Śrīmad-bhāgavatam 1.5.36

Zkušený oddaný si umí svůj život zařídit tak, aby při plnění různých povinností pro tento či příští život mohl stále vzpomínat Pánovo jméno, slávu, vlastnosti atd. Příkaz Pána je vyřčen v Bhagavad-gītě velice jasně: ve všech oblastech života má člověk pracovat pouze pro Pána. Pán má být v každé životní oblasti uznán za majitele. Systém veškerých védských obřadů, včetně uctívání polobohů jako Indry, Brahmy, Sarasvatī a Gaṇeśe, je, že Viṣṇu jako yajñeśvara musí být zastoupen za všech okolností jako vládce těchto obřadů. Pro určitý účel se doporučuje uctívat určitého poloboha, ale aby měl obřad patřičné účinky, vždy je nutná přítomnost Viṣṇua.

Pomineme-li tyto védské povinnosti, i v našem běžném jednání (jako například v rodinném životě, při podnikání nebo v povolání) musíme mít na mysli, že výsledky všech činností je třeba odevzdat nejvyššímu uživateli, Pánu Kṛṣṇovi. V Bhagavad-gītě o Sobě Pán prohlásil, že On je nejvyšší uživatel všeho, nejvyšší majitel všech planet a nejvyšší přítel všech bytostí. Jedině Pán Śrī Kṛṣṇa o Sobě může prohlásit, že je majitelem všeho ve Svém stvoření. Čistý oddaný si tuto skutečnost stále uvědomuje a stále opakuje transcendentální jméno, slávu a vlastnosti Pána, čímž je v nepřetržitém styku s Pánem. Pán je totožný se Svým jménem, slávou atd., a proto být ve společnosti Jeho jména, slávy atd. vlastně znamená být ve společnosti Pána.

Větší část našeho finančního příjmu, ne méně než padesát procent, se musí použít pro vykonávání Pánovy vůle. Nejen že je nutné, abychom této věci obětovali svůj výdělek, ale musíme také nějakým způsobem kázat tuto nauku oddanosti jiným, neboť i to je částí vůle Pána. Pán jasně říká, že nikdo Mu není více drahý než ten, kdo je stále zaměstnaný kázáním o Pánově jménu a slávě po celém světě. Stejně tak lze pro plnění Jeho vůle využít vědeckých objevů hmotného světa. Pán si přeje, aby se poselství Bhagavad-gīty šířilo mezi Jeho oddanými. Nemělo by se šířit mezi těmi, kteří se nepodrobují odříkání, nekonají dobročinnosti a nemají potřebné vzdělání atd. Je tedy nutné stále se snažit přeměňovat neochotné lidi v oddané Pána. Pán Caitanya v tomto smyslu učil velmi jednoduchou metodu. Učil, jak kázat transcendentální poselství zpěvem, tancem a občerstvením. To znamená, že na tento účel bychom měli věnovat padesát procent svých příjmů. Když v tomto pokleslém věku hádek a rozporů budou jen přední a zámožní členové společnosti ochotní obětovat padesát procent svých příjmů ve službě Pánu, jak tomu učil Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, pak je absolutně jisté, že se tento pekelný svět změní v transcendentální říši Pána. Nikdo neodmítne zúčastnit se události, při které se zpívá, tančí a podává dobré občerstvení. Každý se připojí a jistě individuálně pocítí transcendentální přítomnost Pána. To samotné pomůže všem zúčastněným navázat spojení s Pánem a tím se očistit v duchovní realizaci. Jedinou podmínkou k tomu, aby se tato duchovní setkání mohla s úspěchem konat je, že musí být pořádána pod vedením čistého oddaného, který je zcela zbavený všech světských tužeb, plodonosných činností a suchých spekulací o povaze Pána. Nikdo se nemusí snažit objevit povahu Pána. Pán Sám ji už popsal; zvláště v Bhagavad-gītě a také ve všech ostatních védských textech. Musíme jen tyto texty do písmene přijmout a řídit se Pánovými příkazy. To nás povede k cestě dokonalosti. Každý může zůstat tam, kde je. Nikdo nemusí měnit své postavení, zvláště ne v tomto věku nejzávažnějších nesnází. Jedinou podmínkou je, že se musíme zříci návyku suchého spekulování, jehož cílem je stát se Pánem. Poté, co se člověk zřekne takových namyšlených marností, má možnost velice pokorně přijmout pokyny Pána z Bhagavad-gīty a z Bhāgavatamu z úst pravých oddaných, jejichž kvalifikace jsme popsali výše. Tímto způsobem bezpochyby dosáhne úspěchu.