Skip to main content

KAPITOLA ŠESTÁ

Usmrcení démonice Pūtany

Ve stručnosti je obsahem šesté kapitoly toto: když se Nanda Mahārāja podle Vasudevových pokynů vracel domů, uviděl na cestě ležet velkou démonici, a pak slyšel o její smrti.

Když Nanda Mahārāja, král Vraji, přemýšlel o Vasudevových slovech upozorňujících na nepokoje v Gokule, měl trochu strach a vyhledal útočiště u lotosových nohou Śrī Hariho. Mezitím Kaṁsa poslal do vesnice Gokuly Rākṣasī, která se jmenovala Pūtanā a která cestovala z místa na místo, aby zabíjela malé děti. Nebezpečí od takových Rākṣasī hrozí tam, kde chybí vědomí Kṛṣṇy, ale v Gokule byl Nejvyšší Pán osobně přítomný, a proto se tam Pūtanā nemohla dočkat ničeho jiného než vlastní smrti.

Jednoho dne přiletěla Pūtanā do domu Nandy Mahārāje v Gokule a pomocí své mystické síly se proměnila v nádhernou ženu. Dodala si odvahy, a aniž by jí to kdokoliv dovolil, ihned vstoupila do Kṛṣṇovy ložnice. Milostí Kṛṣṇy jí ve vstupu do domu ani do pokoje nikdo nebránil, neboť si to Kṛṣṇa přál. Malý Kṛṣṇa, jenž připomínal oheň překrytý popelem, se na Pūtanu podíval a pak si pomyslel, že tuto démonici v podobě krásné ženy bude muset zabít. Okouzlena vlivem yogamāyi a Osobnosti Božství si posadila Kṛṣṇu na klín a Rohiṇī ani Yaśodā proti tomu nic nenamítaly. Démonice Pūtanā dala Kṛṣṇovi pít ze svého prsu, který však byl potřen jedem. Malý Kṛṣṇa stiskl její prs tak silně, že musela v nesnesitelné bolesti přijmout svou původní podobu a zhroutila se na zem. Kṛṣṇa si pak na její hrudi začal hrát jako obyčejné malé dítě. Když si Kṛṣṇa hrál, gopī se uklidnily a vzaly Ho do náručí. Po této události učinily gopī vzhledem k Rākṣasině útoku bezpečnostní opatření. Matka Yaśodā dala dítěti napít ze svého prsu a pak Ho uložila do postýlky.

Mezitím se Nanda se svými společníky, pastevci, vrátil z Mathury, a když uviděli velké mrtvé tělo Pūtany, zkameněli údivem. Všichni žasli, že Vasudeva nešťastnou událost prorokoval, a vychvalovali jeho předvídavost. Obyvatelé Vraji rozřezali Pūtanino obrovské tělo na kusy, ale díky tomu, že Kṛṣṇa sál z jejího prsu, byla oproštěna od všech hříchů, a když tedy pálili kusy jejího těla v ohni, kouř dodal vzduchu velice příjemnou vůni. Ačkoliv si Pūtanā přála Kṛṣṇu zabít, nakonec dospěla do Pánova sídla. Z této události získáváme ponaučení, že pokud je někdo poután ke Kṛṣṇovi jakýmkoliv způsobem-byť i jako nepřítel-nakonec dosáhne úspěchu. Co potom říci o oddaných, kteří jsou ke Kṛṣṇovi přirozeně poutáni láskou? Když obyvatelé Vraji slyšeli, jak byla Pūtanā zabita a dítěti se nic nestalo, pocítili velké uspokojení. Nanda Mahārāja si posadil malého Kṛṣṇu na klín a zářil spokojeností.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, cestou domů Nanda Mahārāja uvažoval, že to, co Vasudeva řekl, nemohla být lež ani výmysl. Gokule jistě hrozilo něco neblahého. Nanda Mahārāja myslel na nebezpečí hrozící jeho krásnému synu Kṛṣṇovi a měl strach; přijal tedy útočiště u lotosových nohou nejvyššího vládce.
Sloka 2:
Když se Nanda Mahārāja vracel do Gokuly, tatáž příšerná Pūtanā, kterou předtím Kaṁsa vyslal, aby zabíjela děti, putovala po městech, vesnicích a osadách a plnila svou ohavnou povinnost.
Sloka 3:
Můj milý králi, tam, kde lidé v jakémkoliv postavení plní své předepsané povinnosti oddané služby tím, že se věnují opěvování a poslouchání (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ), nemůže hrozit nebezpečí od nepřátelských živlů. Dokud tedy byl Nejvyšší Pán v Gokule osobně přítomný, bylo zbytečné dělat si o toto místo starosti.
Sloka 4:
Rākṣasī Pūtanā, která se dokázala přemisťovat podle své touhy, jednou cestovala po nebi. Pomocí mystické síly se proměnila v půvabnou ženu, a tak vstoupila do Gokuly, sídla Nandy Mahārāje.
Sloka 5-6:
Měla zaoblené boky a velká, pevná prsa, jimiž jako by byl přetížen její útlý pas, a byla velice pěkně oblečena. Vlasy ozdobené věncem z květů mallikā lemovaly její nádherný obličej a v uších měla zářivé náušnice. Na každého pohlížela s přitažlivým úsměvem, a tak její krása zaujala všechny obyvatele Vraji, především muže. Když ji spatřily gopī, myslely si, že se na svého manžela Kṛṣṇu přišla podívat překrásná bohyně štěstí s lotosovým květem v ruce.
Sloka 7:
Pūtanā, jejímž posláním bylo zabíjet malé děti, při hledání svých obětí vešla do domu Nandy Mahārāje. Nikdo jí v tom nebránil, neboť přicházela na popud vyšší energie Pána. Aniž by se kohokoliv ptala, vstoupila do Nandova pokoje, kde spatřila na posteli spát dítě, jehož neomezená síla byla skryta, jako když je mocný oheň zakryt popelem. Věděla, že toto dítě není obyčejné, ale že má zahubit všechny démony.
Sloka 8:
Pán Śrī Kṛṣṇa, všeprostupující Nadduše, ležící na posteli, věděl, že Pūtanā, čarodějnice zkušená v usmrcování malých dětí, Ho přišla zabít. Zavřel proto oči, jako kdyby se jí bál. Pūtanā si tedy vzala na klín toho, kdo se měl stát její záhubou, jako když si nerozumný člověk položí na klín spícího hada, jehož považuje za provaz.
Sloka 9:
Srdce Rākṣasī Pūtany bylo nelítostné a kruté, ale přitom vypadala jako milující matka. Podobala se tak ostrému meči v měkké pochvě. I když ji Yaśodā a Rohiṇī viděly v pokoji, byly přemoženy její krásou, a proto ji nezastavily, a naopak mlčely, jelikož se k dítěti chovala jako matka.
Sloka 10:
Strašlivá Rākṣasī si na místě vzala Kṛṣṇu na klín a vsunula Mu do úst svůj prs. Bradavka jejího prsu byla potřena nebezpečným, ihned působícím jedem, ale Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, který se na ni velice rozhněval, prs uchopil, oběma rukama ho silně stisknul a vysál jed i s jejím životem.
Sloka 11:
Démonice Pūtanā, jež cítila nesnesitelný tlak v každém životně důležitém bodě, začala volat: “Prosím, pusť mě, pusť mě! Přestaň sát z mého prsu!” Potila se, oči měla doširoka otevřené, ztratila vládu nad svýma rukama i nohama a znovu a znovu hlasitě křičela.
Sloka 12:
Pūtanin hlasitý a mocný křik rozechvíval zemi s jejími horami i vesmírný prostor s jeho planetami. Nižší planety a všechny světové strany se třásly a lidé padali k zemi ve strachu, že do nich udeří blesk.
Sloka 13:
Takto démonice Pūtanā, nesmírně trpící tím, jak Kṛṣṇa svíral její ňadro, přišla o život. Ó králi Parīkṣite, ústa otevřela dokořán, její paže, nohy a vlasy se prodloužily a na pastvině padla ve své původní podobě Rākṣasī k zemi, stejně jako padl Vṛtrāsura, když ho Indra zabil svým bleskem.
Sloka 14:
Když se Pūtanino obrovské tělo zhroutilo k zemi, rozdrtilo všechny stromy v dosahu dvaceti kilometrů, králi Parīkṣite. Ve svém obrovském těle byla úžasná.
Sloka 15-17:
Ústa této Rākṣasī byla plná zubů, z nichž každý připomínal čepel pluhu, její nosní dírky byly hluboké jako horské jeskyně a prsa se podobala obrovským balvanům spadlým z hor. Její rozcuchané vlasy měly barvu mědi, oční jamky vypadaly jako hluboké, vyschlé zapomenuté studny, hrůzostrašná stehna připomínala říční břehy, ruce a nohy vypadaly jako velké mosty a břicho jako vyschlé jezero. Srdce, uši a hlavy pastevců a jejich žen již vyděsil řev Rākṣasī, a když viděli její podivuhodné strašlivé tělo, vyděsili se ještě víc.
Sloka 18:
Malý Kṛṣṇa si nebojácně hrál na vrcholku Pūtanina prsu, a když gopī viděly Jeho úžasné počínání, okamžitě k Němu s velkou radostí šly a vzaly Ho k sobě.
Sloka 19:
Poté matka Yaśodā a Rohiṇī společně s ostatními staršími gopīmi okolo dítěte, Śrī Kṛṣṇy, mávaly kravskou oháňkou, aby Mu zajistily úplnou ochranu.
Sloka 20:
Dítě bylo důkladně omyto kravskou močí a pak potřeno prachem zvířeným krávami. Potom bylo kravským trusem označeno dvanáct míst Jeho těla, počínaje čelem, různými jmény Pána, jako když se dělá tilak. Tak bylo dítě ochráněno.
Sloka 21:
Gopī nejprve provedly ācaman, při němž vysrkly vodu z pravé ruky. Očistily svá těla a ruce nyāsa-mantrou a pak tutéž mantru umístily na tělo dítěte.
Sloka 22-23:
(Śukadeva Gosvāmī sdělil Mahārājovi Parīkṣitovi, že gopī řádným způsobem ochránily své dítě, Kṛṣṇu, touto mantrou:) Kéž Aja chrání Tvoje nohy, Maṇimān Tvoje kolena, Yajña Tvoje stehna, Acyuta horní část Tvého pasu a Hayagrīva Tvoje břicho. Kéž Keśava chrání Tvoje srdce, Īśa Tvou hruď, bůh Slunce Tvůj krk, Viṣṇu Tvoje paže, Urukrama Tvůj obličej a Īśvara Tvou hlavu. Kéž Tě Cakrī chrání zepředu, Śrī Hari, Gadādharī, jenž nosí kyj, zezadu a kéž Tě Pán, jenž nosí luk a je známý jako nepřítel Madhua, společně s Pánem Ajanou, jenž nosí meč, chrání z obou stran. Kéž Tě Pán Urugāya, jenž nosí lasturu, chrání ve všech koutech, Upendra shora, Garuḍa na zemi a Nejvyšší Osoba, Pán Haladhara, ze všech stran.
Sloka 24:
Kéž Hṛṣīkeśa chrání Tvé smysly a Nārāyaṇa Tvůj životní vzduch. Kéž pán Śvetadvīpu chrání nitro Tvého srdce a Pán Yogeśvara Tvou mysl.
Sloka 25-26:
Kéž Pán Pṛśnigarbha chrání Tvou inteligenci a Nejvyšší Osobnost Božství Tvou duši. Kéž Tě Govinda chrání, když si hraješ, a Mādhava, když spíš. Kéž Tě Pán Vaikuṇṭha chrání, když kráčíš, a Pán Nārāyaṇa, manžel bohyně štěstí, když sedíš. A kéž Tě Pán Yajñabhuk, hrozivý nepřítel všech nepříznivých planet, stále chrání, když si užíváš života.
Sloka 27-29:
Zlé čarodějnice, jako jsou Ḍākinī, Yātudhānī a Kuṣmāṇḍy, jsou největšími nepřáteli dětí a zlí duchové, jako Bhūtové, Pretové, Piśācové, Yakṣové, Rākṣasové a Vināyakové, a také čarodějnice, jako Koṭarā, Revatī, Jyeṣṭhā, Pūtanā a Mātṛkā, jsou vždy připraveny působit potíže tělu, životnímu vzduchu a smyslům a zapříčiňovat ztrátu paměti, šílenství a špatné sny. Ti všichni vytvářejí jako ty nejvlivnější nepříznivé hvězdy velké pohromy, zvláště pro děti, ale člověk je může přemoci jednoduše tím, že vysloví jméno Pána Viṣṇua, neboť když zazní Viṣṇuovo jméno, všichni dostanou strach a zmizí.
Sloka 30:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Všechny gopī v čele s matkou Yaśodou byly poutány mateřskou láskou. Poté, co takto odříkaly mantry na ochranu dítěte, dala matka Yaśodā dítěti napít ze svého prsu a pak Ho uložila do postýlky.
Sloka 31:
Mezitím se všichni pastevci v čele s Nandou Mahārājem vrátili z Mathury, a když na cestě viděli ležet obrovské mrtvé tělo Pūtany, užasli.
Sloka 32:
Nanda Mahārāja a další gópové zvolali: “Přátelé, Ānakadundubhi, Vasudeva, se musel stát velkým světcem nebo vládcem mystických sil! Jak jinak by mohl tuto pohromu předvídat a říci nám o ní předem?”
Sloka 33:
Obyvatelé Vraji sekerami rozsekali obrovité tělo Pūtany na kusy. Ty odhodili na vzdáleném místě, pokryli dřevem a spálili na popel.
Sloka 34:
Jelikož Kṛṣṇa sál z prsu Rākṣasī Pūtany, byla ihned po smrti zbavena všeho hmotného znečištění. Reakce za její hříchy automaticky zanikly, a když tedy bylo její obrovité tělo spalováno, kouř, který z něho vycházel, voněl jako dým z rostliny aguru.
Sloka 35-36:
Pūtanā stále dychtila po krvi lidských dětí a s touto touhou přišla Kṛṣṇu zabít. Jelikož však dala Pánu pít ze svého prsu, získala to nejlepší, čeho lze dosáhnout. Co potom říci o ženách, které ke Kṛṣṇovi cítily přirozenou oddanost a mateřskou lásku a nechávaly Ho pít ze svých prsů nebo Mu dávaly to, co měl velmi rád, tak jako matka obdarovává své dítě?
Sloka 37-38:
Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, neustále sídlí v srdci čistého oddaného a vždy se k Němu modlí tak vznešené osobnosti, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Jelikož s velkým potěšením objal Pūtanino tělo a pil z jejího prsu, získala postavení matky v transcendentálním světě, a tak dosáhla té nejvyšší dokonalosti i přesto, že byla velkou čarodějnicí. Co potom říci o kravách, z jejichž struků pil Kṛṣṇa mléko s velkou radostí a které Mu ho dávaly se stejným potěšením a láskou jako matky?
Sloka 39-40:
Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, dává mnohá požehnání, včetně osvobození (kaivalyi) neboli splynutí se září Brahmanu. K této Osobnosti Božství gopī stále chovaly mateřskou lásku a Kṛṣṇa pil z jejich prsů ke své plné spokojenosti. Jelikož k Němu měly vztah jako matky k synovi, tak i přesto, že se věnovaly mnoha rodinným povinnostem, by si o nich nikdo neměl myslet, že se po opuštění svých těl vrátily zpátky do hmotného světa.
Sloka 41:
Mnozí obyvatelé odlehlých míst Vrajabhūmi žasli, když ucítili vůni kouře vycházejícího z hořícího těla Pūtany. Ptali se: “Odkud se ta vůně line?” Tak došli na místo, kde se pálilo tělo Pūtany.
Sloka 42:
Když obyvatelé Vraji, kteří přišli ze vzdálených míst, slyšeli celý příběh o tom, jak Pūtanā přišla a jak ji Kṛṣṇa zabil, žasli a žehnali dítěti za Jeho podivuhodný čin. Nanda Mahārāja byl velice zavázán Vasudevovi, který tuto událost předvídal, a jen mu děkoval a myslel na to, jak je Vasudeva úžasný.
Sloka 43:
Ó Mahārāji Parīkṣite, nejlepší z Kuruovců, Nanda Mahārāja byl nesmírně velkomyslný a prostý. Ihned si svého syna Kṛṣṇu posadil na klín, jako kdyby se mu vrátil z náručí smrti, a když, jak bylo zvykem, přičichával k Jeho hlavě, nepochybně zažíval transcendentální blaženost.
Sloka 44:
Každý, kdo s vírou a oddaností naslouchá vyprávění o tom, jak Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, zabil Pūtanu, a kdo takto svůj sluch zaměřuje na Kṛṣṇovy dětské zábavy, nepochybně získá připoutanost ke Govindovi, nejvyšší původní osobě.