New version available here: vedabase.io

SB 10.2.27

ekāyano 'sau dvi-phalas tri-mūlaś
catū-rasaḥ pañca-vidhaḥ ṣaḍ-ātmā
sapta-tvag aṣṭa-viṭapo navākṣo
daśa-cchadī dvi-khago hy ādi-vṛkṣaḥ
Překlad slovo od slova: 
eka-ayanaḥ — tělo obyčejné živé bytosti zcela závisí na hmotných prvcích; asau — to; dvi-phalaḥ — v tomto těle podléháme hmotnému štěstí a neštěstí, jež jsou výsledkem karmy; tri-mūlaḥ — jež má tři kořeny, tři kvality přírody (dobro, vášeň a nevědomost), na základě kterých je tělo vytvořeno; catuḥ-rasaḥ — čtyři rasy neboli chutě; * pañca-vidhaḥ — skládající se z pěti smyslů pro získávání poznání (očí, uší, nosu, jazyka a hmatu); ṣaṭ-ātmā — šest okolností (nářek, klam, stáří, smrt, hlad a žízeň); sapta-tvak — jež má sedm pokryvů (kůži, krev, svaly, tuk, kosti, morek a semeno); aṣṭa-viṭapaḥ — osm větví (pět hrubohmotných prvků-země, voda, oheň, vzduch a éter-a také mysl, inteligence a ego); nava-akṣaḥ — devět otvorů; daśa-chadī — deset druhů životního vzduchu, které připomínají listy stromu; dvi-khagaḥ — dva ptáci (individuální duše a Nadduše); hi — jistě; ādi-vṛkṣaḥ — toto je původní strom či struktura hmotného těla, individuálního i vesmírného.
Překlad: 
“Tělo (vesmírné i individuální tělo mají stejné složení) lze obrazně nazvat původním stromem. Na tomto stromě, který zcela závisí na půdě tvořené hmotnou přírodou, vyrůstají plody dvou druhů-požitek ze štěstí a utrpení z neštěstí. Příčinou stromu, jež vytváří jeho tři kořeny, je styk se třemi kvalitami hmotné přírody-dobrem, vášní a nevědomostí. Plody v podobě tělesného štěstí mají čtyři chutě-náboženství, ekonomický rozvoj, smyslový požitek a osvobození-které jsou zakoušeny pěti smysly pro získávání poznání za šesti okolností: nářku, klamu, stáří, smrti, hladu a žízně. Sedmi vrstvami kůry, které strom pokrývají, jsou kůže, krev, svaly, tuk, kosti, morek a semeno a osm větví tvoří pět hrubohmotných a tři jemnohmotné prvky-země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego. Tělesný strom má devět otvorů-oči, uši, nosní dírky, ústa, konečník a genitálie-a deset listů, jimiž je deset vzduchů proudících tělem. Sedí na něm dva ptáci: jedním je individuální duše a druhým Nadduše.”
Význam: 

*Tak, jako kořen stromu čerpá vodu (rasu) ze země, tělo zakouší dharmu, arthu, kāmu a mokṣu-náboženství, ekonomický rozvoj, smyslový požitek a osvobození. To jsou čtyři druhy rasy neboli chutě.

Hmotný svět je složen z pěti základních prvků-země, vody, ohně, vzduchu a éteru-které všechny pocházejí z Kṛṣṇy. I když materialističtí vědci možná uznávají těchto pět základních prvků za příčinu hmotného projevu, tyto prvky v jejich hrubém i subtilním stavu vytváří Kṛṣṇa, jehož okrajová energie rovněž vytváří živé bytosti, jež v tomto hmotném světě jednají. Sedmá kapitola Bhagavad-gīty jasně uvádí, že celý vesmírný projev je kombinací dvou Kṛṣṇových energií-vyšší a nižší energie. Živé bytosti jsou vyšší energií a neživé hmotné prvky jsou Jeho nižší energií. V neprojeveném stavu vše spočívá v Kṛṣṇovi.

Materialističtí vědci nejsou schopni hmotnou stavbu těla takto důkladně analyzovat. Jejich analýza se zabývá pouze neživou hmotou, ale to nestačí, neboť živá bytost je od hmotné tělesné schránky zcela oddělená. V Bhagavad-gītě (7.5) Pán říká:

apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat

“Ó Arjuno, válečníku mocných paží, kromě nich však existuje ještě Moje jiná, vyšší energie, která zahrnuje živé bytosti, jež vykořisťují zdroje této hmotné, nižší přírody.” Hmotné prvky sice pocházejí z Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, ale jsou to oddělené prvky a do chodu je uvádějí prvky živé.

Slovo dvi-khagaḥ vyjadřuje, že živé prvky v těle připomínají dva ptáky na stromě. Kha znamená “nebe” a ga znamená “ten, kdo létá”. Slovo dvi-khagaḥ tedy označuje ptáky. Na stromě těla sedí dva ptáci neboli dva živé prvky, jež se od sebe vždy liší. V Bhagavad-gītě (13.3) Pán říká: kṣetra-jñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata-“Ó potomku Bharaty, věz, že Já jsem také znalcem, a to ve všech tělech.” Kṣetra-jña, majitel těla, se rovněž nazývá khaga, živá bytost. V těle jsou dva kṣetra-jñové-individuální duše a Nadduše. Individuální duše je majitelem svého individuálního těla, ale Nadduše je přítomná v tělech všech živých bytostí. Tak důkladnou analýzu a pochopení tělesné stavby nelze získat z žádného jiného zdroje, než je védská literatura.

Když dva ptáci vletí do koruny stromu, někdo se může pošetile domnívat, že se stromem splynuli, ale to není pravda. Každý z nich si ponechává svou individuální totožnost. Také individuální duše a Nadduše se nestávají jednou bytostí, ani nesplývají s hmotou. Živá bytost žije blízko hmoty, ale to neznamená, že s ní splývá nebo se s ní mísí (asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ), i když materialističtí vědci mylně vidí organické i anorganické, živé i neživé prvky jako smíšené.

Védské poznání bylo uzamčeno, udržováno v tajnosti, ale každá lidská bytost mu potřebuje správně porozumět. Moderní civilizace, založená na nevědomosti, se věnuje pouze analyzování těla, a tak lidé docházejí k chybnému závěru, že se životní síla v těle vytváří za určitých hmotných podmínek. Lidé postrádají informace o duši, ale tento verš obsahuje dokonalé vysvětlení, že existují dvě životní síly (dvi-khagaḥ): individuální duše a Nadduše. Nadduše je přítomná v každém těle (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati), zatímco individuální duše se nachází pouze ve svém vlastním těle (dehī) a transmigruje z jednoho těla do druhého.