Śrīmad-bhāgavatam 1.1.19
Verš
uttama-śloka-vikrame
yac-chṛṇvatāṁ rasa-jñānāṁ
svādu svādu pade pade
Synonyma
vayam — my; tu — ale; na — ne; vitṛpyāmaḥ — budeme odpočívat; uttama-śloka — Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, oslavovaný v transcendentálních modlitbách; vikrame — dobrodružství; yat — která; śṛṇvatām — nepřetržitým nasloucháním; rasa — chuť; jñānām — ti, kteří mají zkušenost s; svādu — vychutnat; svādu — chutný; pade pade — na každém kroku.
Překlad
Naslouchání transcendentálním zábavám Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy, kterého oslavují hymny a modlitby, nás nikdy neunaví. Však ten, kdo vyvinul chuť pro transcendentální vztahy s Ním, nemůže jinak, než se znovu a znovu těšit z poslechu líčení Jeho zábav.
Význam
Mezi všedními příběhy a historkami a mezi transcendentálními skutky Pána je velký rozdíl. V popisech dějin vesmíru se často setkáváme s odkazy na skutky jednotlivých inkarnací Pána. Rāmāyaṇa, Mahābhārata a Purāṇy jsou vlastně záznamy toho, co se dělo v dávných dobách v souvislosti se zábavami těchto inkarnací. Proto jsou tato díla stále svěží; i když jsme je četli již několikrát. Čteme-li si například po celý život z Bhagavad-gīty nebo ze Śrīmad-Bhāgavatamu, stále budeme v této četbě nacházet nové a nové informace. Všední věci mají stále stejnou povahu—jsou statické. Avšak transcendentální věci jsou svojí samotnou podstatou dynamické; duch je totiž dynamický, zatímco hmota je statická. Kdo tedy jednou vyvine chuť pro pochopení transcendentálních věcí, není poslechem těchto vyprávění nikdy unaven. Pozemské náměty nás brzy unaví, zatímco náměty transcendentální nebo náměty o oddané službě jsou stále čerstvé. Slovo uttama-śloka se vztahuje na literaturu, která není zdrojem nevědomosti. Světská literatura se vyznačuje kvalitou nevědomosti, ale transcendentální literatura je jiná, neboť je nad touto kvalitou temna. A její světlo září čím dál více, čím více ji budeme číst a získávat duchovní realizace. Osoby, které mají za to, že jsou již osvobozené, nikdy neuspokojí, když si budou pouze opakovat ahaṁ brahmāsmi. Takto si uměle namlouvat totožnost s Brahmanem se časem změní v otřepanou frázi, a tak pro opravdové uspokojení se tyto osoby obracejí k vyprávění Śrīmad-Bhāgavatamu. Ti, kteří nemají toto štěstí, většinou obracejí svou pozornost na dobrodinství a lidumilnost. Z toho plyne, že māyāvādská filozofie je světská, zatímco filozofie Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu jsou vskutku transcendentální.