Šrí Rúpa Gósvámí se hluboce klaní Kršnovi, věčné Nejvyšší Osobnosti Božství, který je stále překrásný a jemuž čistí oddaní nepřetržitě láskyplně slouží. Třetí část Bhakti-rasámrta-sindhu popisuje pět základních druhů oddané služby — neutrálnost, služebnictví, přátelství, rodičovství a milostnou lásku. Budou zde velice podrobně popsány a byly obrazně označeny jako pět vln na západní straně oceánu nektaru oddanosti.

Když je člověk schopný udržet se na transcendentální úrovni, jeho stavu se říká neutrálnost v oddané službě. Někteří velcí světci dosáhli tohoto neutrálního postavení prováděním pokání, odříkání a meditace pro ovládnutí smyslů. Říká se jim obvykle mystičtí jógíni a ve většině případů jsou přitahováni duchovní radostí neosobního rysu Absolutní Pravdy. Nejsou si prakticky vědomi transcendentální blaženosti osobního styku s Nejvyšším Pánem.

Transcendentální radost získaná ve styku s Nejvyšší Osobou je ve skutečnosti daleko větší, než radost z neosobní realizace Brahmanu, protože se člověk přímo setká s věčnou podobou Pána. Impersonalisté nepoznávají transcendentální radost ze styku s Pánem prostřednictvím naslouchání o Jeho zábavách. Nejsou schopni vychutnat transcendentální radost z Bhagavad-gíty, ve které Pán osobně mluví s Ardžunou. Jejich neosobní přístup jim zabraňuje poznat transcendentální radost, kterou vychutnává oddaný, který chápe vše ve vztahu k Nejvyšší Osobě. Neosobní komentář Bhagavad-gíty má proto katastrofální následky, neboť impersonalisté ji chtějí vykládat svým způsobem aniž porozuměli transcendentální blaženosti Gíty. Může-li se však impersonalista dostat do styku s čistým oddaným, naskýtá se mu možnost pokročit v jeho transcendentálním postavení dále. Velkým mudrcům se proto doporučuje uctívat Božstvo Nejvyššího Pána, aby dosáhli nejvyšší transcendentální radosti.

Bez uctívání podoby neboli Božstva Pána (arcā-vigraha) člověk nemůže porozumět spisům, jako je Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam. Pro velké světce, nacházející se v postavení transcendentální neutrality, by začátkem mělo být odevzdání se Višnuovi, věčné čtyřruké podobě Nejvyšší Osobnosti Božství. Mystickým jógínům se tudíž radí meditovat o podobě Pána Višnua, jak doporučuje Kapila Muni v systému sánkhja-jógy. Mnoho mystických jógínů se naneštěstí snaží meditovat o něčem prázdném, a jak je řečeno v Gítě, pouze tak podstupují nepříjemnosti, aniž by dosáhli nějakého znatelného výsledku.

Když někteří velcí zbožní lidé, kteří podstoupili pokání a odříkání, spatřili čtyřrukou transcendentální podobu Višnua, řekli: „Tato čtyřruká podoba Pána namodralé barvy je zdrojem veškeré radosti a střediskem naší životní síly. Spatříme-li tuto věčnou podobu Višnua, spolu s mnoha jinými paramahansy nás okouzlí Pánova krása.“ Takové ocenění Pána Višnua ze strany zbožných osobností je příkladem postavení v šánta-rase neboli na neutrální úrovni oddané služby. Ti, kteří touží po spasení, se zpočátku snaží dostat z hmotného zapletení prováděním bolestných odříkání a pokání, a nakonec se dostanou na neosobní úroveň duchovní realizace. Podle Bhagavad-gíty jsou příznaky člověka na úrovni osvobození z hmotného zapletení brahma-bhūta takové, že začne být veselý, povznesen nad tužbami a nářkem a získá všeobecný náhled. Nachází-li se oddaný v šánta-rase neboli na neutrální úrovni oddané služby, uctívá Pána v podobě Višnua.

Cílem celé védské kultury je ve skutečnosti porozumět Pánu Višnuovi. V Rg Védě jedna mantra říká, že každý pokročilý zbožný člověk usiluje o stálou meditaci o lotosových nohách Višnua.

Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, že hlupáci nevědí, že Višnu je konečným cílem života. Když se člověk dostane na úroveň uctívání Višnua, je podle závěru všech autoritativních védských písem na počátku oddané služby. Rozvíjí-li oddanou službu dále pod náležitým vedením, postupně se projeví ostatní rysy oddané služby. Na úrovni śānta-rasa může člověk vidět Pána Višnua, Nejvyšší Osobnost Božství, který osvobozuje i démony. Tito lidé jsou téměř oddaní a oceňují Pána jako věčnou transcendentální podobu, vůdce všech seberealizovaných duší, Nadduši a Nejvyšší Brahman. Také Ho oceňují jako naprosto vyrovnaného, zcela se ovládajícího a čistého, milostivého k oddaným a nedotknutého žádnými hmotnými podmínkami. Toto ocenění Višnua s úctou a respektem můžeme chápat jako znamení, že se tito světci nacházejí v šánta-rase neboli na neutrální úrovni oddané služby.

Impersonalisté mohou dosáhnout úrovně śānta-rasa pouze tehdy, dostanou-li se do styku s čistými oddanými. Jinak to není možné. Když osvobozená duše po realizaci Brahmanu přijde do styku s čistým oddaným a pokorně přijme učení Pána Kršny bez mylných výkladů, dostane se na neutrální úroveň oddané služby. Nejlepším příkladem zbožných osobností v šánta-rase jsou Sanaka, Sanátana, Sananda a Sanat, bratři Kumárové. Tito čtyři světci (známí jako catuḥ-sana) jsou synové Brahmy. Když jim po narození jejich otec nařizoval, aby se stali hospodáři a zvětšili lidskou společnost, oni jeho nařízení odmítli. Řekli, že se již rozhodli nezaplést se s rodinným životem a raději žít jako zbožní brahmačáríni a dosáhnout tak dokonalosti. Tito velcí světci již žijí po milióny let, ale přesto vypadají stále jako čtyřletí či pětiletí chlapci. Jejich pleť je velice světlá, z jejich těl vychází zář a vždy cestují nazí. Téměř neustále zůstávají pohromadě.

V jedné ze svých modliteb bratři Kumárové prohlásili: „Ó Pane Mukundo (Kršno, dárče osvobození), jen do té doby, dokud zbožný člověk nespatří Tvou věčnou podobu blaženosti a poznání s modrou pletí, která se podobá čerstvě vyrostlému stromu tamāla — jen do té doby ho může přitahovat neosobní rys Absolutní Pravdy známý jako Brahman.“

Vlastnosti zbožného člověka popisuje Bhakti-rasámrta-sindhu následovně. Zbožný člověk je ten, kdo zcela chápe, že pouhým vykonáváním oddané služby si může být jist vysvobozením. Vždy dodržuje usměrňující zásady oddaného života a současně se uchází o osvobození z hmotného zapletení.

Zbožný člověk přemýšlí takto: „Kdy budu schopen žít sám v jeskyních v horách? Kdy mi bude stačit jako oděv jen kus látky? Kdy budu spokojen s trochou ovoce a zeleniny? Kdy budu moci neustále myslet na lotosové nohy Mukundy, který je zdrojem záře Brahmanu? Kdy na takové duchovní úrovni zcela pochopím, že mé dny a noci jsou bezvýznamné okamžiky ve věčném čase?“

Oddaní a seberealizovaní lidé, kteří se věnují kázání slávy Pána, ve svých srdcích vždy udržují extatickou lásku k Pánu. Jsou proto obdařeni paprsky extatického měsíce a říká se jim zbožní lidé.

Zbožný člověk má vždy sklon věnovat se studiu Véd, zvláště oddělením Upanišad, žít vždy na místě, které neruší obyčejní lidé, neustále myslet na věčnou podobu Kršny, být připraven zvažovat a chápat Absolutní Pravdu, neustále vynikat v předkládání poznání, vidět Nejvyššího Pána v Jeho vesmírné podobě (viśva-rūpa), vždy se stýkat s učenými oddanými a rozmlouvat o závěrech Véd s podobně vznešenými lidmi. Všechny vlastnosti zbožného člověka slouží k tomu, aby ho povýšily na úroveň śānta-rasa.

V Bhakti-rasámrta-sindhu stojí, že všichni, kdo se zúčastnili setkání zbožných lidí, které pořádal Brahmá ke studiu védských písem jako například Upanišad, byli zaplaveni extatickou láskou ke Kršnovi, vůdci jaduovské dynastie. Výsledkem studia Upanišad je ve skutečnosti porozumění Nejvyšší Osobnosti Božství. Negace hmotného bytí je pouze jedním z námětů Upanišad. Další námět se týká pokročení k neosobní realizaci, a po proniknutí neosobním Brahmanem, když se člověk dostane do styku s Nejvyšší Osobností Božství, dosáhne konečného cíle studia Upanišad.

Ti, kteří se nacházejí na úrovni śānta-rasa, mohou dostat podnět k pokroku v oddané službě v podobě přivonění k tulasí, obětované lotosovým nohám Pána, zaslechnutí zvuku Jeho lastury, pohledu na posvátné místo v horách nebo na kopci, pozorování lesa podobného Vrndávanskému, cesty na poutní místo, shlédnutí řeky Gangy, vítězství nad nátlaky tělesných žádostí (tj. jedení, spaní, páření se a bránění se), porozumění ničící síle věčného času a neustálého styku s oddanými zapojenými v oddané službě. Všechny tyto body jsou příznivé k povýšení zbožných lidí nacházejících se v šánta-rase na pokročilejší úrovně oddané služby.

Ve 43. verši patnácté kapitoly třetího zpěvu Šrímad Bhágavatamu je výrok čtyř světců známých jako catuḥ-sana v čele se Sanaka-kumárem. Šli navštívit Pána Vaikunthalóky v duchovním nebi, a když se před Pánem poklonili, vůně tulasí smíšená se šafránem pronikla do jejich nosních dírek a okamžitě upoutala jejich mysl. Třebaže byli vždy ponořeni v myšlenkách o neosobním Brahmanu, díky setkání s Pánem a vůni lístků tulasí jim okamžitě vstaly vlasy na hlavě. Z toho je vidět, že dostane-li se člověk do styku s oddanými, kteří čistě oddaně slouží, i ten, kdo je na úrovni realizace Brahmanu, začne být okamžitě přitahován k osobnímu rysu Pána.

Příznaky velkých světců, nacházejících se v oddané službě šánta-rasy, jsou následující. Soustřeďují svůj zrak na špičku nosu a chovají se jako avadhūta. Avadhūta je mystik na vysoké úrovni, který se nestará o žádná společenská, náboženská nebo védská pravidla. Dalším příznakem je, že takoví lidé jen velice opatrně mluví a přednáší. Mluví-li, spojí ukazováček a palec dohromady. (Tomu se říká pozice jñāna-mudrā.) Nejsou proti ateistům, ani nejsou zvláště nakloněni oddaným. Kladou důraz na osvobození a odpoutanost od materialistického způsobu života. Jsou vždy neutrální a nemají žádnou hmotnou náklonnost, s ničím hmotným se mylně neztotožňují. Jsou vždy vážní a zcela ponořeni v myšlenkách na Nejvyšší Osobnost Božství. Takové nezvyklé rysy se vyvinou u oddaných v šánta-rase.

O soustředění zraku na špičku nosu se v Bhakti-rasámrta-sindhu zmiňuje oddaný, který pozoroval, jak to jeden jógí provádí: „Tento velký mudrc soustřeďuje svůj zrak na špičku nosu a vypadá to, jako by již v sobě uvnitř realizoval věčnou podobu Pána.“

Oddaný v šánta-rase někdy zívá, protahuje si údy, poučuje o oddané službě, hluboce se klaní podobě Pána, skládá Pánovi pěkné modlitby a touží prokazovat přímé služby svým tělem. To jsou některé z obecných příznaků oddaného v neutralitě. Jeden oddaný viděl druhého, jak zívá, a oslovil ho následovně: „Můj drahý mystiku, myslím, že ve tvém srdci sídlí extatická oddaná láska, která tě nutí k zívání.“ Stává se, že oddaný v šánta-rase někdy spadne na zem, vstávají mu vlasy na hlavě a chlupy na těle a celý se třese. Takto se u něho samočinně objeví různé příznaky extatického tranzu.

V Bhakti-rasámrta-sindhu je řečeno, že když Pán Kršna zadul na svou lasturu známou jako Paňčadžanja, mnozí velcí světci, kteří žili v jeskyních v horách, okamžitě reagovali a procitli ze svého meditativního tranzu. Viděli, že jim vstávají vlasy a chlupy na těle. Oddaní v šánta-rase někdy ustrnou a někdy jsou klidní, veselí, opatrní, přemítaví, úzkostliví, obratní a argumentativní. Tyto příznaky naznačují neustálou extázi neboli ustálenou emoci.

Velký realizovaný světec jednou hořekoval, že Nejvyšší Pán Kršna žije ve Dvárace, ale že on nemůže té příležitosti využít a spatřit Ho. Proběhlo mu to myslí a okamžitě ustrnul. Pomyslel si, že jen ztrácí čas. Jinými slovy, světec naříkal, že i když je Nejvyšší Pán osobně přítomen, nemůže toho kvůli své meditaci využít.

Když je mystik transcendentální všem druhům mentálních spekulací a nachází se v Brahmanu, jeho stavu se říká tranz mimo vliv hmotného pojetí života. Když člověk v tomto stavu naslouchá o zábavách Pána, může se začít třást po těle.

Když oddaný, který realizoval Brahman a dostal se do stálého tranzu, přijde do styku s věčnou podobou Kršny, jeho transcendentální radost se zvětší miliónkrát. Velký světec se jednou zeptal druhého: „Můj drahý příteli, myslíš, že až dovrším osmistupňovou jógu, budu schopen spatřit věčnou podobu Nejvyšší Osobnosti Božství?“ Dotaz světce je příklad zvídavosti oddaného na neutrálním stupni oddané služby.

Když Pán Kršna spolu se svým starším bratrem Balarámou a sestrou Subhadrou přijeli ve voze při příležitosti zatmění slunce na Kurukšétru, přišlo také mnoho mystických jógínů. Když uviděli Kršnu a Balarámu, začali volat, že nyní, když spatřili vznešenou tělesnou zář Pána, téměř zapomněli na radost získanou z realizace neosobního Brahmanu. Jeden z mystiků se také obrátil na Kršnu a řekl: „Můj drahý Pane, jsi vždy plný transcendentální blaženosti, převyšující všechny ostatní duchovní úrovně. Při pouhém pohledu na Tebe ze vzdáleného místa přicházím k závěru, že nemám transcendentální blaženosti neosobního Brahmanu zapotřebí.“

Když zvuk Kršnovy lastury Paňčadžanja jednou probudil velkého mystika z jeho meditativního tranzu, tak ho to přemohlo, že začal tlouci hlavou o zem a s očima plnýma slz extatické lásky porušil všechna pravidla a předpisy provádění jógy. Okamžitě tak zanechal procesu realizace Brahmanu.

Bilvamangala Thákura ve své knize Kršna-karnámrta říká: „Ať se impersonalisté věnují metodě transcendentální realizace uctíváním neosobního Brahmanu. Byl jsem také zasvěcen do realizace Brahmanu, ale nyní mě svedl z cesty nezbedný chlapec — ten velice vychytralý, kterého přitahují gópí, a který ze mě udělal svou služebnici. Na proces realizace Brahmanu jsem nyní zapomněl.“

Bilvamangala Thákura byl nejdříve zasvěcen do neosobní realizace Absolutní Pravdy, ale později se z něho stal díky styku s Kršnou ve Vrndávaně pokročilý oddaný. Stejná věc se přihodila Šukadévovi Gósvámímu, který se také napravil milostí Pána — zanechal cesty neosobní realizace a vydal se na stezku oddané služby.

Šukadéva Gósvámí a Bilvamangala Thákura, kteří se vzdali neosobního pojetí Absolutní Pravdy, aby se věnovali oddané službě, jsou nejlepšími příklady oddaných na neutrálním stupni. Tento stav podle některých autorit může být přijat jako jedna z transcendentálních nálad neboli ras, ale Šríla Rúpa Gósvámí říká, že i když ho někdo nepřijímá jako transcendentální náladu, musí ho přesto přijmout jako počáteční úroveň pro oddanou službu. Není-li však člověk dále povýšen na úroveň skutečné služby Pánu, nepovažuje se za člověka, nacházejícího se na úrovni transcendentální nálady. V jedenáctém zpěvu Šrímad Bhágavatamu o tom Pán Kršna osobně poučuje Uddhavu: „Stav, kdy člověk oceňuje Mou osobní podobu, se nazývá śānta-rasa, a nikdo nemůže pokročit k opravdu čisté oddané službě aniž byl na této úrovni.“ Jinak řečeno, nikdo nemůže být na osobní úrovni realizace Nejvyšší Osobnosti Božství aniž se nachází alespoň v šánta-rase.