Śrīmad-bhāgavatam 1.12.23

Vyrovnanost mysli se vztahuje jak na Mahārāje Yudhiṣṭhira, tak na Brahmu, praotce všech živých bytostí. Podle Śrīdhara Svāmīho tento verš odkazuje na Brahmu, ale podle Viśvanātha Cakravartīho jde přímo o děda dítěte Mahārāje Yudhiṣṭhira. V obou případech je však přirovnání stejně dobré, jelikož oba jsou to uznaní zástupci Nejvyššího Pána, a oba proto musejí zachovávat vyrovnanost mysli, neboť pracují pro dobro živých bytostí. Každý zodpovědný představitel nejvyšších složek vlády musí snášet různé druhy náporu od samotných lidí, pro které pracuje. Brahmājīho kritizovaly i gopī, nejdokonalejší oddané Pána. Gopī byly nespokojené s prací Brahmājīho proto, že Pán Brahmā jako stvořitel tohoto vesmíru stvořil oční víčka, která jim bránila vidět Pána Kṛṣṇu neustále. Nedokázaly snášet okamžik mrknutí, při kterém byl pohled na jejich milovaného Pána Kṛṣṇu zakrytý. Co potom říci o jiných, kteří se staví kriticky ke všemu, co zodpovědný člověk dělá? Také Mahārāja Yudhiṣṭhira se musel vypořádat s mnoha obtížnými situacemi, které mu připravili jeho nepřátelé, a ve všech kritických chvílích dokázal, že si umí zachovávat vyrovnanost mysli tím nejdokonalejším způsobem. Oba praotcové jsou tedy dobrým příkladem ohledně vyrovnanosti mysli.

Pán Śiva je slavný polobůh, který obdarovává žebráky. Nazývá se proto Āśutoṣa neboli ten, jehož je velice snadné potěšit. Jeho jménem je rovněž Bhūtanātha, pán obyčejných lidí, kteří k němu tíhnou pro jeho velkorysé dary, aniž by uvažovali o následcích. Rāvaṇa byl velice připoutaný k Pánu Śivovi, a jelikož ho snadno potěšil, stal se tak mocným, že chtěl vyzvat autoritu Pána Rāmy. Śiva samozřejmě nikdy nepomohl Rāvaṇovi v boji proti Rāmovi, který byl Nejvyšší Osobností Božství a Pánem Śivy. Vṛkāsurovi udělil Śiva požehnání, které bylo nejen nevhodné, ale také nebezpečné. Vṛkāsura získal milostí Śivy moc rozbít komukoliv hlavu pouze tím, že se jí dotkne. Přestože Śiva ho touto mocí obdařil, vychytralý démon chtěl ihned udělat pokus a dotknout se Śivovy hlavy. Pán Śiva se musel zachránit tím, že utekl k Viṣṇuovi, a Pán Viṣṇu za pomoci Své iluzorní energie požádal Vṛkāsuru, aby pokus provedl se svojí hlavou. Vṛkāsura tak učinil, čímž zničil sám sebe a svět byl zachráněn před mnoha problémy, které mohl tento prohnaný žebrák u polobohů způsobit. Je důležité si uvědomit, že Pán Śiva nikdy nikomu neodepře žádný dar. Je tedy absolutně štědrý, přestože někdy je to chybou.

Ramā znamená bohyně štěstí a jejím útočištěm je Pán Viṣṇu. Pán Viṣṇu je udržovatelem všech živých bytostí. Existuje bezpočet živých bytostí, a to nejen na této planetě, ale i ostatních planetách. Všechny jsou zaopatřeny všemi životními potřebami, které jsou nezbytné pro jejich postupný pokrok k vrcholu seberealizace. Pokud se však věnují uspokojování smyslů, působením māyi, iluzorní energie, se dostávají do nesnází a putují po cestě ubírající se za vidinou hospodářského rozvoje. Takovýto hospodářský rozvoj ovšem nikdy neskončí úspěchem, jelikož je iluzorní. Tito lidé vždy vyhledávají milost iluzorní bohyně štěstí a nevědí, že bohyně štěstí může žít jedině pod ochranou Viṣṇua. Bez Viṣṇua je bohyně štěstí iluzí. Musíme proto vyhledávat ochranu Viṣṇua a neobracet se přímo na bohyni štěstí. Pouze Viṣṇu a oddaní Viṣṇua mohou poskytnout ochranu všem. A jelikož Mahārāja Parīkṣit byl sám pod ochranou Viṣṇua, mohl plně ochránit každého, kdo si přál žít pod jeho vládou.