SB 1.2.23

sattvaṁ rajas tama iti prakṛter guṇās tair
yuktaḥ paraḥ puruṣa eka ihāsya dhatte
sthity-ādaye hari-viriñci-hareti saṁjñāḥ
śreyāṁsi tatra khalu sattva-tanor nṛṇāṁ syuḥ
Překlad slovo od slova: 
sattvam — dobro; rajaḥ — vášeň; tamaḥ — temnota nevědomosti; iti — takto; prakṛteḥ — hmotné přírody; guṇāḥ — kvality; taiḥ — jimi; yuktaḥ — ve společnosti s; paraḥ — transcendentální; puruṣaḥ — osobnost; ekaḥ — jedna; iha asya — tohoto světa; dhatte — přijme; sthiti-ādaye — v záležitostech stvoření, udržení a zničení atd; hari — Viṣṇu, Osobnost Božství; viriñci — Brahmā; hara — Śiva; iti — takto; saṁjñāḥ — rozličné rysy; śreyāṁsi — konečný prospěch; tatra — v čemž; khalu — samozřejmě; sattva — dobro; tanoḥ — podoba; nṛṇām — lidské bytosti; syuḥ — odvozeny.
Překlad: 
Śrī Kṛṣṇa, transcendentální Osobnost Božství, je nepřímo ve styku se třemi kvalitami hmotné přírody — s vášní, dobrem a nevědomostí a jen za účelem stvoření, udržování a zničení hmotného světa na Sebe bere tři kvalitativní podoby: Brahmy, Viṣṇua a Śivy. Z těchto tří mohou všechny živé bytosti získat nejvyšší prospěch od Viṣṇua, který je podobou kvality dobra.
Význam: 

Tento výrok potvrzuje skutečnost, že je nutné, jak jsme již dříve vysvětlili, abychom prostřednictvím Jeho úplných částí prokazovali Pánu Śrī Kṛṣṇovi službu. Pán Śrī Kṛṣṇa a Jeho dokonalé části jsou viṣṇu-tattva — Svrchované Osobnosti Božství. První Kṛṣṇovou expanzí je Baladeva. Z Baladeva se expanduje Saṅkarṣaṇa a ze Saṅkarṣaṇa Nārāyaṇa, z Nārāyaṇa druhý Saṅkarṣaṇa a z tohoto Saṅkarṣaṇa pak puruṣa-avatārové Viṣṇua. Viṣṇu, Božstvo zosobňující kvalitu dobra v hmotném světě, je puruṣa-avatārem známým pod jmény Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu nebo Paramātmā. Brahmā je božstvem zosobňujícím rajas (vášeň) a Śiva zosobňuje nevědomost. To jsou vládci, kteří mají na starost tři kvality hmotného světa. Stvoření je umožněno Viṣṇuovou kvalitou dobra, a je-li nutné stvoření zničit, vykoná to Śiva a jeho tāṇḍava-nṛtya. Materialisté uctívají Brahmu, zatímco hlupáci uctívají Śivu. Čistí transcendentalisté však uctívají podobu dobra, Viṣṇua v Jeho rozličných podobách. Viṣṇu se zjevuje v miliónech a miliardách sounáležících a oddělených podob. Sounáležící podoby se nazývají Osobnosti Božství a oddělené podoby se nazývají živé bytosti neboli jīvy. Jīvy a Osobnosti Božství vlastní původní duchovní podobu. Jīvy někdy spadají pod vládu hmotné energie, zatímco podoby Viṣṇua nad touto energií nepřetržitě vládnou. Když se Viṣṇu, Osobnost Božství, v hmotném světě zjevuje, přichází vysvobodit podmíněné živé bytosti z nadvlády hmotné energie. Tyto živé bytosti přijdou do hmotného světa s úmyslem stát se samy pány a vládci, a tím pádem jsou zajaty třemi kvalitami přírody. Jsou nuceny měnit jednu hmotnou schránku za druhou a podrobovat se tak různým podmínkám uvěznění. Vězení hmotného světa stvořil Brahmā pod vedením Osobnosti Božství a na konci jedné kalpy ho Śiva celé zničí. Co se však týče udržování tohoto vězení, o to se stará Viṣṇu, stejně jako se o vězeňská zařízení stará přímo stát. Každý, kdo si přeje opustit vězení hmotné existence, které je naplněné strastmi opakovaného rození, smrti, stáří a nemoci, musí za účelem tohoto osvobození uspokojit Pána Viṣṇua. Pána Viṣṇua můžeme uctívat pouze oddanou službou. Když už někdo musí ve vězení zůstat, může se samozřejmě obrátit na různé polobohy, jako jsou Śiva, Brahmā, Indra či Varuṇa, aby mu zprostředkovali relativní výhody pro dočasné ulehčení trestu. Avšak žádný z těchto polobohů nemůže propustit uvězněnou živou bytost z jejího podmíněného života hmotné existence. To může jedině Viṣṇu. Konečný prospěch lze tedy získat od Viṣṇua, Osobnosti Božství.