SB 10.87.26

sad iva manas tri-vṛt tvayi vibhāty asad ā-manujāt
sad abhimṛśanty aśeṣam idam ātmatayātma-vidaḥ
na hi vikṛtiṁ tyajanti kanakasya tad-ātmatayā
sva-kṛtam anupraviṣṭam idam ātmatayāvasitam
Překlad slovo od slova: 
sat — skutečný; iva — jako kdyby; manaḥ — mysl (a její projevy); tri-vṛt — trojí (vlivem kvalit hmotné přírody); tvayi — v Tobĕ; vibhāti — vypadá; asat — neskutečný; ā-manujāt — po lidské bytosti; sat — jako skutečný; abhimṛśanti — považují; aśeṣam — celý; idam — tento (svĕt); ātmatayā — jako nelišící se od Já; ātma-vidaḥ — znalci Já; na — ne; hi — vskutku; vikṛtim — přemĕny; tyajanti — zavrhují; kanakasya — zlata; tat-ātmatayā — protože se od nĕj neliší; sva — Jím; kṛtam — jenž stvořil; anupraviṣṭam — a do nĕhož vstoupil; idam — tento; ātmatayā — jako nelišící se od Nĕho; avasitam — zjištĕný.
Překlad: 
Tři kvality hmotné přírody zahrnují všechno v tomto svĕtĕ – od toho nejjednoduššího jevu po složité lidské tĕlo. Ačkoliv tyto jevy vypadají jako skutečné, jsou pouze neskutečným odrazem duchovní skutečnosti, jímž Tĕ mysl překryla. Přesto ti, kdo znají Nejvyšší Já, považují celé hmotné stvoření za skutečné, protože se od Já neliší. Tak jako vĕci ze zlata jistĕ není žádoucí zavrhovat, neboť jejich podstatou je skutečné zlato, tento svĕt se nepochybnĕ neliší od Pána, který jej stvořil a potom do nĕho vstoupil.
Význam: 

VÝZNAM: V jednom smyslu je viditelný svĕt skutečný (sat), zatímco v jiném není (asat). Podstata tohoto vesmíru je nepopiratelná skutečnost, neboť je to Pánova vnĕjší energie, ale podoby, které Māyā této podstatĕ vnucuje, jsou pouze dočasné. A protože hmotné podoby jsou dočasné projevy, ti, kdo je považují za trvalé, podléhají klamu. Neosobní učenci však toto rozdĕlení na sat a asat mylnĕ vykládají, popírají bĕžnou skutečnost a prohlašují, že nejen hmotná podoba, ale i hmotná podstata je neskutečná, a zamĕňují svou duchovní podstatu s Absolutním Celkem. Māyāvādský filozof by považoval slova zosobnĕných Véd v předchozí modlitbĕ – tri-guṇa-mayaḥ pumān iti bhidā – za negaci všech rozdílů mezi Paramātmou a jīvou. Tvrdil by, že jelikož je hmotné vtĕlení jīvy pomíjivým projevem tří kvalit přírody, když je nevĕdomost jīvy zničena poznáním, stane se Paramātmou, Nejvyšší Duší; spoutanost, osvobození a projevený svĕt jsou vše neskutečné výtvory nevĕdomosti. Védy zde na tyto představy odpovídají objasnĕním skutečného vztahu mezi sat a asat.

Ve śruti nacházíme tento výrok: asato 'dhimano 'sṛjyata, manaḥ prajāpatim asṛjat, prajāpatiḥ prajā asṛjat, tad vā idaṁ manasy eva paramaṁ pratiṣṭhitaṁ yad idaṁ kiṁ ca. „Svrchovaná mysl byla původnĕ stvořena z asat. Tato mysl stvořila Prajāpatiho a Prajāpati stvořil všechny živé bytosti. Samotná mysl je tedy konečným základem všeho, co existuje v tomto svĕtĕ.“ Ačkoliv by to impersonalisté mohli mylnĕ vyložit tak, že veškerá projevená existence je založena na neskutečné povaze klamu (asat), zdánlivĕ protikladné použití slova asat v této pasáži ve skutečnosti označuje původní příčinu, Nejvyššího Boha, protože je transcendentální hmotné existenci (sat). Logika Vedānta-sūtry (2.1.17) potvrzuje tento výklad a popírá scestný výklad impersonalistů: asad-vyapadeśān neti cen na dharmāntareṇa vākya-śeṣāt. „Pokud nĕkdo namítá, že hmotný svĕt a jeho zdroj nemohou mít jedinou podstatu, protože svĕt byl nazván neskutečným, odpovídáme: ,Ne, protože výrok, že Brahman je asat, dává smysl z toho hlediska, že se Jeho vlastnosti liší od vlastností stvoření.̀“ Taittirīya Upaniṣad (2.7.1) tedy prohlašuje: asad vā idam agra āsīt: „Na počátku tohoto stvoření byl přítomen pouze asat.“

Podle názoru Śrīly Jīvy Gosvāmīho slovo adhimanaḥ ve výše citované pasáži označuje vládce souhrnné mysli vesmíru, Pána Aniruddhu, který se zjevuje jako úplná expanze Śrī Nārāyaṇa, když tento zatouží tvořit. Prajāpati je Brahmā, otec všech ostatních stvořených bytostí. To popisuje Mahā-nārāyaṇa Upaniṣad (1.4): atha punar eva nārāyaṇaḥ so 'nyaṁ kāmaṁ manasā dhyāyet. tasya dhyānāntaḥ-sthasya lalanāt svedo 'patat. tā imā pratatāpa tāsu tejo hiraṇ-mayam aṇḍaṁ tatra brahmā catur-mukho 'jāyata. „Potom Pán Nārāyaṇa meditoval o své další touze, a zatímco uvažoval, z čela mu spadla kapka potu. Z kvašení této kapky vzešla veškerá hmotná stvoření. Objevilo se v ní ohnivé, zlaté vesmírné vejce a v nĕm se zrodil čtyřhlavý Brahmā.“

Když se vyrobí konkrétní předmĕt, je přemĕnou své hmotné příčiny, tak jako v případĕ zlatých šperků. Osoby, které chtĕjí zlato, neodmítnou zlaté náušnice nebo náhrdelníky, neboť tyto vĕci jsou stále zlato, bez ohledu na jejich pozmĕnĕní. Skuteční jñānī vidí v tomto svĕtském příkladu analogii k odlišnému a přesto neodlišnému vztahu Puruṣi a Jeho hmotných i duchovních emanací. Toto transcendentální poznání je tedy zbavuje pouta klamu, neboť pak jsou schopni Pána vidĕt v celém Jeho stvoření.

Śrīla Śrīdhara Svāmī se modlí:

yat sattvataḥ sadā bhāti
jagad etad asat svataḥ
sad-ābhāsam asaty asmin
bhagavantaṁ bhajāma tam

„Uctívejme Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, díky jehož podstatĕ tento stvořený svĕt vypadá jako trvalý, ačkoliv nemá podstatu. Jako Nadduše Pán představuje projev skutečného uvnitř této neskutečnosti.“