KAPITOLA DEVÁTÁ
Matka Yaśodā svazuje Pána Kṛṣṇu
Matka Yaśodā dávala Kṛṣṇovi napít mléka z prsu, ale musela přestat, protože si všimla, že mléko na kamnech začíná vřít. Jelikož služebné byly zaměstnány jinými činnostmi, nenechala Kṛṣṇu již více pít a odběhla se postarat o hrnec s přetékajícím mlékem. Kṛṣṇu její chování rozzlobilo a vymyslel způsob, jak rozbít nádobu s jogurtem. Jelikož napáchal takovou spoušť, matka Yaśodā se rozhodla, že Ho sváže. To jsou události popsané v této kapitole.
Jednoho dne, když měly služebné jinou práci, stloukala matka Yaśodā sama jogurt na máslo. Do toho přišel Kṛṣṇa a požádal ji, aby Mu dala napít svého mléka. Matka Yaśodā to samozřejmě ihned udělala, ale pak viděla, že horké mléko na plotně vzkypělo, a proto okamžitě přestala Kṛṣṇu kojit a běžela zajistit, aby nepřeteklo. Kṛṣṇa, který musel přestat sát z matčina prsu, se však velice rozhněval. Vzal kámen, rozbil máselnici a šel do pokoje, kde začal čerstvě stlučené máslo jíst. Když se matka Yaśodā poté, co se postarala o přetékající mléko, vrátila a spatřila rozbitou nádobu, pochopila, že je to Kṛṣṇovo dílo, a hned se Ho vydala hledat. Vešla do pokoje, a tam spatřila Kṛṣṇu, jak stojí na velkém hmoždíři na drcení koření, zvaném ulūkhala. Obrátil ho dnem vzhůru, a tak z nádoby zavěšené u stropu kradl máslo, které rozdával opicím. Jakmile viděl, že přichází matka, začal okamžitě utíkat pryč a matka Yaśodā běžela za Ním. Po uběhnutí určité vzdálenosti se jí Ho podařilo chytit a Kṛṣṇa se kvůli svému přečinu rozplakal. Matka Yaśodā Mu samozřejmě pohrozila, že Ho potrestá, pokud se to bude opakovat, a rozhodla se Ho svázat provazem. Když chtěla udělat uzel, byl provaz, kterým Ho chtěla spoutat, bohužel kratší o šířku dvou prstů. Prodloužila provaz tím, že k němu přivázala jiný, ale pak zjistila, že je zase o dva prsty kratší. Zkoušela to znovu a znovu a pokaždé kousek na šířku dvou prstů chyběl. Velmi se tím unavila, a když Kṛṣṇa viděl, jak je Jeho milující matka vysílená, nechal se od ní spoutat. Nyní k ní byl soucitný a přestal projevovat svou neomezenou moc. Poté, co matka Yaśodā Kṛṣṇu svázala a šla se věnovat jiným domácím povinnostem, Kṛṣṇa zpozoroval dva stromy druhu yamala-arjuna. Těmito stromy byli ve skutečnosti Nalakūvara a Maṇigrīva, dva synové Kuvery, které Nārada Muni odsoudil, aby se stali stromy. Kṛṣṇa ze své milosti začal lézt směrem ke stromům, aby splnil touhu Nārady Muniho.
- Sloka 1-2:
- Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Jednoho dne, když matka Yaśodā viděla, že jsou všechny služebné zaneprázdněny jinými domácími povinnostmi, začala sama stloukat jogurt. Během stloukání vzpomínala na Kṛṣṇovy dětské činnosti. Skládala si o nich vlastní písně a těšila se tím, že si o všech Jeho činnostech zpívala.
- Sloka 3:
- Matka Yaśodā, oblečená v šafránově-žlutém sárí s pásem obepínajícím její kypré boky, tahala za provaz od tlouku a značně se přitom namáhala. Náramky a náušnice se jí houpaly a zvonily a celé její tělo se třáslo. Z intenzivní lásky ke svému dítěti měla ňadra vlhká od mléka. Její tvář s nádherným obočím smáčel pot a květy mālatī jí padaly z vlasů.
- Sloka 4:
- Když matka Yaśodā stloukala máslo, objevil se před ní Pán Kṛṣṇa s touhou pít mléko z jejího prsu, a aby zvětšil její transcendentální potěšení, chytil tlouk a nedovolil jí pokračovat.
- Sloka 5:
- Matka Yaśodā pak Kṛṣṇu objala, nechala Ho sednout si na její klín a zahleděla se do Jeho tváře s hlubokou náklonností. Kvůli její intenzivní lásce jí z prsu vytékalo mléko. Když ale viděla, že hrnec s mlékem na kamnech přetéká, ihned svého syna opustila, aby se postarala o kypící mléko, i když dítě ještě nebylo pitím mléka z matčina prsu uspokojené.
- Sloka 6:
- Kṛṣṇa se velice hněval. Zatínal zuby do svých narudlých rtů a s falešnými slzami v očích rozbil kamenem nádobu s jogurtem. Pak vešel do místnosti a v ústraní začal pojídat čerstvě stlučené máslo.
- Sloka 7:
- Matka Yaśodā odstavila horké mléko z plotny a vrátila se na místo stloukání. Když viděla, že nádoba s jogurtem je rozbitá a že Kṛṣṇa tam není, došla k závěru, že rozbití máselnice byla Jeho práce.
- Sloka 8:
- Kṛṣṇa v tu dobu seděl na dřevěném hmoždíři na drcení koření, převráceném dnem vzhůru, a pro zábavu rozdával mléčné výrobky, jako je jogurt a máslo, opicím. Jelikož kradl, s velkou úzkostí se rozhlížel kolem sebe, neboť tušil, že by Ho matka mohla potrestat. Když Ho matka Yaśodā zahlédla, opatrně se k Němu zezadu přiblížila.
- Sloka 9:
- Když Pán Śrī Kṛṣṇa zpozoroval svou matku s proutkem v ruce, velice rychle slezl z hmoždíře a začal utíkat, jako kdyby se bál. I když se Ho yogīni snaží meditací zmocnit jako Paramātmy s touhou vstoupit prostřednictvím náročné askeze do Pánovy záře, nejsou schopni Ho dosáhnout. Ale matka Yaśodā, která tutéž Osobnost Božství, Kṛṣṇu, považovala za svého syna, se za Ním rozběhla, aby Ho chytila.
- Sloka 10:
- Když matka Yaśodā běžela za Kṛṣṇou, její útlý pás byl přetížený váhou jejích těžkých prsou, a proto musela přirozeně zpomalit. Jelikož pronásledovala Kṛṣṇu velice rychle, vlasy se jí uvolnily a padaly za ní květy, které v nich měla připevněné. Přesto se jí podařilo svého syna Kṛṣṇu chytit.
- Sloka 11:
- Poté, co matka Yaśodā Kṛṣṇu dostihla, dostal ještě větší strach a přiznal, že dělal, co neměl. Když se na Něho dívala, viděla, že pláče. Slzy se mísily s černým líčidlem kolem Jeho očí, a jak si mnul oči rukama, rozmazal si ho po celém obličeji. Matka Yaśodā chytila svého nádherného syna za ruku a začala Ho mírně kárat.
- Sloka 12:
- Matka Yaśodā byla neustále zaplavena intenzivní láskou ke Kṛṣṇovi, aniž by věděla, kdo Kṛṣṇa je nebo jak je mocný. Díky mateřské náklonnosti, kterou k Němu cítila, ji nikdy ani nezajímalo, kdo vlastně je. Když tedy viděla, že se její syn začal příliš bát, zahodila proutek a rozhodla se Ho svázat, aby již nepáchal žádné další darebnosti.
- Sloka 13-14:
- Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nemá počátek ani konec, vnějšek či vnitřek a žádnou přední ani zadní stranu; prostupuje vším. Jelikož nepodléhá času, neplatí pro Něho rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností; existuje věčně ve své transcendentální podobě. Jelikož je absolutní, mimo jakoukoliv relativitu, nevztahují se na Něho rozdíly mezi příčinou a následkem, i když On sám je příčina i následek všeho. Tato neprojevená osoba, která není vnímatelná smysly, se nyní zjevila jako lidské dítě a matka Yaśodā, která Ji považovala za své obyčejné dítě, Ji přivazovala provazem k dřevěnému hmoždíři.
- Sloka 15:
- Když se matka Yaśodā snažila své zlobivé dítě svázat, viděla, že její provaz je o šířku dvou prstů krátký. Přinesla tedy jiný kus provazu, aby ho navázala.
- Sloka 16:
- Nový provaz byl také o dva prsty kratší a dva prsty chyběly i po přidání dalšího provazu. Ať přidala provazů sebevíc, stále to nestačilo; s tím, že byly pokaždé krátké, se nedalo nic udělat.
- Sloka 17:
- Tak matka Yaśodā svázala všechny provazy, které měla v domácnosti, ale svázat Kṛṣṇu se jí přesto nepodařilo. Její přítelkyně, starší gopī ze sousedství, se smály a bavily se tím. I matka Yaśodā se usmívala, přestože se tolik namáhala. Všechny byly ohromené.
- Sloka 18:
- Celé tělo matky Yaśody kvůli její těžké práci zalil pot a květy i ozdobný hřeben jí vypadávaly z vlasů. Když malý Kṛṣṇa viděl svou matku tak unavenou, slitoval se nad ní a nechal se od ní svázat.
- Sloka 19:
- Ó Mahārāji Parīkṣite, celý tento vesmír se svými vznešenými polobohy, jako je Pán Śiva, Pán Brahmā či Pán Indra, podléhá Nejvyšší Osobnosti Božství. Přesto má Nejvyšší Pán jeden zvláštní transcendentální rys-že se podřizuje svým oddaným. To Kṛṣṇa v této zábavě předvedl.
- Sloka 20:
- Ani Pán Brahmā, ani Pán Śiva, a dokonce ani bohyně štěstí, která je vždy lepší polovinou Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže od Nejvyššího Pána, jenž vysvobozuje z hmotného světa, dostat takovou milost jako matka Yaśodā.
- Sloka 21:
- Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa, syn matky Yaśody, je snadno dostupný oddaným, kteří Mu s láskou spontánně slouží, ne však mentálním spekulantům, těm, kdo usilují o seberealizaci podstupováním přísné askeze, nebo těm, kdo považují tělo za vlastní já.
- Sloka 22:
- Zatímco byla matka Yaśodā zaneprázdněna domácími pracemi, Nejvyšší Pán Kṛṣṇa pozoroval dva vedle sebe stojící stromy yamala-arjuna, které byly v předchozím věku polobohy, syny Kuvery.
- Sloka 23:
- Ve svém minulém životě byli tito dva synové, kteří se jmenovali Nalakūvara a Maṇigrīva, nesmírně bohatí a požehnaní. Kvůli pýše a plané prestiži však nebrali na nikoho ohledy, a proto je Nārada Muni proklel, aby se stali stromy.