Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv první: Stvoření » KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 1.14.2

Verš

vyatītāḥ katicin māsās
tadā nāyāt tato ’rjunaḥ
dadarśa ghora-rūpāṇi
nimittāni kurūdvahaḥ

Synonyma

vyatītāḥ — po uplynutí; katicit — několika; māsāḥ — měsíců; tadā — tehdy; na āyāt — nevrátil se; tataḥ — odtamtud; arjunaḥ — Arjuna; dadarśa — pozoroval; ghora — hrůzostrašné; rūpāṇi — úkazy; nimittāni — různé příčiny; kuru-udvahaḥ — Mahārāja Yudhiṣṭhira.

Překlad

Uplynulo několik měsíců a Arjuna se nevracel. Mahārāja Yudhiṣṭhira tehdy začal pozorovat různá nepříznivá znamení, která sama o sobě naháněla hrůzu.

Význam

Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je ad infinitum mocnější nežli Slunce, které je tím nejmocnějším, co známe. Vytváří a ničí milióny a miliardy sluncí jediným Svým nádechem. V hmotném světě je Slunce považováno za zdroj veškeré produktivity a hmotné energie, a jedině díky Slunci se nám dostává všech životních nezbytností. Proto se během Pánovy osobní přítomnosti na Zemi plně projevilo vše potřebné pro náš mír a blahobyt, především náboženství a poznání, stejně jako v přítomnosti zářícího slunce se objeví záplava světla. Mahārāja Yudhiṣṭhira pozoroval ve svém království jisté nesrovnalosti, a proto se začal velice obávat o Arjunu, který byl dlouho pryč, a také neměl žádné zprávy o situaci ve Dvārace. Tušil odchod Pána Kṛṣṇy, neboť jinak by se taková hrůzostrašná znamení nemohla vyskytnout.