Skip to main content

Kapitola čtyřicátá devátá

Směšování ras

Jak jsme již popsali, existuje dvanáct různých druhů ras neboli extatických vztahů oddaných ke Kršnovi. Pět ras je přímých a patří sem neutrálnost, služebnictví, přátelská láska, rodičovská láska a milostná láska. Sedm ras je nepřímých a jsou to: smích, údiv, rytířství, soucit, hněv, obavy a hrůza. Pět přímých ras je věčně projeveno ve světě Vaikunthy, v duchovním království, zatímco sedm nepřímých ras se věčně projevuje a neprojevuje v Gókule Vrndávaně, kde Kršna ukázal své transcendentální zábavy v hmotném světě.

Vedle stálé základní rasy velice často shledáváme přítomnost nějaké jiné rasy a smíchání těchto láskyplných nálad je někdy slučitelné neboli chutné a někdy neslučitelné neboli nechutné. Nyní bude následovat vědecký rozbor slučitelnosti a neslučitelnosti směsí různých ras neboli láskyplných nálad.

Když se v rase neutrální lásky (śānta-rasa) objeví známky hrůzy a údivu, výsledek je slučitelný. Když se k neutrální lásce připojí projevy milostné lásky, rytířství, hněvu nebo obav, výsledek je neslučitelný.

Připojí-li se v extázi služebnické nálady projevy obav, neutrální lásky nebo rytířství (jako je dharma-vīra a dāna-vīra), výsledek je slučitelný. Extázi oddané služby v rytířství (yuddha-vīra) a hněvu vytváří přímo samotný Kršna.

Extázi přátelské lásky lze velice dobře spojit s milostnou láskou, smíchem nebo rytířstvím. Přátelská láska je naprosto neslučitelná ve spojení s obavami nebo rodičovskou láskou.

Extáze rodičovské náklonnosti je ve spojení se smíchem, soucitem nebo obavami slučitelná, třebaže je mezi nimi propastný rozdíl.

Směs extáze rodičovské lásky s milostnou láskou, rytířstvím nebo hněvem je neslučitelná.

Směs extáze oddanosti v milostné lásce se smíchem nebo přátelstvím je slučitelná.

Podle jistých odborníků jsou s extází milostné lásky slučitelné pouze pocity rytířství, známé jako yuddha-vīra a dharma-vīra. Kromě těchto dvou nálad jsou všechny ostatní projevy s milostnou láskou neslučitelné.

Směs extáze smíchu v oddané službě s obavami, milostnou láskou nebo rodičovskou láskou je slučitelná, zatímco směs se soucitem nebo hrůzou je neslučitelná.

Směs extáze oddanosti v údivu s rytířstvím nebo neutrální láskou je slučitelná, zatímco směs s hněvem nebo obavami je vždy neslučitelná.

Směs extáze rytířství v oddané službě s údivem, smíchem nebo služebnictvím je slučitelná, zatímco směs s obavami nebo milostnou láskou je neslučitelná. Podle názorů některých odborníků je extáze neutrální lásky vždy slučitelná s oddanou službou v rytířství.

Směs extáze soucitu v oddané službě s hněvem nebo rodičovskou láskou je slučitelná, zatímco směs se smíchem, milostnou láskou nebo údivem je vždy neslučitelná.

Směs extáze hněvu v oddané službě se soucitem nebo rytířstvím je slučitelná, zatímco směs se smíchem, milostným spojením nebo obavami je zcela neslučitelná.

Směs extáze obav v oddané službě s hrůzou nebo soucitem je slučitelná.

Směs extáze rytířství v oddané službě s milostným spojením, smíchem nebo hněvem je vždy neslučitelná.

S extází hrůzy v oddané službě jsou pocity neutrální lásky, smíchu nebo služebnictví slučitelné, zatímco pocity milostného spojení a přátelství jsou neslučitelné.

Výše uvedené rozbory jsou příklady studie rasábhásy neboli neslučitelného smíšení ras. Transcendentální věda rasábhásy může podrobně vysvětlit, které nálady extatické lásky jsou vzájemně slučitelné a neslučitelné. Když Šrí Čaitanja Maháprabhu pobýval v Džagannátha Purí, přicházelo za Ním mnoho básníků a oddaných a předkládali svá díla a básně, ale pravidlem bylo, že sekretář Pána Čaitanji, Svarúpa Dámódara, nejprve všechna díla důkladně zkontroloval, a teprve když shledal, že se tam nevyskytuje neslučitelnost ras neboli transcendentálních nálad, dovolil básníkovi, aby předstoupil před Pána Čaitanju a přednášel svou poezii.

Téma neslučitelnosti je velice důležité a čistí oddaní vždy očekávají, že v popisech různých vztahů k Osobnosti Božství naleznou dokonalou slučitelnost. Studium slučitelnosti a neslučitelnosti někdy bývá velice spletité a zde je podán náznak toho, proč tomu tak je. Když jeden přítel potká druhého přítele, nálada vytvořená setkáním se obvykle chápe jako velice příjemná, avšak při takových setkáních mezi dvěma přáteli dochází k tolika pocitům, že je obtížné zjistit, kdy pocity opravdu začínají být slučitelné a kdy začínají být neslučitelné.

Zkušení učenci rozebírali rasy, které jsou vzájemně slučitelné, porovnáváním různých ras v určité směsi. Podle této metody se převládající pocit nazývá celek a podřízené pocity se nazývají část.

Následující citát vyjasňuje vztah části a celku: „Všechny živé bytosti jsou jako jiskry z nejvyššího ohně, a tak nevím, jestli já, nepatrná jiskra, se budu schopná zaměstnat v transcendentální láskyplné službě nejvyššímu ohni, Pánu Kršnovi.“ V tomto prohlášení jsou pocity neutrální lásky brány jako celek, zatímco touha sloužit Pánu je brána jako část. V záři Brahmanu ve skutečnosti není příležitost k vzájemné výměně láskyplné extáze mezi Pánem a oddaným.

Dále citujeme oddaného, který naříká následovně: „Běda, stále se snažím vychutnávat různé radosti tohoto těla, což je pouze kůže pokrývající hlen, sperma a krev. V tomto stavu vědomí jsem tak zatracený, že nemohu vychutnávat transcendentální extázi vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Božství.“ V tomto prohlášení jsou dvě extatické láskyplné nálady, a to neutrálnost a hrůza. Neutrálnost je zde brána jako celek, zatímco extáze hrůzy je částí.

Následující výpověď oddaného je podobná: „Začnu nyní svou službu ovíváním Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Kršny, který je posazený na zlatém trůně. On je Nejvyšší Parabrahma ve své věčné transcendentální podobě s barvou pleti tmavého mraku. Nyní se vzdávám pout k hmotnému tělu, což není nic jiného než hromada masa a krve.“ Zde se také jedná o spojení služebnictví a hrůzy, kde je extáze služebnictví brána jako celek a extáze hrůzy jako část.

Další prohlášení zní následovně: „Kdy budu oproštěn od kvality nevědomosti? A kdy takto očištěn dosáhnu úrovně věčné služby Kršnovi? Pouze pak Ho budu moci uctívat, neustále pozorovat Jeho lotosové oči a krásný obličej.“ V tomto prohlášení je celkem extáze neutrálnosti a částí je služebnictví.

Další prohlášení zní následovně: „Pohlédni prosím na tohoto oddaného, který tančí při pouhé vzpomínce na Kršnovy lotosové nohy. Pouhým pozorováním jeho tance ztratíš veškerý zájem i o ty nejkrásnější ženy!“ V tomto výroku je celkem neutrálnost a částí je hrůza.

Jeden oddaný směle řekl: „Můj drahý Pane, nyní odvracím svou tvář od jakékoliv myšlenky na společnost mladých dívek. Co se týče realizace Brahmanu, ztratil jsem veškerý zájem, protože jsem zcela ponořen do myšlenek na Tebe. Při té blaženosti jsem ztratil všechny ostatní touhy, dokonce i touhu po mystických silách. Mou mysl nyní poutá pouze uctívání Tvých lotosových nohou.“ V tomto prohlášení je celkem extáze neutrálnosti a částí je rytířství.

V dalším citátu je Subala osloven takto: „Můj drahý Subalo, dívky z Vrndávany, kterým se dostalo příležitosti těšit se z Kršnových polibků, musí být ty nejšťastnější ze všech dívek na světě.“ V tomto případě je extáze přátelské oddané služby celkem a extáze milostné lásky částí.

Následující slova řekl Kršna gópím: „Mé drahé okouzlené, nezírejte na Mě s tak toužebnýma očima. Buďte spokojené a vraťte se do svých domovů ve Vrndávaně. Vaší přítomnosti zde není třeba.“ Když Kršna tímto způsobem žertoval s vradžskými dívkami, které přišly s velkou nadějí, aby se s Ním radovaly v tanci rāsa, Subala tam byl také a začal se na Kršnu dívat široce otevřenýma a smějícíma se očima. Subalovy pocity obsahovaly směs přátelství a smíchu v oddané službě. Přátelství se zde považuje za celek a smích za část.

Následující příklad obsahuje směs extatického přátelství a smíchu, z čehož první je celkem a druhé částí. Když Kršna uviděl, že se Subala v Rádháráníných šatech tiše skrývá ve stínu pěkného stromu aśoka na břehu Jamuny, okamžitě v údivu povstal ze svého místa. Když Subala Kršnu zahlédl, snažil se skrýt svůj smích tím, že si zakrýval tváře.

Dalším příkladem je směs rodičovské lásky a soucitu v oddané službě. Když matka Jašódá myslela na to, že její syn chodí po lese bez deštníku a bez bot, začala se velice rmoutit při pomyšlení, kolik nesnází musí Kršna pociťovat. V tomto příkladě je celkem rodičovská láska a částí je soucit.

Následující příklad se týká směsi rodičovské lásky a smíchu. Přítelkyně matky Jašódy jí řekla: „Má drahá Jašódo, tvůj syn velice prohnaně ukradl z mého domova hroudu másla, a abych za Jeho nezbednost dávala vinu svému synovi, potřel trochou másla obličej mého syna, když spal!“ Když to matka Jašódá uslyšela, pohnula svým pokřiveným obočím a jen se dívala na svou přítelkyni s úsměvem na tváři. Kéž matka Jašódá požehná všem svým úsměvem. V tomto příkladě je celkem rodičovská láska a částí je smích.

Dále následuje příklad smíšení několika nálad s oddanou službou. Když Kršna držel levou rukou kopec Góvardhana, vlasy měl rozpuštěné na ramenou a zdálo se, že se potí. Když to matka Jašódá viděla, začala se třást. Když se pak na ten výjev dívala s rozevřenýma očima, viděla, že Kršna začíná předvádět různé grimasy. Byla velice šťastná a začala se smát. Když pak zase pomyslela na to, že Kršna drží kopec tak dlouhou dobu, šaty jí zvlhly potem. Kéž matka Jašódá Vradžéšvarí ochrání svou nekonečnou milostí celý vesmír! V tomto příkladě je celkem rodičovská láska a částmi jsou obavy, údiv, smích, soucit a podobně.

Řeč Šrímatí Rádhárání je příkladem směsi milostné lásky a rodičovského citu: „Mé drahé přítelkyně, jen se podívejte, jak Kršnova ruka spočívá na Subalově rameni, který je oblečen jako mladá dívka! Myslím, že Mi přes Subalu posílá nějaký vzkaz.“ Význam je ten, že nadřízení Rádhárání nemají rádi, když se s Ní Kršna nebo Jeho přátelé pasáčci stýkají. Proto se přátelé někdy oblékali do ženských šatů, aby mohli dát Rádhárání od Kršny zprávy. V tomto případě je celkem milostná láska a částí je rodičovství.

Následující příklad je směsí milostné lásky a smíchu v oddané službě. Kršna v šatech mladé dívky řekl Rádhárání: „Ó Ty máš tak tvrdé srdce! Nevíš, že Já jsem Tvá sestra? Proč Mě nepoznáváš? Buď ke Mně milostivá, vezmi Mě prosím kolem ramen a s láskou Mě obejmi!“ Když byl Kršna oblečen naprosto stejně jako Rádhárání a říkal tato pěkná slova, Šrímatí Rádhárání poznala Jeho záměr. Jelikož však byla před mnoha svými nadřízenými, jenom se usmála a nic neřekla. V tomto případě je extáze milostné lásky brána jako celek a extáze smíchu jako část.

Následující popis znázorňuje směs různých pocitů. Když jedna z družek Čandrávalí uviděla, že se Kršna připravuje bojovat s démonem Vršásurou, začala si myslet: „Jak je Kršna úžasný! Jeho mysl okouzluje obočí usměvavé Čandraválí, Jeho paže, podobající se hadům, jsou na ramenou Jeho přítele a současně křičí jako lev, aby povzbudil Vršásuru k boji!“ To je příklad milostné lásky, přátelství a rytířství. Milostná láska je zde brána jako celek, přátelství a rytířství jako části.

Když Kubdžá uchopila Kršnu za Jeho žluté šaty, jelikož cítila téměř chtíč na základě sexuální touhy, Kršna před mnoha lidmi, kteří tam stáli a smáli se, pouze sklonil hlavu s ruměncem na tvářích. To je příklad směsi extatické milostné lásky a smíchu. Smích je brán jako celek a milostná láska jako část.

Višálu, pasáčka, který se pokoušel bojovat s Bhadrasénou, oslovil další pasáček následovně: „Proč se pokoušíš přede mnou ukázat svůj rytířský duch? Před tím ses dokonce pokoušel bojovat se Šrídámou, ale musíš vědět, že Šrídámu nezajímá boj ani se stovkami Balarámů. Proč tedy jednáš tak nadšeně, když ve skutečnosti nejsi ani trochu důležitý?“ To je příklad směsi oddaného přátelství a rytířství. Rytířství je bráno jako celek a přátelství jako část.

Šišupála měl ve zvyku Kršnu hanět a jeho urážky popouzely Pánduovy syny více než samotného Kršnu. Pánduovci se vyzbrojili všemi možnými zbraněmi, aby Šišupálu zabili. Jejich pocity byly směsí extatického hněvu a přátelství, kde hněv je celkem a přátelství částí.

Kršna jednou pozoroval Šrídámu, jak velice dovedně používá tyč k boji proti Balarámovi, který byl odborníkem v boji s kyjem, a který kyjem zabil dokonce i démona Pralambásuru. Když Kršna uviděl, že Šrídámá, který používal pouze malou tyč, nakonec Balarámu porazil, naplnila Ho radost a začal na Šrídámu hledět s velkým údivem. V tomto případě se jedná o směs údivu, přátelství a rytířství v oddané službě. Přátelství a rytířství se považují za části a údiv za celek.

Odborníci na rozbory těchto různých druhů nálad nás poučují, že když se různé nálady vzájemně překrývají, říká se náladě, která je celkem, neboli převládající náladě, stálá extáze. Ve Višnu-dharmóttaře je potvrzeno, že když se mnoho nálad oddané extáze smísí dohromady, převládající náladě neboli celku se říká stálá extáze oddané služby. Druhořadá nálada se může na nějakou dobu projevit, ale nakonec splyne s převládajícím celkem. Proto se jí říká vedlejší extáze oddané služby.

K tomu se váže analogie ukazující vztah části a celku. Pán Vámanadéva je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství, ale zdálo se, že se „narodil“ jako jeden z Indrových bratrů. Vámanadéva je někdy považován za méně důležitého poloboha, ale ve skutečnosti je udržovatelem Indry, krále polobohů. Vámanadéva je tedy ve svém skutečném postavení nejvyšším celkem, zdrojem veškerého systému polobohů, třebaže je někdy považován za podřízeného poloboha. Stejně tak se může zdát, že rasa, která ve skutečnosti převažuje, se někdy projevuje jako druhořadá, i když je ve skutečnosti hlavním neboli převládajícím láskyplným pocitem oddaného.

Když se vedlejší extáze oddané služby v určité době projeví jako převládající, přesto se stále považuje za část. Neprojeví-li se příliš význačně, objeví se jen slabě a rychle splyne opět s celkem. V případech tak slabého projevení se nebere ani v úvahu, stejně jako když člověk jí nějaká chutná jídla a sní také malé stéblo trávy; neucítí jeho chuť, a nebude se ani zajímat, jak takové stéblo chutná.