Skip to main content

Kapitola třicátá první

Další příznaky

Třicet tři příznaků extatické lásky, o kterých jsme se zmínili, se nazývají vyabhicārī neboli rušící. Všechny příznaky poukazují na zjevně rozrušené stavy, ale dokonce i v nich je silná extatická láska ke Kršnovi. Příznaky můžeme rozdělit na tři skupiny: příznaky první třídy, druhé třídy a třetí třídy. Extatickou lásku provází mnoho rušících příznaků, jako je závist, úzkost, pýcha, žárlivost, konečný úsudek, zbabělost, odpuštění, netrpělivost, dychtění, lítost, pochybovačnost a nestoudnost. Jsou zahrnuty ve třiceti třech příznacích extatické lásky. Šríla Rúpa Gósvámí různé druhy rušících příznaků velice pěkně rozebral, a třebaže je velice obtížné najít slova přesně odpovídající mnohým zde použitým sanskrtským slovům, jeho rozbor zde nyní předložíme.

Začne-li být člověk škodolibý při pohledu na pokrok druhého, jeho mentálnímu stavu se obecně říká závist. Poděsí-li se člověk při pohledu na zablesknutí na obloze, tento strach mu přinese úzkost. Strach a úzkost můžeme proto brát jako totožné. Touha skrýt své skutečné myšlenky se nazývá avahitthā neboli zatajování a touha ukázat svou nadřazenost se nazývá pýcha. Obě můžeme klasifikovat jako předstírání. Takové předstírání zahrnuje jak pýchu, tak avahitthā. Neschopnost snést přestupek druhého se nazývá amarṣa a neschopnost snést bohatství druhého se nazývá závist. Závist i amarṣa jsou způsobené nesnášenlivostí. Schopnost vysvětlit správný význam určitého slova se nazývá přesvědčivost a takovému přesvědčivému vysvětlení významu slova musí předcházet pečlivá úvaha. Uvažování se tedy podílí na ustanovení závěru. Uvede-li se někdo jako nevědomý, říká se, že je pokorný, a pozbývá-li nadšení, říká se tomu zbabělost. Pokora se někdy spojuje se zbabělostí. Má-li člověk neochvějnou mysl, je trpělivý, a schopnost snášet přestupky druhých se také nazývá trpělivost. Stálá ochota odpouštět a trpělivost mohou proto mít stejný význam. Úzkostlivost, aby čas plynul, se nazývá netrpělivost, a uvidí-li člověk něco ohromujícího, říká se tomu úžas. Netrpělivost může být způsobena užasnutím a mohou to tedy být výrazy stejného významu. Je-li úzkost ještě v dřímajícím stavu, říká se jí dychtění. Úzkost a dychtění tedy mohou být také synonyma. Začne-li člověk litovat nějakého přestupku, jeho pocitu se říká stydlivost. Stydlivost a lítost mohou být tedy synonyma. Pochybovačnost je jeden z aspektů argumentu. Po nestoudném chování začne být člověk roztržitý. Roztržitost a nestoudnost mohou být proto slova stejného významu.

Jsou-li všechny tyto příznaky zahrnuty v extatické lásce, nazývají se sañcārī neboli neustále trvající extatické příznaky. Všechny jsou transcendentální a projevují se různými způsoby, jednají a vzájemně působí v různých podmínkách. Jsou jako výměny lásky mezi milenci.

Je-li člověk závistivý nebo zneuctěný, může se změnit barva jeho těla. Označuje se to jako vibhāva neboli podextáze. Iluze, zhroucení se a silná úzkost se také může považovat za vibhávu. Objeví-li se mnoho takových příznaků, mohou být jednoduše shrnuty do kategorie extatické lásky.

Šríla Rúpa Gósvámí říká, že zděšení, spánek, únava, lenost a šílenství z omámení se někdy zahrnují pod trvající příznaky extatické lásky a jsou způsobeny silným poutem.

Falešné argumenty, odhodlání, vytrvalost, vzpomínání, radost, nevědomost, pokora a bezvědomí jsou také různé příznaky extatické lásky. Závislost je také zahrnuta v extatické lásce a může být rozdělena na vyšší závislost a nižší závislost. Rúpa Gósvámí popíše rozlišení nižší a vyšší závislosti později.

Jeden oddaný zvolal: „Nemohu spatřit oblast Mathury! Třebaže při pouhém zaslechnutí jména Mathury mi vstávají vlasy na hlavě, nemohu ji spatřit. K čemu jsou mé oči?“ Toto zvolání ukazuje velikou touhu spatřit oblast Mathury, která je následkem silného pouta ke Kršnovi. Další příklad silného pouta ke Kršnovi vyjádřil Bhíma, když začal mumlat: „Mé paže jsou jako blesky, ale ani tak jsem nemohl zničit Šišupálu, když urážel Kršnu. K čemu mi potom takové silné paže jsou?“ Bhíma se nahněval a pod vlivem hněvu začala být jeho beznaděj příčinou silného pouta ke Kršnovi. To je příklad silného pouta ke Kršnovi v hněvu.

Když Ardžuna spatřil Kršnovu vesmírnou podobu, jejíž zářivé zuby pohlcovaly téměř samu existenci vesmíru, vyschlo mu v ústech. Ardžuna tehdy zapomněl sám sebe a nemohl pochopit, že je Ardžuna, Kršnův přítel, ačkoliv vždy závisel na Kršnově milosti. Tato událost je příkladem nižší závislosti.

Hrůzné činnosti také někdy podpoří silnou extatickou lásku ke Kršnovi. Tento stav mysli se nazývá extatická bázlivost pod vlivem iluze. V 40. verši dvacáté třetí kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu říkají bráhmani, kteří prováděli oběti: „Všichni jsme se narodili s trojími výhodami: narodili jsme se ve vznešených bráhmanských rodinách, obřadně jsme obdrželi posvátnou šňůru a také jsme náležitě zasvěceni duchovním mistrem. Ale běda, i přes všechny výhody jsme zavrženi. Dokonce i naše dodržování brahmačarji je k ničemu.“ Bráhmani tak začali zavrhovat své vlastní činnosti. Poznali, že přesto, že jsou tak vznešení rodem, vzděláním a kulturou, jsou pod nadvládou iluzorní energie. Doznali, že i velcí jógíni, kteří nejsou oddáni Pánu, jsou pod vlivem hmotné energie. V tomto druhu beznaděje, který cítili bráhmani provádějící oběti, není vidět téměř žádnou připoutanost ke Kršnovi. V jiném druhu beznaděje však pouto ke Kršnovi vidět je. Když démon v podobě býka napadl dívky z Vradži, začaly volat: „Drahý Kršno — prosíme, zachraň nás! Teď je s námi konec!“ To je beznaděj s připoutaností ke Kršnovi.

Když Kršna zabil démona Kéšího, Kansa propadl beznaději: „Kéši-daitja mi byl tak drahý jako můj vlastní život, ale zabil ho nějaký nezkušený, nevzdělaný a boje neznalý chlapec. Bez potíží jsem porazil i krále nebes, ale přesto neznám cenu života.“ Tato beznaděj má jemný nádech připoutanosti ke Kršnovi, a proto se považuje za odraz extatické lásky v beznaději.

Kansa jednou pokáral Akrúru slovy: „Jsi takový hlupák, že pokládáš pastevce za Nejvyšší Osobnost Božství pouze proto, že porazil nějakého neškodného vodního hada! Ten chlapec mohl zvednout oblázek nazývaný kopec Góvardhana, ale více mě udivuje tvé prohlášení, že tento chlapec je Nejvyšší Osobnost Božství!“ To je příklad zlomyslně oponujícího postoje, způsobeného beznadějí v extatické lásce ke Kršnovi.

Jeden oddaný se snažil utěšit strom kadamba, který naříkal, že Kršna se nedotkl ani jeho stínu. Oddaný řekl: „Můj drahý strome kadamba, nermuť se. Hned jak Kršna porazí hada Káliju v řece Jamuně, přijde a splní tvou touhu.“ To je příklad nepatřičné beznaděje v extatické lásce ke Kršnovi.

Orel Garuda, na kterém létá Višnu, jednou řekl: „Kdo může být čistější než já? Jaký jiný pták je tak schopný a kvalifikovaný jako já? Kršna mě nemusí mít rád, nemusí si přát připojit se k mé společnosti, ale i přesto musí využít mých křídel!“ To je příklad beznaděje v neutrální náladě extatické lásky.

Příznaky extatické lásky se někdy rozdělují do čtyř skupin — totiž vytváření, spojení, narůstání a uspokojení.

Kršna jednou řekl Rádhárání: „Má drahá přítelkyně, když se snažíš potkat Mě ráno samotného, Tvá přítelkyně Mékhalá je lačná závistí. Jen se na ni podívej!“ Když takto Kršna s Rádhárání žertoval, Rádhárání pohnula obočím. Rúpa Gósvámí se modlí, aby mohl být každý požehnán pohybem obočí Šrímatí Rádhárání. To je příklad vytvoření škodolibosti v extatické lásce ke Kršnovi.

Jedné noci po smrti démonice Pútany Jašódá uviděla Kršnu, jak si hraje na prsou Pútany. Při pohledu na to na chvíli strnula. To je příklad spojení různých příznaků extatické lásky. Spojení může být příznivé nebo nepříznivé. Že byla zabita démonice Pútaná, bylo příznivé, ale že si Kršna hrál na jejích prsou za temné noci sám a nebylo nikoho, kdo by Mu pomohl v případných nesnázích, bylo nepříznivé. Jašódu to zastihlo mezi příznivostí a nepříznivostí.

Sotva se Kršna naučil chodit, často chodil dovnitř a ven z domu. Jašódu to překvapilo a řekla: „To dítě je tak neposedné, že Ho není možné ovládnout! Neustále chodí po sousedství Gókuly (Vrndávany) a pak chodí zpátky do domu. Vidím, že je velice nebojácné, ale i přes Jeho nebojácnost se začínám více a více strachovat, aby Ho nepotkalo nějaké nebezpečí.“ To je znovu příklad spojení dvou protichůdných prvků: dítě bylo velice nebojácné, ale Jašódá se současně začínala bát nějakého nebezpečí. Zde je nebezpečí příčinou a Jašódiny pocity jsou spojením dvou protichůdných příznaků. Jašódá cítila štěstí i pochybnost neboli narůstající strach.

Když Kršnova matka Dévakí viděla svého syna veselého v přítomnosti zápasníků v Kansově aréně, po tvářích jí stékaly současně slzy dvojího druhu: někdy byly teplé a někdy studené. To je příklad spojení nadšení a nářku z různých příčin extatické lásky.

Když Šrímatí Rádhárání jednou stála na břehu řeky Jamuny ve vrndávanském lese, Kršna, který byl silnější než Ona, Ji napadl. Navenek z toho byla rozrušena, ale uvnitř se usmívala a cítila velké uspokojení. Navenek hýbala obočím a předstírala, že Kršnu odmítá. Šrímatí Rádhárání tak vypadala velice krásná a Šríla Rúpa Gósvámí Její krásu opěvuje. To je příklad projevení různých pocitů v extatické lásce, ačkoliv příčina je jen jedna — Kršna.

V domě Nandy Mahárádži se občas konaly velké slavnosti a shromáždili se na nich všichni obyvatelé Vrndávany. Během jedné z nich bylo vidět Šrímatí Rádhárání, jak nosí zlatý náhrdelník, který Jí dal Kršna. Matka Jašódá a také matka Rádhárání to okamžitě poznaly, protože náhrdelník byl na Jejím krku příliš dlouhý. Současně Rádhárání viděla poblíž Kršnu a také svého vlastního manžela Abhimanjua. To vše dohromady způsobilo, že se Rádhárání cítila velice zahanbená a s chvějící se tváří vypadala velice krásně. V tomto případě se jednalo o spojení ostychu, hněvu, radosti a nářku. To je příklad nahromadění příznaků extatické lásky.

Kansa jednou řekl: „Co mi může tento chlapec udělat? Nemá žádnou sílu.“ V příštím okamžiku se Kansa dozvěděl, že už zabil všechny jeho přátele. Zmatený Kansa pak začal přemýšlet: „Mám jít a okamžitě se Mu odevzdat? Jak to však velký válečník může udělat?“ Hned nato si pomyslel: „Proč bych se  měl bát Jeho? Ještě stále je zde tolik bojovníků, kteří mě podporují.“ V následujícím okamžiku však začal uvažovat: „To jistě není obyčejný chlapec, když levou rukou zvedl kopec Góvardhana. Co s tím tedy budu dělat? Půjdu do Vrndávany a způsobím bolest všem tamějším obyvatelům. Nemohu však ani vyjít ven, protože se mé srdce chvěje strachy před tímto chlapcem!“ Kansovy myšlenky jsou příkladem pýchy, nářku, pokory, odhodlání, pochybnosti, hněvu a strachu. V Kansově mentalitě bylo vidět osm různých příznaků. To je další příklad nahromadění příznaků beznaděje v extatické lásce.

Oddaný hospodář jednou řekl: „Můj Pane, jsem takový ubožák, mé oči nikdy netouží spatřit slavné město Mathuru. Jsou proto zatraceny. Mám dobré vzdělání, ale používal jsem ho jen ve službě vládě. Nebral jsem v úvahu nezadržitelný čas, silnější než cokoliv jiného, čas, který vše tvoří a ničí. Komu přenechám všechno své bohatství? Začínám být čím dál starší. Co budu dělat? Mám od nynějška doma vykonávat oddanou službu? Nemohu to udělat, protože mou mysl přitahuje transcendentální zem Vrndávany.“

To je další příklad beznaděje, pýchy, pochybnosti, trpělivosti, nářku, odhodlání a dychtivosti — nahromadění sedmi různých příznaků extatické lásky ke Kršnovi.

Jedno přísloví v sanskrtu říká: „Ze zklamání vzniká to největší uspokojení.“ Jinými slovy — když se city nebo touhy člověka zvětší příliš a splní se až po zdánlivě beznadějném soužení, považuje se to za největší uspokojení. Pasáčci ve Vrndávaně jednou marně hledali dlouhou dobu Kršnu a z toho důvodu jejich tváře zčernaly a jejich pleť vybledla. Pak náhle na kopci zaslechli slabý zvuk Kršnovy flétny. Všechny je to okamžitě velice potěšilo. To je příklad uspokojení uprostřed zklamání.

Šríla Rúpa Gósvámí říká, že i když nemá odborné vědomosti o zvucích, významech a náladách příznaků extatické lásky, snažil se předložit několik příkladů různých druhů lásky ke Kršnovi. Dále říká, že třicet tři rušivých příznaků extatické lásky a osm dalších příznaků dohromady tvoří čtyřicet jedna základních příznaků extatické lásky. Tyto příznaky způsobují přeměnu tělesných činností a také pohyby smyslů. Všechny mohou být přijaty jako různé pocity srdce. Někdy jsou některé pocity zcela přirozené. Někdy jsou to jen přechodné projevy. Ty příznaky, které jsou velice přirozené, vždy zůstávají uvnitř i vně oddaného.

Člověk může zjistit barvu barviva, ve kterém byla látka namočena, tím, že se podívá na látku, a stejně tak pouhým pochopením různých příznaků může člověk pochopit skutečnou situaci. Řekneme-li to jinak: připoutanost ke Kršnovi je jedna, ale protože jsou různé druhy oddaných, projevuje se v mnoha druzích. Látka obarvená červeně vypadá červeně, a stejně tak dočasný projev jistého druhu pocitu je možno pozorovat nebo zjistit ze zvláštních extatických příznaků. Vlastně všechna různá rozpoložení a nálady oddaných vytvářejí v mysli různé zvláštní pocity. Podle nich se příznaky extatické lásky mohou objevit v různých podobách a stupních. Je-li srdce člověka vznešené, vážné a velkodušné, či je-li hrubé a pusté, objeví se různé příznaky extatické lásky ovlivněné stavem srdce. Lidé obvykle nemohou porozumět těmto různým mentalitám, avšak je-li srdce člověka velice citlivé a jemné, příznaky začnou být velice snadno viditelné a člověk jim může porozumět velice jasně. Srdce toho, kdo je velice vznešený a vážný, se přirovnává ke zlatu. Je-li srdce člověka velice citlivé a jemné, přirovnává se k bavlněné vatě. Když je v mysli extatický pocit, zlaté neboli vážné srdce není rozrušeno, ale jemné srdce to okamžitě rozruší.

Uvedeme další příklad: vážné, velkodušné srdce se přirovnává k velkému městu a jemné srdce k bezvýznamné chatrči. Ve velkém městě může být mnoho světel nebo dokonce velkých slonů, ale nikdo si jich nijak zvlášť všímat nebude. Jsou-li však taková světla nebo sloni vidět poblíž malé chatrče, každý na ně může zřetelně poukázat.

Tvrdé srdce je někdy přirovnáváno k blesku, zlatu a šelaku. Blesk je velice silný a nikdy nezjemní, a podobně srdce těch, kteří se věnují tvrdému pokání a odříkání, nijak snadno nezměknou. Zlaté srdce se roztaví za vysoké teploty — v extatické lásce. Šelakové srdce se snadno rozteče i při nízké teplotě.

Měkké srdce se přirovnává k medu, máslu a nektaru, a stav mysli se přirovnává ke sluneční záři. Med a máslo změknou i při slabé teplotě, když na ně svítí slunce, a stejně tak lidé s jemným srdcem změknou velice snadno. Nektar je ovšem přirozeně vždy tekutý a srdce těch, kteří mají čistou extatickou lásku ke Kršnovi, jsou od přirozenosti vždy tekutá, stejně jako nektar.

Čistý oddaný Kršny má vždy vlastnosti nektaru a někdy vlastnosti másla a medu. Celkem vzato, srdce v jakékoliv z výše zmíněných podmínek se může za jistých okolností roztavit, stejně jako tvrdý diamant se někdy rozteče při působení určitých chemikálií. V Dána-kéli-kaumudí stojí: „Když se láska v srdci oddaného vyvine, oddaný nemůže zastavit přeměnu svých pocitů. Jeho srdce je jako oceán při východu měsíce, když příliv nelze zastavit: okamžitě se začnou vzdouvat vysoké vlny.“ Oceán je ve svém přirozeném stavu vždy důstojný a nehybný, ale když vyjde měsíc, nic nemůže zastavit jeho pohyb. Čistí oddaní podobně nemohou za žádných okolností zastavit pohyb svých vnitřních pocitů.