Śrīmad-bhāgavatam 1.5.8
Verš
bhavatānudita-prāyaṁ
yaśo bhagavato ’malam
yenaivāsau na tuṣyeta
manye tad darśanaṁ khilam
Synonyma
śrī-nāradaḥ — Śrī Nārada; uvāca — řekl; bhavatā — tebou; anudita-prāyam — téměř nepochválený; yaśaḥ — slávu; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; amalam — beze skvrny; yena — čímž; eva — jistě; asau — On (Osobnost Božství); na — není; tuṣyeta — potěšen; manye — míním; tat — to; darśanam — filozofie; khilam — nižší.
Překlad
Śrī Nārada řekl: Opomenul jsi rozhlásit vznešenou a neposkvrněnou slávu Osobnosti Božství. Filozofii, která neuspokojuje transcendentální smysly Pána, lze považovat za bezvýznamnou.
Význam
Ve své podstatě je věčný vztah mezi individuální duší a Nejvyšší Duší, Osobností Božství, vztahem věčného služebníka k věčnému pánu. Pán se Sám expanduje jako živé bytosti, aby od nich přijímal láskyplnou službu, která jediná může uspokojit Pána i živé bytosti. Velký učenec Vyāsadeva sepsal mnohá rozšíření védských písem, konče filozofií Vedānty, ale žádné z nich není přímou oslavou Osobnosti Božství. Suché filozofické spekulování, i to, které se týká transcendentálního poznání Absolutna, postrádá veškerou přitažlivost, pokud se přímo nepojí s oslavováním Pána. Osobnost Božství je nejvyšší úrovní transcendentální realizace. Realizovat Absolutního jako neosobní Brahman či lokalizovanou Nadduši, Paramātmu, nepřináší tolik transcendentální blaženosti, jako nejvyšší osobní realizace Jeho slávy.
Vyāsadeva je autorem Vedānta-darśanu, avšak přesto se cítí nespokojen. Co potom říci o těch, kteří poslouchají či čtou Vedāntu s výkladem někoho jiného, než jejího autora Vyāsadeva. Jakou blaženost mohou cítit oni? Zde vychází najevo nutnost toho, aby Vedānta-sūtru vysvětlil samotný autor v podobě Śrīmad-Bhāgavatamu.