Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 1.3.1

Verš

sūta uvāca
jagṛhe pauruṣaṁ rūpaṁ
bhagavān mahad-ādibhiḥ
sambhūtaṁ ṣoḍaśa-kalam
ādau loka-sisṛkṣayā

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta řekl; jagṛhe — přijal; pauruṣam — úplná část jako puruṣa inkarnace; rūpam — podoba; bhagavān — Osobnost Božství; mahat-ādibhiḥ — se složkami hmotného světa; sambhūtam — a tak vzniklo stvoření; ṣoḍaśa-kalam — šestnáct původních prvků; ādau — na začátku; loka — vesmíry; sisṛkṣayā — za účelem tvoření.

Překlad

Sūta řekl: Na počátku stvoření se Pán nejdříve expandoval do vesmírné podoby inkarnace puruṣi a projevil všechny složky hmotného stvoření. První ze všeho tedy bylo stvoření šestnácti prvků hmotné činnosti. Jeho účelem bylo stvořit hmotný vesmír.

Význam

Bhagavad-gītā praví, že Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa udržuje hmotné vesmíry rozšířením Svých dokonalých expanzí. Podoba puruṣi tuto skutečnost potvrzuje. Prvotní Osobnost Božství Vāsudeva, Pán Śrī Kṛṣṇa, proslulý syn krále Vasudeva či krále Nandy, má v plné míře všechno bohatství, moc, slávu, krásu, poznání a odříkání. Část Jeho bohatství se projevuje jako neosobní Brahman, další část pak jako Paramātmā. Podoba puruṣi téže Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy, o které je zde zmínka, je původním projevem Pána jako Paramātmā. V hmotném stvoření existují tři druhy puruṣů. Tato podoba, zvaná Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, je první z nich. Další dvě podoby jsou Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, o kterých se též zmíníme. Nesčetné vesmíry vycházejí z pórů tohoto Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua. Do každého vesmíru pak Pán vstupuje ve Své podobě Garbhodakaśāyī Viṣṇua.

V Bhagavad-gītě také stojí, že hmotný svět je v daném časovém rozpětí stvořen a poté opět zničen. Stvoření a zničení je vykonáno svrchovanou vůlí v zájmu podmíněných duší, živých bytostí nitya-baddha. Nitya-baddha, věčně podmíněné duše, mají také svůj pojem individuality, ahaṅkāra, který jim diktuje smyslový požitek. Pro ten však nejsou ve své podstatě uzpůsobeny. Pán je jediný, kdo může mít požitek. Všichni ostatní jsou stvořeni pro Jeho požitek. Živé bytosti jsou ve svém požitku podřízené. Věčně podmíněné duše, které na toto své neměnné postavení zapomínají, však na požitku velmi silně lpí. Hmotný svět dává podmíněným duším příležitost k hmotnému požitku. Současně je jim také dána možnost znovu si uvědomit, jaké je jejich skutečné postavení. Živé bytosti, kterým se dostalo toho štěstí, že po mnoha a mnoha zrozeních v hmotném světě dokáží rozpoznat pravdu a odevzdat se lotosovým nohám Pána Vāsudeva, se mohou připojit k duším věčně osvobozeným a mohou tak vstoupit do království Božího. Tyto šťastné živé bytosti se pak nemusí vracet zpět do znovu stvořeného hmotného světa. Ale ty, které nedokáží tuto základní pravdu rozpoznat, pohltí znovu po zničení hmotného výtvoru mahat-tattva. Jakmile nastane čas nového stvoření, mahat-tattva je opět uvolněna. Mahat-tattva obsahuje všechny složky potřebné k hmotnému stvoření včetně podmíněných duší. Dělí se v zásadě na šestnáct složek — pět hrubohmotných prvků a jedenáct nástrojů činnosti, tedy smyslů. Je jako mrak na čisté obloze. V duchovním nebi je všude rozprostřena zář Brahmanu a celý systém duchovního světa září tímto duchovním světlem. Mahat-tattva se nachází v určitém koutu nedozírného a nekonečného duchovního nebe, a části, která je tak mahat-tattvou pokryta, se potom říká hmotné nebe. Tato část duchovního nebe zvaná mahat-tattva zabírá jen jeho nepatrný zlomek. Je naplněna nesčetnými vesmíry, které všechny vytváří Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, známý též jako Mahā-Viṣṇu. Mahā-Viṣṇu pak celé hmotné nebe oplodňuje Svým pohledem.