SB 1.10: Odjezd Pána Kṛṣṇy do Dvāraky

SB 1.10.1 Śaunaka Muni se zeptal: Jak vládl největší ze všech zbožných lidí, Mahārāja Yudhiṣṭhira, za pomoci svých bratrů svým poddaným, poté, co pobil nepřátele, kteří se chtěli zmocnit jeho právoplatného dědictví? Jistě se neradoval z království s nezatíženou myslí.
SB 1.10.2 Sūta Gosvāmī řekl: Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství a udržovatel světa, byl potěšen, když dosadil Mahārāje Yudhiṣṭhira zpátky do jeho království a obnovil kuruovskou dynastii, která byla vyčerpaná bambusovým požárem hněvu.
SB 1.10.3 Mahārāja Yudhiṣṭhira, osvícený slovy Bhīṣmadeva a neomylného Pána Śrī Kṛṣṇy, se zbavil všech pochybností a začal jednat podle dokonalého poznání. Tak vládl zemi a mořím, a jeho mladší bratři stáli při něm.
SB 1.10.4 Za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira dávaly mraky všechnu vláhu, kterou lidé potřebovali, a zem v hojnosti plodila všechny lidské životní nezbytnosti. Krávy měly tak tučná vemena a byly tak šťastné, že svlažovaly pastviny mlékem.
SB 1.10.5 Řeky, oceány, kopce, hory, lesy, rostliny a léčivé byliny platily králi hojně svoji daň v každém období.
SB 1.10.6 Jelikož král neměl nepřátel, živé bytosti nikdy neznepokojovala psychická muka, nemoci ani nadměrné teplo či zima.
SB 1.10.7 Śrī Hari, Pán Śrī Kṛṣṇa, pobyl v Hastināpuru několik měsíců, aby uklidnil Své příbuzné a potěšil Svou sestru (Subhadru).
SB 1.10.8 Poté, když Pán zažádal o svolení k odjezdu, a král Mu ho dal, Pán Kṛṣṇa vzdal úctu Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi poklonou u jeho nohou a král Ho objal. Objali Ho také další a složili Mu své poklony, a tak Pán nasedl na Svůj vůz.
SB 1.10.9-10 Subhadrā, Draupadī, Kuntī, Uttarā, Gāndhārī, Dhṛtarāṣṭra, Yuyutsu, Kṛpācārya, Nakula, Sahadeva, Bhīmasena, Dhaumya a Satyavatī tehdy téměř omdleli, neboť odloučení od Pána Kṛṣṇy nemohli snést.
SB 1.10.11-12 Inteligentní člověk, který pochopil Nejvyššího Pána ve společnosti čistých oddaných a oprostil se od špatné materialistické společnosti, se nikdy nevyhýbá naslouchání o slávě Pána, byť o ní slyšel jen jedinkrát. Jak tedy mohli Pāṇḍuovci snášet odloučení od Něho, když se důvěrně stýkali s Jeho osobou, vídali se s Ním tváří v tvář, dotýkali se Ho a spali, sedali a obědvali s Ním?
SB 1.10.13 Jejich srdce měkla v nádobě Jeho přitažlivosti. Hleděli na Něho bez mrkání víčky a zmateně přecházeli sem a tam.
SB 1.10.14 Příbuzné ženy vyšly z paláce s očima plnýma slz úzkosti o Kṛṣṇu. S velkým přemáháním tyto slzy zadržovaly, neboť se obávaly, že by v době odjezdu mohly přivodit nějaké neštěstí.
SB 1.10.15 Když Pán opouštěl hastināpurský palác, na Jeho počest zněly mṛdaṅgy, dholy, nagry, dhundhurī, dundubhi a ostatní druhy bubnů a také různé druhy fléten, vīṇy, gomukhy a bherī.
SB 1.10.16 S láskyplnou touhou vidět Pána vystoupily ženy královského rodu Kuruovců na střechu paláce a s úsměvy plnými náklonnosti a studu zasypávaly Pána květinami.
SB 1.10.17 Arjuna, velký válečník a přemožitel spánku, který byl důvěrným přítelem milovaného Svrchovaného Pána, tehdy zdvihl slunečník, jehož rukojeť byla z drahokamů a který byl přikrášlený krajkami a perlami.
SB 1.10.18 Uddhava a Sātyaki začali Pána ovívat ozdobenými vějíři a Pán jako vládce Madhua, usazený na poházených květech, jim cestou velel.
SB 1.10.19 Tu a tam se ozývalo, že požehnání udílená Kṛṣṇovi nejsou ani vhodná, ani nevhodná, protože všechna patřila Absolutnímu, který nyní hrál roli lidské bytosti.
SB 1.10.20 Ženy na střechách všech hastināpurských domů, pohroužené do myšlenek na transcendentální vlastnosti Pána, Jehož opěvují vybrané básně, o Něm začaly hovořit. Jejich rozpravy byly přitažlivější nežli védské hymny.
SB 1.10.21 Říkaly: Tady je, původní Osobnost Božství, přesně tak, jak si Ho pamatujeme. Jen On existoval před projeveným stvořením kvalit přírody a jelikož je Nejvyšším Pánem, jen do Něho vstoupí všechny živé bytosti, jako když v noci spí, a jejich energie je na čas neprojevená.
SB 1.10.22 Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, si přál dát živým bytostem, které jsou Jeho částmi, znovu jména a podoby, a proto je svěřil do rukou hmotné přírody. Jeho vlastní silou dostává hmotná příroda znovu moc tvořit.
SB 1.10.23 Zde je týž Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, s Jehož transcendentální podobou se setkávají velcí oddaní, kteří se stálou oddanou službou a plnou vládou nad životem a smysly zcela zbavili hmotného vědomí. Jedině tak lze očistit svoji existenci.
SB 1.10.24 Ó drahé přítelkyně, zde je týž Pán, Osobnost Božství, Jehož přitažlivé a důvěrné zábavy popsali Jeho velcí oddaní v důvěrných pasážích védské literatury. Pouze On tvoří, udržuje a ničí hmotný svět a zároveň zůstává neovlivněný.
SB 1.10.25 Kdykoliv žijí králové a vládci jako zvířata v nejnižších kvalitách existence, Pán ve Své transcendentální podobě projevuje Svoji svrchovanou moc, Pozitivní Pravdu, prokazuje zvláštní milost věřícím, vykonává úžasné skutky a vyjevuje různé transcendentální podoby podle potřeby různých období a věků.
SB 1.10.26 Ó jak slavná je dynastie krále Yadua a jak ctnostná je mathurská zem, na níž se svrchovaný vůdce všech živých bytostí a manžel bohyně štěstí narodil a po níž se toulal ve Svém dětství!
SB 1.10.27 Je nepochybně podivuhodné, že Dvārakā překonala slávu nebeských planet a zvětšila proslulost Země. Obyvatelé Dvāraky stále vidí Kṛṣṇu, duši všech živých bytostí, v Jeho láskyplné podobě. Hledí na ně a žehná jim Svými sladkými úsměvy.
SB 1.10.28 Ó přítelkyně, jen pomyslete na Jeho ženy, které přijal za manželky. Kolik musely složit slibů, provést očistných koupelí a ohňových obětí a jak dokonale musely uctívat Pána vesmíru, aby nyní mohly neustále vychutnávat nektar z Jeho rtů (polibky). Dívky z Vrajabhūmi často omdlévaly v pouhém očekávání takové přízně.
SB 1.10.29 Pradyumna, Sāmba, Amba atd. jsou synové těchto žen. Rukmiṇī, Satyabhāmu, Jāmbavatī a další ženy Pán silou odvedl z jejich obřadů svayaṁvara, když předtím porazil mnoho mocných králů v čele s Śiśupālem. A jiné ženy unesl rovněž silou, poté, co zabil Bhaumāsuru a tisíce jeho pomocníků. Všechny tyto ženy jsou slavné.
SB 1.10.30 Všechny tyto ženy blahořečily svým životům, třebaže ztratily společenskou totožnost i čistotu. Jejich manžel, Osobnost Božství s lotosovýma očima, je nenechával nikdy doma o samotě. Vždy těšil jejich srdce hodnotnými dary.
SB 1.10.31 Když ženy z hlavního města Hastināpuru těmito slovy zdravily Pána, Pán s úsměvem přijal jejich vlídné pozdravy, obdařil je milostí Svého pohledu a pak se vydal na cestu.
SB 1.10.32 Mahārāja Yudhiṣṭhira, i když nebyl ničí nepřítel, nechal doprovázet Pána Kṛṣṇu, nepřítele asurů (démonů), čtyřmi obrannými jednotkami (koní, slonů, vozů a vojska). Mahārāja tak učinil kvůli nepřátelům a také z lásky k Pánu.
SB 1.10.33 Pāṇḍuovci, příslušníci kuruovské dynastie, doprovázeli z hluboké lásky Pána Kṛṣṇu hodný kus cesty, a nakonec se s Ním rozloučili. Byli zdrceni pomyšlením na budoucí odloučení, ale Pán je přesvědčil, aby se vrátili domů, a Sám pokračoval se Svými drahými společníky směrem k Dvārace.
SB 1.10.34-35 Ó Śaunako, Pán pak projížděl krajem Kurujāṅgala, Pāñcālā, Śūrasenā, zemí na břehu řeky Yamuny, Brahmāvartou, Kurukṣetrou, Matsjou, Sārasvatou, pouští a zemí s nedostatkem vody. Když projel tyto kraje, dostal se k provincii Sauvīra a Ābhīra, a nakonec dále na západ až do Dvāraky.
SB 1.10.36 Obyvatelé těchto provincií Pána na Jeho cestě vítali, uctívali a dávali Mu různé dary. Každý večer se Pán vždy zastavil, aby pravidelně po západu slunce vykonal večerní rituály.