V Hansadútě je následující pasáž: „Když se Šrímatí Rádhárání jednoho dne velmi soužila z odloučení od Kršny, odešla s některými svými přítelkyněmi na břeh Jamuny. Uviděla tam domek, kde s Kršnou prožila mnoho milostných rozkoší a při vzpomínce na ně okamžitě dostala závrať. Závrať bylo vidět velice jasně.“ To je příklad zmatku způsobeného odloučením.

Další stať podobně popisuje zmatek způsobený strachem. Na Ardžunovi byly vidět tyto příznaky, když spatřil Kršnovu vesmírnou podobu na Kuruovském bitevním poli. Jeho zmatek byl tak velký, že mu z rukou vypadl luk a šípy a nic nebyl schopen vnímat jasně.

Démon Bakásúra na sebe jednou vzal podobu velké kachny a otevřel zobák, aby spolkl Kršnu a všechny pasáčky. Když se Kršna dostal do démonovy tlamy, Balaráma a ostatní pasáčci téměř omdleli a vypadali jako mrtví. Když jsou oddaní ohromeni nějakým hrůzným výjevem nebo náhodnou událostí, ani přesto nikdy nezapomenou na Kršnu. Dokáží vzpomínat na Kršnu i v největším nebezpečí. Takový prospěch přináší vědomí Kršny: dokonce i v okamžiku smrti, kdy se narušují všechny tělesné pochody, může oddaný ve svém nejniternějším vědomí vzpomínat na Kršnu, a to ho zachrání před poklesnutím do hmotného bytí. Vědomí Kršny tímto způsobem člověka okamžitě přemístí z hmotné úrovně do duchovního světa.

K tomu se váže citát o lidech, kteří zemřeli v Mathuře: „Tito lidé slabě dýchali, oči doširoka otevřené, barva jejich těl se změnila a začínali pronášet svaté jméno Kršny. V tomto stavu opustili svá hmotná těla.“ Tyto příznaky jsou projevy přicházející smrti.

Když člověk ze samolibosti nebo z nechuti k namáhavé práci nevykoná svou povinnost, přestože má dostatek energie, říká se mu líný. Tato lenost se také projevuje v extatické lásce ke Kršnovi. Když Nanda Mahárádža například požádal některé bráhmany, aby obcházeli kopec Góvardhana, řekli mu, že chtějí raději dávat požehnání, než obcházet kopec Góvardhana. To je příklad lenosti způsobené samolibostí.

Když si Kršna a Jeho přátelé pasáčci jednou hráli na bitvu, Subala vypadal unaveně. Kršna okamžitě řekl svým ostatním přátelům: „Subala se cítí příliš unaven ze hry na bitvu, tak ho prosím už nerušte výzvami k boji.“ To je příklad lenosti způsobené nechutí k namáhavé práci.

V desátém zpěvu, dvacáté první kapitole, 13. verši Šrímad Bhágavatamu oceňují gópí netečnost krav ve Vrndávaně. Gópí viděly, že krávy naslouchají sladkým melodiím Kršnovy flétny a vypadají, jakoby pily nektar jejích transcendentálních zvuků. Telata ustrnula a zapomněla pít mléko z vemen. Zdálo se, že Kršnu objímají očima, a z očí jim vyhrkly slzy. To je příklad netečnosti způsobené posloucháním transcendentálních zvuků Kršnovy flétny.

Když Lakšmaná zaslechla slova proti Kršnovi, rozrušilo ji to, zůstala netečná a nehýbala ani očními víčky. To je další příklad netečnosti způsobené nasloucháním.

Desátý zpěv, sedmdesátá první kapitola, 39. verš Šrímad Bhágavatamu popisuje Judhišthirovu zmatenost, když s velkou úctou přivedl Kršnu do svého domova. Král Judhišthira byl zmatený z transcendentální radosti, že má Kršnu ve svém domě. Když Ho vítal, zapomněl sám sebe. To je příklad netečnosti pocházející z extáze při pohledu na Kršnu.

Další příklad je v 36. verši třicáté deváté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Když Kršna jel do Mathury, všechny gópí stály za Ním a při pohledu na odjíždějící vůz ustrnuly a nehýbaly se. Zůstaly tak, dokud vlajka na voze a prach zvířený koly nezmizely z dohledu.

Kršnův přítel Ho jednou oslovil: „Můj drahý Mukundo (Kršno), v odloučení od Tebe stojí pasáčci jako zanedbaná Božstva v domě profesionálního bráhmana.“ Existuje třída profesionálních bráhmanů, kteří uctívají Božstva, aby si vydělali na živobytí. Bráhmany této třídy Božstva příliš nezajímají, zajímají je převážně peníze, které mohou vydělat jako svatí muži. Božstva uctívaná profesionálními bráhmany nejsou náležitě ozdobena, nemění se Jim šaty a Jejich těla se nemyjí. Vypadají špinavá a nejsou příliš přitažlivá. Uctívání Božstva by se ve skutečnosti mělo provádět velice pečlivě: denně by se Jim měly měnit šaty a podle možností dávat ozdoby. Vše by mělo být tak čisté, aby Božstvo bylo pro všechny návštěvníky přitažlivé. Zde je uveden příklad Božstev v domě profesionálního bráhmana, protože taková Božstva nejsou přitažlivá. Kršnovi přátelé vypadali v Jeho nepřítomnosti jako zanedbaná Božstva.

Když Rádhárání poprvé představili Kršnovi, velice se styděla. Jedna z Jejích přítelkyň Ji oslovila: „Má drahá přítelkyně, již jsi Góvindovi prodala sebe a všechnu svou krásu. Nyní by ses neměla stydět. Prosím, podívej se na Něj šťastně. Člověk, který již prodal celého slona, by se neměl jako lakomec hádat při prodeji trojzubce na jeho pohánění.“ Tento druh stydlivosti v extatické lásce ke Kršnovi způsobilo první vzájemné představení.

Když byl nebeský král Indra poražen v bitvě s Kršnou o květ pārijāta, začal se za svou porážku velice stydět. Stál před Kršnou, skláněl hlavu a Kršna řekl: „Dobrá Indro, můžeš si páridžátový květ vzít. Jinak by ses před svou ženou Sačídéví nemohl ani ukázat.“ Indra se styděl kvůli porážce. V jiném případě začal Kršna chválit Uddhavu za jeho vznešené vlastnosti. Když ho Kršna chválil, Uddhava stydlivě sklonil hlavu.

V Hari-vanše říká Satjabhámá, když se cítila být opomíjena kvůli vysokému postavení Rukminí: „Můj drahý Kršno, hora Raivataka je vždy plná jarních květů, ale když se ze mě stala pro Tebe nežádoucí osoba, k čemu mi je, abych si jich všímala?“ To je příklad studu pramenícího z porážky.

Existuje příznak extatické lásky známý jako zatajování neboli snaha zakrýt stav své mysli a navenek ukázat jiný postoj. Člověk se snaží skrývat, co si myslí, a tak se dívá stranou do různých směrů, pokouší se udělat něco nemožného nebo říká slova, která zakryjí jeho skutečné myšlenky. Podle áčárjů, odborníků ve studiu psychologických jevů, jsou tyto pokusy o skrytí svého skutečného mentálního rozpoložení dalším projevem extatických pocitů ke Kršnovi.

V 15. verši třicáté druhé kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí: „Můj drahý králi, gópí byly vždy krásné a zdobily je důvěrné úsměvy a svůdné šaty. Svými pohyby chtěly podnítit chtivé pocity a někdy tiskly Kršnovu ruku ve svých náručích a někdy držely Jeho lotosové nohy na svých ňadrech. Potom mluvily s Kršnou, jako kdyby se na Něj velice hněvaly.“

Zde je další příklad zatajování v extatické lásce: Když Kršna, nejvyšší šprýmař, zasadil páridžátový strom na Satjabhámině dvoře, Rukminí, dcera krále Vidarbhy, se velice rozhněvala, ale jelikož měla přirozeně jemné chování, nijak se nevyjádřila. Nikdo nemohl poznat, co si Rukminí opravdu myslí. To je příklad soutěživého zatajování.

Další příklad je v prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu. Když Kršna přišel do Dváraky, různí členové Jeho rodiny Ho přivítali různými způsoby. Když Dváracké královny zdálky zahlédly svého manžela, okamžitě Ho objaly ve svých myslích a pomalu si Ho prohlížely. Jak Kršna přišel blíže, poslaly napřed své syny, aby Ho objali. Ostatní se z ostychu snažili neplakat, ale nemohli zadržet slzy. To je příklad zatajování myšlenek způsobeného ostychem.

Když si Šrímatí Rádhárání při jiné příležitosti myslela, že Kršna je zapleten s jinou ženou, oslovila svou přítelkyni takto: „Má drahá přítelkyně, jakmile pomyslím, že pasáček Kršna je připoután k nějaké jiné ženě, přepadne mě strach a zježí se mi vlasy na hlavě. Musím být velice opatrná, aby mě Kršna v těchto okamžicích neviděl.“ To je příklad zatajování způsobeného studem a diplomatickým chováním.

„Šrímatí Rádhárání vyvinula ke Kršnovi hluboké láskyplné pouto, ale skrývala ho v hloubi svého srdce, aby ho ostatní nemohli odhalit.“ To je příklad zatajování způsobeného jemností.

Když jednou Kršna a Jeho přátelé pasáčci přátelsky rozmlouvali, Kršna začal mluvit se svými společníky neformálním jazykem. V té době se Kršnův služebník Patrí také radoval z přátelského rozhovoru, ale když si vzpomněl na své služebnické postavení, poklonil se před svým Pánem a s velkou úctou a sebevládou potlačil svůj úsměv. Tento ovládnutý smích je příkladem zatajování zapříčiněného uctivým přístupem.

Existuje mnoho příznaků extatické lásky způsobených vzpomínáním na Kršnu. Jeden Kršnův přítel Mu například řekl: „Můj drahý Mukundo, Šrímatí Rádhárání s lotosovýma očima při pouhém pohledu na namodralý mrak na obloze začne okamžitě vzpomínat na Tebe, a když ho pozoruje dále, začne toužit po Tvé společnosti.“ To je příklad vzpomínání na Kršnu v extatické lásce při pohledu na předmět připomínající Kršnu. Barva Kršnova těla je velice podobná namodralé barvě mraku a při pouhém pohledu na mrak Šrímatí Rádhárání vzpomínala na Kršnu.

Jeden oddaný řekl, že i tehdy, když byl nepozorný, vzpomněl si někdy, zdánlivě z pobláznění, ve svém srdci na lotosové nohy Kršny. To je příklad vzpomínání pocházejícího z neustálé praxe. Jinými slovy oddaní, kteří neustále myslí na Kršnovy lotosové nohy, i když jsou momentálně nepozorní, vidí postavu Pána Kršny, která se zjeví v jejich srdcích.

Madhumangala byl Kršnův důvěrný přítel pocházející z bráhmanské společnosti. Kršnovi přátelé byli většinou pasáčci náležící do společnosti vaišjů, ale někteří z nich patřili do bráhmanské společnosti. Ve Vrndávaně převažuje společnost vaišjů a bráhmanů. Madhumangala jednoho dne oslovil Kršnu následujícím způsobem: „Můj drahý příteli, vidím, že si nejsi vědom pavích per, která padají na zem, a současně nevěnuješ pozornost květinovým girlandám, které Ti jsou obětovány. Myslím, že jsem schopen uhodnout důvod Tvé nepřítomnosti duchem, když vidím Tvé oči přelétat po očích Šrímatí Rádhárání, stejně jako černí trubci přelétají po lotosových květech.“ To je příklad argumentování v extatické lásce.

Když jednou Kršna chodil venku, jedna ze společnic Rádhárání Jí řekla: „Má drahá přítelkyně, myslíš si, že tato chodící osoba je strom tamāla? Kdyby to byl strom tamāla, jak by potom mohl chodit a být tak krásný? Pak to tedy asi bude mrak. Je-li to ale mrak, kde je v něm krásný měsíc? Za daných okolností si myslím, že můžeme připustit, že tato osoba je právě ta okouzlující Osobnost Božství, Nejvyšší Pán, který zvukem své flétny okouzluje všechny tři světy. Musí to být Mukunda, který stojí před kopcem Góvardhana.“ To je další příklad argumentování v extatické lásce.

Když v 29. verši dvacáté deváté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu Kršna požádal všechny gópí, aby se vrátily zpátky do svých domovů, nelíbilo se jim to. Byly zarmoucené a těžce nad tím vzdychaly, a zdálo se, že jejich půvabné tváře jim vysychají. Zůstaly v tomto stavu aniž vydávaly jakýkoliv zvuk. Prsty na nohách začaly kreslit čáry po zemi a slzy smývaly černou mastičku z očí, která jim kapala na ňadra pokrytá červeným kunkumovým práškem. To je příklad úzkosti v extatické lásce.

Jeden z Kršnových přátel Mu jednou řekl: „Drahý hubiteli démona Mury, Tvá jemná a laskavá matka je velice úzkostlivá, protože ses nevrátil domů. Prožila večer s velkými obtížemi a celý ho proseděla na balkónu vašeho domu. Je zvláštní, že jsi mohl zapomenout na svou matku, zatímco ses někde věnoval svým hrátkám!“ To je další příklad hluboké úzkosti v extatické lásce.

Když matka Jašódá úzkostlivě čekala na Kršnu až se vrátí z Mathury, Nanda Mahárádža ji utěšoval: „Má drahá Jašódo, prosím, nestrachuj se. Utři si prosím svou překrásnou lotosovou tvář. Není třeba, abys dýchala tak rozrušeně. Půjdu okamžitě s Akrúrou do Kansova paláce a přivedu ti tvého syna zpátky.“ To je příklad úzkosti v extatické lásce způsobené tím, že Kršna byl v nebezpečí.

V oddíle Padma Purány nazvaném Vaišákha-máhátmja oddaný říká, že ačkoliv některé z osmnácti Purán se nezmiňují o opěvování Pána Višnua a nabízejí opěvování nějakého poloboha, v takovém opěvování je nutné pokračovat po milióny let. Studuje-li člověk Purány velice podrobně, může nakonec vidět, že Pán Višnu je Nejvyšší Osobnost Božství. To je příklad extatické lásky, která se vyvinula z přemýšlení.

V 39. verši šedesáté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu je popis toho, jak Rukminídéví píše dopis Kršnovi a žádá Ho, aby ji unesl ještě před její svatbou s jiným mužem. Rukminí vyjádřila své zvláštní pouto ke Kršnovi následovně: „Můj drahý Kršno, Tvou transcendentální slávu opěvují velcí světci, kteří jsou prosti hmotného znečištění, a Ty jsi tak laskavý, že na oplátku za jejich opěvování takovým oddaným volně rozdáváš sám sebe. Jako se člověk může povýšit jednoduše Tvou milostí, tak také z Tvojí vůle může člověk pod vlivem věčného času všechna požehnání ztratit. Vybrala jsem si proto za svého manžela Tebe a zamítla jsem osobnosti jako jsou Brahmá a Indra — o ostatních ani nemluvě.“ Rukminí zvětšila svou lásku ke Kršnovi pouhými myšlenkami na Něj. To je příklad přemýšlivosti v extatické lásce.

Když je člověk plně spokojený se získaným poznáním nebo když dosáhne vytouženého životního cíle v transcendentální oddané službě Bohu, jeho odolnosti neboli vyrovnanosti jeho mysli se říká dhṛti a je transcendentální k veškerému utrpení. Na této úrovni člověka nerozruší žádná ztráta, ani se mu nezdá, že by něčeho nedosáhl.

Učenec Bhartrhari je toho názoru, že je-li člověk povýšen na tuto úroveň, přemýšlí následovně: „Netoužím být vládním služebníkem ani mít vysoké postavení. Raději zůstanu nahý bez řádných šatů. Raději si lehnu na zem bez matrace, a i přes všechny nevýhody odmítnu sloužit komukoli, dokonce i vládě.“ Jinými slovy: má-li člověk extatickou lásku k Osobnosti Božství, může strpět jakékoliv nepříjemnosti náležící k hmotnému pojetí života.

Kršnův otec Nanda Mahárádža si obvykle myslel: „Po mých pastviskách osobně chodí bohyně štěstí, mám více než milión krav, které se potulují sem a tam, a především mám syna, jako je Kršna; silného a úžasného pracovníka. Cítím se proto spokojený, třebaže jsem hospodář!“ To je příklad mentální odolnosti pramenící z nepřítomnosti všeho utrpení.

V jiném případě oddaný říká: „Neustále plavu v nektarovém oceánu zábav Osobnosti Božství a tak mě již nepřitahují náboženské obřady, hospodářský rozvoj, smyslový požitek nebo konečné spasení a splynutí s Brahmanem.“ To je příklad odolnosti mysli díky dosažení té nejlepší věci na světě. Tou nejlepší věcí na světě je být ponořen ve vědomí Kršny.

Ve Višnu Puráně je popsáno, že když Akrúra přijel pro Kršnu a Balarámu, aby Je odvezl do Mathury, při pouhém pohledu na Jejich obličeje dostal takovou radost, že se mu na celém těle objevily příznaky extatické lásky. To se nazývá štěstí.

V 11. verši třicáté třetí kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu stojí: „Když jedna z gópí oddávající se tanci rāsa uviděla, že Kršna má svou paži na jejím rameně, dostala tak extatickou radost, že políbila Kršnu na tvář.“ To je příklad pocitu štěstí z dosažení vytouženého cíle.

V 33. verši sedmdesáté první kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká: „Když Kršna ze svého království Dváraky poprvé přišel do Indraprasthy, mladé ženy a dívky města Ho tak toužily vidět, že ani v noci, když ležely se svými manželi, nemohly potlačit svou dychtivost. Nebyly ani náležitě oděné, vlasy měly rozpuštěné a bylo potřeba vykonat mnoho domácích povinností; přesto nechaly všeho a okamžitě vyšly na ulici, aby spatřily Kršnu.“ To je příklad dychtivosti v extatické lásce.

Šrí Raghunátha dása Gósvámí se ve své knize Stavávalí modlí o milost Rádhárání, kterou tak okouzloval zvuk Kršnovy flétny, že se ihned ptala obyvatel vrndávanského lesa, kde je Kršna. Při prvním pohledu na Kršnu Ji zaplavila taková extatická láska a radost, že si začala škrábat uši. Dívky z Vradži a Rádhárání uměly velice vychytrale mluvit, a tak jakmile spatřily Kršnu, začaly svou řeč a Kršna předstíral, že jim jde pro nějaké květiny, a okamžitě odešel do skalní jeskyně. To je další příklad dychtivých láskyplných výměn ze strany gópí a Kršny.

Když Kršna bojoval s hadem Kálijou a tančil na jeho hlavách, Kálija kousl Kršnu do nohy. Garuda se tehdy rozzuřil a začal reptat: „Kršna je tak silný, že Kálijovy manželky potratily při pouhém zaslechnutí Jeho hlasu. Tento had urazil Mého Pána, a proto ho toužím okamžitě spolknout, ale v přítomnosti mého Pána to nemohu udělat, protože by se na mě mohl hněvat.“ To je příklad dychtivosti jednat v extatické lásce následkem toho, že byl Kršna uražen.

Když Šišupála protestoval proti uctívání Kršny při oběti Rádžasúja uspořádané Mahárádžou Judhišthirou, mladší bratr Ardžuny Sahadéva řekl: „Člověk, který nemůže snést uctívání Kršny, je mým nepřítelem a má démonskou povahu. Toužím ho proto kopnout levou nohou do hlavy, abych ho tak potrestal přísněji než Jamarádžovo žezlo!“ Baladéva pak začal bědovat: „Sláva Pánu Kršnovi! Velice se podivuji tomu, že zavržení následovníci kuruovské dynastie, kteří neprávem seděli na trůnu kuruovského království, kritizují Kršnu diplomatickými úskoky. To je nepřípustné!“ To je další případ dychtivosti způsobené urážkou Kršny.

Ve Vidagha-mádhavě začala Rádháránína tchyně Džatilá kritizovat Kršnu následovně: „Stojíš zde, Kršno, a Rádhárání, která se právě provdala za mého syna, je zde také. Nyní vás oba velmi dobře znám; proč bych tedy neměla úzkostlivě ochraňovat svou snachu před Tvýma tančícíma očima?“ To je příklad urážlivých slov užitých k nepřímému kritizování Kršny.

Jedna z gópí jednou začala říkat Kršnovi tato neuctivá slova: „Můj drahý Kršno, jsi prvotřídní zloděj. Prosím, okamžitě odejdi. Víme, že miluješ Čandrávalí více než nás. Je však zbytečné, abys ji v naší přítomnosti vychvaloval! Neposkvrňuj laskavě jméno Rádhárání!“ To je další příklad neuctivých slov ke Kršnovi v extatické lásce.

Další úryvek je v desátém zpěvu, třicáté první kapitole, 16. verši Šrímad Bhágavatamu. Když všechny gópí odešly ze svých domovů na setkání s Kršnou ve vrndávanském lese, Kršna je odmítl a požádal je, aby šly domů; dal jim morální ponaučení. Gópí tehdy řekly: „Drahý Kršno, je nanejvýš sužující, když nejsme s Tebou, a pouhý pohled na Tebe nám přináší veliké štěstí. Všechny jsme opustily své manžele, příbuzné, bratry a přátele a prostě jsme přišly za Tebou, okouzleny zvukem Tvé transcendentální flétny. Ó neomylný, znáš lépe než my důvod, proč jsme sem přišly. Jednoduše řečeno, jsme zde, protože nás okouzlil sladký zvuk Tvé flétny. Všechny jsme krásné dívky a Ty jsi tak hloupý, že odmítáš naší společnost. Nevíme o nikom jiném než jsi Ty, kdo by si nechal ujít příležitost stýkat se s mladými dívkami za temné noci!“ To je další příklad nepřímé urážky namířené proti Kršnovi v extatické lásce.

Jedna přítelkyně Rádhárání Ji v Padjávalí oslovila následovně: „Má drahá přítelkyně, prosím nebuď tak pyšná, že Kršna ozdobil Tvé čelo svou vlastní rukou. Je možné, že Kršnu přesto přitahuje jiná krásná dívka. Vidím, že ozdoby na Tvém čele jsou velice pěkně udělané a zdá se, že Kršna nebyl příliš rozrušen, když je maloval. Jinak by nemohl namalovat tak přesné čáry!“ To je příklad závisti šťastnému osudu Šrí Rádhy.

V desátém zpěvu, třicáté kapitole, 30. verši Šrímad Bhágavatamu je následující pasáž: „Když gópí hledaly Kršnu a Rádhu po tanci rāsa, začaly si pro sebe říkat: „Viděly jsme šlépěje Kršny a Rádhy na zemi Vrndávany a způsobuje nám to velkou bolest, neboť třebaže je nám Kršna vším, ta dívka je tak šikovná, že Ho sama odvedla pryč a těší se z Jeho polibků aniž se o Něj podělila s námi!“ To je další příklad závisti vzbuzené šťastným osudem Šrímatí Rádhárání.

Když si někdy pasáčci hráli v lesích Vrndávany, Kršna byl na jedné straně a Balaráma na druhé. Soutěžili a hráli si na bitvu, a když Balaráma porazil Kršnovu stranu, chlapci říkali: „Bude-li Balarámova strana stále vítězit, kdo na světě může být slabší než my?“ To je další příklad závisti v extatické lásce.

V desátém zpěvu, padesáté druhé kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu poslala Rukminí Kršnovi následující dopis: „Můj drahý neporazitelný Kršno, zítra je den mé svatby. Prosím Tě, abys bez ohlášení přišel do města Vidarbhy. Pak musí Tvoji vojáci a velitelé znenadání obklíčit a porazit vojsko krále Magadhy, a takto mě unes použitím metod démonů a ožeň se se mnou.“

Podle védského systému existuje osm druhů svateb, z nichž jedna se nazývá rākṣasa-vivāha. Rākṣasa-vivāha poukazuje na únos dívky a svatbu násilím. To se považuje za démonské. Když se Rukminí měla provdat za Šišupálu, kterého jí vybral její starší bratr, napsala uvedený dopis Kršnovi a žádala Ho, aby ji unesl. To je příklad nestoudnosti v extatické lásce ke Kršnovi.

Jedna z gópí řekla: „Ať Kršnovu flétnu odnesou vlny Jamuny, nechť skončí v oceánu. Sladký zvuk Jeho flétny je tak nestoudný, že kvůli němu ztratíme veškerou vyrovnanost před svými nadřízenými.“

Každého večera se západem slunce se Kršna vracel z pastvisek, kde dohlížel na krávy. Když někdy matka Jašódá neslyšela sladký zvuk Jeho flétny, začala být velice úzkostlivá a následkem toho cítila závrať. Závrať může být způsobená také úzkostí v extatické lásce ke Kršnovi.

Když Jašódá svázala Kršnu, začala přemýšlet: „Kršnovo tělo je tak jemné a citlivé. Jak jsem Ho jen mohla svázat provazem?“ To jí popletlo hlavu a cítila závrať.

Gópí dostaly od svých nadřízených radu, aby v noci zamkly dveře, ale ony byly tak bezstarostné, že toho nařízení příliš nedbaly. Myslely na Kršnu a to jim dodalo takové důvěry, že jim nehrozí žádné nebezpečí, že si v noci lehly na dvory svých domů. To je příklad závratě v extatické lásce z přirozeného pouta ke Kršnovi.

Můžeme se zeptat, proč by oddaní Kršny měli dostávat závrať, která se obvykle považuje za příznak kvality nevědomosti. Šrí Džíva Gósvámí na tuto otázku odpověděl, že oddaní Pána Kršny jsou vždy transcendentální všem kvalitám hmotné přírody. Cítí-li závrať nebo jdou-li spát, neměli bychom to brát tak, že spí pod vlivem kvalit přírody, ale měli bychom to přijmout jako tranz oddané služby. V Garuda Puráně je autoritativní výrok o mystických jógínech, kteří jsou pod přímou ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství: „Ve všech třech stavech jejich vědomí — totiž v bdění, snění a hlubokém spánku — jsou oddaní pohrouženi do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Božství. Jsou naprosto pohrouženi v myšlenkách na Kršnu a tudíž nespí.“

Šrí Baladéva začal jednou mluvit ze spaní: „Ó Kršno s lotosovýma očima, Tvá dětská dobrodružství se projevují podle toho, jak si přeješ. Proto prosím, abys rychle zkrotil pyšného hada Káliju.“ Shromážděné Jaduovce udivilo, že to Baladéva řekl, a přimělo je to na chvíli ke smíchu. Baladéva, který nosí pluh, pak zívl tak hluboce, že se Mu rozvlnilo břicho, a opět hluboce usnul. To je příklad ospalosti v extatické lásce.

Oddaný jednou řekl: „Již jsem přemohl kvalitu nevědomosti a nyní jsem na úrovni transcendentálního poznání. Budu se proto věnovat pouze hledání Nejvyšší Osobnosti Božství.“ To je příklad bdělosti v extatické lásce. Tato transcendentální bdělost je možná tehdy, když je zcela překonáno iluzorní podmínění. Na této úrovni, když se oddaný dostane do styku s činnostmi hmotných prvků, jako je zvuk, vůně, dotek nebo chuť, postřehne transcendentální přítomnost Nejvyšší Osobnosti Božství. V takovém stavu jsou trvale viditelné extatické příznaky (např. vstávání vlasů na hlavě, koulení očima a probouzení se ze spánku).

Když Šrímatí Rádhárání poprvé spatřila Kršnu, najednou si uvědomila veškeré transcendentální štěstí a činnost Jejích údů ustrnula. Její neustálá společnice Lalitá Jí zašeptala do ucha svaté jméno Kršny a Rádhárání okamžitě široce otevřela oči. To je příklad bdělosti způsobené zaslechnutím Kršnova jména.

Jednoho dne Kršna v žertovné náladě řekl Rádhárání: „Má drahá Rádhárání, chystám se Tě opustit.“ Když to dořekl, okamžitě zmizel a Rádhárání se to tak dotklo, že se změnila barva Jejího těla a že okamžitě spadla na vrndávanskou zem. Přestala prakticky dýchat, ale když ucítila vůni květin na zemi, probudila se v extázi a vstala. To je příklad transcendentální bdělosti způsobené ucítěním vůně.

Když se Kršna dotýkal těla jedné gópí, oslovila svou družku: „Má drahá přítelkyně, čí ruka se to dotýká mého těla? Dostala jsem velký strach při pohledu na temný les na břehu Jamuny, ale dotyk této ruky mě najednou zachránil z hysterického záchvatu.“ To je příklad bdělosti způsobené dotykem.

Jedna z gópí řekla Kršnovi: „Můj drahý Kršno, když jsi zmizel při tanci rāsa, naše nejdražší přítelkyně, Rádhárání, okamžitě spadla na zem a ztratila vědomí, ale když jsem Jí potom nabídla zbytky Tvého rozkousaného betelového oříšku, okamžitě se navrátila k vědomí s radostnými příznaky na těle.“ To je příklad bdělosti způsobené ochutnáním.

Jedné noci Šrímatí Rádhárání mluvila ze sna. „Můj drahý Kršno,“ řekla, „netrop si již ze Mě žerty! Prosím přestaň! A nedotýkej se prosím Mých šatů. Jinak to řeknu starším a prozradím všechno Tvé nemravné chování.“ Když takto mluvila ze sna, znenadání se probudila a uviděla před sebou některé ze svých nadřízených. Rádhárání se začala stydět a sklonila hlavu. To je příklad bdělosti po probuzení ze spánku.

Existuje další příklad. Když přišel Kršnův posel za Šrímatí Rádhárání, okamžitě se probudila. Také když Kršna začal v noci hrát na flétnu, všechny gópí, krásné dcery pastevců, se okamžitě probudily ze spánku. K tomu se váže velice pěkné přirovnání: „Kolem lotosového květu jsou někdy bílé labutě a někdy kolem něj létají černé vosy, které sbírají jeho med. Když z oblohy zahřmí, labutě odplují, ale černé vozy zůstanou a užívají si lotosového květu.“ Spánek gópí se přirovnává k bílým labutím a zvuk Kršnovy flétny se přirovnává k černým vosám. Když Kršna začal hrát na flétnu, bílé labutě, které představují spánek gópí, byly okamžitě přemoženy a zvuk flétny si jako černé vosy začal užívat lotosového květu krásy gópí.