Śrīmad-bhāgavatam 10.11.53
Verš
rāmādayaḥ prāṇam ivendriyo gaṇaḥ
sthānāgataṁ taṁ parirabhya nirvṛtāḥ
praṇīya vatsān vrajam etya taj jaguḥ
Synonyma
muktam — takto vysvobozeného; baka-āsyāt — z Bakāsurova chřtánu; upalabhya — když dostali zpátky; bālakāḥ — všichni chlapci, kamarádi; rāma-ādayaḥ — v čele s Balarāmou; prāṇam — život; iva — jako; indriyaḥ — smysly; gaṇaḥ — oni všichni; sthāna-āgatam — šli do svých domovů; tam — Kṛṣṇu; parirabhya — objímající; nirvṛtāḥ — vysvobozeni z nebezpečí; praṇīya — poté, co shromáždili; vatsān — všechna telata; vrajam etya — vracející se do Vrajabhūmi; tat jaguḥ — hlasitě oznamovali, co se stalo.
Překlad
Jakmile Kṛṣṇa vyvázl z tohoto nebezpečí, všichni chlapci včetně Balarāmy si mysleli, že znovu ožili, tak jako se uklidní smysly, když se člověku vrátí život a vědomí. Radostně Kṛṣṇu objali, shromáždili svá telata a vrátili se do Vrajabhūmi, kde hlasitě rozhlašovali, co se stalo.
Význam
Obyvatelé Vrajabhūmi byli zvyklí skládat básně o tom, jak Kṛṣṇa v lese různými způsoby zabíjel asury. Všechny příhody popsali v básních-nebo si je nechali složit u profesionálních básníků-a potom mohli o těchto událostech zpívat. Proto je zde napsáno, že chlapci velmi hlasitě zpívali.