Sloka 1:

Sūta Gosvāmī řekl: Arjuna, slavný přítel Pána Kṛṣṇy, cítil veliký žal ze svých silných pocitů odloučení od Kṛṣṇy, a zvídavé dohady Mahārāje Yudhiṣṭhira šly proto mimo něj.

Sloka 2:

Ze zármutku vyschla Arjunovi ústa a jeho lotosové srdce. Jeho tělo proto ztratilo všechen lesk a jiskru. Vzpomínal na Nejvyššího Pána a mohl stěží vyřknout jediné slovo.

Sloka 3:

S velkými potížemi zadržoval žalostné slzy, které zvlhčovaly jeho oči. Byl velice sklíčený, protože Pán Kṛṣṇa zmizel z jeho očí, a on k Němu cítil stále větší náklonnost.

Sloka 4:

Vzpomínal na Pána Kṛṣṇu a na Jeho příznivá přání, na Jeho dobrodiní, na důvěrné rodinné vztahy a na to, jak se Pán stal jeho vozatajem. Zaplaven vzpomínkami začal s těžkým dechem hovořit.

Sloka 5:

Arjuna řekl: Ó králi! Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Hari, který se ke mně choval jako k důvěrnému příteli, mě nechal samotného. Ztratil jsem proto svoji úžasnou moc, která udivovala i polobohy.

Sloka 6:

Právě jsem ztratil toho, v Jehož kratičkém odloučení se všechny vesmíry zdají být neblahé a prázdné jako těla bez života.

Sloka 7:

Pouze díky Jeho milostivé síle jsem mohl porazit všechny chtivé prince, shromážděné v paláci krále Drupady při výběru ženicha. Se svým lukem a šípem jsem dokázal prostřelit terč v podobě ryby a získat tak ruku Draupadī.

Sloka 8:

Díky tomu, že On mi byl nablízku, jsem mohl zvítězit nad mocným králem nebes Indradevem a polobohy, kteří ho doprovázeli, a tak dovolit bohu ohně, aby zničil les Khāṇḍava. A jen Jeho milostí byl démon zvaný Maya zachráněn z planoucího khāṇḍavského lesa a my jsme tak mohli postavit náš parlamentní palác nebývalého architektonického mistrovství, kam se sjeli všichni princové na oběť Rājasūya-yajña a zaplatili ti své daně.

Sloka 9:

Tvůj ctihodný mladší bratr, který má sílu deseti tisíc slonů, zabil Jeho milostí Jarāsandhu, jehož nohám se klanělo mnoho králů. Tito králové byli přivedeni na oběť Mahābhairava-yajña, kterou Jarāsandha pořádal, ale byli takto osvobozeni. Později platili daně Vaší Výsosti.

Sloka 10:

Byl to On a nikdo jiný, kdo rozpustil vlasy všech manželek ničemů, kteří se odvážili rozplést svazek vlasů tvé královny, upravený a posvěcený na velkou oběť Rājasūya. Padla tehdy k nohám Pána Kṛṣṇy se slzami v očích.

Sloka 11:

Během našeho exilu se stalo, že Durvāsā Muni, který obědvá se svými deseti tisíci učedníky, nás chtěl po dohodě s našimi nepřáteli přivést do nebezpečné situace. Tehdy nás On (Pán Kṛṣṇa) zachránil jednoduše tím, že přijal zbytky jídla. Všichni muniové, kteří se po tu dobu koupali v řece, se tak cítili dosyta najedeni. A všechny tři světy byly rovněž spokojené.

Sloka 12:

Jedině Jeho vlivem jsem mohl v boji udivit božskou osobnost Pána Śivu a jeho choť, dceru Himálaje. Tak jsem ho (Pána Śivu) potěšil a on mi věnoval svoji vlastní zbraň. Také jiní polobozi mi darovali své různé zbraně a mohl jsem navíc v tomto těle dosáhnout nebeských planet a usednout na napůl vyvýšené místo.

Sloka 13:

Když jsem pobýval několik dní jako host na nebeských planetách, všichni nebeští polobozi včetně krále Indradeva přijali ochranu mých paží, které jsou označené lukem Gāṇḍīva, a chtěli, abych zabil démona jménem Nivātakavaca. Ó králi, potomku Ajamīḍhy, nyní jsem ztratil Pána, Nejvyšší Osobnost Božství, Jehož vlivem jsem byl tak mocný.

Sloka 14:

Vojenská síla Kuruovců byla jako oceán, v němž žilo mnoho nepřemožitelných bytostí a který proto nebylo možné překonat. Díky Jeho přátelství, usazen na voze, jsem však tento oceán překonal. A jedině Jeho milostí jsem dokázal získat zpět krávy a také silou nashromáždit mnoho královských helmic, které byly posázené drahokamy vydávajícími ohromnou záři.

Sloka 15:

Jedině On zkrátil život každému a odebral na bitevním poli spekulativní moc a sílu nadšení velkému vojenskému šiku Kuruovců, jemuž velel Bhīṣma, Karṇa, Droṇa, Śalya atd. Jejich vedení bylo zkušené a víc než dostatečné, ale On (Pán Śrī Kṛṣṇa), pokračoval kupředu a učinil všechny tyto věci.

Sloka 16:

Všichni velcí generálové jako Bhīṣma, Droṇa, Karṇa, Bhūriśravā, Suśarmā, Śalya, Jayadratha a Bāhlika na mě mířili svými nepřemožitelnými zbraněmi, ale Jeho (Kṛṣṇovou) milostí mi nezkřivili ani vlas na hlavě. Stejně tak neúčinkovaly zbraně démonů na největšího oddaného Pána Nṛsiṁhadeva, na Prahlāda Mahārāje.

Sloka 17:

Jedině Jeho milostí mě moji nepřátelé nezabili, když jsem sestoupil z vozu, abych napojil své žíznivé koně. A opovážil jsem se svého Pána zaměstnat jako svého vozataje, Jeho, kterého uctívají a obsluhují ti nejlepší lidé, toužící po spasení.

Sloka 18:

Ó králi! Jeho žerty a přátelská slova byly tak příjemné a zdobily je nádherné úsměvy. Vzpomínám si, jak mě oslovoval: “Ó synu Pṛthy, ó příteli, ó synu kuruovské dynastie,” a na všechnu Jeho srdečnost, a jsem přemožen dojetím.

Sloka 19:

Často jsme žili spolu a spali, seděli a procházeli se bok po boku. Když se chválil za Své rytířské činy a někdy bylo něco nesprávně, káral jsem Ho a říkal jsem: “Můj příteli, jsi velice pravdomluvný.” I tehdy, když jsem snižoval Jeho postavení, On jako Nejvyšší Duše všechny mé výroky toleroval a prominul mi přesně tak, jako skutečný přítel promíjí svému skutečnému příteli nebo jako otec promíjí svému synovi.

Sloka 20:

Ó králi, nyní jsem odloučen od svého přítele a nejdražšího příznivce, od Nejvyšší Osobnosti Božství, a mé srdce je proto pusté a prázdné. V Jeho nepřítomnosti jsem byl poražen mnoha nevěřícími pastevci, když jsem bránil těla všech Kṛṣṇových manželek.

Sloka 21:

Mám úplně stejný luk Gāṇḍīva, stejné šípy, stejný vůz, který táhnou stejní koně a používám je jako stejný Arjuna, kterému všichni králové vzdávali hold, ale v nepřítomnosti Pána Kṛṣṇy se všechno během jediného okamžiku stalo zbytečné a prázdné. Vše je marné jako obětovat vyčištěné máslo do popela, hromadit peníze kouzelným proutkem nebo sít na neúrodnou půdu.

Sloka 22-23:

Ó králi, ptal ses mě na naše přátele a příbuzné ve městě Dvārace. Všichni byli prokleti brāhmaṇy a následkem toho se opili vínem ze zkvašené rýže a bojovali mezi sebou s tyčemi nepoznávajíce jeden druhého. Teď jsou kromě čtyř nebo pěti všichni mrtví.

Sloka 24:

Je to vlastně všechno dílem svrchované vůle Pána, Osobnosti Božství, že se lidé někdy navzájem zabíjejí a jindy se navzájem chrání.

Sloka 25-26:

Ó králi, stejně jako v oceánu větší a silnější živočichové polykají menší a slabší, stejně tak Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, aby odlehčil zátěži světa, použil silnějšího Yaduovce k zabití slabšího a většího Yaduovce k zabití menšího.

Sloka 27:

Nyní mě přitahují pokyny, které mi sdělil Govinda, Osobnost Božství, neboť jsou nasyceny radami, jak ulevit strádajícímu srdci ve všech podmínkách času a prostoru.

Sloka 28:

Sūta Gosvāmī řekl: Takto hluboce pohroužena do myšlenek na pokyny Pána, které byly uděleny s přátelskou důvěrností, a na Jeho lotosové nohy, získala Arjunova mysl klid a zbavila se všech hmotných nečistot.

Sloka 29:

Arjunovo neustálé vzpomínání na lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy rychle zvětšovalo jeho oddanost a výsledkem toho bylo, že všechno smetí z jeho mysli bylo odstraněno.

Sloka 30:

Zdálo se, že kvůli zábavám a činnostem Pána, a kvůli Jeho nepřítomnosti, Arjuna zapomněl na pokyny, které obdržel od Osobnosti Božství. Ve skutečnosti tomu tak ale nebylo a on se znovu stal pánem svých smyslů.

Sloka 31:

Jelikož vlastnil bohatství duchovních hodnot, zbavil se všech pochybností a takto osvobozen od tří kvalit hmotné přírody se nacházel na transcendentální úrovni. Už nehrozila žádná možnost, že se zaplete do rození a smrti, protože pozbyl hmotné podoby.

Sloka 32:

Když Mahārāja Yudhiṣṭhira slyšel o tom, že Pán Kṛṣṇa se vrátil do Svého sídla, a když pochopil, že skončilo pozemské zjevení yaduovské dynastie, rozhodl se k návratu zpátky domů, zpátky k Bohu.

Sloka 33:

Když Kuntī rovněž zaslechla Arjunu hovořit o konci yaduovské dynastie a o odchodu Pána Kṛṣṇy, okamžitě se s plnou pozorností zaměstnala oddanou službou transcendentální Osobnosti Božství, a tak se osvobodila z chodu hmotné existence.

Sloka 34:

Pán Śrī Kṛṣṇa, nejvyšší nezrozená bytost, způsobil, že členové yaduovské dynastie opustili svá těla, a tak zmírnil zátěž světa. Bylo to jako kdyby trnem vytahoval trn, třebaže pro Něj jsou oba trny stejné.

Sloka 35:

Nejvyšší Pán opustil tělo, které projevil, aby zmenšil zátěž světa. Stejně jako kouzelník, Pán opouští jedno tělo a přijímá jiná, například v inkarnaci ryby a dalších.

Sloka 36:

Když Osobnost Božství Pán Kṛṣṇa opustil tuto planetu Zemi ve Své stejné podobě, téhož dne se plně projevil Kali, který se už předtím zjevil částečným způsobem, a začal vytvářet nepříznivé podmínky pro ty, kteří mají jen nedostatečné poznání.

Sloka 37:

Mahārāja Yudhiṣṭhira byl dostatečně inteligentní, aby pochopil vliv věku Kali, který charakterizuje vzrůstající lakota, falešnost, podvádění a násilí v celém hlavním městě, státě, domově i mezi jednotlivci. Moudře se proto připravil na odchod z domova a patřičně se oblékl.

Sloka 38:

Poté v hlavním městě Hastināpuru korunoval na trůn svého vnuka, který byl dobře připravený a právě tak kvalifikovaný, a jmenoval ho panovníkem celé země ohraničené moři.

Sloka 39:

Dále určil Vajru, syna Aniruddhy (vnuka Pána Kṛṣṇy), králem Śūrasenů v Mathuře. Pak Mahārāja Yudhiṣṭhira vykonal oběť Prājāpatya a ve svém srdci zažehl oheň odchodu z rodinného života.

Sloka 40:

Mahārāja Yudhiṣṭhira odložil všechny své šaty, pás a klenoty královského řádu a ztratil veškerou připoutanost a zájem o cokoliv.

Sloka 41:

Poté nechal splynout všechny smyslové orgány s myslí, mysl s životem, život s dechem, svou celou existenci se ztělesněním pěti prvků a své tělo se smrtí. Pak se jako čisté vlastní já oprostil od hmotného pojetí života.

Sloka 42:

Když takto nechal rozplynout hrubohmotné tělo z pěti prvků do tří kvalit hmotné přírody, nechal je splynout s jednolitou nevědomostí, a pak pohroužil tuto nevědomost do vlastního já, do Brahmanu, který je nevyčerpatelný za všech okolností.

Sloka 43:

Poté si Mahārāja Yudhiṣṭhira oblékl roztrhané šaty, přestal jíst všechny tuhé pokrmy, dobrovolně oněměl a nechal si volně splývat vlasy. Když se to vše spojilo dohromady, dodalo mu to vzhledu pobudy nebo šílence, který nemá zaměstnání. Na svých bratrech v ničem nezávisel a jako hluchý člověk nic neslyšel.

Sloka 44:

Pak se vydal na sever, cestou, po níž kráčeli jeho předci a velcí muži, aby se zcela odevzdal myšlenkám na Nejvyšší Osobnost Božství. Tímto způsobem žil všude kudy šel.

Sloka 45:

Mladší bratři Mahārāje Yudhiṣṭhira viděli, že věk Kali už proniká do celého světa a že obyvatelé království už jsou poznamenáni bezbožným životem. Rozhodli se proto jít ve stopách svého staršího bratra.

Sloka 46:

Všichni uplatňovali všechny zásady náboženství a díky tomu správně usoudili, že lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy jsou nejvyšším cílem všech. Proto meditovali bez ustání o Jeho nohách.

Sloka 47-48:

Čisté vědomí pocházející z jejich oddaného vzpomínání je přeneslo do duchovního nebe, kterému vládne Nejvyšší Nārāyaṇa, Pán Kṛṣṇa. Toho dosáhnou pouze ti, kteří bez odchýlení meditují o Nejvyšším Pánu. Sídlo Pána Śrī Kṛṣṇy, známé jako Goloka Vṛndāvana, není přístupné lidem pohrouženým do hmotného pojetí života, ale Pāṇḍuovci, kteří se zbavili všech hmotných nečistot, tohoto sídla dosáhli ve svých současných tělech.

Sloka 49:

Vidura na poutní cestě opustil své tělo v Prabhāse. Jelikož byl pohroužený do myšlenek na Kṛṣṇu, přivítali ho polobozi planety Pitṛloka, kde se vrátil do svého původního postavení.

Sloka 50:

Draupadī rovněž viděla, že její manželé odcházejí z domova, aniž by se o ni starali. Věděla dobře o Pánu Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství. Společně se Subhadrou se pohroužily do myšlenek na Kṛṣṇu a dosáhly stejných výsledků jako jejich manželé.

Sloka 51:

Vyprávění o odchodu Pāṇḍuových synů za konečným životním cílem, zpátky k Bohu, je naprosto příznivé a dokonale čisté. Proto každý, kdo mu naslouchá s vírou a oddaností, jistě dosáhne oddané služby Pánu, nejvyšší životní dokonalosti.