochvĕjnou meditací jsem uctíván v nitru srdce a ve vzduchu mohu být uctíván poznáním, že prāṇa neboli životní vzduch je hlavní ze všech prvků. Ve vodĕ jsem uctíván obĕtováním samotné vody, společnĕ s dalšími obĕtinami, jako jsou kvĕty a lístky tulasī, a v zemi Mĕ človĕk může uctívat patřičným používáním důvĕrných bīja-manter. V individuální živé bytosti Mĕ lze uctívat nabízením jídla a dalších příjemných vĕcí a ve všech živých bytostech tím, že Mĕ človĕk vidí jako Nadduši jich všech, a tak si udržuje vyrovnaný pohled.
SB 11.11.46 Takto, na výše uvedených místech uctívání a způsoby, které jsem popsal, má človĕk meditovat o Mé pokojné transcendentální podobĕ se čtyřma rukama, ve kterých držím lasturu, disk Sudarśana, kyj a lotosový kvĕt. Tak Mĕ má uctívat s neochvĕjnou pozorností.
SB 11.11.47 Ten, kdo provádí obĕtní obřady a zbožné činnosti pro Mé uspokojení, a kdo Mĕ tak soustředĕnĕ uctívá, získá neochvĕjnou oddanou službu Mnĕ. Díky jedinečné kvalitĕ své služby získá realizované poznání o Mnĕ.
SB 11.11.48 Můj milý Uddhavo, Já jsem konečným útočištĕm a životní cestou svatých osvobozených duší, a pokud se tedy nĕkdo vyhýbá láskyplné oddané službĕ Mnĕ, kterou umožňuje společnost Mých oddaných, pak mu prakticky nezbývá žádný účinný prostředek, jak uniknout z hmotné existence.
SB 11.11.49 Můj milý Uddhavo, ó milované dítĕ yaduovské dynastie, jsi Můj služebník, dobrodinec a přítel, a proto ti nyní sdĕlím nejdůvĕrnĕjší poznání. Prosím poslouchej, jak ti vysvĕtlím tato velká tajemství.