Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 1.4.32

Verš

tasyaivaṁ khilam ātmānaṁ
manyamānasya khidyataḥ
kṛṣṇasya nārado ’bhyāgād
āśramaṁ prāg udāhṛtam

Synonyma

tasya — jeho; evam — takto; khilam — oslabená; ātmānam — duše; manyamānasya — takto uvažující ve své mysli; khidyataḥ — naříkal; kṛṣṇasya — Kṛṣṇa-dvaipāyany Vyāsy; nāradaḥ abhyāgāt — Nārada tam přišel; āśramam — chatrč; prāk — předtím; udāhṛtam — řečeno.

Překlad

Jak již bylo řečeno, Nārada přišel do poustevny Kṛṣṇa-dvaipāyany Vyāsy na břehu Sarasvatī v okamžiku, kdy Vyāsadeva naříkal nad svou nedokonalostí.

Význam

Prázdnota, kterou pociťoval Vyāsadeva, nebyla způsobena tím, že by postrádal poznání. Bhāgavata-dharma je pouze čistá oddaná služba Pánu, ke které monisté nemají přístup. Monisty nelze počítat mezi paramahaṁsy (nejdokonalejší z těch, kteří žijí životem odříkání). Śrīmad-Bhāgavatam je naplněný příběhy, které pojednávají o transcendentálních skutcích Osobnosti Božství. Přestože byl Vyāsadeva božsky zplnomocněný, cítil se nespokojený. Žádné z děl, která napsal, totiž neobsahovala náležité popisy transcendentálních skutků Pána. Vyāsadeva byl přímo v srdci inspirován Śrī Kṛṣṇou, a proto cítil onu výše zmíněnou prázdnotu. Zde je jednoznačně řečeno, že bez transcendentální láskyplné služby Pánu je všechno prázdné. V transcendentální službě Pánu je však všechno hmatatelně skutečné a není nutné snažit se získat něco navíc v plodonosném počínání nebo v empirické filozofické spekulaci.