Private beta of new version is ready. More info here

SB 10.87: Modlitby zosobnĕných Véd

Tato kapitola představuje modlitby zosobnĕných Véd, jež oslavují osobní i neosobní aspekt Pána Nārāyaṇa.

Král Parīkṣit se zeptal Śrīly Śukadevy Gosvāmīho, jak mohou Védy přímo pojednávat o Nejvyšší Absolutní Pravdĕ, Brahmanu, když se zabývají hmotnou oblastí, kde vládnou tři kvality přírody, vůči kterým je Brahman naprosto transcendentální. Śukadeva Gosvāmī mu odpovĕdĕl popisem setkání, které probĕhlo před dávnou dobou mezi Śrī Nārāyaṇem Ṛṣim a Nāradou Munim v Badarikāśramu. Když Nārada přicestoval do oné posvátné poustevny, nalezl tam Pána v kruhu vznešených obyvatel nedaleké vesnice Kalāpy. Poté, co se Nārada Nārāyaṇovi Ṛṣimu a Jeho společníkům poklonil, položil mu tutéž otázku. Nārāyaṇa Ṛṣi mu odpovĕdĕl vyprávĕním, jak o této otázce rozmlouvali kdysi dávno velcí mudrci žijící na Janaloce. Tĕmto mudrcům se jednou zachtĕlo zkoumat povahu Absolutní Pravdy a vybrali Sanandanu Kumāru, aby na toto téma pohovořil. Sanandana jim řekl, jak početné zosobnĕné Védy, které vzešly jako první z dechu Pána Nārāyaṇa, pronášely tĕsnĕ před stvořením modlitby na Jeho oslavu. Potom jim Sanandana tyto obsáhlé modlitby přednesl.

Obyvatelé Janaloky byli dokonale spokojení, když vyslechli Sanandanův přednes modliteb zosobnĕných Véd, které jim osvĕtlily pravou povahu Nejvyšší Absolutní Pravdy, a Sanandanu uctili. Stejnĕ spokojený byl Nārada Muni, když slyšel toto vyprávĕní Śrī Nārāyaṇa Ṛṣiho. Poklonil se tedy Pánu a pak se vydal za svým žákem Vedavyāsou, jemuž vyložil vše, co slyšel.

SB 10.87.1 Śrī Parīkṣit řekl: Ó brāhmaṇo, jak mohou Védy přímo popisovat Nejvyšší Absolutní Pravdu, kterou nelze slovy popsat? Védy jsou omezené na popisy kvalit hmotné přírody, ale Nejvyššího se tyto kvality netýkají, protože je transcendentální vůči všem hmotným projevům a jejich příčinám.
SB 10.87.2 Śukadeva Gosvamī pravil: Nejvyšší Pán projevil hmotnou inteligenci, smysly, mysl a životní vzduch živých bytostí, aby mohly uspokojovat své touhy po smyslovém požitku, opakovanĕ se rodit a pak se vĕnovat plodonosným činnostem, dosahovat vyššího postavení v dalších životech a nakonec získat osvobození.
SB 10.87.3 Ti, kdo přišli dokonce ještĕ před našimi dávnými předchůdci, meditovali o tomto stejném důvĕrném poznání Absolutní Pravdy. Však také každý, kdo se s vírou soustředí na toto poznání, se zbaví hmotných pout a dosáhne konečného cíle života.
SB 10.87.4 Sdĕlím ti v této souvislosti vyprávĕní týkající se Nejvyššího Pána Nārāyaṇa. Popisuje rozhovor, který kdysi probĕhl mezi Śrī Nārāyaṇem Ṛṣim a Nāradou Munim.
SB 10.87.5 Pánův milovaný oddaný Nārada se jednou při svých cestách po různých planetách vesmíru vydal navštívit prvotního mudrce Nārāyaṇa v Jeho āśramu.
SB 10.87.6 Pán Nārāyaṇa Ṛṣi již od samého počátku Brahmova dne podstupoval v této zemi zvané Bhārata tvrdou askezi, při níž dokonale plnil náboženské povinnosti a byl příkladem duchovního poznání a sebeovládání – to vše pro blaho lidských bytostí v tomto i v příštím svĕtĕ.
SB 10.87.7 Tam Nārada přistoupil k Pánu Nārāyaṇovi Ṛṣimu, jenž sedĕl uprostřed mudrců z vesnice Kalāpy. Poté, co se Pánu poklonil, ó hrdino mezi Kuruovci, položil Mu stejnou otázku, na kterou ses zeptal ty mĕ.
SB 10.87.8 Zatímco mudrci poslouchali, Pán Nārāyaṇa Ṛṣi vyprávĕl Nāradovi pradávnou rozpravu o Absolutní Pravdĕ, která probĕhla mezi obyvateli Janaloky.
SB 10.87.9 Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu samozrozeného Brahmy, kdysi dávno provádĕli na Janaloce mudrci, kteří tam sídlili, velkou obĕť pro Absolutní Pravdu pronášením transcendentálních zvuků. Všichni tito mudrci, mentální synové Brahmy, žili v přísném celibátu.
SB 10.87.10 Tehdy jsi byl právĕ na návštĕvĕ Pána Śvetadvīpu – toho Nejvyššího Pána, do nĕhož ulehají Védy k odpočinku po dobu zničení vesmíru. Mezi mudrci na Janaloce vypukla živá diskuse ohlednĕ povahy Nejvyšší Absolutní Pravdy. Tehdy zaznĕla stejná otázka, kterou kladeš nyní Mnĕ.
SB 10.87.11 I když byli všichni tito mudrci stejnĕ kvalifikovaní ohlednĕ studia Véd a askeze a přestože všichni hledĕli stejnĕ na přátele, nepřátele a neutrální strany, zvolili si mezi sebou jednoho mluvčího a ostatní se stali dychtivými posluchači.
SB 10.87.13 Śrī Sanandana odpovĕdĕl: Poté, co Nejvyšší Pán stáhl vesmír, který předtím stvořil, nĕjaký čas ležel jakoby spal a všechny Jeho energie dřímaly v Nĕm. Když nastal čas pro další stvoření, zosobnĕné Védy Ho probudily opĕvováním Jeho slávy, jako když dvorní básníci přijdou za úsvitu ke králi a probouzejí ho recitováním básní, které velebí jeho hrdinské činy.
SB 10.87.14 Śruti pravily: Vítĕzství, vítĕzství Tobĕ, ó nepřemožitelný! Svou přirozeností dokonale oplýváš všemi druhy majestátu; proto prosím poraž vĕčnou energii klamu, jež se ujímá vlády nad kvalitami přírody, aby vytvářela potíže pro podmínĕné duše. Ó Ty, který probouzíš všechny energie pohyblivých a nehybných vtĕlených bytostí, Védy Tĕ nĕkdy rozeznávají, jak si hraješ se svou hmotnou a duchovní energií.
SB 10.87.15 Tento vnímaný svĕt je ztotožňován s Nejvyšším, protože Nejvyšší Brahman je konečným základem veškeré existence, který zůstává nezmĕnĕný, zatímco z nĕho vzniká vše stvořené a nakonec se v nĕm ztrácí, tak jako hlínu nemĕní výrobky z ní vytvořené a potom s ní opĕt smísené. Jen k Tobĕ tedy védští mudrci smĕřují všechny své myšlenky, slova a činy. Jak by se mohly kroky lidí nedotýkat zemĕ, na které žijí?
SB 10.87.16 Proto, ó vládce tří svĕtů, se moudří zbavují všeho utrpení tím, že se noří hluboko do nektarového oceánu rozprav o Tobĕ, který smývá veškeré znečištĕní vesmíru. Co potom říci o tĕch, kdo poté, co duchovní silou oprostili své mysli od zlozvyků a osvobodili se od času, jsou schopni uctívat Tvou pravou povahu, ó Nejvyšší, a nacházejí v tom nepřerušovanou blaženost?
SB 10.87.17 Ti, kdo dýchají, jsou skutečnĕ naživu jen tehdy , když se stanou Tvými vĕrnými následovníky, jinak je jejich dýchání jako nafukování mĕchů. Jen Tvojí milostí zformovaly prvky, počínaje mahat-tattvou a falešným egem, vejce v podobĕ tohoto vesmíru. Mezi projevy zvanými anna-maya a tak dále jsi Ty tím konečným, když vstupuješ do hmotných obalů společnĕ se živou bytostí a přijímáš stejné podoby jako ona. Lišíš se od hrubohmotných a jemnohmotných projevů a jsi realitou tvořící základ jich všech.
SB 10.87.18 Mezi následovníky metod vytyčených velkými mudrci uctívají ti s ménĕ vytříbeným pohledem Nejvyššího jako přítomného v oblasti břicha, zatímco Āruṇiové Ho uctívají jako přítomného v srdci, jemném ústředí, z nĕhož vycházejí všechny prāṇické kanály. Odtamtud tito Tvoji ctitelé, ó neomezený Pane, pozvedají své vĕdomí k vrcholku hlavy, kde Tĕ mohou přímo vnímat. Když potom projdou temenem hlavy na cestĕ k nejvyššímu cíli, dospĕjí na to místo, odkud již nikdy nepoklesnou zpátky do tohoto svĕta, do chřtánu smrti.
SB 10.87.19 Zdánlivĕ vstupuješ do rozmanitých druhů živých bytostí, které jsi stvořil, a inspiruješ je k jednání. Projevuješ se způsobem odpovídajícím jejich vyššímu či nižšímu postavení, tak jako se oheň projevuje různĕ podle tvaru toho, co spaluje. Proto ti, kdo mají neposkvrnĕnou inteligenci a jsou úplnĕ oproštĕní od veškerých pout ke hmotĕ, realizují Tvoje nerozlišené, nemĕnné vlastní Já jako trvalou realitu mezi všemi tĕmito pomíjivými životními podobami.
SB 10.87.20 Zatímco individuální živá bytost obývá hmotná tĕla, která si pro sebe stvořila svojí karmou, ve skutečnosti zůstává hrubou i jemnou hmotou nezahalená. Je tomu tak proto, jak popisují Védy, že je nedílnou částí Tebe, vlastníka všech energií. Když učení mudrci zjišťují, že toto je postavení živé bytosti, naplní je to vírou a uctívají Tvé lotosové nohy, jimž jsou nabízeny všechny védské obĕti v tomto svĕtĕ a jež jsou zdrojem osvobození.
SB 10.87.21 Můj Pane, nĕkteré požehnané duše se zbavily únavy z hmotného života tím, že se noří do rozlehlého oceánu nektaru Tvých zábav, které sehráváš, když projevuješ své osobní podoby, abys hlásal nevyzpytatelnou nauku o vlastním já. Tyto vzácné duše, lhostejné dokonce i k osvobození, se zříkají štĕstí domova a rodiny díky svým stykům s oddanými, kteří jsou jako hejna labutí, jež si hrají u lotosu Tvých nohou.
SB 10.87.22 Když se toto lidské tĕlo používá pro oddanou službu Tobĕ, jedná jako vlastní já, přítel a milovaný partner. Přestože však podmínĕným duším stále projevuješ milost a láskyplnĕ jim pomáháš ve všech ohledech a přestože jsi jejich pravým vlastním Já, obyčejní lidé se z Tebe netĕší. Místo toho páchají duchovní sebevraždu tím způsobem, že uctívají klam. Bĕda, kvůli tomu, že vytrvale doufají, že jim jejich oddanost neskutečnému přinese úspĕch, putují neustále tímto hrůzostrašným svĕtem v různých degradovaných tĕlech.
SB 10.87.23 Jednoduše tím, že na mysleli na Pána, dosáhli Jeho nepřátelé téže Nejvyšší Pravdy, kterou mudrci neochvĕjnĕ setrvávající v yoze uctívají ovládáním dechu, mysli a smyslů. Podobnĕ i my śruti, které Tĕ obvykle vidíme jako všudypřítomného, získáme stejný nektar ze Tvých lotosových nohou, který si Tvé společnice mohou vychutnávat díky tomu, jak jsou láskyplnĕ přitahovány ke Tvým silným pažím připomínajícím hady, protože Ty na nás i na své společnice hledíš stejnĕ.
SB 10.87.24 Každý na tomto svĕtĕ se nedávno narodil a brzy zemře. Jak zde tedy nĕkdo může znát Jeho, jenž existoval přede vším ostatním a jenž dal vzejít prvnímu učenému mudrci Brahmovi a všem dalším polobohům, nižším i vyšším? Když ulehá a stahuje všechno do sebe, nic jiného nezůstává – žádná hrubá ani jemná hmota, ani tĕla, která se skládají z obou, žádná síla času ani zjevené písmo.
SB 10.87.25 Domnĕlé autority, jež prohlašují, že hmota je původem existence, že trvalé vlastnosti duše lze zničit, že vlastní já se skládá ze dvou oddĕlených složek, ducha a hmoty, nebo že hmotné počínání představuje realitu, zakládají svá učení na mylných představách, jež skrývají pravdu. Dualistická představa, že živá bytost je výtvor tří kvalit přírody, není nic jiného než výplod nevĕdomosti. Tato představa nemá skutečný základ v Tobĕ, protože Ty jsi transcendentální vůči veškerému klamu a vždy oplýváš dokonalým, úplným vĕdomím.
SB 10.87.26 Tři kvality hmotné přírody zahrnují všechno v tomto svĕtĕ – od toho nejjednoduššího jevu po složité lidské tĕlo. Ačkoliv tyto jevy vypadají jako skutečné, jsou pouze neskutečným odrazem duchovní skutečnosti, jímž Tĕ mysl překryla. Přesto ti, kdo znají Nejvyšší Já, považují celé hmotné stvoření za skutečné, protože se od Já neliší. Tak jako vĕci ze zlata jistĕ není žádoucí zavrhovat, neboť jejich podstatou je skutečné zlato, tento svĕt se nepochybnĕ neliší od Pána, který jej stvořil a potom do nĕho vstoupil.
SB 10.87.27 Oddaní, kteří Tĕ uctívají jako útočištĕ všech bytostí, neberou ohled na Smrt a stoupají na její hlavu. Slovy Véd však poutáš neoddané jako zvířata, i kdyby to byli nesmírnĕ vzdĕlaní učenci. To Tvoji láskyplní oddaní dokáží očistit sebe a ostatní, nikoliv ti, kdo se k Tobĕ chovají nepřátelsky.
SB 10.87.28 Třebaže nemáš hmotné smysly, jsi udržovatel schopností smyslů všech bytostí a vydáváš vlastní záři. Polobozi a sama hmotná příroda Ti odvádĕjí daň, zatímco si také užívají daní od svých uctívačů, tak jako podřízení vládci různých oblastí království odvádĕjí daň svému pánovi, svrchovanému vlastníkovi zemĕ, zatímco si také užívají daní placených jejich vlastními podřízenými. Tímto způsobem stvořitelé vesmíru vĕrnĕ konají jim určené služby ze strachu z Tebe.
SB 10.87.29 Ó vĕčnĕ osvobozený, transcendentální Pane, Tvá hmotná energie způsobuje, že se objevují různé pohyblivé a nehybné druhy života tím, že probudí jejich hmotné touhy, ale pouze tehdy a pokud se s ní bavíš letmým pohledem na ni. Ty, Nejvyšší Osobnost Božství, nevidíš nikoho jako důvĕrného přítele ani jako cizího, tak jako nebe tvořené éterem není spojeno s vnímatelnými vlastnostmi. V tomto smyslu se podobáš prázdnotĕ.
SB 10.87.30 Pokud by nesčetné živé bytosti byly všudypřítomné a mĕly nemĕnné podoby, nemohl bys být jejich absolutním vládcem, ó nemĕnný. Jelikož jsou však Tvé lokalizované expanze a jejich podoby podléhají zmĕnĕ, ovládáš je. To, co poskytuje složky pro stvoření nĕčeho, je nutnĕ jeho vládcem, protože výtvor nikdy neexistuje oddĕlenĕ od své hmotné příčiny. Pokud si nĕkdo myslí, že zná Nejvyššího Pána, který je stejnomĕrnĕ přítomný v každé ze svých expanzí, jde o pouhý klam, neboť jakékoliv poznání získané hmotným způsobem musí být nedokonalé.
SB 10.87.31 Hmotná příroda ani duše, která si jí snaží užívat, se nikdy nerodí, a přesto živá tĕla vznikají, když se tyto dvĕ spojí, tak jako se tam, kde se voda setkává se vzduchem, tvoří bubliny. A tak jako řeky splývají s oceánem nebo nektar z mnoha různých kvĕtin splývá s medem, všechny tyto podmínĕné bytosti nakonec splynou s Tebou, Nejvyšším, spolu se svými různými jmény a vlastnostmi.
SB 10.87.32 Moudré duše, které chápou, jak Tvoje Māyā mate všechny lidské bytosti, konají mocnou láskyplnou službu Tobĕ, zdroji osvobození od rození a umírání. Jak může vůbec strach z hmotného života ovlivnit Tvé vĕrné služebníky? Na druhou stranu Tvé svraštĕlé obočí – kolo času se třemi obručemi – opakovanĕ dĕsí ty, kdo u Tebe odmítají přijmout útočištĕ.
SB 10.87.33 Mysl je jako horkokrevný kůň, kterého nemohou ovládnout ani osoby, jež ovládly své smysly a dech. Ti v tomto svĕtĕ, kteří se snaží zkrotit neovládnutou mysl, ale opustí nohy svého duchovního mistra, se při svém rozvoji různých utrpení přinášejících činností střetávají se stovkami překážek. Ó nezrozený Pane, jsou jako kupci na lodi v oceánu, kteří nezamĕstnali kormidelníka.
SB 10.87.34 Tĕm, kdo u Tebe přijmou útočištĕ, se zjevíš jako Nadduše, ztĕlesnĕní veškeré transcendentální radosti. K čemu pak tĕmto oddaným jsou jejich služebníci, dĕti nebo tĕla, manželky, peníze nebo domy, pozemky, pevné zdraví nebo dopravní prostředky? A co by tĕm, kdo neoceňují pravdu o Tobĕ a dál holdují pohlavním rozkoším, mohlo v celém tomto svĕtĕ – místĕ neodmyslitelnĕ odsouzeném k zániku a prostém významu – poskytnout skutečné štĕstí?
SB 10.87.35 Mudrci prostí pýchy žijící na této Zemi navštĕvují svatá poutní místa a místa, kde Nejvyšší Pán vyjevil své zábavy. Jelikož tito oddaní v srdci chovají Tvé lotosové nohy, voda, která omývá jejich nohy, ničí všechny hříchy. Každý, kdo třeba jen jednou obrátí mysl k Tobĕ, vĕčnĕ blažené Duši veškeré existence, se již neoddává službĕ rodinnému životu doma, který muže jen zbavuje dobrých vlastností.
SB 10.87.36 Je možné předložit návrh, že tento svĕt je trvale skutečný, protože je stvořen z trvalé skutečnosti, ale tento argument vyvrací logika. Nĕkdy se vskutku neprokáže zdánlivá neodlišnost příčiny a následku a jindy je výtvor nĕčeho skutečného klamný. Navíc tento svĕt nemůže být trvale skutečný, neboť má povahu nejen absolutní skutečnosti, ale také klamu, který tuto skutečnost zahaluje. Ve skutečnosti viditelné podoby tohoto svĕta jsou jen zdánlivé uspořádání, k nĕmuž se uchyluje posloupnost nevĕdomých osob, aby umožnilo jejich hmotné záležitosti. Učená slova Tvých Véd se svými různými významy a závĕry matou všechny osoby, jejichž mysli byly otupeny nasloucháním hymnům obĕtních obřadů.
SB 10.87.37 Jelikož tento vesmír neexistoval před svým stvořením a nebude existovat po svém zničení, vyvozujeme, že mezi tím není ničím jiným než projevem údajnĕ viditelným v Tobĕ, jehož duchovní požitek se nikdy nemĕní. Tento vesmír přirovnáváme k přemĕnĕ různých hmotných podstat do rozmanitých podob. Ti, kdo vĕří, že je tento výplod představivosti skutečný, jsou zajisté ménĕ inteligentní.
SB 10.87.38 Klamná hmotná příroda přitahuje nepatrnou živou bytost, aby ji objala, a ta proto přijímá podoby tvořené jejími vlastnostmi. Následnĕ ztrácí všechny duchovní vlastnosti a musí opakovanĕ umírat. Ty se však hmotné energii vyhýbáš stejnĕ jako had opouští svou starou kůži. Jsi proslaven svým vlastnictvím osmi mystických vznešených vlastností a užíváš si neomezeného majestátu.
SB 10.87.39 Členové stavu odříkání, kteří ze svých srdcí nevykoření poslední stopy hmotné touhy, zůstanou nečistí, a tak jim nedovolíš Ti porozumĕt. Ačkoliv jsi přítomný v jejich srdci, jsi pro nĕ jako drahokam na krku človĕka, který na nĕj zcela zapomnĕl. Ó Pane, ti, kdo se vĕnují yoze pouze pro smyslový požitek, musí vytrpĕt trest v tomto i příštím životĕ: od smrti, která je nepropustí, a od Tebe, jehož království nemohou dosáhnout.
SB 10.87.40 Když osoba realizuje Tebe, již se nestará o své štĕstí a neštĕstí povstávající z minulých zbožných a hříšných činů, neboť toto štĕstí a neštĕstí řídíš pouze Ty. Tento realizovaný oddaný také nehledí na to, co o nĕm říkají obyčejné živé bytosti. Každý den si plní uši Tvou slávou, kterou v každém vĕku pronáší nepřerušená posloupnost Manuových potomků, a tak se Ty stáváš jeho svrchovaným osvobozením.
SB 10.87.41 Jelikož jsi neomezený, ani vládci nebes ani Ty sám nemůžete nikdy dospĕt ke konci Tvé slávy. Nesčetné vesmíry, každý uzavřený ve svém pokryvu, pohání kolo času, aby v Tobĕ putovaly jako zrnka prachu poletující po obloze. Śruti, jež následují metodu vylučování všeho, co je oddĕlené od Nejvyššího, dosáhnou úspĕchu, když Tĕ vyjeví jako svůj konečný závĕr.
SB 10.87.42 Nejvyšší Pán, Śrī Nārāyaṇa Ṛṣi, pravil: Poté, co synové Brahmy vyslechli tyto pokyny o Nejvyšším Já, Osobnosti Božství, pochopili svůj konečný cíl. Cítili se dokonale spokojeni a uctili Sanandanu.
SB 10.87.43 Takto starodávní svĕtci, kteří cestují po horních nebesích, vydestilovali tuto nektarovou a důvĕrnou tresť všech Véd a Purāṇ.
SB 10.87.44 A bĕhem svého putování po Zemi podle svého přání, Můj milý synu Brahmy, bys mĕl s vírou meditovat o tĕchto pokynech týkajících se Já, které spalují hmotné touhy všech lidí.
SB 10.87.45 Śukadeva Gosvāmī pravil: Když dal Śrī Nārāyaṇa Ṛṣi vyrovnanému mudrci Nāradovi, jehož slib je stejnĕ hrdinný jako slib bojovníka, tento pokyn, Nārada jej přijal s pevnou vírou. Nyní byl úspĕšný ve všech svých zámĕrech. Přemýšlel o tom, co slyšel, ó králi, a takto Pánu odpovĕdĕl.
SB 10.87.46 Śrī Nārada pravil: Klaním se Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s neposkvrnĕnou slávou, který projevuje všepřitažlivé osobní expanze, aby mohly všechny živé bytosti dosáhnout osvobození.
SB 10.87.47 (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Když to Nārada dořekl, poklonil se Śrī Nārāyaṇovi Ṛṣimu, nejpřednĕjšímu z mudrců, a také Jeho svatým žákům. Pak se vrátil do poustevny mého otce Dvaipāyany Vyāsy.
SB 10.87.48 Vyāsadeva, inkarnace Osobnosti Božství, Nāradu Muniho uctivĕ přivítal a nabídl mu sedadlo, které Nārada přijal. Pak popsal Vyāsovi, co slyšel od Śrī Nārāyaṇa Ṛṣiho.
SB 10.87.49 Tak jsem odpovĕdĕl na otázku, kterou jsi mi položil, ó králi, o tom, jak může mysl dospĕt k Absolutní Pravdĕ, která je nepopsatelná hmotnými slovy a prostá hmotných vlastností.
SB 10.87.50 On je Pán, který vĕčnĕ dohlíží na tento vesmír, který existuje před, bĕhem a po jeho projevení. Je vládcem neprojevené hmotné energie i duše. Po aktu stvoření do nĕho vstupuje a doprovází každou živou bytost. Tvoří hmotná tĕla a pak zůstává, aby je ovládal. Odevzdáním se Mu lze uniknout ze sevření klamu, tak jako snící osoba zapomíná na své vlastní tĕlo. Ten, kdo chce být osvobozen od strachu, by mĕl neustále meditovat o Nĕm, Pánu Harim, který je vždy na úrovni dokonalosti a nikdy tedy nepodléhá hmotnému zrození.