Skip to main content

Kapitola první

Příznaky čisté oddané služby

Ve třetím zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 12. a 13. verši Šrímad Bhágavatamu Šríla Kapiladéva poučuje svou matku o následujících příznacích čisté oddané služby: „Má drahá matko, mysl Mých čistých oddaných, kteří netouží po hmotném prospěchu nebo filozofické spekulaci, je tak zaměstnána v Mé službě, že Mě nechtějí o nic žádat — kromě toho, aby Mi mohli sloužit. Neprosí dokonce ani o to, aby se Mnou mohli žít v Mém sídle.“

Existuje pět druhů osvobození: splynout s Pánem, žít s Nejvyšším Pánem na stejné planetě, mít stejné rysy jako Pán, užívat stejného bohatství jako Pán a žít jako společník Pána. Oddaný nechce ani žádný z pěti druhů osvobození, o hmotném smyslovém požitku ani nemluvě. Je spokojený jednoduše tím, že s láskou slouží Pánu. To je příznak čisté oddanosti.

Citát Kapiladévy ze Šrímad Bhágavatamu popisuje skutečné postavení čistého oddaného a také definuje základní příznaky čisté oddané služby. Rúpa Gósvámí popisuje další příznaky oddané služby a dokládá je citáty z různých písem. Uvedl, že existuje šest následujících příznaků čisté oddané služby:

1) Čistá oddaná služba okamžitě odstraňuje všechny druhy hmotného utrpení.

2) Čistá oddaná služba je počátkem všeho příznivého.

3) Čistá oddaná služba přinese člověku automaticky transcendentální radost.

4) Čistá oddaná služba je vzácně dosažitelná.

5) Ti, kteří čistě oddaně slouží, se vysmívají dokonce i vysvobození.

6) Čistá oddaná služba je jediným způsobem, jak připoutat pozornost Kršny.

Kršna je všepřitahující, ale čistá oddaná služba přitahuje dokonce i Jeho. To znamená, že je transcendentálně silnější než samotný Kršna, protože je to Kršnova vnitřní síla.

Odstranění hmotného utrpení

V Bhagavad-gítě Pán říká, že člověk by měl zanechat všeho ostatního a odevzdat se Jemu. Také zde slibuje, že odevzdanou duši ochrání před reakcemi za všechny hříšné činy. Šríla Rúpa Gósvámí říká, že utrpení vyplývající z hříšných činností jsou následkem těchto hříchů a též hříchů spáchaných v našich dřívějších životech. Člověk se obvykle dopouští hříšných činností následkem nevědomosti, ale nevědomost neomlouvá a následků za hříšné činnosti nás nezbavuje. Hříšné činnosti jsou dvojího druhu: zralé a nezralé. Hříšné činnosti, za které v současnosti trpíme, se nazývají zralé a hříšné činnosti, které jsou v nás uschovány a za které jsme ještě netrpěli, se považují za nezralé. Člověk může například spáchat zločin, ale nebýt za něj ještě uvězněn. Jakmile je však vypátrán, okamžitě ho čeká trest. Podobně za některé hříšné činnosti na nás čeká utrpení v budoucnosti a za jiné, které jsou zralé, trpíme v současnosti.

Existuje tedy řetěz hříšných činností a je doprovázejícího utrpení. Podmíněné duše trpí za tyto hříchy život za životem. V současném životě trpí následky hříšných činností ze svého minulého života a mezitím si vytváří další utrpení pro svůj budoucí život. Zralé hříšné činnosti se projeví, když člověk trpí nějakou chronickou nemocí, když trpí nějakým právním postihem, když se narodí v nízké a degradované rodině nebo když je nevzdělaný či velice ošklivý.

V současnosti trpíme za mnoho předešlých hříšných činností, a v budoucnosti můžeme trpět za současné, ale všechny reakce hříšných činů lze okamžitě zastavit, zapojíme-li se do uvědomování si Kršny. Důkazem toho je citát Rúpy Gósvámího z jedenáctého zpěvu, čtrnácté kapitoly, 19. verše Šrímad Bhágavatamu. V tomto verši dává Pán Kršna pokyny Uddhavovi: „Můj drahý Uddhavo, oddaná služba je jako žhnoucí oheň, který může spálit na popel neomezené množství paliva, které do něho přiložíme.“ To znamená, že stejně jako planoucí oheň může spálit na popel jakékoliv množství paliva, tak oddaná služba Pánu může spálit veškeré hříšné činnosti. V Gítě si Ardžuna například myslel, že bojování je hříšná činnost, ale Kršna ho zaměstnal na bojišti pod svým vedením a bojování se tak stalo oddanou službou. Ardžuna proto nepodléhal žádné hříšné reakci.

Šríla Rúpa Gósvámí cituje další verš ze třetího zpěvu Šrímad Bhágavatamu, 6. verš třicáté třetí kapitoly, ve kterém Dévahúti oslovuje svého syna Kapiladévu a říká: „Můj drahý Pane, existuje devět různých druhů oddané služby, počínaje nasloucháním a opěvováním. Každý, kdo naslouchá Tvým zábavám, opěvuje Tvou slávu, kdo se Ti klaní, kdo na Tebe myslí a tímto způsobem provádí nějaký z devíti druhů oddané služby — dokonce i když je narozen v rodině pojídačů psů (nejnižší třída lidstva) — se okamžitě kvalifikuje pro vykonávání obětí.“ Jak by tedy bylo možné, aby někdo oddaně sloužil, byl si zcela vědom Kršny a nebyl přitom očištěn? To není možné. Člověk zaměstnaný v oddané službě je bezpochyby očištěn od všeho znečištění hmotnými hříšnými činnostmi. Oddaná služba má skutečně sílu smazat všechny druhy reakcí za hříšné skutky. Oddaný se má nicméně neustále na pozoru, aby se nedopustil nějakých hříšných činností. To je zvláštní kvalifikace oddaného. Šrímad Bhágavatam říká, že díky vykonávání oddané služby se i člověk, který se narodil v rodině pojídačů psů, může zúčastnit provádění obřadů doporučených ve Védách. Předpokládá se, že člověk narozený v rodině pojídačů psů většinou není způsobilý k provádění oběti (yajña). Kasta kněží, která se stará o vykonávání obřadů předepsaných ve Védách, se nazývá bráhmanská kasta. Dokud člověk není bráhmanem, nemůže tyto obřady provádět.

Člověk se narodí v bráhmanské rodině nebo v rodině pojídačů psů podle svých předchozích činností. Narodí-li se člověk v rodině pojídačů psů, znamená to, že všechny jeho předchozí činnosti byly hříšné. Když se však dokonce i takový člověk vydá na cestu oddané služby a začne zpívat svatá jména Pána — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — je okamžitě způsobilý provádět obřady. Znamená to, že jeho hříšné reakce byly smazány.

V Padma Puráně stojí, že existují čtyři druhy následků za hříšné činnosti: (1) následek, který ještě nedozrál, (2) následek v podobě semene, (3) následek, který již dozrál a (4) následek, který je téměř zralý. Je také psáno, že všechny čtyři následky jsou u těch, kteří se odevzdají Nejvyšší Osobnosti Božství, Višnuovi, a s plným vědomím Kršny se zaměstnají v Jeho oddané službě, okamžitě zničeny.

Následky označené jako „téměř zralé“ se vztahují na utrpení, které člověka sužuje v současnosti, a následky „v podobě semene“ jsou v srdci, kde je jistá zásoba hříšných tužeb v podobě semen. Sanskrtské slovo kūṭam znamená, že tyto tužby jsou téměř připraveny vytvořit semeno nebo výsledek semene. „Nezralý následek“ poukazuje na případ, kdy ještě nezačalo klíčení. Z tohoto výroku Padma Purány můžeme chápat, že hmotné znečištění je velice jemné. Jeho počátek, dozrávání, výsledky a to, jak je člověk těmito výsledky postižen v podobě utrpení, jsou částí velkého řetězu. Když člověk onemocní, je často velice těžké zjistit příčinu nemoci; odkud pochází a jak postupuje. Utrpení z nemoci se však neobjeví znenadání. Vždy to nějakou dobu trvá. Ve zdravotnictví lékař z opatrnosti preventivně očkuje proti vzrůstajícímu znečištění, a podobně praktickou injekcí na zastavení všech dozrávajících semen našich hříšných činností je jednoduše zapojit se do uvědomování si Kršny.

V této souvislosti uvádí Šukadéva Gósvámí v šestém zpěvu, druhé kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu příběh o Adžámilovi, který začal svůj život jako dobrý a svědomitý bráhman, ale v mladistvém věku ho zcela zkazila prostitutka. Na konci zpustlého života ho i navzdory tolika hříchům zachránilo pouhé volání jména „Nárájana“ (Kršna). Šukadéva poukazuje na to, že odříkání, dobročinnost a vykonávání obřadů pro zastavení následků hříšných činností se doporučuje, ale to samotné nemůže odstranit semeno hříšné touhy, jako tomu bylo v případě Adžámily v jeho mládí. Semeno hříšné touhy může být odstraněno pouze dosažením vědomí Kršny, čehož lze velice snadno dosáhnout zpíváním mahá-mantry neboli Haré Kršna mantry, jak doporučil Šrí Čaitanja Maháprabhu. Jinými slovy — dokud člověk nepřijme cestu oddané služby, nemůže se zcela zbavit všech následků za hříšné činnosti.

Prováděním védských obřadů, rozdáváním peněz na dobročinné účely a odříkáním se člověk může dočasně osvobodit od reakcí za hříšné činnosti, ale v příštím okamžiku se musí hříšnými činnostmi opět zaměstnat. Člověk trpící nějakou pohlavní chorobou kvůli přílišnému holdování pohlavnímu životu musí podstoupit velké bolesti při léčbě, a pak je na čas vyléčen. Jelikož však nebyl schopen odstranit sexuální touhu ze svého srdce, musí se opět oddávat stejným věcem a stát se obětí stejné nemoci. Léčení může poskytnout dočasnou úlevu z utrpení, které tato pohlavní nemoc způsobuje, ale dokud člověk nedostane potřebné vzdělání a nepochopí, že pohlavní život je odporný a hodný zavržení, není možné, aby se před opakovaným utrpením zachránil. Podobně oběti, dobročinnost a odříkání, které jsou doporučeny ve Védách, mohou u člověka dočasně zastavit hříšné jednání, ale dokud není jeho srdce čisté, bude muset opakovat hříšné činnosti znovu a znovu.

Další příklad ze Šrímad Bhágavatamu je o slonu, který přijde k jezeru, velice důkladně se vykoupe a řádně si očistí celé tělo. Jakmile pak vyjde na břeh, znovu vezme prach ze země a rozpráší si ho po čistém těle. Člověk, který nemá rozvinuté vědomí Kršny, nemůže být zcela zbaven touhy po hříšných činnostech. Ani metody jógy, ani filozofická spekulace a ani plodonosné činnosti nemohou člověka zachránit před semeny hříšných tužeb. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, když se člověk zaměstná v oddané službě.

Další zmínka je ve čtvrtém zpěvu, dvacáté druhé kapitole, 39. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Sanat-kumára říká: „Můj drahý králi, falešné ego lidské bytosti je tak silné, že ji drží v hmotném bytí jakoby staženou silným provazem. Pouze oddaní mohou velice snadno přeseknout uzel tohoto silného provazu tím, že se zaměstnají ve vědomí Kršny. Ostatní, kteří si nejsou vědomi Kršny, ale kteří se snaží stát velkými mystiky nebo dělat velké obřady, nemohou dělat pokroky jako oddaní. Je proto povinností všech zaměstnat se v činnostech ve vědomí Kršny a osvobodit se z pevného pouta falešného ega a materialistických činností.“

Pouto falešného ega je způsobeno nevědomostí. Dokud si člověk není vědom své vlastní totožnosti, bude jistě jednat chybně a zaplete se do hmotného znečištění. Nevědomost o skutečném poznání může být odstraněna vědomím Kršny, jak je potvrzeno v Padma Puráně: „Čistá oddaná služba ve vědomí Kršny je nejvyšší osvícení, a přijde-li osvícení, je jako planoucí lesní požár, který zabíjí všechny nepříznivé hady tužeb.“ Zde je uveden příklad s lesním požárem, kdy šířící se žár okamžitě zabije všechny hady. V lese je na zemi mnoho hadů, a když dojde k požáru, spálí se suché listí, což hady okamžitě zničí. Zvířata, která mají čtyři nohy, mohou před ohněm utéci nebo se o to alespoň pokusit, ale hady to okamžitě zabije. Podobně žhnoucí oheň vědomí Kršny je tak silný, že okamžitě zabije hady nevědomosti.

Vědomí Kršny je příznivé po všech stránkách

Šríla Rúpa Gósvámí podal definici, co je vlastně příznivé. Řekl, že za skutečně příznivé je možné považovat jen činnosti blahodárné pro všechny lidi na světě. V současné době se různé skupiny lidí zaměstnávají činnostmi pro blaho obce, společnosti nebo národa. Existuje dokonce pokus v podobě Organizace spojených národů, který má pomoci celému světu. Ale národnostní činnosti jsou velice omezené a mají takové nedostatky, že všeobecný masový program pro blaho celého světa není prakticky možný. Hnutí pro vědomí Kršny je však tak pěkné, že může přinést ten největší prospěch celému lidstvu. Může k němu být přitahován každý a každý může pocítit výsledek. Rúpa Gósvámí a ostatní vzdělaní učenci jsou zajedno v tom, že široká celosvětová propagace hnutí pro vědomí Kršny, které učí oddanou službu, je nejvyšší humanitní činností pro veřejné blaho.

To, jak hnutí pro vědomí Kršny může připoutat pozornost celého světa a jak každý člověk, který si je vědom Kršny, může cítit radost, je uvedeno v Padma Puráně následovně: „O člověku, který je zaměstnán v oddané službě, plně si vědom Kršny, by se mělo vědět, že prokazuje celému světu tu nejlepší službu, a že těší každého na světě. Spolu s lidskou společností přináší potěšení dokonce i stromům a zvířatům, protože takové hnutí je také začne přitahovat.“ Šrí Čaitanja to prakticky ukázal, když cestoval přes lesy Džhárikhanda ve střední Indii a rozšiřoval své sankírtanové hnutí. Tygři, sloni, srnci a všechna ostatní divoká zvířata se k Němu připojili a každý po svém tancoval a zpíval Haré Kršna.

Člověk vědomý si Kršny, zapojený do oddané služby, navíc může vyvinout všechny dobré vlastnosti, které můžeme vidět u polobohů. Šukadéva Gósvámí v pátém zpěvu, osmnácté kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu říká: „Můj drahý králi, lidé, kteří mají neochvějnou víru v Kršnu a kteří jsou prosti veškeré dvojakosti, mohou vyvinout všechny dobré vlastnosti polobohů. S oddaným, který má vysoké vědomí Kršny, žijí rádi i polobozi a z toho můžeme poznat, že se v jeho těle vyvinuly jejich vlastnosti.“

Člověk, který si není vědom Kršny, naproti tomu nemá žádné dobré vlastnosti. Může být z akademického hlediska vysoce vzdělaný, ale ve svém skutečném jednání může být níže než zvířata. Dokonce i když je člověk akademicky vysoce vzdělán, nedokáže-li se dostat nad oblast mentálních činností, je jisté, že bude vykonávat pouze materialistické činnosti, a tím pádem zůstane nečistý. V dnešní době existuje mnoho lidí, kteří dostali vysoké vzdělání na materialistických univerzitách, ale ukazuje se, že nejsou schopni zapojit se do hnutí pro vědomí Kršny a vyvinout vyšší vlastnosti polobohů.

Kršny si vědomý chlapec, i když podle univerzitní úrovně nemá příliš dobré vzdělání, může například okamžitě zanechat veškerého nedovoleného pohlavního života, hazardování, jedení masa a požívání omamných látek; zatímco ti, kteří si nejsou vědomi Kršny, třebaže velice vzdělaní, jsou často opilci, pojídači masa, sexuální zhýralci a hazardéři. To jsou praktické důkazy, jak člověk vědomý si Kršny získá lepší vlastnosti, zatímco člověk, který si není vědom Kršny, je nezíská. Vidíme, že ani mladíka ve vědomí Kršny nelákají kina, noční podniky, představení nahých tanečnic, restaurace, prodejny s lihovinami atd. Zcela se od nich oprostí. Šetří svůj cenný čas a nepromrhá ho kouřením, pitím, navštěvováním divadel a tancem.

Člověk, který si není vědom Kršny, nemůže obvykle sedět v tichosti ani půl hodiny. Systém jógy učí, že když ztichneš, poznáš, že jsi Bůh. Tento systém se může zdát dobrý materialistickým lidem, ale jak dlouho vydrží být ticho? Naoko se mohou posadit k takzvané meditaci, ale ihned po svém jógovém cvičení opět začnou s nedovoleným pohlavním životem, hazardováním, pojídáním masa a ostatními nesmysly. Člověk vědomý si Kršny se však postupně povýší beze snahy o takzvanou tichou meditaci. Jednoduše tím, že je zaměstnaný ve vědomí Kršny, okamžitě zanechá celého toho nesmyslu a vyvine vyšší charakter. Člověk vyvine nejvyšší charakter tím, že se stane čistým oddaným Kršny. Závěr je tedy takový, že nikdo nemůže mít žádné dobré vlastnosti, nedostává-li se mu vědomí Kršny.

Štěstí ve vědomí Kršny

Šríla Rúpa Gósvámí analyzoval různé zdroje štěstí. Rozdělil štěstí na tři skupiny: (1) štěstí získané z hmotného požitku, (2) štěstí získané ze ztotožňování se s nejvyšším Brahmanem a (3) štěstí získané z vědomí Kršny.

V Tantra-šástře říká Šiva své ženě Satí: „Má drahá choti, člověk, který se odevzdal lotosovým nohám Góvindy, a který tak vyvinul čisté vědomí Kršny, může velice snadno obdržet všechny dokonalosti, po kterých touží impersonalisté, a navíc může užívat štěstí čistých oddaných.“

Štěstí získané z čisté oddané služby je ze všeho největší, protože je věčné. Štěstí z hmotné dokonalosti nebo z toho, že člověk pozná, že je Brahman, je nižší, protože je pomíjivé. Není možné zabránit ztrátě hmotného štěstí a je i velká pravděpodobnost, že člověk ztratí duchovní štěstí získané ze ztotožňování se s neosobním Brahmanem.

Můžeme vidět, že velcí májávádští (neosobní) sannjásíni — vysoce vzdělané a téměř realizované duše — se někdy začínají věnovat politickým nebo společensky prospěšným činnostem. Je to způsobeno tím, že neosobní pojetí jim ve skutečnosti nepřináší nejvyšší transcendentální štěstí, a proto musejí sestoupit na hmotnou úroveň a zapojit se do světských činností. Existuje mnoho příkladů, zvláště v Indii, kdy májávádští sannjásíni znovu poklesli na hmotnou úroveň. Člověk, který si je plně vědomý Kršny, se však nikdy na žádnou z hmotných úrovní nevrátí. Je si vědom toho, že žádné hmotně prospěšné činnosti, ať jsou jakkoli lákavé a přitažlivé, se nemohou srovnávat s duchovními činnostmi ve vědomí Kršny.

Mystických dokonalostí, kterých dosahují úspěšní jógíni, je celkem osm. Aṇimā-siddhi je síla, pomocí které se člověk může tak zmenšit, že vstoupí do kamene. Pokrok moderní vědy nám také umožnil vstoupit do kamene, protože nám umožňuje hloubit mnoho podzemních drah procházejících kopci atd. Mystické dokonalosti — snahy proniknout do kamene (aṇimā-siddhi) — dosáhla tedy materialistická věda také. Podobně každá yoga-siddhi neboli dokonalost je hmotné umění. Pomocí jedné yoga-siddhi se může například člověk stát tak lehkým, že je schopen vznášet se ve vzduchu nebo ve vodě. Moderní vědci to dělají také. Létají ve vzduchu, plují na vodní hladině a cestují pod vodou.

Srovnáme-li všechny mystické jógové dokonalosti (yoga-siddhi) se hmotnými dokonalostmi, zjistíme, že materialističtí vědci usilují o stejné věci. Ve skutečnosti tedy není rozdíl mezi mystickou dokonalostí a materialistickou dokonalostí. Jeden německý učenec řekl, že takzvaných jógových dokonalostí již moderní vědci dosáhli a proto se jimi nezabýval. Byl natolik inteligentní, že se vydal do Indie, aby se naučil, jak porozumět svému věčnému vztahu k Nejvyššímu Pánu pomocí bhakti-jógy, oddané služby.

V oblasti mystických dokonalostí jsou určité procesy, kterých materialističtí vědci ještě nebyli schopni dosáhnout. Mystický jógí se může například dostat na sluneční planetu po slunečních paprscích. Tato dokonalost se nazývá laghimā. Podobně se jógí může dotknout svým prstem Měsíce. Moderní vědci sice létají na Měsíc za pomoci vesmírných lodí, ale mají s tím mnoho potíží, zatímco lidé s mystickou dokonalostí mohou natáhnout ruku a dotknout se Měsíce prstem. Tato siddhi se nazývá prāpti, neboli přivlastňování. S prāpti-siddhi se může dokonalý mystický jógín dotknout nejen Měsíce, ale může natáhnout ruku kamkoliv a vzít si cokoliv chce. Může sedět na jednom místě, a chce-li, může ze zahrady tisíce kilometrů vzdálené utrhnout ovoce. To je prāpti-siddhi.

Moderní vědci vytvořili nukleární zbraně, se kterými mohou zničit nepatrnou část této planety, ale pomocí jógové siddhi, známé jako īśitā, může člověk stvořit a zničit celou planetu pouhým přáním. Další dokonalost se nazývá vaśitā a s touto dokonalostí může člověk přivést kohokoliv pod svou kontrolu. Je to druh hypnózy, které je téměř nemožné odolat. Někdy shledáme, že jógín, který se trochu naučil této mystické síle (vaśitā), vyjde mezi lidi a mluví různé nesmysly, ovládne jejich mysl, zneužije je, vezme jim peníze a pak odejde.

Existuje další mystická dokonalost, která je známá jako prākāmya (magie). Pomocí síly prākāmya může člověk dosáhnout všeho, čeho se mu zachce. Může si například nechat do oka vtéci vodu a pak ji opět nechat vytéci z oka ven. Pouze svým přáním může provádět takové úžasné činnosti.

Nejvyšší dokonalost mystické síly se nazývá kāmāvasāyitā. Je to také magie, ale zatímco síla prākāmya umožňuje vyvolat úžasné jevy v rámci přírodních zákonů, kāmāvasāyitā umožňuje člověku odporovat přírodě — jinými slovy dělat nemožné. Dosažením těchto jógových materialistických dokonalostí může člověk získat mnoho pomíjivého štěstí.

Lidé pošetile zamilovaní do třpytu moderního materialistického pokroku si myslí, že hnutí pro vědomí Kršny je pro méně inteligentní lidi. Myslí si: „Jsem na tom se svým hmotným pohodlím lépe, když mám hezký byt, rodinu a užívám pohlavního života.“ Tito lidé nevědí, že každým okamžikem mohou o své postavení přijít. Pro svou nevědomost nevědí, že skutečný život je věčný. Pomíjivé pohodlí těla není životním cílem. Je to pouze temná nevědomost, že se lidé zamilují do lesku hmotného pohodlí. Šríla Bhaktivinóda Thákura proto řekl, že rozvoj hmotného poznání udělá z člověka ještě většího hlupáka, než byl předtím, protože svým třpytem způsobí, že člověk zapomene na svou skutečnou totožnost. Je to naše záhuba, protože lidská životní podoba je určena k osvobození z hmotného znečištění. S rozvojem hmotného poznání se lidé stále více a více zaplétají do hmotného bytí. Nemají před touto katastrofou naději na záchranu.

V Hari-bhakti-sudhódaji stojí, že Prahláda Mahárádža, velký oddaný Pána, se modlil k Nrsinhadévovi (inkarnace napůl člověk, napůl lev) následovně: „Můj drahý Pane, znovu se modlím k Tvým lotosovým nohám pouze o to, abych mohl být pevnější v oddané službě. Modlím se pouze, aby mé vědomí Kršny mohlo být silnější a stálejší, protože štěstí získané z vědomí Kršny a oddané služby je tak mocné, že zahrnuje všechny ostatní dokonalosti náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a dokonce i osvobození z hmotného bytí.“

Čistý oddaný ve skutečnosti neusiluje o žádnou z těchto dokonalostí, protože štěstí získané z oddané služby je tak transcendentální a tak neomezené, že se s ním jiné štěstí nedá srovnat. Říká se, že kapka štěstí z vědomí Kršny je neporovnatelná s oceánem štěstí získaného z jiných činností. Každý, kdo vykonal byť jen trochu čisté oddané služby, může všechny ostatní druhy štěstí získané z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození velice snadno odvrhnout.

Jeden velký oddaný Šrí Čaitanji se jmenoval Khólávéčá Šrídhara. Byl velice chudý. Měl malý obchod — prodával kelímky vyrobené z banánovníkových listů a jeho příjem byl téměř nulový; přesto utrácel padesát procent svého malého příjmu na uctívání Gangy a s druhými padesáti procenty nějakým způsobem žil. Šrí Čaitanja se jednou svému důvěrnému oddanému Khólávéčovi Šrídharovi zjevil a nabídl mu všechno bohatství, jaké bude chtít. Šrídhara však řekl Pánovi, že nechce nic hmotného. S tím, co měl, byl docela šťastný a chtěl získat pouze neochvějnou víru a oddanost lotosovým nohám Šrí Čaitanji. Takový je postoj čistých oddaných. Mohou-li být zaměstnáni dvacet čtyři hodiny denně v oddané službě, nechtějí nic jiného, ani štěstí plynoucí z osvobození nebo splynutí s Nejvyšším.

V Nárada-paňčarátře je také řečeno, že každý, kdo i jen trochu oddaně slouží, nedbá ani za mák o žádný druh štěstí získaný z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a všech pěti druhů osvobození. Jakýkoliv druh štěstí získaný z náboženství, hospodářského rozvoje, osvobození a smyslového požitku se ani neodváží proniknout čistému oddanému do srdce. Stejně jako osobní družky a služebnice královny ji se vší úctou následují, podobně radosti náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození následují oddanou službu Pánu. Jinými slovy, čistý oddaný nepostrádá žádný druh štěstí získaného z nějakého jiného zdroje. Nechce nic jiného než službu Kršnovi, ale i kdyby nějakou jinou touhu měl, Pán mu ji vyplní aniž o to oddaný žádá.

Vzácnost čisté oddané služby

K přípravnému stádiu duchovního života patří různé druhy odříkání, pokání a podobné procesy pro dosažení seberealizace. Ovšem i když jejich vykonavatel nemá žádnou hmotnou touhu, nemůže dosáhnout čisté oddané služby. Snažit se dosáhnout oddané služby sám není také příliš nadějné, protože Kršna neobdaří oddanou službou jen tak někoho. Kršna může snadno poskytnout člověku hmotné štěstí nebo dokonce osvobození, ale nijak lacino nesouhlasí s tím, aby někoho zaměstnal ve své oddané službě. Oddané služby je možné dosáhnout pouze milostí čistého oddaného. V Čaitanja-čaritámrtě (Madhja 19.151) se říká: „Milostí duchovního mistra, který je čistým oddaným, a milostí Kršny může člověk dosáhnout úrovně oddané služby. Žádný jiný způsob neexistuje.“

Vzácnost oddané služby také potvrzuje Tantra-šástra, kde Šiva říká Satí: „Má drahá Satí, je-li někdo velmi dobrým filozofem a analyzuje různé procesy poznání, může dosáhnout osvobození z hmotného zapletení. Prováděním obětí doporučených ve Védách se může povýšit na úroveň zbožných činností a tak si užívat hmotného pohodlí v plné míře. Všechny tyto snahy však mohou těžko přinést oddanou službu Pánu, byť se o ni pomocí takových procesů člověk pokouší po mnoho tisíc zrození.“

Prahláda Mahárádža také potvrzuje ve Šrímad Bhágavatamu, že vlastní snaha nebo pokyny vyšších autorit nemohou přinést oddanou službu. Člověk musí být požehnán prachem z lotosových nohou čistého oddaného, který nemá ani jedinou hmotnou touhu.

V pátém zpěvu, šesté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu říká také Nárada Judhišthirovi: „Můj drahý králi, Kršna, známý jako Mukunda, je věčným ochráncem Pánduovců a Jaduovců. Je také tvým duchovním mistrem a rádcem v každém ohledu. On je tvým jediným Bohem hodným uctívání. Je velice laskavý a drahý a řídí všechny tvé činnosti; jak osobní, tak rodinné. A nejen to, někdy nosí tvé vzkazy, jako by byl tvůj posel! Můj drahý králi, dostalo se ti velkého štěstí, protože všem ostatním se o přízních, kterými tě Nejvyšší Pán obdařil, ani nesní.“ Z tohoto verše vyplývá, že Pán snadno poskytne osvobození, ale jen zřídkakdy souhlasí s tím, aby poskytl nějaké duši oddanou službu, protože oddanou službou oddaný získává Pána samotného.

Štěstí pocházející ze splynutí s Nejvyšším

Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že když se brahmānanda neboli štěstí ze splynutí s Nejvyšším znásobí bilionkrát, stále se nemůže srovnat s nepatrným zlomkem štěstí získaného z oceánu oddané služby.

V Hari-bhakti-sudhódaji říká Prahláda Mahárádža, když uspokojuje svými modlitbami Šrí Nrsinhadévu: „Můj drahý Pane vesmíru, ve Tvé přítomnosti pociťuji transcendentální potěšení a splynul jsem s oceánem štěstí. Ve srovnání s tímto oceánem blaženosti nyní nepovažuji štěstí brahmánandy za nic většího, než je množství vody v otisku kravského kopyta.“ Podobně je to potvrzeno v Bhávártha-dípice, komentáři Šrídhary Svámího ke Šrímad Bhágavatamu: „Můj drahý Pane, někteří ze šťastných lidí, kteří plavou v oceánu nektaru oddanosti, a kteří vychutnávají nektar z vyprávění o Tvých zábavách, jistě znají extáze, které okamžitě zmenší hodnotu štěstí získaného z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození. Takový transcendentální oddaný nepovažuje žádný jiný druh štěstí kromě oddané služby za nic lepšího, než je stéblo slámy na ulici.“

Oddaná služba přitahuje Kršnu

Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že oddaná služba přitahuje dokonce i Kršnu. Kršna přitahuje všechny, ale oddaná služba přitahuje Kršnu. Symbolem oddané služby na nejvyšším stupni je Rádhárání. Kršna se nazývá Madana-móhana, což znamená, že je přitažlivější než tisíce Amorů, ale Rádhárání je přesto ještě přitažlivější, protože přitahuje i Kršnu. Oddaní Jí proto říkají Madana-móhana-móhiní — ta, která přitahuje toho, jenž přitahuje Amora.

Vykonávat oddanou službu znamená jít ve stopách Rádhárání. Oddaní ve Vrndávaně se utíkají pod ochranu Rádhárání, aby ve své oddané službě dosáhli dokonalosti. Oddaná služba není činností hmotného světa; ovládá ji přímo Rádhárání. Bhagavad-gítá potvrzuje, že mahátmové neboli velké duše jsou pod ochranou daivī prakṛti, vnitřní energie — Rádhárání. Jelikož je oddaná služba pod přímou vládou vnitřní energie Kršny, přitahuje dokonce i Kršnu samotného.

Kršna tuto skutečnost potvrzuje v jedenáctém zpěvu, čtrnácté kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu, kde říká: „Můj drahý Uddhavo, věz, že přitažlivost, kterou cítím k oddané službě Mých oddaných, nelze vzbudit ani prováděním mystické jógy, ani filozofickou spekulací, oběťmi, studiem Védánty, prováděním přísného odříkání či rozdáním všeho na dobročinné účely. To jsou zajisté velice pěkné činnosti, ale tolik, jako transcendentální láskyplná služba, kterou Mi prokazují Moji oddaní, Mě nepřitahují.“

Jak Kršnu přitahuje oddaná služba Jeho oddaných popisuje Nárada v sedmém zpěvu, desáté kapitole, 48. a 49. verši Šrímad Bhágavatamu. Nárada zde oslovuje krále Judhišthiru, který opěvoval charakter Prahlády Mahárádži. Oddaný vždy oceňuje činnosti ostatních oddaných. Judhišthira Mahárádža oceňoval vlastnosti Prahlády, a to je příznak čistého oddaného. Čistý oddaný si o sobě nikdy nemyslí, že je velkým oddaným; vždy si myslí, že ostatní oddaní jsou větší než on. Král si myslel: „Prahláda Mahárádža je skutečný oddaný Pána; já nejsem nic“, a když takto uvažoval, Nárada mu řekl: „Můj drahý králi Judhišthiro, vy (Pánduovští bratři) jste jediní šťastní lidé v tomto světě. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, se zjevil na této planetě a chová se k vám jako obyčejná lidská bytost. Je za všech okolností neustále s vámi. Žije s vámi a skrývá se před zraky ostatních. Ostatní nemohou pochopit, že je Nejvyšší Pán, ale s vámi žije jako váš bratranec, jako váš přítel a dokonce jako váš posel. Musíš tedy vědět, že nikdo v tomto světě není šťastnější než vy.“

Když se Kršna v Bhagavad-gítě zjevil ve své vesmírné podobě, Ardžuna se modlil: „Můj drahý Kršno, považoval jsem Tě za svého bratrance a druha, a proto jsem k Tobě byl mnohokrát neuctivý, a nazýval Tě ,Kršnò nebo ,přítelì. Ty jsi však tak veliký, že tomu nemohu porozumět.“ Takové bylo postavení Pánduovců; ačkoliv je Kršna Nejvyšší Osobnost Božství, největší ze všech velikých, přesto s těmito královskými bratry zůstával. Přitahovala Ho jejich oddanost, přátelství a láska. To dokazuje velikost oddané služby. Může přitahovat dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství. Bůh je velký, ale oddaná služba je větší než Bůh, protože Ho přitahuje. Lidé, kteří oddaně neslouží, nemohou nikdy pochopit, jak velkou má prokazování služby Pánu cenu.