SB 1.2.21

bhidyate hṛdaya-granthiś
chidyante sarva-saṁśayāḥ
kṣīyante cāsya karmāṇi
dṛṣṭa evātmanīśvare
Překlad slovo od slova: 
bhidyate — probodnutý; hṛdaya — srdce; granthiḥ — uzly; chidyante — přesekat na kusy; sarva — všechny; saṁśayāḥ — pochybnosti; kṣīyante — ukončeno; ca — a; asya — jeho; karmāṇi — řetěz plodonosných činností; dṛṣṭe — neboť uviděl; eva — jistě; ātmani — vlastnímu já; īśvare — vládnoucí.
Překlad: 
Tak je uzel v srdci přetnut a veškeré pochybnosti se rozplynou. Když poznáme vlastní já jako vládce, ukončí se tím řetěz plodonosných činností.
Význam: 

Dosáhnout vědeckého poznání Osobnosti Božství současně znamená být si vědom vlastního já. Ohledně totožnosti živé bytosti jako duchovního já existuje řada spekulací a pochybností. Materialista na existenci duchovního já nevěří. Empiričtí filozofové zase věří v neosobní podstatu ucelené duchovnosti, oproštěnou od individuality živé bytosti. Transcendentalisté naproti tomu tvrdí, že duše a Nadduše jsou dvě rozdílné totožnosti, které jsou kvalitativně stejné, ale kvantitou se od sebe liší. Existují i další teorie. Avšak veškeré spekulace okamžitě zmizí, jakmile člověk rozvojem bhakti-yogy realizuje Śrī Kṛṣṇu takového, jaký v pravdě je. Śrī Kṛṣṇa je jako slunce, zatímco materialistické spekulace o Absolutní Pravdě jsou jako ta nejtemnější půlnoc. Když v srdci vyjde slunce Kṛṣṇy, temnota materialistických spekulací o Absolutní Pravdě a o živých bytostech okamžitě zmizí. V přítomnosti slunce temnota nemůže setrvat a relativní pravdy, doposud zastřené hlubokou temnotou nevědomosti, se takto milostí Kṛṣṇy sídlícího v srdci všech jako Nadduše jasně projeví.

V Bhagavad-gītě (10.11) Pán praví, že když chce Svým čistým oddaným prokázat mimořádnou laskavost, Osobně odstraní hlubokou temnotu pochybností v jejich srdci světlem čistého poznání. Śrī Kṛṣṇa Osobně osvítí srdce oddaného poznáním, a proto oddaný, který Mu láskyplně slouží, nemůže zůstat v temnotě. Pozná vše o absolutních i relativních pravdách. Oddaný osvícený Osobností Božství má bezesporu dokonalé poznání. To nelze říci o těch, kteří o Absolutní Pravdě spekulují vlastní omezenou silou. Dokonalé poznání se nazývá paramparā a je to poznání deduktivní, přicházející od autority k pokornému posluchači, který se kvalifikoval službou a odevzdaností. Není možné mít k autoritě Nejvyššího vyzývavý postoj a současně Ho znát. Nejvyšší má svrchované právo nebýt poznán. Vyzývavý postoj nepatrné jiskry úplného celku, která je podrobená nadvládě iluzorní energie, se Ho ani nedotkne. Oddaní jsou pokorní a dostávají transcendentální poznání od Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy, který jej nejprve sdělil Brahmovi a skrze Brahmu pak jeho synům a učedníkům v posloupnosti. V této snaze napomáhá také Nadduše v nitru oddaných. Jedná se o dokonalý způsob získání transcendentálního poznání.

Vnitřní osvícenost dává oddanému možnost dokonale rozlišit ducha a hmotu, neboť Pán rozvázal uzel, který ducha a hmotu svazoval. Tento uzel se nazývá ahaṅkāra a jeho vliv nutí živou bytost k mylnému ztotožňování se s hmotou. Jakmile se tento uzel rozváže, všechny mraky pochybností okamžitě zmizí. Člověk pak uvidí svého pána a pohrouží se zcela do transcendentální láskyplné služby Pánu. Tím přeruší řetěz plodonosných činností. Živá bytost si vytváří v hmotné existenci vlastní řetěz plodonosné práce, a život za životem si užívá nebo trpí z jejích výsledků. Pohrouží-li se však do láskyplné služby Pánu, okamžitě se z řetězu karmy osvobodí. Její činnosti pak již nebudou přinášet žádné následky.