Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv desátý: Nejvyšší Dobro » KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 10.13.41

Verš

yāvanto gokule bālāḥ
sa-vatsāḥ sarva eva hi
māyāśaye śayānā me
nādyāpi punar utthitāḥ

Synonyma

yāvantaḥ — všichni, ve stejném počtu; gokule — v Gokule; bālāḥ — chlapci; sa-vatsāḥ — se svými telátky; sarve — všichni; eva — jistě; hi — protože; māyā-āśaye — na lůžku z māyi; śayānāḥ — spí; me — mém; na — ne; adya — dnes; api — ještě; punaḥ — znovu; utthitāḥ — vstali.

Překlad

Pán Brahmā uvažoval: “Všechny chlapce a telátka z Gokuly jsem uspal na lůžku mé mystické síly, a dodnes nevstali.”

Význam

Po dobu jednoho roku nechal Pán Brahmā svou mystickou silou telátka a chlapce spát v jeskyni. Když tedy viděl, že si Pán Kṛṣṇa se všemi kravami a telátky stále hraje, začal uvažovat, co se to děje. “Co to znamená?” myslel si. “Možná, že jsem tato telátka a pasáčky unesl, ale oni pak byli z té jeskyně vysvobozeni. Bylo to opravdu tak? Přivedl je Kṛṣṇa zpátky?” Potom však viděl, že telátka a chlapci, které odnesl, jsou stále ve stejném stavu, do něhož je svou mystickou māyou uvedl. Došel tedy k závěru, že telátka a pasáčkové, kteří si nyní hrají s Kṛṣṇou, jsou jiní než ti v jeskyni. Pochopil, že původní telátka a chlapci sice stále ještě leží v jeskyni, do které je ukryl, ale že Kṛṣṇa se expandoval, a tudíž jsou současně projevení chlapci a telátka Kṛṣṇovy expanze. Měli stejné podoby, stejnou mentalitu a stejné cíle, ale všichni byli Kṛṣṇa.