Happy Sri Krsna Janmastami and Srila Prabhupada appearance day!!!

New beta version of the Online Vedabase: vedabase.io

SB 1.1.2

dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ
vedyaṁ vāstavam atra vastu śivadaṁ tāpa-trayonmūlanam
śrīmad-bhāgavate mahā-muni-kṛte kiṁ vā parair īśvaraḥ
sadyo hṛdy avarudhyate 'tra kṛtibhiḥ śuśrūṣubhis tat-kṣaṇāt
Překlad slovo od slova: 
dharmaḥ — náboženství; projjhita — úplně zavrženo; kaitavaḥ — zastřená chtíčem po plodech konání; atra — v tomto; paramaḥ — nejvyšší; nirmatsarāṇām — těch, kteří mají stoprocentně čisté srdce; satām — oddaní; vedyam — srozumitelný; vāstavam — skutečný; atra — v tomto; vastu — podstata; śivadam — blaho; tāpa-traya — trojí utrpení; unmūlanam — který umožní vykořenění; śrīmat — překrásný; bhāgavate — Bhāgavata Purāṇa; mahā-muni — velký mudrc (Vyāsadeva); kṛte — který sestavil; kim — kde je; — potřeba; paraiḥ — jiných; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán; sadyaḥ — okamžitě; hṛdi — v srdci; avarudhyate — upevní se; atra — v tomto; kṛtibhiḥ — zbožnými lidmi; śuśrūṣubhiḥ — kulturou; tat-kṣaṇāt — neprodleně.
Překlad: 
Śrīmad-Bhāgavatam, důsledně zavrhující veškeré náboženství motivované hmotným chtíčem, ustanovuje nejvyšší pravdu, kterou chápou oddaní čistého srdce. Nejvyšší Pravda je realita a je zde oddělená od iluze pro blaho všech. Taková pravda vykořeňuje trojí druh utrpení. Překrásný Śrīmad-Bhāgavatam byl sestaven velkým mudrcem Vyāsadevem (v jeho zralosti) a sám o sobě stačí k realizaci Boha. K čemu jsou potřeba jiná písma? Vyslyšíme-li pozorně a pokorně poselství Bhāgavatamu, bude pěstováním tohoto poznání Svrchovaný Pán okamžitě pevně ustanoven v našem srdci.
Význam: 

Náboženství se dělí na čtyři základní složky — zbožné činy, hospodářský vývoj, uspokojení smyslů a konečně vysvobození z otroctví hmoty. Bezbožný život je barbarství; lidský život začíná tam, kde začíná náboženství. Jíst, spát, strachovat se a pářit se — to jsou jen čtyři principy zvířecího života. Lidem i zvířatům jsou tyto životní principy společné, co však člověka od zvířete odlišuje, je právě religiozita neboli náboženství. Lidský život bez náboženství není o nic lepší, nežli život zvířete, a proto se v každé lidské společnosti nachází určitá náboženská nauka, která lidi vede k seberealizaci, k uskutečnění věčného vztahu člověka s Bohem.

Na nižším stupni lidské civilizace člověk stále bojuje o to, aby ovládl přírodu. Jedná se jednoznačně o soupeření v rámci uspokojení smyslů. Tento druh vědomí vede člověka k náboženství a s touhou po hmotném zisku pak člověk vykonává zbožné činy a jiné náboženské obřady. Je-li však možné dosáhnout hmotného zisku jiným způsobem, pak člověk na takzvané náboženství úplně zapomene. To je nejlépe vidět na dnešním tzv. civilizovaném světě. Protože dnes člověk žije v hospodářském blahobytu, většina lidí se o náboženství příliš nezajímá. Kostely, mešity a chrámy zejí prázdnotou. Spíše než chodit do těchto míst, která vybudovali jejich předkové, chodí dnes lidé raději do továren, obchodů a kin. Tato situace je praktickým důkazem skutečnosti, že náboženství je pro lidi zajímavé jen tehdy, vede-li k hospodářskému vzestupu. Hospodářský vzestup je základní podmínka pro uspokojení smyslů. Často se také stává, že když se určitému člověku nepodaří dosáhnout uspokojení v tomto světě, snaží se dosáhnout vysvobození z něho a chce splynout se Svrchovaným Pánem. To vše jsou tedy jen různé druhy smyslového požitku.

Vedy doporučují, aby se člověk výše zmíněným čtyřem druhům činností věnoval podle určitých pravidel. Tím se omezí nežádoucí soupeření o smyslový požitek. Śrīmad-Bhāgavatam však všechny tyto otázky smyslového uspokojení jednoduše transcenduje. Jedná se o čistě transcendentální dílo, které pochopí jen ryzí oddaní Pána, oproštění od jakékoli žádosti po smyslovém uspokojení. Ve světě hmoty mezi sebou stále všichni neúprosně soupeří — zvíře se zvířetem, člověk s člověkem, společnost se společností, stát se státem. Oddaní Pána jsou však nad tímto či jiným soupeřením. S materialisty nemají proč soupeřit; jsou na cestě zpět k Bohu, do království Boha, kde je život věčný a blažený. Transcendentalista tohoto druhu je v srdci čistý a nezávistivý. V tomto hmotném světě každý závidí každému, a proto také existuje neustálé soupeření. Transcendentální oddaní Pána jsou nejen dokonale oproštěni od hmotné závisti, ale navíc jsou příznivě nakloněni všem. Jejich snahou je uspořádat společnost bez soupeření, s Bohem v jejím středu. Současná představa socialistického zřízení, kde by neexistovalo soupeření, nemá reálnou podstatu, neboť i v socialismu se soupeří o pozici diktátora. Ať už podle védského nebo všedního lidského stanoviska — základem hmotného života je smyslový požitek. Vedy se zmiňují o třech cestách. Jedna vede prostřednictvím plodonosných činů na lepší planety. Druhá vede prostřednictvím uctívání polobohů na planety polobohů, a konečně třetí se zaobírá realizací Absolutní Pravdy a neosobního aspektu Absolutního s cílem splynout s Ním.

Neosobní aspekt Absolutní Pravdy však není nejvyšší. Nad neosobním aspektem se nachází aspekt Paramātmy a nad Paramātmou se nachází osobní aspekt Absolutní Pravdy, Bhagavān. Śrīmad-Bhāgavatam poskytuje informace právě o tomto osobním aspektu Absolutní Pravdy, a proto stojí výše nežli literatura pojednávající o neosobním aspektu a část Ved zvaná jñāna-kāṇḍa. Śrīmad-Bhāgavatam doporučuje přímo uctívat Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu, a proto je na vyšší úrovni nejenom než část Ved zvaná karma-kāṇḍa, ale i než část zvaná upāsanā-kāṇḍa. Karma-kāṇḍa nabádá k soupeření za účelem dosáhnout nebeských planet, kde lze lépe uspokojovat smysly. Podobné soupeření je jak ve jñāna-kāṇḍě, tak i v upāsanā-kāṇḍě. Śrīmad-Bhāgavatam toto vše převyšuje, neboť je zaměřený na Nejvyšší Pravdu, na podstatu a kořen všech kategorií. Śrīmad-Bhāgavatam nás dovede k dokonalému poznání jak podstaty, tak i kategorií. Absolutní Pravda, Svrchovaný Pán, je podstatou a veškeré emanace jsou druhy energie.

Nic nemůže být od podstaty oddělené, současně se však energie od podstaty liší. Jedno neodporuje druhému. Śrīmad-Bhāgavatam jednoznačně potvrzuje tuto filozofii současné jednoty a rozdílu — filozofii Vedānta-sūtry, která začíná sūtrou “janmādy asya”.

Toto poznání skutečnosti, že energie Pána je současně totožná s Pánem a od Pána odlišná, je odpovědí na mentální spekulace všech těch, kteří se snaží dokázat, že Absolutno je energie. Pochopit dokonale tuto skutečnost znamená uvědomit si neúplnost jak filozofie monismu, tak i filozofie dualismu. Dalším vývojem tohoto transcendentálního vědomí, založeného na nauce současné jednoty a rozdílu, lze dosáhnout okamžité vysvobození ze trojího utrpení. Tři druhy utrpení jsou: 1) utrpení, které je způsobeno vlastním tělem nebo myslí, 2) utrpení způsobené jinými živými bytostmi a 3) utrpení, kterému jsme vystaveni příčinou přírodních katastrof, na něž nemáme vliv. Śrīmad-Bhāgavatam začíná tím, že se oddaný odevzdává Absolutní Osobě. Oddaný si je vědom jak své totožnosti s Absolutním, tak i odlišnosti od Absolutního v tom smyslu, že jeho věčným posláním je Absolutní Osobě sloužit. Hmotné chápání života znamená, že si člověk o sobě myslí, že je vládcem nad vším a nade všemi, a to dotyčnému člověku neustále přináší trojí utrpení. Sezná-li však pravdu o svém skutečném postavení transcendentálního služebníka, bude z těchto utrpení ihned vysvobozen. Dokud se ale živá bytost snaží panovat nad přírodou, nemá možnost stát se služebníkem Nejvyššího. Službu pro Pána lze vykonávat jedině s čistým vědomím své vlastní duchovní totožnosti. Taková služba vysvobozuje z tíže hmotné existence.

Śrīmad-Bhāgavatam je však především Vyāsadevovým komentářem k Vedānta-sūtře. Byl sepsán Śrī Vyāsadevem ve zralosti duchovního života milostí Nārady. Śrīla Vyāsadeva je zplnomocněnou inkarnací Nārāyaṇa, Osobnosti Božství. Není tudíž pochyb o jeho povolanosti. A přestože je autorem všech védských písem, doporučuje nade vše studovat Śrīmad-Bhāgavatam. Jiné Purāṇy učí uctívat různými metodami polobohy, Śrīmad-Bhāgavatam však výhradně uvádí uctívání Svrchovaného Pána. Svrchovaný Pán je jako celé tělo, zatímco polobozi jsou jen částmi tohoto těla. Z toho plyne, že jakmile uctíváme Svrchovaného Pána, nemusíme uctívat polobohy. Svrchovaný Pán je tímto způsobem okamžitě pevně ustanoven v srdci oddaného. Caitanya Mahāprabhu doporučil Śrīmad-Bhāgavatam jako bezeskvrnnou Purāṇu, výjimečnou mezi ostatními.

Správným postupem při přijímání tohoto transcendentálního poselství je pokorně naslouchat. Vyzývavý postoj při realizaci transcendentálního poselství nikomu neprospěje. Slovo śuśrūṣu v tomto verši obzvlášť poukazuje na správné vedení. Člověk by měl dychtit po poslechu transcendentálního poselství — upřímná touha naslouchat tomuto poselství je prvořadou kvalifikací.

Lidé, kterým štěstí nedopřálo, se o naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu nezajímají. I když je to metoda tak jednoduchá, její aplikace bývá obtížná. Nešťastní lidé si vždy najdou dostatek času k poslouchání nesmyslných rozhovorů sociálně politického rázu, jsou-li však pozváni na schůzku s oddanými, kde se přednáší Śrīmad-Bhāgavatam, nemají najednou čas ani náladu. Někdy se také stává, že placení recitátoři Bhāgavatamu čtou přímo z kapitol, které se týkají nejdůvěrnějších zábav Svrchovaného Pána, a tímto způsobem se snaží Bhāgavatam interpretovat jako dílo sexuálního charakteru. Śrīmad-Bhāgavatam je však nutné vyslyšet od začátku. V tomto verši jsou definováni ti, kterým je dáno toto dílo vskutku pochopit: “K poslechu Śrīmad-Bhāgavatamu je způsobilý člověk, který vykonal mnoho zbožných činů.” Inteligentní člověk, který je schopný uvažovat, může prostřednictvím poslechu Śrīmad-Bhāgavatamu realizovat přímo Nejvyšší Osobnost. Tím se zaručil sám autor, veliký mudrc Vyāsadeva. I bez postupného procesu realizace, jak je uveden na stranách Ved, může člověk okamžitě dosáhnout postavení paramahaṁsy, pokud souhlasí přijmout poselství Bhāgavatamu.