Když Kršna ukradl z nádob dvou gópí trochu jogurtu, jedné z nich řekl: „Má drahá překrásná přítelkyně, mohu odpřisáhnout, že jsem ze tvé nádoby neukradl ani kapku jogurtu! Tvá přítelkyně Rádhárání však i přesto velice nestydatě čichá vůni Mých úst. Zastav Ji laskavě v Její záludné taktice, jak dávat svou tvář blízko Mé.“ Když Kršna takto mluvil, přítelkyně Rádhárání nemohly udržet smích. To je příklad smíchu v extatické lásce.

Brahmá jednou pozoroval krávy a pasáčky oblečené do žlutých šatů a ozdobené cennými drahokamy. Chlapci měli čtyři ruce a uctívalo je mnoho stovek jiných Brahmů. Všichni pasáčci začali vyjadřovat svou radost, že jsou s Kršnou, Nejvyšším Brahmanem. Brahmá se tehdy podivoval: „Co to vidím?“ To je příklad údivu v extatické lásce.

Na břehu Jamuny se jednou ozývalo šustění suchých listů, chichotání pasáčků a hřmění z oblohy. Šrídámá si utahoval opasek před bojem s Kršnou, přemožitelem démona Aghy. To je příklad rytířství v extatické lásce.

V 25. verši sedmé kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu je popis, jak Kršnu odnesl démon v podobě větrné smrště, Trnávarta. Když Kršnu odnesl vysoko na oblohu, všechny gópí začaly hlasitě naříkat. Přišly za matkou Jašódou s tím, že nemohou nalézt Nandova syna. Odnesla Ho větrná smršť. To je příklad nářku v extatické lásce.

Když Kršna bojoval s Kálijou, matka Jašódá vykřikla: „Kršna je sevřen hlavami hada Káliji a já přesto nejsem roztrhaná na kusy! Musím tedy uznat, jak úžasná je schopnost sebezáchovy tohoto hmotného těla!“ To je další příklad nářku v extatické lásce.

Když Džatilá, matka Abhimanjua, uviděla Kršnu s náhrdelníkem, poznala, že Mu ho dala Rádhárání. Nahněvala se a začala hýbat obočím, a tak vyjadřovat svůj hněv v extatické lásce.

Jamunáčárja se jednou vyjádřil ve smyslu: „Od doby, kdy jsem se začal těšit z transcendentálních výměn lásky, které jsou vždy nové a nové, kdykoliv si vzpomenu na potěšení ze svého pohlavního života v minulosti, zkřiví se mi rty a mám chuť si při této myšlence odplivnout.“ To je příklad hrůzy a odporu v extatické lásce.

Jeden starší oddaný řekl: „Můj drahý Pane, když jsme od Tebe vzdáleni, začneme toužit Tě opět spatřit a naše životy naplní velké trápení. Když Tě však potom opět uvidíme, okamžitě začneme mít strach z odloučení. Za všech okolností, když Tě vidíme i když Tě nevidíme, jsme vystaveni různým druhům trápení.“ To je příklad vzájemně si odporující směsi extatické lásky ke Kršnovi. Taková extatická láska je chutná a odborní znalci ji přirovnali ke směsi tvarohu, cukrkandlu a trochy černého pepře. Výsledná chuť je velice lahodná.