Jak vážně je oddaný připoután k oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství můžeme poznat z řeči Mahárádži Prthua (Ádi-rádži) ve 24. verši dvacáté osmé kapitoly čtvrtého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Král se modlí k Nejvyšší Osobnosti Božství: „Můj drahý Pane, nebudu-li mít po přijetí osvobození možnost naslouchat o Tvé slávě, opěvované Tvými čistými oddanými přímo z jejich srdcí a vychvalující Tvé lotosové nohy, a nebudu-li mít možnost získat tento med transcendentální blaženosti, pak nikdy nepožádám o osvobození nebo takzvané duchovní vyrovnání. Budu se k Tobě vždy pouze modlit, abys mi dal milióny jazyků a milióny uší, abych mohl neustále zpívat a naslouchat o Tvé transcendentální slávě.“

Impersonalisté touží splynout s existencí Nejvyššího, ale když si neponechají svou individualitu, nemohou naslouchat a opěvovat slávu Nejvyššího Pána. O transcendentální podobě Nejvyššího Pána nemají ani potuchy, a tak nemají možnost zpívat a naslouchat o Jeho transcendentálních činnostech. Jiným slovy: dokud se člověk nedostane nad osvobození, nemůže vychutnat transcendentální slávu Pána a nemůže transcendentální podobě Pána porozumět.

Podobný výrok najdeme v pátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 44. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí oslovuje Paríkšita Mahárádžu: „Velká duše, král Bharata, byl tak připoután ke službě lotosovým nohám Kršny, že se velice snadno vzdal panování nad celou planetou Zemí, náklonnosti ke svým dětem, společnosti, přátelům, královskému bohatství a krásné ženě. Byl tak šťastný, že mu bohyně štěstí s radostí nabízela všechny druhy hmotných výsad, ale on nikdy žádné hmotné bohatství nepřijal.“ Šukadéva Gósvámí chování krále Bharaty vysoce chválí. Říká: „Žádný člověk, jehož srdce je připoutáno k transcendentálním vlastnostem Nejvyšší Osobnosti Božství, Madhusúdhany, se nezajímá ani o osvobození, o které usiluje mnoho mudrců; což teprve o hmotné bohatství.“

V šestém zpěvu, jedenácté kapitole, 25. verši Bhágavatamu podobně oslovuje Pána Vrtrásura: „Můj drahý Pane, zanechám-li Tvé transcendentální služby, mohu být povýšen na planetu zvanou Dhruvalóka (Polárka) nebo mohu získat nadvládu nad všemi hvězdnými soustavami vesmíru, ale já po tom netoužím. Nepřeji si ani mít mystické dokonalosti jógy, ani neusiluji o duchovní vyrovnání. Můj Pane, vše, po čem toužím, je Tvá společnost a věčná transcendentální služba.“

Potvrzuje to Pán Šiva v šestém zpěvu, sedmnácté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu, kde oslovuje Satí následovně: „Má drahá Satí, lidé oddaní Nárájanovi (Kršnovi) se nebojí ničeho. Jsou-li povýšeni na vyšší hvězdné soustavy nebo dostane-li se jim osvobození z hmotného znečištění, či jsou-li sesláni do pekelných životních podmínek — vlastně v jakékoliv situaci — nebojí se ničeho. Jakékoliv postavení v hmotném světě je pro ně stejně dobré jako každé jiné, jelikož se jednoduše odevzdali lotosovým nohám Nárájany.“

V šestém zpěvu, osmnácté kapitole, 74. verši Šrímad Bhágavatamu Indra, král nebes, oslovuje matku Aditi: „Má drahá matko, lidé, kteří se vzdali všech tužeb a jsou pouze zaměstnáni v oddané službě Bohu, vědí, co je jejich skutečným zájmem. Slouží svým skutečným zájmům a jsou považováni za prvotřídní odborníky co se týče pokroku na dokonalou životní úroveň.“

V sedmém zpěvu, šesté kapitole, 25. verši Bhágavatamu Mahárádža Prahláda říká: „Moji drazí přátelé narození v ateistických rodinách, na tomto světě není nic vzácnějšího, než potěšit Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu. Tím chci říci, že když je s vámi potěšen Nejvyšší Pán Kršna, pak se vám může bez pochyby splnit jakékoliv přání, které máte na srdci. K čemu je dobré povýšit se pomocí výsledků plodonosných činností, kterých tak jako tak dosáhneme automaticky působením kvalit hmotné přírody? K čemu je duchovní vyrovnání nebo osvobození z hmotné připoutanosti? Zaměstnáte-li se vždy opěvováním slávy Nejvyššího Pána a vychutnáváním nektaru Jeho lotosových nohou, pak ničeho takového není zapotřebí.“ Z citátu Prahlády Mahárádži můžeme jasně pochopit, že ten, kdo nachází potěšení ve zpívání a naslouchání o transcendentální slávě Pána, již přesáhl všechny druhy hmotných požehnání, včetně výsledků zbožných plodonosných činností, obětí a dokonce osvobození z hmotného otroctví.

Rovněž ve 42. verši osmé kapitoly sedmého zpěvu, když se polobozi modlili ke Šrí Nrsinhovi, král nebes Indra řekl: „Ó nejvyšší, démoni mluví o našem podílu na provádění obětí, ale tím, že ses zjevil jako Nrsinhadéva, jsi nás zachránil před sužujícím strachem. Ve skutečnosti máme podíl na vykonání obětí pouze díky Tobě, protože Ty jsi nejvyšší poživatel všech obětí. Jsi Nadduše všech živých bytostí, a proto jsi skutečným vlastníkem všeho. Dlouho se naše srdce neustále chvěla strachem z démona Hiranjakašipua. Jsi k nám však tak laskavý — zabil jsi ho, a tím jsi naše srdce zbavil strachu a umožnil jsi nám opět si do nich vložit Tebe. Pro lidi, kteří jsou zaměstnáni ve Tvé transcendentální láskyplné službě, je všechno bohatství, které nám démoni vzali, nicotné. Oddaní se nestarají dokonce ani o osvobození, natožpak o hmotné bohatství. Nejsme ve skutečnosti uživatelé plodů obětí. Naší jedinou povinností je neustále Ti sloužit, neboť Ty jsi uživatelem všeho.“

Indrova slova znamenají, že Brahmou počínaje a bezvýznamným mravencem konče žádné živé bytosti nejsou určeny k tomu, aby si užívaly hmotného bohatství. Jsou určeny k tomu, aby obětovaly vše nejvyššímu vlastníkovi, Osobnosti Božství. Učiní-li tak, automaticky získají prospěch. Můžeme opět citovat příklad, jak různé části těla shánějí potraviny a vaří je, aby mohlo být nakonec jídlo nabídnuto žaludku. Když se dostane do žaludku, všechny části těla mají z jídla stejný prospěch. Podobně povinností všech je uspokojit Nejvyššího Pána, a pak budou automaticky všichni spokojeni.

Podobný verš najdeme v osmém zpěvu, třetí kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu. Gadžéndra zde říká: „Můj drahý Pane, nezakusil jsem transcendentální blaženost z Tvé oddané služby, a proto jsem Tě požádal o laskavost. Vím, že čistí oddaní, kteří se osvobodili od všech hmotných tužeb prostřednictvím služby lotosovým nohám velkých duší, jsou vždy ponořeni do oceánu transcendentální blaženosti a tak jsou neustále spokojeni pouhým opěvováním Tvých příznivých vlastností. Pro ně neexistuje nic jiného, oč by usilovali nebo zač by se modlili.“

V devátém zpěvu, čtvrté kapitole, 67. verši Bhágavatamu Pán Vaikunthy odpovídá Durvásovi Munimu: „Moji čistí oddaní jsou neustále spokojeni v Mé oddané službě, a proto neusilují dokonce ani o pět druhů osvobození, což je (1) splynout se Mnou, (2) sídlit na Mé planetě, (3) mít Mé bohatství, (4) mít tělesné rysy podobné Mým a (5) získat Mou osobní společnost. Když se nezajímají dokonce ani o takovéto úrovně osvobození, můžete si představit, jak málo se zajímají o hmotné bohatství nebo hmotné osvobození.“

Nāga-patnī (manželky hada Káliji) se podobně modlí v desátém zpěvu, šestnácté kapitole, 37. verši Šrímad Bhágavatamu, kde říkají: „Drahý Pane, prach z Tvých lotosových nohou je úžasný. Žádný člověk, kterému se natolik poštěstí, že získá tento prach, se nezajímá o nebeské planety, o vládu nad všemi hvězdnými soustavami, o mystické dokonalosti jógy; dokonce ani o osvobození z hmotného bytí. Jinými slovy každý, kdo zbožňuje prach z Tvých lotosových nohou, se zcela přestává zajímat o všechny ostatní stupně dokonalosti.“

V desátém zpěvu, osmdesáté sedmé kapitole, 21. verši se Šruti, zosobněné Védy, modlí k Pánu následovně: „Drahý Pane, je velice obtížné porozumět duchovnímu poznání. Zjevil ses takový, jaký jsi, abys nám vysvětlil tento nejobtížnější námět, poznání duchovna. Tvoji oddaní, kteří opustili pohodlí svých domovů, aby se stýkali s osvobozenými áčárji (učiteli), se nyní zcela ponořili do oddané služby Tobě, a tak se nestarají ani o takzvané osvobození.“

Při vysvětlování tohoto verše bychom se měli zmínit o tom, že duchovní poznání znamená porozumět svému vlastnímu já a Nadduši, nejvyššímu Já. Individuální duše a Nadduše jsou kvalitativně stejné, a proto se oběma říká Brahman, duchovno. Nauce o Brahmanu je však velice obtížné porozumět. Mnoho filozofů se snaží duši porozumět, ale nejsou schopni udělat žádný znatelný pokrok. V Bhagavad-gítě je potvrzeno, že z mnoha miliónů lidí se může jen jeden snažit porozumět tomu, co je to duchovní poznání, a z mnoha lidí usilujících o toto porozumění může pouze jeden či několik vědět, kdo je Nejvyšší Osobnost Božství. Tento verš říká, že je velice obtížné získat duchovní poznání, a aby bylo snadněji dosažitelné, Nejvyšší Pán osobně sestupuje ve své původní podobě jako Šrí Kršna a dává své pokyny společníkovi jako je Ardžuna, aby všichni lidé získali užitek z duchovního poznání. Tento verš vysvětluje, že osvobození také znamená zcela se vzdát všeho hmotného životního pohodlí. Impersonalisté jsou spokojeni s pouhým vysvobozením z hmotných podmínek, ale oddaní se mohou hmotného života vzdát automaticky a také si užívat transcendentální blaženosti z naslouchání a zpívání o úžasných činnostech Šrí Kršny.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Pán Kršna Uddhavovi: „Můj drahý Uddhavo, oddaní, kteří se zcela odevzdali Mé službě, jsou v oddané službě tak stálí, že netouží po ničem jiném. Dokonce i když jsou jim nabídnuty čtyři druhy duchovního bohatství* odmítnou je přijmout. A o tom, že by toužili po něčem v hmotném světě, nemůže být ani řeči!“ Na jiném místě Bhágavatamu, ve 14. verši čtrnácté kapitoly jedenáctého zpěvu Pán Kršna také říká: „Můj drahý Uddhavo, člověk, jehož vědomí je soustředěno na Moji vůli a Mé činnosti, neusiluje dokonce ani o postavení Brahmy nebo Indry, ani o nadvládu nad planetami, o osm druhů mystických dokonalostí či o samotné vysvobození.“ V 6. verši desáté kapitoly dvanáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu Pán Šiva říká Déví: „Má drahá Déví, velký bráhmanský mudrc Márkandéja dosáhl neochvějné víry a oddanosti Nejvyšší Osobnosti Božství a tak neusiluje o žádná požehnání včetně vysvobození z hmotného světa.“

Podobné prohlášení je v Padma Puráně, která popisuje obřady během měsíce Kárttika (říjen-listopad). Během tohoto měsíce je ve Vrndávaně předepsáno denně se modlit ke Kršnovi v Jeho podobě Dámódary. Podoba Dámódary se vztahuje ke Kršnovi v Jeho dětství, kdy Ho matka Jašódá svázala provazem. Dāma znamená „provazy,“ a udara znamená „břicho.“ Nezbedný Kršna matku Jašódu velice rozzlobil, a ta Ho ovázala přes břicho provazem. Odtud tedy jméno Dámódara. Během měsíce Kárttika se modlíme k Dámódarovi: „Můj drahý Pane, jsi Pánem všech a dárcem veškerých požehnání.“ Existuje mnoho polobohů jako Brahmá a Šiva, kteří svým oddaným někdy udílí požehnání. Šiva například požehnal mnoha výhodami Rávanu a Brahmá požehnal Hiranjakašipuovi; ale i Šiva a Brahmá záviseli ve svých požehnáních na Kršnovi. Proto je Kršna oslovován jako Pán všech dárců. Kršna může nabídnout svým oddaným cokoliv chtějí, ale oddaní se modlí dále: „Nežádám Tě o osvobození ani o jakékoliv hmotné výhody až po osvobození samotné. Chtěl bych od Tebe laskavost. Přál bych si, abych mohl neustále myslet na Tvou podobu, ve které Tě vidím nyní, jako Dámódara. Jsi tak krásný a přitažlivý, že má mysl netouží po ničem jiném než po této úžasné podobě.“ Ve stejné modlitbě se na jiném místě říká: „Můj drahý Pane Dámódaro, jednou, když sis hrál jako nezbedný chlapec v domě Nandy Mahárádži, rozbil jsi nádobu s jogurtem a matka Jašódá to považovala za prohřešek a přivázala Tě provazem k hmoždíři. Pak jsi vysvobodil dva Kuvérovy syny, Nalakúvaru a Manigrívu, kteří jako dva ardžunové stromy stáli v zahradě Nandy Mahárádži. Jediné, o co Tě prosím, je, abys v některé ze svých zábav vysvobodil i mě.“

Příběh, o kterém se zmiňuje tento verš, je následující. Dva synové Kuvéry (strážce pokladů polobohů) zpyšněli pro bohatství svého otce, a tak si na nebeské planetě jednou užívali v jezeře s nahými dívkami z nebes. Velký mudrc Nárada Muni šel kolem a s lítostí se díval na chování Kuvérových synů. Když dívky Náradu spatřily, zakryly si těla šaty, ale dva opilí synové se k ničemu takovému neměli. Nárada se na ně za jejich chování rozhněval a proklel je následovně: „Nemáte rozum, a proto bude lepší, když z vás místo synů Kuvéry budou stromy.“ Když to uslyšeli, procitli a prosili Náradu, aby jim jejich přestupky prominul. Nárada pak řekl: „Ano, stanou se z vás stromy, ardžunové stromy, a budete stát na dvoře Nandy Mahárádži. Kršna samotný se však zjeví jako nevlastní Nandův syn a osvobodí vás.“ Náradova kletba byla pro Kuvérovy syny požehnáním, protože nepřímo předpovídala, že budou moci obdržet přízeň Pána Kršny. Dva Kuvérovi synové potom stáli jako dva velké ardžunové stromy na dvoře Nandy Mahárádži až do té doby, kdy Pán Dámódara táhnul hmoždíř, ke kterému byl přivázán, narazil do nich a silou je skácel, aby splnil Náradovu touhu. Ze skácených stromů vyšli Nalakúvara a Manigríva, ze kterých se tak stali velcí oddaní Pána.

V Hajašírša-paňčarátře se říká: „Můj drahý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, netoužím po plodech svého zbožného života ani si nechci nijak hospodářsky polepšit; nepřeji si ani užívat smyslového požitku či osvobození. Modlím se pouze, abych byl věčným služebníkem u Tvých lotosových nohou. Prosím, abys mi vyhověl, a dal mi toto požehnání.“

V téže Hajašírša-paňčarátře, když chtěl Nrsinhadéva požehnat Prahládovi Mahárádžovi, Prahláda žádné hmotné požehnání nepřijal a požádal Pána o tu laskavost, aby mu dovolil být Jeho věčným oddaným. Prahláda Mahárádža uvedl příklad Hanumána, věčného služebníka Šrí Rámačandry, který také nikdy od Pána nežádal žádné hmotné požehnání. Neustále Pánovi sloužil. Pro jeho ideální povahu ho uctívají všichni oddaní. Prahláda Mahárádža se také Hanumánovi hluboce klaní. Známý Hanumánův výrok říká: „Můj drahý Pane, chceš-li, můžeš mi poskytnout osvobození z hmotného bytí nebo výsadu splynutí s Tvým bytím, ale já si nic takového nepřeji. Nechci nic, co by zeslabilo můj vztah k Tobě, vztah služebníka a pána, ani po osvobození.“

Podobný úryvek z Nárada-paňčarátry říká: „Můj drahý Pane, nepřeji si vytěžit žádnou dokonalost z provádění náboženských obřadů, z hospodářského rozvoje, ze smyslového požitku či z osvobození. Pouze se modlím, abys mě obdařil přízní a ponechal mě pod svýma lotosovýma nohama. Nepřeji si žádný druh osvobození, jako je sālokya (sídlit na Tvé planetě) nebo sārūpya (mít stejné tělesné rysy jako Ty). Pouze se modlím o Tvou přízeň, abych mohl být neustále zaměstnán ve Tvé láskyplné službě.“

Podobně v šestém zpěvu, čtrnácté kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu se Maharádža Paríkšit ptá Šukadévy Gósvámího: „Můj drahý bráhmane, chápu, že démon Vrtrásura byl velice hříšný člověk, a že jeho mysl byla zcela ponořena v kvalitách vášně a nevědomosti. Jak se mohl dostat na tak dokonalou úroveň oddané služby Nárájanovi? Slyšel jsem, že i velké osobnosti, které podstoupily přísná pokání a byly osvobozeny s plným poznáním, se musí velice snažit, aby se z nich stali oddaní Pána. Rozumí se, že takové osobnosti jsou velice vzácné a nejsou téměř nikdy k spatření, a tak se divím, že se takovým oddaným stal Vrtrásura!“

Nejdůležitější věcí, které si musíme v tomto verši povšimnout, je, že lidí, kteří splynuli s neosobním Brahmanem, je mnoho, ale že oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Nárájany, je velice vzácný. Dokonce i z miliónů osvobozených lidí se jen jedinému natolik poštěstí, že se stane oddaným.

V prvním zpěvu, osmé kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu se královna Kuntí modlí ke Kršnovi v době Jeho odchodu: „Můj drahý Kršno, jsi tak velký, že jsi nepochopitelný dokonce i pro velké učence a paramahansy (zcela osvobozené duše). Když Tě nejsou schopni poznat ani tak velcí mudrci, kteří jsou transcendentální všem reakcím hmotného bytí, jak můžeme my, náležející k méně inteligentní třídě žen, poznat Tvoji slávu? Jak Ti můžeme porozumět?“ K tomuto verši je třeba poznamenat, že Osobnosti Božství neporozumí ani veliké osvobozené osobnosti. Nejvyššímu Pánu mohou porozumět pouze pokorní oddaní jako je královna Kuntí. Poznala Kršnovu slávu, třebaže byla žena a tudíž považovaná za méně inteligentní než jsou muži. To je význam tohoto verše.

Další velice důležitá pasáž je v 10. verši sedmé kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Tomuto verši se říká „verš ātmārāma.“ Zde stojí, že ti, kteří jsou zcela osvobozeni od hmotného znečištění, jsou připoutáni k transcendentálním vlastnostem Pána Kršny.* Znamená to, že osvobozená duše netouží po žádném hmotném požitku, je zcela prosta všech druhů hmotných tužeb, a přesto ji neodolatelně přitahuje touha naslouchat a porozumět zábavám Pána. Z toho můžeme vyvodit závěr, že sláva a zábavy Pána nejsou hmotné. Jak by potom mohli být osvobození lidé, kterým se říká átmárámové, přitahováni k takovým zábavám? To je na tomto verši velice důležité.

Z výše uvedeného citátu vidíme, že oddaného neláká žádný druh vysvobození. Již dříve bylo uvedeno, že existuje pět stupňů vysvobození: (1) splynout s Pánem, (2) žít na stejné planetě jako Pán, (3) získat stejné tělesné rysy jako Pán, (4) mít stejné bohatství jako Pán a (5) žít v neustálé společnosti Pána. Ze všech pěti stavů osvobození je sāyujya neboli splynutí s bytím Pána tím posledním stavem, který by byl oddaný ochotný přijmout. Ostatní čtyři druhy vysvobození — i když po nich oddaní netouží — alespoň nestojí proti zásadám oddanosti. Některé z vysvobozených osobností, které dosáhly těchto čtyř druhů vysvobození, mohou také vyvinout náklonnost ke Kršnovi a povýšit se na planetu Gólóku Vrndávanu v duchovním nebi. Jinými slovy: ti, kteří jsou již povýšeni na vaikunthské planety a kterým se dostalo čtyř druhů vysvobození, někdy vyvíjí náklonnost ke Kršnovi a povýší se na Kršnalóku.

Vysvobozené osobnosti mohou nadále procházet různými stavy bytí. Zpočátku mohou chtít Kršnovo bohatství, ale pokročí-li dále, začne v jejich srdcích převládat dřímající láska ke Kršnovi projevená ve Vrndávaně. Čistí oddaní nikdy nepřijmou osvobození sāyujya, splynutí s Nejvyšším, i když ostatní čtyři stavy osvobození někdy považují za příznivé.

Nejvyšší Osobnost Božství má mnoho druhů oddaných, ale za nejvyššího se považuje ten, kterého přitahuje původní podoba Kršny ve Vrndávaně. Nikdy ho nepřitahuje bohatství Vaikunthy nebo dokonce Dváraky, královského města, kde Kršna vládl. Šrí Rúpa Gósvámí uzavírá tím, že ti oddaní, které přitahují zábavy Pána v Gókule neboli Vrndávaně*, jsou nejvyšší oddaní.

Oddaný, kterého přitahuje určitá podoba Pána, si nepřeje obrátit svou oddanost k jiným podobám. Hanumán, oddaný Pána Rámačandry, například věděl, že mezi Rámačandrou a Nárájanou není rozdíl, ale přesto chtěl sloužit pouze Pánu Rámačandrovi. Je to díky zvláštní zálibě určitého oddaného. Existuje mnoho a mnoho podob Pána, ale Kršna je vždy ta původní. Všichni oddaní různých podob Pána patří do téže skupiny, ale přesto se říká, že ti, kteří jsou oddáni Šrí Kršnovi, jsou ze všech nejpřednější.