Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 1.10.16

Verš

prāsāda-śikharārūḍhāḥ
kuru-nāryo didṛkṣayā
vavṛṣuḥ kusumaiḥ kṛṣṇaṁ
prema-vrīḍā-smitekṣaṇāḥ

Synonyma

prāsāda — palác; śikhara — střecha; ārūḍhāḥ — vystoupily; kuru-nāryaḥ — ženy kuruovského královského rodu; didṛkṣayā — když viděly; vavṛṣuḥ — shazovaly; kusumaiḥ — květiny; kṛṣṇam — na Pána Kṛṣṇu; prema — z náklonnosti a lásky; vrīḍā-smita-īkṣaṇāḥ — hleděly se stydlivými úsměvy.

Překlad

S láskyplnou touhou vidět Pána vystoupily ženy královského rodu Kuruovců na střechu paláce a s úsměvy plnými náklonnosti a studu zasypávaly Pána květinami.

Význam

Stud je mimořádnou krásou něžného pohlaví a vyvolává úctu mužů. To bylo zvykem i v době Mahābhāraty, tedy před více než pěti tisíci lety. Pouze méně inteligentní lidé, kteří nemají mnoho znalostí o světových dějinách, mohou říkat, že oddělování žen od mužů je v Indii novinkou zavedenou za mohamedánské vlády. Tento příklad z období Mahābhāraty jasně dokazuje, že dámy z paláce dodržovaly ohledně společnosti mužů přísná omezení (pardā). Namísto aby sešly na otevřené prostranství, kde stálo shromáždění okolo Pána Kṛṣṇy, vyšly na střechu paláce a vzdávaly Pánu Kṛṣṇovi úctu deštěm květů. Jasně se zde uvádí, že dámy na střeše paláce se usmívaly, pozastavené studem. Tento stud je darem přírody něžnému pohlaví, který zvyšuje krásu a prestiž žen, i když pocházejí z méně významné rodiny nebo když jsou méně přitažlivé. O tom jsme se prakticky přesvědčili. Pouhými projevy ženského studu si i žena metaře získá úctu od mnoha slušných mužů. Polonahé slečny na ulicích k žádné úctě nevybízejí, ale stydlivá žena metaře nabádá k úctě každého.

Lidská civilizace, která odpovídá představám indických mudrců, má pomáhat živé bytosti, aby se osvobodila ze spárů iluze. Hmotná krása ženy je iluzí, neboť tělo se ve skutečnosti skládá ze země, vody, ohně, vzduchu atd. Pouze když je hmota ve společnosti živé jiskry, vypadá zdánlivě krásná. Hliněná panna nikoho nepřitahuje; a může být nalíčená sebedokonaleji, aby upoutala naši pozornost. Mrtvé tělo není nikdy krásné — nikoho nepřitahuje mrtvé tělo takzvaně krásné ženy. Závěr je takový, že krásná je duchovní jiskra. Krása vnějšího těla nás přitahuje proto, že duše je krásná. Védská moudrost proto zakazuje podléhat kouzlu nepravé krásy. Jelikož se však nyní nalézáme v temnotě nevědomosti, védská civilizace připouští velice omezené směšování mužů a žen. Říká se, že žena je jako oheň a muž je jako máslo. Máslo se v blízkosti ohně rozteče, a proto ke vzájemným setkáním by mělo docházet, jen když je to opravdu nutné. A stydlivost je ochranou před neomezenou společností mužů. Je to dar přírody, kterého je třeba využít.