Skip to main content

77. KAPITOLA

Osvobození Šálvy

Z rozhovoru se svým vozatajem, synem Dáruky, Pradjumna pochopil, co se ve skutečnosti stalo. Umyl si tedy ústa a ruce na osvěžení a poté, co se náležitě vyzbrojil luky a šípy, požádal vozataje, aby ho zavezl k místu, kde stál Djumán, Šálvův vrchní velitel. Djumán během Pradjumnovy krátké nepřítomnosti na bojišti zabíral pozice vojáků jaduovské dynastie. Pradjumna se objevil na bojišti, okamžitě ho zastavil a s úsměvem na něho vystřelil osm šípů: čtyřmi šípy zabil Djumánovy čtyři koně a jedním šípem jeho vozataje, dalším šípem mu přeťal vedví luk, dalším roztrhal na cáry jeho vlajku a posledním mu ustřelil hlavu.

Na jiných frontách hrdinové jako Gada, Sátjaki a Sámba zabíjeli Šálvovy vojáky. I vojáci, kteří byli se Šálvou v letadle, hynuli v boji a padali do oceánu. Obě strany útočily velice tvrdě v divoké a nebezpečné bitvě, která pokračovala bez přerušení dvacet sedm dní.

Zatímco ve se městě Dvárace bojovalo, Krišna pobýval v Indraprastě s Pánduovci a králem Judhišthirou. Boj s Šálvou se odehrával po vykonání Rádžasúja-jagji krále Judhišthiry a po zabití Šišupály. Jakmile Pán Krišna poznal, že Dvárace hrozí velké nebezpečí, vyžádal si svolení od starších členů pánduovského rodu, zvláště od své tety Kuntídéví, a okamžitě se vydal do Dváraky.

Pán Krišna si říkal, že zatímco po zabití Šišupály pobývá s Balarámou v Hastinápuru, Šišupálovi lidé jistě zaútočili na Dváraku. Když přijel k Dvárace, viděl, že celé město je vážně ohrožené. Postavil Balarámadžího do strategické pozice na ochranu města a sám požádal svého vozataje Dáruku, aby se připravil vyrazit. Řekl mu: “Dáruko, prosím, okamžitě Mě zavez tam, kde je Šálva. Možná víš, že tento Šálva je velice mocný a tajemný muž. Neměj z něho strach ani v nejmenším.” Jakmile Dáruka dostal od Pána Krišny pokyny, usadil Ho na kočár a rychle vyjel směrem k Šálvovi.

Krišnův kočár byl označen vlajkou se znakem Garudy, a jakmile vojáci a válečníci jaduovské dynastie vlajku zahlédli, věděli, že Pán Krišna je na bojišti. Tou dobou již byli téměř všichni Šálvovi vojáci mrtví, ale když Šálva viděl, že Krišna přijel na bojiště, vypustil velkou mocnou střelu, která letěla s burácením oblohou jako velký meteor. Byla tak zářivá, že osvětlila celé nebe. Jakmile se však objevil Pán Krišna, rozstřílel ji svými šípy na tisíce kousků.

Pán Krišna šestnácti šípy zasáhl Šálvu a spoustou šípů zaplavil jeho letadlo, stejně jako slunce na jasném nebi zaplaví celou oblohu nekonečným počtem molekul sluneční záře. Šálva zasadil Krišnovi tvrdý úder na levou stranu, kde Pán nesl svůj luk Šárnga; následkem toho vypadl luk Pánu Krišnovi z ruky. Toto upuštění luku bylo něčím nečekaným. Velké osobnosti a polobozi, kteří sledovali boj mezi Šálvou a Krišnou, byli nanejvýš rozrušeni a volali: “Běda! Běda!”

Šálva si myslel, že zvítězil, a zakřičel na Pána Krišnu: “Ty darebáku Krišno! Unesl jsi Rukminí násilím, dokonce v naší přítomnosti. Zkřížil jsi plány mému příteli Šišupálovi a sám ses s Rukminí oženil. A na velkém shromáždění při Rádžasúja-jagji krále Judhišthiry jsi využil příležitosti, kdy byl můj přítel Šišupála trochu nepozorný, a zabil jsi ho. Všichni si myslí, že jsi velký bojovník a že Tě nikdo nemůže porazit. Teď tedy budeš muset dokázat svou sílu. Myslím, že pokud přede mnou budeš ještě chvíli stát, svými ostrými šípy Tě pošlu na místo, odkud se už nikdy nevrátíš.”

Na to Pán Krišna odpověděl: “Hloupý Šálvo, mluvíš nesmysly. Nevíš, že okamžik tvé smrti už ti visí nad hlavou. Skuteční hrdinové příliš nehovoří. Dokazují svou udatnost tak, že prakticky ukážou nějaké rytířské činy.” Poté, co to Pán Krišna dořekl, s velkým hněvem udeřil Šálvu do klíční kosti tak silně, že Šálva začal zvracet krev a třást se, jako kdyby se měl zhroutit následkem kruté zimy. Nežli ho však mohl Krišna udeřit znovu, Šálva se svou mystickou silou stal neviditelným.

Za několik chvil přišel před Pána Krišnu záhadný, neznámý člověk. S hlasitým pláčem se poklonil u Pánových lotosových nohou a řekl Mu: “Jelikož jsi nejdražší syn svého otce Vasudévy, Tvá matka Dévakí mě poslala, abych Ti vyřídil smutnou zprávu. Šálva zajal Tvého otce a násilím ho odvedl, jako když řezník nemilosrdně odvede zvíře.” Když Pán Krišna slyšel od neznámého muže tuto smutnou novinu, nejprve ho to velice rozrušilo, jako obyčejnou lidskou bytost. Na tváři se Mu objevily známky zármutku a žalostným hlasem zanaříkal: “Jak se to mohlo stát? Je tam přece Můj bratr, Pán Balaráma, a nikdo nedokáže Balarámadžího porazit. Dohlíží na Dváraku a Já vím, že je stále ve střehu. Jak se mohl Šálva dostat do města a uvěznit Mého otce? Ať je Šálva, jaký chce, jeho síla je omezená. Jak by tedy mohl zdolat sílu Balarámadžího, zajmout Mého otce, jak popisuje tento muž, a unést ho pryč? Běda! Osud je přece jen velice mocný.”

Zatímco Šrí Krišna takto přemýšlel, Šálva před Něho přivedl zajatce, který vypadal přesně jako Jeho otec Vasudéva. To vše byly výtvory Šálvovy mystické síly.

Šálva Krišnu oslovil: “Ty darebáku Krišno! Pohleď, tady je Tvůj otec, který Tě zplodil a jehož milostí stále ještě žiješ. Teď se podívej, jak ho zabiju. Zkus ho zachránit, máš-li nějakou sílu.” Jakmile mystický kouzelník Šálva takto promluvil před Pánem Krišnou, okamžitě usekl nepravému Vasudévovi hlavu. Pak bez otálení mrtvé tělo vzal a nastoupil do svého letadla. Pán Krišna je soběstačný, je Nejvyšší Osobnost Božství, ale hrál úlohu lidské bytosti, a proto byl na okamžik velice sklíčený, jako kdyby skutečně ztratil otce. V příštím okamžiku však pochopil, že zajetí a usmrcení Jeho otce byly projevy mystických sil, které se Šálva naučil od démona Maji. Opět nabyl svého pravého vědomí a viděl, že tam není ani posel, ani otcova hlava, ale že Šálva odletěl ve svém letadle, které se vznášelo na obloze. Pak začal přemýšlet, jak by Šálvu zabil.

Krišnova reakce je pro velké autority a světce zdrojem polemik. Jak mohl být Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj veškeré síly a poznání, takto zmaten? Nářek, zármutek a zmatenost jsou příznaky podmíněných duší, ale jak mohou tyto stavy ovlivnit osobu Nejvyššího, který je plný poznání, síly a všeho majestátu? Ve skutečnosti není možné, aby Šálvova mystická kouzla Pána Krišnu oklamala. Projevoval svou zábavu v úloze lidské bytosti. Velcí světci a mudrci, kteří se věnují oddané službě lotosovým nohám Pána Krišny a kteří tak dosáhli nejvyšší dokonalosti seberealizace, transcendovali zmatenost na úrovni tělesného pojetí života. Pán Krišna je jejich konečným cílem. Jak by tedy mohl být zmaten Šálvovými mystickými kouzly? Závěr je takový, že zmatenost Pána Krišny byla dalším vznešeným atributem Jeho svrchované osobnosti.

Když si Šálva myslel, že jeho mystické projevy Krišnu zmátly, povzbudilo ho to a zaútočil na Pána s ještě větší silou a energií tak, že na Něho vyslal salvu šípů. Šálvovo nadšení se však dá přirovnat k můrám, jež se velkou rychlostí vrhají do ohně. Pán Krišna pálil šípy s nesmírnou razancí a zranil Šálvu, jehož brnění, luk a helmice osázená drahokamy se rozpadly. Ničivý úder Krišnova kyje roztříštil Šálvovo podivuhodné letadlo na kusy, které spadly do moře. Šálva byl velice pohotový a neztroskotal s letadlem; podařilo se mu vyskočit na zem. Znovu se rozběhl na Pána Krišnu. Když rychle utíkal, aby napadl Krišnu svým kyjem, Pán mu usekl ruku, která i s kyjem spadla na zem. Nakonec se Pán Krišna rozhodl, že ho zabije, a vzal svůj podivuhodný disk, který svítil jako zářící slunce v době zničení hmotného stvoření. Když Pán Šrí Krišna stál se svým diskem, připravený zabít Šálvu, vypadal jako hora, nad níž vychází rudé slunce. Pak usekl Šálvovi hlavu, která spadla na zem i s náušnicemi a přilbou. Šálva tedy zahynul stejným způsobem jako Vritrásura, jehož zabil nebeský král Indra.

Když byl Šálva mrtvý, všichni jeho vojáci a následovníci naříkali: “Běda! Běda!” Zatímco Šálvovi muži takto bědovali, polobozi z nebeských planet shazovali na Krišnu květy a vyhlašovali vítězství tlučením do bubnů a troubením na rohy. V tu chvíli se na scéně objevili další Šišupálovi přátelé, jako například Dantavakra, toužící bojovat s Krišnou a pomstít smrt Šišupály a ostatních. Když se Dantavakra objevil před Pánem Krišnou, byl rozzuřený na nejvyšší míru.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 77. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Osvobození Šálvy”.