Śrīmad-bhāgavatam 1.19.24
Verš
viśrabhya viprā iti kṛtyatāyām
sarvātmanā mriyamāṇaiś ca kṛtyaṁ
śuddhaṁ ca tatrāmṛśatābhiyuktāḥ
Synonyma
tataḥ — jako takový; ca — a; vaḥ — vám; pṛcchyam — to, na co se ptám; imam — toto; vipṛcche — chci se vás zeptat; viśrabhya — důvěryhodní; viprāḥ — brāhmaṇové; iti — takto; kṛtyatāyām — ze všech různých povinností; sarva-ātmanā — každého; mriyamāṇaiḥ — zvláště těch, kteří mají právě zemřít; ca — a; kṛtyam — řádný; śuddham — dokonale správný; ca — a; tatra — v; āmṛśata — k úplnému osvobození; abhiyuktāḥ — hodící se.
Překlad
Ó důvěryhodní brāhmaṇové, ptám se vás nyní na svou bezprostřední povinnost. Prosím, povězte mi po náležitém uvážení, co je opravdovou povinností každého za všech okolností a zvláště toho, kdo má právě zemřít.
Význam
V tomto verši král pokládá učeným mudrcům dvě otázky. První otázkou je, jaká je povinnost každého za všech okolností, a druhou otázkou je, co je zvláštní povinností toho, kdo má velice brzy zemřít. Otázka týkající se umírajícího člověka je z těchto dvou nejdůležitější, protože každý umírá, někdo velice krátce a někdo sto let. Délka života je nepodstatná, ale povinnost umírajícího člověka je velice důležitá. Mahārāja Parīkṣit tyto dvě otázky položil také Śukadevovi Gosvāmīmu po jeho příchodu a prakticky celý Śrīmad-Bhāgavatam, od druhého zpěvu po poslední dvanáctý zpěv, se zabývá těmito dvěma otázkami. Závěr, k němuž se dospělo, je, že posledním slovem co se týče stálé životní povinnosti každého je oddaná služba Pánu Śrī Kṛṣṇovi, jak potvrzuje Pán Samotný v závěru Bhagavad-gīty. Mahārāja Parīkṣit si už byl této skutečnosti vědom, ale chtěl, aby se shromáždění velcí světci k jeho přesvědčení jednohlasně vyjádřili, aby mohl s jejich potvrzením dále plnit svoji povinnost bez jakýchkoliv pochybností. Použil zde slova śuddha neboli to, co je dokonale správné. Pro transcendentální realizaci neboli seberealizaci doporučují různé skupiny filozofů mnoho různých procesů. Některé metody jsou prvotřídní a jiné jsou druhé nebo třetí třídy. Prvotřídní metoda vyžaduje, aby se člověk vzdal všech jiných metod a odevzdal se lotosovým nohám Pána, a byl tak zachráněn od všech hříchů a jejich reakcí.