Určité věci dávají podněty neboli stimulují extatickou lásku ke Kršnovi: Jeho transcendentální vlastnosti, Jeho neobvyklé činnosti, Jeho úsměvy, Jeho oděv a girlandy, Jeho flétna, Jeho buvolí roh, Jeho zvonky na nohách, Jeho lastura, Jeho šlépěje, místa Jeho zábav (jako je Vrndávana), Jeho oblíbená rostlina (tulasí), Jeho oddaný a pravidelná možnost na Něj vzpomínat. Jednou z příležitostí ke vzpomínání na Pána je Ékádaší, které přichází dvakrát měsíčně — jedenáctého dne ubývání a dorůstání měsíce. Toho dne se oddaní postí a po celou noc neustále opěvují slávu Pána.

Kršnovy transcendentální vlastnosti můžeme rozdělit na tři skupiny: vlastnosti náležející Jeho transcendentálnímu tělu, vlastnosti náležející Jeho transcendentální řeči a vlastnosti náležející Jeho transcendentální mysli.

Kršnův věk, Jeho transcendentální tělesné rysy, Jeho krása a Jeho příjemnost jsou vlastnosti příslušející Jeho tělu. Mezi Kršnou a Jeho tělem není rozdíl, a proto jsou transcendentální rysy náležející Jeho tělu stejné jako rysy samotného Kršny. Jelikož tyto vlastnosti podněcují extatickou lásku oddaného, rozebírali jsme je jako oddělené příčiny lásky. Být přitahován Kršnovými vlastnostmi znamená být přitahován samotným Kršnou, protože mezi Kršnou a Jeho vlastnostmi žádný skutečný rozdíl neexistuje. Kršnovo jméno je také Kršna. Kršnova sláva je také Kršna. Kršnovo okolí je také Kršna. Kršna a vše ve vztahu s Kršnou, co podněcuje lásku k Němu, je Kršna, ale abychom těmto věcem porozuměli, rozebereme je odděleně.

Kršna je oceán veškeré transcendentální radosti, a proto se podněty lásky ke Kršnovi od samotného Kršny ve skutečnosti neliší, i když jsou zdánlivě odlišné. V sanskrtské terminologii se Kršnovy vlastnosti — Jeho jméno a sláva — pojímají zároveň jako podněty i jako rezervoáry lásky.

Kršnův věk rozdělujeme na tři období: ode dne zjevení do konce Jeho pátého roku se nazývá kaumāra, od počátku šestého roku do konce desátého roku se nazývá paugaṇḍa a od jedenáctého roku do konce patnáctého roku se nazývá kaiśora. Od začátku šestnáctého roku se Kršnovi říká yauvana neboli mladík a již zůstává beze změny.

Kršna se věnuje transcendentálním zábavám většinou během období kaumāra, paugaṇḍa a kaiśora. Láskyplným zábavám se svými rodiči se věnoval během svého období kaumāra, přátelství s pastevci během období paugaṇḍa a přátelství s gópími během věku kaiśora. Kršnovy zábavy ve Vrndávaně skončily na konci Jeho patnáctého roku a potom se přemístil do Mathury a Dváraky, kde se věnoval všem ostatním zábavám.

Šríla Rúpa Gósvámí v Bhakti-rasámrta-sindhu jasně popisuje Kršnu jako oceán veškeré radosti. Zde jsou některé úryvky z jeho popisu.

Kršnovo období kaiśora můžeme rozdělit na tři části. Na začátku věku kaiśora, na počátku Jeho jedenáctého roku, lesk Jeho těla tak zjasní, že začne podněcovat extatickou lásku. Má také načervenalé okraje očí a na Jeho těle vyrůstají jemné chloupky. Jedna z obyvatel Vrndávany jménem Kundalatá popisovala počátek Jeho věku kaiśora své přítelkyni: „Má drahá přítelkyně, právě jsem shlédla ojedinělou krásu Kršny. Načernalá barva Jeho těla připomíná drahokam indranīla. Na očích má načervenalá znaménka a na Jeho těle vyrůstají malé jemné chloupky. Tyto příznaky Mu dodávají neobyčejnou krásu.“

V desátém zpěvu, dvacáté první kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, popíši ti, jak se gópí ponořily do myšlenek na Kršnu. Meditovaly, jak se Kršna obléká jako tanečník a vchází do vrndávanského lesa, jehož zemi značí otisky svých nohou. Meditovaly o Kršnově helmici s pavím perem, o náušnicích na Jeho uších a o Jeho zlatě žlutých šatech s drahokamy a perlami. Meditovaly také o Kršnově hře na flétnu a o tom, jak všichni pasáčci opěvovali Jeho slávu.“ Tak popisuje meditaci, které se gópí obvykle věnovaly.

Gópí někdy přemýšlely o Jeho jemných nehtech, o Jeho pohybujícím se obočí a Jeho zubech zabarvených jako katechu od žvýkání betelového listu. Jedna gópí popisovala své přítelkyni: „Má drahá přítelkyně, jen se podívej, jak Aghův nepřítel nabyl úžasných rysů! Jeho obočí jsou jako obočí Amora a pohybují se jakoby tančila. Konečky nehtů má jemné jako uschlé bambusové lístky. Zuby má načervenalé, takže vypadá, jako by se hněval. Jakou má za těchto okolností mladá dívka naději, že nepodlehne té kráse?“

Kršnovy přitažlivé rysy také popisuje Vrndá, gópí, podle které dostala Vrndávana své jméno. Řekla Kršnovi: „Můj drahý Mádhavo, Tvůj nově vymyšlený úsměv tak okouzluje srdce gópí, že nejsou vůbec schopné se vyjádřit! Zmátlo je to a s nikým nemluví. Všechny gópí to zasáhlo tak, jako kdyby pokropily své životy třemi kapkami vody. Jinými slovy, vzdaly se veškerých nadějí na žití.“ Když člověk zemře, jeho tělo se podle indického zvyku pokape vodou. Z řeči Vrndy vyplývá, že Kršnova krása gópí tak okouzlila, že když nedokázaly vyjádřit, co cítí, rozhodly se spáchat sebevraždu.

Ve věku od třinácti do čtrnácti let nabyly obě Kršnovy ruce a hruď nevyslovitelné krásy a Jeho postava začala být zcela okouzlující. Když Kršna dospěl do věku třinácti let, Jeho stehna se podobala sloním chobotům, Jeho vzedmutá hruď byla jako klenba z drahokamů a Jeho ruce byly silnější než závory na dveřích. Kdo dovede popsat Jeho úžasnou krásu? Jeho příjemný úsměv, Jeho neposedné oči a Jeho písně okouzlující celý svět dodávají Kršnově tělu na zvláštní kráse. To jsou zvláštní rysy tohoto věku.

Jeden citát říká, že když Kršna dospěje do tohoto věku, začne mít tak krásné tělesné rysy, že Jeho neposedné oči se stanou hračkou Amorovou a Jeho úsměv připomíná čerstvě rozkvetlý květ lotosu. Okouzlující zvuk Jeho písní přináší potíže mladým dívkám, jež by měly zůstat cudné a věrné svým manželům.

V tomto věku se Kršna těšil z rása-líly a ukázal svou schopnost žertovat s pastevkyněmi a radovat se z jejich společnosti v křoviscích zahrad na břehu Jamuny.

K tomu se váže následující citát: „Po celé oblasti známé jako Vrndávana byly na zemi šlépěje Kršny a gópí a na některých místech kolem byla roztroušena paví pera. V křovích Vrndávanských zahrad bývalo někdy pěkně podestláno a na některých místech byly po společném tanci Góvindy a gópí na zemi hromady písku.“ To jsou některé z výjevů, které Kršna vymyslel pro různé zábavy v místě známém jako Vrndávana.

Následující řeč jedné gópí popisuje Kršnovy přitažlivé rysy tohoto věku: „Má drahá přítelkyně, jen se podívej, jak na obloze Kršny znenadání vychází mocné slunce a jak oslabuje paprsky našeho měsíce cudnosti. Naše pouto ke Kršnovi je tak silné, že lotosový květ našeho vkusu uvadá, a my při rozhodování, zda budeme i nadále cudnými ženami nebo zda se staneme obětí Kršnovy krásy, docela ztrácíme rozum. Má drahá přítelkyně, myslím, že jsme přišly o všechny naděje!“

Ve věku kaiśora, jedenáctým rokem počínaje a patnáctým rokem konče, rozdělily Kršnovy ruce, nohy a stehna tři dělící čáry. V té době se Kršnova hruď vyrovná kopci drahokamů marakata, ruce sloupům z drahokamu indranīla, tři čáry v pase vlnám na Jamuně a stehna překrásným banánům. Jedna gópí řekla: „Kršna je se všemi znamenitými rysy těla příliš neobvykle krásný, a proto na Něj vždy myslím, aby mě ochránil, neboť dokázal zabít všechny démony.“

V tomto citátu gópí přirovnávají to, jak jsou přitahovány ke Kršnovi, k útoku démonů, a aby svému poutu ke Kršnově kráse odolaly, obracejí se s nadějí opět na Kršnu, protože Kršna je schopen všechny druhy démonů zabít. Jinými slovy: byly zmatené, protože je na jednu stranu přitahovala Kršnova krása a na druhou stranu po Kršnovi chtěly, aby démona této přitažlivosti odstranil.

Věk kaiśora můžeme přeložit jako jinošství. Na konci tohoto období všechny gópí řekly: „Kršna ničí přitažlivost Amora a narušuje tak věrnost všech čerstvě vdaných dívek. Kršnovy tělesné rysy se tak zdokonalily, jako by to byla díla nejvyššího mistrovství. Jeho oči tančí lépe než ten nejdokonalejší tanečník a dále již Kršnovu krásu není s čím srovnávat.“ Moudří znalci popisují rysy Jeho těla v tomto věku jako nava-yauvana, svěží mládí. Když Kršna dospěje do tohoto věku a Jeho tělesné rysy nabydou této podoby, začínají hrát přední roli milostné radovánky s gópími a podobné zábavy.

Milostné jednání má šest podob: usmiřování, provokování hádky, chození na schůzky s milovníkem, sezení spolu, odloučení a podpora. Pán Kršna rozšířil království takového jednání a sám byl princem, který mu vládl. Někdy provokoval hádky s mladými dívkami, někdy je škrábal papouščími drápy, někdy navštěvoval gópí a někdy vyjednával prostřednictvím pasáčků, jak by se gópím oddal.

Některé z gópí Ho oslovovaly: „Drahý Kršno, jak dospíváš, stáváš se duchovním mistrem těchto mladých dívek a učíš je, jak si mezi sebou šeptat. Učíš je pronášet slavnostní modlitby a právě tak je učíš, jak klamat manžele, chodit k Tobě za noci do zahrad a nestarat se o příkazy nadřízených. Povzbuzuješ je zvukem své okouzlující flétny a jako jejich učitel je učíš všem tajům milostných záležitostí.“

Říká se, že Kršna projevoval takovéto jednání už jako pětiletý chlapec, ale vzdělaní učenci o tom nemluví, jelikož ještě nebyl v dostatečném věku. Kršna byl krásný, protože každá část Jeho těla byla dokonale stavěná a neměla jedinou chybu. Popis Jeho dokonalých tělesných rysů je následující: „Můj drahý nepříteli Kansy, Tvé široké oči, Tvá vzedmutá hruď, Tvé ruce, které se podobají pilířům, a útlá prostřední část Tvého těla vždy okouzlí každou krásnou dívku s lotosovýma očima.“ Ozdoby na Kršnově těle ve skutečnosti neumocňovaly Kršnovu krásu, ale bylo tomu právě naopak — Kršna zkrášloval je.

Člověku se říká jemný, nemůže-li snést dotyk ani té nejjemnější věci. Uvádí se, že každá část Kršnova těla byla tak jemná, že i při dotyku čerstvě rašících lístků změnilo dotknuté místo na Jeho kůži barvu. Ve věku kaiśora se Kršnovy činnosti soustřeďovaly na přípravy k tanci rāsa a také na zabíjení démonů ve vrndávanském lese. Když se Kršna těšil s chlapci a dívkami ve vrndávanském lese, Kansa posílal své společníky, aby Kršnu zabili, a Kršna ukazoval své síly tím, že je zabíjel.

Kršna obvykle nosí na těle čtyři druhy šatů: košili, turban, opasek a svrchní šatstvo. Ve Vrndávaně si obvykle oblékal červené šaty se zlatou košilí a na hlavě měl oranžový turban. Různé druhy opasků doplňoval vždy okouzlující úsměv a to zvětšovalo transcendentální blaženost Jeho společníků. Kršnův oděv je popisován vždy jako skvostný. Jako slůně je někdy obléknuto do barevných oděvů, Kršnova krása se projevovala tak, že byl ozdoben barevnými oděvy na různých částech svého těla.

Ākalpa poukazuje na Kršnovy hebké vlasy, Jeho pěkně oděné tělo potřené santálovou pastou a ozdobené květinovými girlandami, Jeho tilak a betelový list na žvýkání. Kršna se neustále zdobí na způsob ākalpa. Ve vlasech měl vždy pro ozdobu květiny, které byly buď uprostřed vlasů nebo Mu sahaly až na záda. Při různých příležitostech si Kršna upravoval vlasy různě. Santálová pasta rozetřená na Jeho těle byla bílá, a když byla smíchána se šafránovou barvou, měla barvu žlutou.

Kršna si obvykle dával na krk girlandu vaijayantī. Girlanda vaijayantī se navléká z květin nejméně pěti různých barev. Sahá vždy až ke kolenům nebo ke kotníkům. Kromě této měl Kršna také jiné druhy květinových girland — někdy zdobily Jeho hlavu a někdy je měl pověšené kolem krku a na hrudi. Kršna měl na těle také umělecké malby ze santálové pasty a obarveného santálu.

Jedna gópí oslovila svou přítelkyni a začala chválit Kršnovy tělesné rysy. Vychvalovala načernalou barvu Jeho pleti, načervenalou barvu betelového listu na žvýkání, která stokrát zvětšovala Jeho krásu, kadeřavé vlasy na hlavě, kunkumová* červená místa na Jeho těle, a tilak na čele.

Jeho helmice, náušnice, náhrdelník, čtvery šaty, přívěsky na krku, prsteny na rukách, nákotníčky a Jeho flétna — to jsou různé Kršnovy ozdoby. Aghův nepřítel Kršna vypadal vždy krásně — se svou nádhernou helmicí, náušnicemi z diamantů, perlovým náhrdelníkem, vyšívanými šaty a překrásnými prsteny na rukách.

Kršna je někdy nazýván vana-mālī. Vana znamená „les“ a mālī znamená „zahradník“. Vana-mālī tedy poukazuje na toho, kdo často nosí na různých částech svého těla květiny a girlandy. Kršna se tak oblékal nejen ve Vrndávaně, ale také na Kuruovském bitevním poli. Když velcí světci uviděli Jeho barevné šaty a girlandy z různých květin, modlili se následovně: „Pán Kršna nešel na Kuruovské bitevní pole bojovat, ale obdařit všechny oddané svou přítomností.“

O Kršnově flétně se říká, že zvuk tohoto úžasného nástroje je schopen narušit meditaci i těch největších světců. Kršna takto rozhlašováním své transcendentální slávy po celém světě vyzýval Amora.

Kršna používá tři druhy fléten. Jedna se nazývá veṇu, druhá muralī a třetí vaṁśī. Venu je velice malá, ne delší než pět palců, a má pro hraní šest otvorů. Muralī je přibližně osmnáct palců dlouhá s jedním otvorem na konci a čtyřmi otvory na těle flétny. Její zvuk je velice okouzlující. Flétna vaṁśī je patnáct palců dlouhá s devíti otvory na těle. Na tyto tři flétny Kršna střídavě hrál podle okolností. Kršna má také delší vaṁśī, která se nazývá mahānandā nebo sammohinī. Je-li ještě o něco delší, nazývá se ākarṣiṇī, a když je ještě delší, nazývá se ānandinī. Flétna ānandinī přináší velké potěšení pasáčkům a odborně se nazývá vaṁśulī. Flétny jsou někdy osázené drahokamy, někdy jsou vyrobeny z mramoru a někdy z dutého bambusu. Když je flétna zhotovená z drahokamů, nazývá se sammohinī, je-li ze zlata, říká se jí ākarṣiṇī.

Kršna používá jako nástroje ke troubení buvolího rohu. Tento nástroj je vždy čistě naleštěný, má zlaté proužky okolo a uprostřed otvor. Pojednává o něm podobenství jedné z gópí jménem Tárávalí. Říká se, že Tárávalí uštkl ten nejjedovatější had — Kršnova flétna. Aby zastavila působení jedu, napila se pak mléka, které vytvořil buvolí roh v Kršnově ruce. Namísto toho, aby se jedovatý účinek zmenšil, narostl tisíckrát. Gópí tak dostala tu nejtěžší bolestnou otravu.

Jistá gópí řekla jednou své přítelkyni: „Má drahá přítelkyně, jakmile jsem zaslechla zvuk zvonků na Kršnových nohách, okamžitě jsem chtěla vyjít z domu, abych Ho viděla. K mojí lítosti však byli v té době moji nadřízení právě přede mnou, a tak jsem nemohla.“

Kršnova lastura je známá jako Paňčadžanja. Zmiňuje se o ní také Bhagavad-gítá; Kršna na ni troubil před bitvou na Kurukšétře. Říká se, že když Pán Kršna zaduje na svou transcendentální lasturu, manželky démonů potratí a manželkám polobohů se dostane všech příznivých požehnání. Zvuk Kršnovy lastury zněl takto vždy po celém světě.

Ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že když Akrúra, který přivezl Kršnu z Vrndávany do Mathury, uviděl Kršnovy šlépěje na vrndávanské zemi, jeho extatická láska ke Kršnovi tak vzrostla, že mu vstávaly vlasy na hlavě. Jeho oči se zalily slzami a on v extázi seskočil z vozu, padl na zem a začal volat: „To je úžasné! To je úžasné!“

Podobné pocity vyjadřovaly gópí, když chodily na břeh Jamuny a viděly Kršnovy šlépěje v písku. Když se Kršna procházel po vrndávanské zemi, do písku se vždy otiskly znaky na Jeho chodidlech (vlajka, blesk, ryba, tyčka na ovládání slonů a lotosový květ). Gópí uchvacoval pouhý pohled na tyto znaky na zemi.

Jeden oddaný zvolal: „Ó, ještě jsem nenavštívil úžasná místa, kde Pán měl své zábavy, ale i při pouhém zaslechnutí jména Mathurá jsem zaplavený radostí!“

Kršna má velmi rád lístky a poupata tulasí. Poupata tulasí se obětují lotosovým nohám Kršny a oddaný se jich jednou ptal, zda by mu něco neřekla o lotosových nohách Pána. Očekával, že poupata tulasí budou něco vědět o slávě lotosových nohou Pána Šrí Kršny.

Při pohledu na Pánova oddaného nás někdy může přemoci ohromná radost. Když Dhruva Mahárádža uviděl, jak k němu přistupují dva společníci Nárájany, okamžitě se z upřímné úcty a oddanosti postavil a zůstal před nimi stát se sepjatýma rukama. Pro svou extatickou lásku je nebyl schopen ani náležitě přivítat.

Jedna z gópí oslovila Kršnova přítele Subalu: „Můj drahý Subalo, vím, že Kršna je tvůj přítel a že se neustále smějete a žertujete spolu. Onehdy jsem vás viděla — měl jsi ruku na Kršnově rameni a oba jste se usmívali. Když jsem vás oba zdálky zahlédla, vyhrkly mi najednou z očí slzy.“

Existují mnohé zmínky o různých slavnostních dnech vztahujících se k různým Kršnovým činnostem. Jedním z nich je Džanmáštamí, den Kršnova narození. Džanmáštamí je pro všechny oddané tou největší slavností a s velkou okázalostí se dodnes oslavuje v každém hindském domě v Indii. Někdy využijí tohoto příznivého dne i oddaní jiných náboženských skupin a připojí se na Džanmáštamí k oslavám. Extatická láska ke Kršnovi se probouzí také ve dnech Ékádaší, což jsou další slavnostní dny, které se vztahují ke Kršnovi.