Sloka 1:

Śaunaka Muni se zeptal: Jak vládl největší ze všech zbožných lidí, Mahārāja Yudhiṣṭhira, za pomoci svých bratrů svým poddaným, poté, co pobil nepřátele, kteří se chtěli zmocnit jeho právoplatného dědictví? Jistě se neradoval z království s nezatíženou myslí.

Sloka 2:

Sūta Gosvāmī řekl: Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství a udržovatel světa, byl potěšen, když dosadil Mahārāje Yudhiṣṭhira zpátky do jeho království a obnovil kuruovskou dynastii, která byla vyčerpaná bambusovým požárem hněvu.

Sloka 3:

Mahārāja Yudhiṣṭhira, osvícený slovy Bhīṣmadeva a neomylného Pána Śrī Kṛṣṇy, se zbavil všech pochybností a začal jednat podle dokonalého poznání. Tak vládl zemi a mořím, a jeho mladší bratři stáli při něm.

Sloka 4:

Za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira dávaly mraky všechnu vláhu, kterou lidé potřebovali, a zem v hojnosti plodila všechny lidské životní nezbytnosti. Krávy měly tak tučná vemena a byly tak šťastné, že svlažovaly pastviny mlékem.

Sloka 5:

Řeky, oceány, kopce, hory, lesy, rostliny a léčivé byliny platily králi hojně svoji daň v každém období.

Sloka 6:

Jelikož král neměl nepřátel, živé bytosti nikdy neznepokojovala psychická muka, nemoci ani nadměrné teplo či zima.

Sloka 7:

Śrī Hari, Pán Śrī Kṛṣṇa, pobyl v Hastināpuru několik měsíců, aby uklidnil Své příbuzné a potěšil Svou sestru (Subhadru).

Sloka 8:

Poté, když Pán zažádal o svolení k odjezdu, a král Mu ho dal, Pán Kṛṣṇa vzdal úctu Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi poklonou u jeho nohou a král Ho objal. Objali Ho také další a složili Mu své poklony, a tak Pán nasedl na Svůj vůz.

Sloka 9-10:

Subhadrā, Draupadī, Kuntī, Uttarā, Gāndhārī, Dhṛtarāṣṭra, Yuyutsu, Kṛpācārya, Nakula, Sahadeva, Bhīmasena, Dhaumya a Satyavatī tehdy téměř omdleli, neboť odloučení od Pána Kṛṣṇy nemohli snést.

Sloka 11-12:

Inteligentní člověk, který pochopil Nejvyššího Pána ve společnosti čistých oddaných a oprostil se od špatné materialistické společnosti, se nikdy nevyhýbá naslouchání o slávě Pána, byť o ní slyšel jen jedinkrát. Jak tedy mohli Pāṇḍuovci snášet odloučení od Něho, když se důvěrně stýkali s Jeho osobou, vídali se s Ním tváří v tvář, dotýkali se Ho a spali, sedali a obědvali s Ním?

Sloka 13:

Jejich srdce měkla v nádobě Jeho přitažlivosti. Hleděli na Něho bez mrkání víčky a zmateně přecházeli sem a tam.

Sloka 14:

Příbuzné ženy vyšly z paláce s očima plnýma slz úzkosti o Kṛṣṇu. S velkým přemáháním tyto slzy zadržovaly, neboť se obávaly, že by v době odjezdu mohly přivodit nějaké neštěstí.

Sloka 15:

Když Pán opouštěl hastināpurský palác, na Jeho počest zněly mṛdaṅgy, dholy, nagry, dhundhurī, dundubhi a ostatní druhy bubnů a také různé druhy fléten, vīṇy, gomukhy a bherī.

Sloka 16:

S láskyplnou touhou vidět Pána vystoupily ženy královského rodu Kuruovců na střechu paláce a s úsměvy plnými náklonnosti a studu zasypávaly Pána květinami.

Sloka 17:

Arjuna, velký válečník a přemožitel spánku, který byl důvěrným přítelem milovaného Svrchovaného Pána, tehdy zdvihl slunečník, jehož rukojeť byla z drahokamů a který byl přikrášlený krajkami a perlami.

Sloka 18:

Uddhava a Sātyaki začali Pána ovívat ozdobenými vějíři a Pán jako vládce Madhua, usazený na poházených květech, jim cestou velel.

Sloka 19:

Tu a tam se ozývalo, že požehnání udílená Kṛṣṇovi nejsou ani vhodná, ani nevhodná, protože všechna patřila Absolutnímu, který nyní hrál roli lidské bytosti.

Sloka 20:

Ženy na střechách všech hastināpurských domů, pohroužené do myšlenek na transcendentální vlastnosti Pána, Jehož opěvují vybrané básně, o Něm začaly hovořit. Jejich rozpravy byly přitažlivější nežli védské hymny.

Sloka 21:

Říkaly: Tady je, původní Osobnost Božství, přesně tak, jak si Ho pamatujeme. Jen On existoval před projeveným stvořením kvalit přírody a jelikož je Nejvyšším Pánem, jen do Něho vstoupí všechny živé bytosti, jako když v noci spí, a jejich energie je na čas neprojevená.

Sloka 22:

Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, si přál dát živým bytostem, které jsou Jeho částmi, znovu jména a podoby, a proto je svěřil do rukou hmotné přírody. Jeho vlastní silou dostává hmotná příroda znovu moc tvořit.

Sloka 23:

Zde je týž Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, s Jehož transcendentální podobou se setkávají velcí oddaní, kteří se stálou oddanou službou a plnou vládou nad životem a smysly zcela zbavili hmotného vědomí. Jedině tak lze očistit svoji existenci.

Sloka 24:

Ó drahé přítelkyně, zde je týž Pán, Osobnost Božství, Jehož přitažlivé a důvěrné zábavy popsali Jeho velcí oddaní v důvěrných pasážích védské literatury. Pouze On tvoří, udržuje a ničí hmotný svět a zároveň zůstává neovlivněný.

Sloka 25:

Kdykoliv žijí králové a vládci jako zvířata v nejnižších kvalitách existence, Pán ve Své transcendentální podobě projevuje Svoji svrchovanou moc, Pozitivní Pravdu, prokazuje zvláštní milost věřícím, vykonává úžasné skutky a vyjevuje různé transcendentální podoby podle potřeby různých období a věků.

Sloka 26:

Ó jak slavná je dynastie krále Yadua a jak ctnostná je mathurská zem, na níž se svrchovaný vůdce všech živých bytostí a manžel bohyně štěstí narodil a po níž se toulal ve Svém dětství!

Sloka 27:

Je nepochybně podivuhodné, že Dvārakā překonala slávu nebeských planet a zvětšila proslulost Země. Obyvatelé Dvāraky stále vidí Kṛṣṇu, duši všech živých bytostí, v Jeho láskyplné podobě. Hledí na ně a žehná jim Svými sladkými úsměvy.

Sloka 28:

Ó přítelkyně, jen pomyslete na Jeho ženy, které přijal za manželky. Kolik musely složit slibů, provést očistných koupelí a ohňových obětí a jak dokonale musely uctívat Pána vesmíru, aby nyní mohly neustále vychutnávat nektar z Jeho rtů (polibky). Dívky z Vrajabhūmi často omdlévaly v pouhém očekávání takové přízně.

Sloka 29:

Pradyumna, Sāmba, Amba atd. jsou synové těchto žen. Rukmiṇī, Satyabhāmu, Jāmbavatī a další ženy Pán silou odvedl z jejich obřadů svayaṁvara, když předtím porazil mnoho mocných králů v čele s Śiśupālem. A jiné ženy unesl rovněž silou, poté, co zabil Bhaumāsuru a tisíce jeho pomocníků. Všechny tyto ženy jsou slavné.

Sloka 30:

Všechny tyto ženy blahořečily svým životům, třebaže ztratily společenskou totožnost i čistotu. Jejich manžel, Osobnost Božství s lotosovýma očima, je nenechával nikdy doma o samotě. Vždy těšil jejich srdce hodnotnými dary.

Sloka 31:

Když ženy z hlavního města Hastināpuru těmito slovy zdravily Pána, Pán s úsměvem přijal jejich vlídné pozdravy, obdařil je milostí Svého pohledu a pak se vydal na cestu.

Sloka 32:

Mahārāja Yudhiṣṭhira, i když nebyl ničí nepřítel, nechal doprovázet Pána Kṛṣṇu, nepřítele asurů (démonů), čtyřmi obrannými jednotkami (koní, slonů, vozů a vojska). Mahārāja tak učinil kvůli nepřátelům a také z lásky k Pánu.

Sloka 33:

Pāṇḍuovci, příslušníci kuruovské dynastie, doprovázeli z hluboké lásky Pána Kṛṣṇu hodný kus cesty, a nakonec se s Ním rozloučili. Byli zdrceni pomyšlením na budoucí odloučení, ale Pán je přesvědčil, aby se vrátili domů, a Sám pokračoval se Svými drahými společníky směrem k Dvārace.

Sloka 34-35:

Ó Śaunako, Pán pak projížděl krajem Kurujāṅgala, Pāñcālā, Śūrasenā, zemí na břehu řeky Yamuny, Brahmāvartou, Kurukṣetrou, Matsjou, Sārasvatou, pouští a zemí s nedostatkem vody. Když projel tyto kraje, dostal se k provincii Sauvīra a Ābhīra, a nakonec dále na západ až do Dvāraky.

Sloka 36:

Obyvatelé těchto provincií Pána na Jeho cestě vítali, uctívali a dávali Mu různé dary. Každý večer se Pán vždy zastavil, aby pravidelně po západu slunce vykonal večerní rituály.