Skip to main content

Kapitola črtnáctá

Kvalifikace pro oddanou službu

Někteří učenci doporučují poznání a odříkání jako důležité faktory při pokroku k oddané službě, ale ve skutečnosti tomu tak není. Rozvíjení poznání nebo odříkání nám může pomoci dostat se na práh oddané služby. Zpočátku je můžeme přijmout, ale nakonec mohou být také odmítnuty, neboť oddaná služba nezávisí na ničem jiném, než na vztahu k takové službě neboli na touze po ní. Není třeba ničeho jiného než upřímnosti.

Podle zkušených oddaných mohou být mentální spekulace a umělé odříkání dobré pro vysvobození z hmotného znečištění, avšak způsobují také, že srdce člověka stále více tvrdne. K pokroku v oddané službě ani trochu nepomohou. Pro vstup do transcendentální láskyplné služby Pánu tyto procesy tedy nejsou příznivé. Vědomí Kršny — oddaná služba samotná — je ve skutečnosti jediným způsobem, jak rozvinout svoji oddanost. Oddaná služba je absolutní; je jak příčinou, tak následkem. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, je příčinou a následkem všeho, co existuje, a abychom se k Němu, Absolutnímu, přiblížili, musíme se věnovat oddané službě, jež je také absolutní.

Kršna samotný to potvrzuje v Bhagavad-gítě: „Porozumět Mi je možné pouze oddanou službou.“ Na počátku učení Gíty říká Pán Ardžunovi: „Vyjevím ti tato tajemství, protože jsi Můj oddaný.“ Védské poznání nakonec vyúsťuje v poznání Nejvyššího Pána, a způsobem, jak vstoupit do Jeho království, je oddaná služba. To přijímají všechna věrohodná písma. Mentální spekulanti oddanou službu opomíjejí a pouze se snaží porazit ostatní ve filozofickém bádání. Extázi oddanosti však přitom nevyvinou.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 31. verši Šrímad Bhágavatamu Kršna říká: „Můj drahý Uddhavo, pro lidi, kteří Mi upřímně slouží, není příznivé rozvíjet filozofické spekulace a nepřirozené odříkání. Stane-li se člověk Mým oddaným, samočinně získá plody odříkání a hmotného požitku a obdrží dostatečné poznání k tomu, aby porozuměl Absolutní Pravdě.“ To je zkouška pokroku v oddané službě. Oddaný nemůže být v temnotě, protože Pán mu projevuje zvláštní přízeň a osvěcuje ho zevnitř.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 32. a 33. verši Šrímad Bhágavatamu Pán dále Uddhavu poučuje: „Můj drahý příteli, užitek získaný z plodonosných činů, odříkání, rozvíjení filozofického poznání, pokání, provozování mystické jógy, dobročinnosti a všech podobných příznivých činností získají Moji oddaní — ti, kteří jsou ke Mně připoutáni láskyplnou službou — zcela automaticky. Oddaní mohou mít vše, avšak netouží po ničem jiném, než po oddané službě Mně. Touží-li někdy oddaný po nějakém hmotném prospěchu, jako je povýšení na nebeské planety, nebo po nějakém duchovním prospěchu — dostat se na Vaikunthy — ze své bezpříčinné milosti mu jeho touhu velice snadno splním.“

Člověk, který se snaží pokročit ve vědomí Kršny a stále ho poutá hmotný požitek, bude od tohoto sklonu pravidelným vykonáváním oddané služby podle pokynů pravého duchovního mistra brzy osvobozen.

Šríla Rúpa Gósvámí doporučuje, abychom nebyli poutáni k hmotnému smyslovému požitku, ale abychom přijímali jakýkoliv požitek, který je ve vztahu ke Kršnovi. Jíst je například nezbytné a člověk chce ochutnávat chutná jídla, aby uspokojil svůj chuťový smysl. V tom případě může připravit nějaká chutná jídla a obětovat je Kršnovi pro Jeho uspokojení, a ne pro uspokojení svého jazyka. To je skutečné odříkání. Můžeme připravovat chutná jídla, ale dokud je neobětujeme Kršnovi, neměli bychom je jíst. Slib odmítat všechno, co není obětováno Kršnovi, je skutečné odříkání, a s takovým odříkáním jsme schopni uspokojit žádosti smyslů.

Impersonalisté, kteří se snaží vyhýbat všemu hmotnému, mohou podstoupit přísná odříkání, ale unikne jim možnost být zaměstnáni ve službě Pánu. Takové odříkání k dokonalosti nestačí. Existuje mnoho případů, kdy impersonalisté dodržovali umělé odříkání, aniž přišli do styku s oddanou službou, ale znovu poklesli a začalo je znovu přitahovat hmotné znečištění. Dokonce i v současnosti existuje mnoho lidí, kteří předstírají odříkání, formálně se stanou sannjásíny a navenek prohlašují, že duchovní existence je pravá a hmotná existence je neskutečná. Tímto způsobem uměle předvádějí zřeknutí se hmotného světa. Jelikož však nemohou dospět k oddané službě, cíle nedosáhnou a opět se navrátí k hmotným činnostem, jako je lidumilná práce a politika. Existuje mnoho případů takzvaných sannjásínů, kteří se vzdali světa s tím, že je neskutečný, ale opět se do hmotného světa vrátili, protože nehledali své skutečné postavení u lotosových nohou Pána.

Člověk by se neměl vzdávat ničeho, co může být použito ve službě Kršnovi. To je tajemství oddané služby. Vše, čeho lze použít k pokroku ve vědomí Kršny a v oddané službě, bychom měli přijmout. Pro pokrok našeho současného hnutí pro vědomí Kršny například používáme mnoho přístrojů, jako psací stroje, diktafony, magnetofony, mikrofony a letadla. Někdy se nás lidé ptají: „Proč používáte hmotných výrobků, když zavrhujete pokrok hmotné civilizace?“ Ve skutečnosti ho však nezavrhujeme. Chceme, aby lidé dělali to, co již dělají, ale pouze aby to dělali ve vědomí Kršny. To je tatáž zásada, podle které Kršna v Bhagavad-gítě doporučil Ardžunovi, aby svých válečnických schopností použil v oddané službě. Podobně i my těchto přístrojů používáme v oddané službě. S takovým vztahem ke Kršnovi neboli ve vědomí Kršny můžeme přijmout cokoliv. Může-li se psací stroj hodit k pokroku našeho hnutí pro vědomí Kršny, musíme ho použít. Podobně musíme použít i diktafon nebo jakýkoliv jiný přístroj. Naše představa je taková, že Kršna je všechno. Kršna je příčina i následek a nám nepatří nic. Kršnovy věci se musí použít ve službě Kršnovi. Tak se díváme na vše.

Neznamená to však, že bychom měli zanechat zásad oddané služby nebo zanedbávat zde předepsaná pravidla a příkazy. Na počáteční úrovni musí oddaný dodržovat všechny zásady stanovené autoritou duchovního mistra. Přijímání a odmítání věcí by mělo být vždy v souladu se zásadami oddanosti; ne že si budeme nezávisle vytvářet nějaké názory na to, co přijmout a co odmítnout. Duchovní mistr je jako Kršnův viditelný představitel nepostradatelný, neboť oddaného vede v zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Duchovní mistr se nikdy nesmí nechat ovlivnit nahromaděným bohatstvím nebo velkým počtem následovníků. Pravý duchovní učitel nikdy takový nebude. Někdy se ale stane, že duchovní mistr není náležitě autorizován a stane se duchovním učitelem z vlastní iniciativy; potom ho nahromaděné bohatství a velké množství žáků může uchvátit. Nenachází se na příliš vysokém stupni oddané služby. Je-li stržen úspěchy, pak jeho oddaná služba zeslábne. Měli bychom se proto přísně držet zásad učednické posloupnosti.

Člověk vědomý si Kršny je přirozeně očištěn a nepotřebuje rozvíjet žádný jiný očistný způsob myšlení nebo činů. Jelikož je na vysoké úrovni vědomí Kršny, získal již všechny dobré vlastnosti a následuje pravidla a příkazy předepsané pro mystický jógový proces. Tato pravidla oddaní dodržují automaticky. Konkrétním příkladem je nenásilí, které se považuje za dobrou vlastnost. Oddaný dodržuje nenásilí přirozeně, a proto ho nemusí rozvíjet odděleně. Někteří lidé se chtějí očistit zapojením do vegetariánského hnutí, ale oddaný je automaticky vegetarián. Nemusí vynakládat žádné zvláštní úsilí nebo se připojovat k vegetariánským spolkům. Je vegetariánem automaticky.

Existuje mnoho dalších příkladů, ze kterých je patrné, že oddaný se nemusí věnovat ničemu jinému než vědomí Kršny. Všechny dobré vlastnosti polobohů se v něm samy vyvinou. Ti, kteří úmyslně praktikují vegetariánství nebo nenásilí, mohou mít podle hmotných měřítek dobré vlastnosti, ale tyto vlastnosti nestačí na to, aby se z nich stali oddaní. Vegetarián nemusí být nezbytně oddaným nebo nenásilným člověkem. Oddaný je však samočinně nenásilný i vegetarián. Musíme tedy dojít k závěru, že vegetariánství a nenásilí není příčinou oddanosti.

K tomu se váže příběh ve Skanda Puráně o lovci, ze kterého se stal velký oddaný díky pokynům Nárady Muniho. Když se z lovce stal dokonalý oddaný, nebyl schopen zabít ani mravence. Parvata Muni, Náradův přítel, uviděl, jak úžasně oddaná služba lovce proměnila, a poznamenal: „Můj drahý lovče, to, že nechceš zabít ani mravence, není příliš zarážející. U člověka, který rozvíjí svou oddanost, se projeví všechny dobré vlastnosti aniž by o ně usiloval. Oddaní nikdy nikomu nepřináší utrpení.“

Šrí Rúpa Gósvámí zde ujišťuje, že očista vědomí, očista tělesných činností, odříkání, klidná mysl atd. se u osoby, která je zaměstnaná v oddané službě, projeví samočinně.

Šrí Rúpa Gósvámí zde potvrzuje, že existuje devět různých způsobů oddané služby: naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení, uctívání Božstva v chrámu, modlení se, vykonávání příkazů, sloužení Kršnovi jako přítel a obětování všeho do Jeho rukou. Každý způsob je tak mocný, že člověk, který následuje i jen jediný z nich, může s jistotou dosáhnout vytoužené dokonalosti. Přitahuje-li například někoho pouze naslouchání o Pánu a jiného přitahuje opěvování slávy Jeho jména, oba dosáhnou svých vytoužených výsledků v oddané službě. To vysvětluje Čaitanja-čaritámrta. Člověk může provádět jeden, dva, tři nebo všechny způsoby oddané služby a nakonec dosáhne vytouženého cíle — pevně se ustálí v oddané službě.

Zde uvedeme konkrétní příklady toho, kdy oddaný vykonával jednu z těchto služeb a dosáhl dokonalosti. Král Paríkšit dosáhl vytouženého výsledku pouhým nasloucháním Šrímad Bhágavatamu. Šukadéva Gósvámí dosáhl vytouženého životního cíle pouhým přednášením Šrímad Bhágavatamu. Prahláda Mahárádža dosáhl úspěchu v oddané službě neustálým vzpomínáním na Pána. Lakšmí, bohyně štěstí, dosáhla úspěchu masírováním lotosových nohou Pána. Král Prthu dosáhl úspěchu uctíváním v chrámu. Akrúra dosáhl úspěchu skládáním modliteb. Hanumán dosáhl úspěchu prokazováním osobní služby Pánu Rámačandrovi. Ardžuna dosáhl úspěchu tím, že byl Kršnův přítel. A Bali Mahárádža dosáhl úspěchu obětováním všeho svého vlastnictví Kršnovi.

Existují také příklady oddaných, kteří vykonávali všechny způsoby služby najednou. V devátém zpěvu, čtvrté kapitole, 18., 19. a 20. verši Šrímad Bhágavatamu je citát o Mahárádžovi Ambaríšovi, který sloužil všemi způsoby. V těchto verších Šukadéva Gósvámí říká: „Král Ambaríša ze všeho nejdříve soustředil svou mysl na lotosové nohy Šrí Kršny a pak zaměstnal svou řeč popisováním zábav a činností Pána. Své ruce zaměstnal umýváním chrámu Pána. Své uši zaměstnal nasloucháním o transcendentální slávě Pána. Své oči zaměstnal díváním se na nádherné Božstvo v chrámu. Své tělo zaměstnal stýkáním se s čistými oddanými Pána. (Stýkáte-li se s někým, musíte spolu sedět, jíst společně atd. — a tímto způsobem se nevyhnutelně vaše těla vzájemně dotknou. Ambaríša Mahárádža se stýkal pouze s čistými oddanými a nedovolil, aby se jeho tělo dotýkalo nikoho jiného.) Své nosní dírky zaměstnal čicháním květin a tulasí obětovaných Kršnovi a svůj jazyk zaměstnal ochutnáváním Kršnova prasádam (jídlo připravované výhradně k obětování Pánu, z něhož oddaní jedí zbytky). Mahárádža Ambaríša mohl Kršnovi obětovat velice dobré prasádam, protože byl král a neměl o peníze nouzi. Obětoval Kršnovi nejlahodnější královská jídla a pak ochutnával zbytky jako kṛṣṇa-prasāda. Dělal to v královském stylu — měl překrásný chrám, kde Božstvo Pána mělo drahé ozdoby a byla Mu obětována prvotřídní jídla. Všeho byl dostatek a on byl neustále naplno zaměstnaný ve vědomí Kršny.“ Z toho vyplývá, že bychom měli jít ve stopách velkých oddaných. Nejsme-li schopni vykonávat všechny druhy oddané služby, musíme se snažit provádět alespoň jeden z nich, jak doložili svým vlastním příkladem předchozí áčárjové. Zaměstnáme-li se vykonáváním všech způsobů oddané služby jako Mahárádža Ambaríša, pak nám každý z nich zaručuje dokonalost oddané služby. Jakmile se člověk dokonale zaměstná ve službě, automaticky se odpoutá od hmotného znečištění a osvobození se stane služebnou oddaného. Bilvamangala Thákura to potvrzuje: Rozvine-li člověk ryzí oddanost k Pánu, osvobození bude oddaného následovat jako jeho služebná.

Šríla Rúpa Gósvámí říká, že autority někdy popisují oddanou službu podle usměrňujících zásad jako cestu služby Pánu s bohatstvím.