Durjódhana, Dhritaráštrův syn, měl dceru na vdávání, která se jmenovala Lakšmaná. Náležela do kuruovské dynastie a měla všechny dobré vlastnosti. Mnoho princů se s ní chtělo oženit, a v takovém případě se pořádá obřad svayaṁvara, aby si dívka mohla vybrat manžela podle vlastního uvážení. Když si Lakšmaná vybírala svého muže, objevil se tam Sámba, syn Krišny a Džámbavatí, jedné z předních Krišnových manželek. Jmenoval se Sámba, protože byl hýčkané dítě a žil stále v blízkosti své matky. Sámba je označení syna, který je maminčin mazlíček. Ambā znamená “matka” a sa znamená “s”. Dostal tedy právě toto jméno proto, že se zdržoval stále se svou matkou. Ze stejného důvodu se mu také říkalo Džámbavatí-suta. Jak bylo dříve vysvětleno, všichni Krišnovi synové byli stejně nadaní jako jejich velký otec. Sámba chtěl Durjódhanovu dceru Lakšmanu, i když ona o něho příliš nestála. Unesl ji tedy násilím z její svayaṁvary.

Jelikož Sámba unesl Lakšmanu ze shromáždění za použití násilí, všichni členové kuruovské dynastie jako Dhritaráštra, Bhíšma, Vidura a Ardžuna považovali to, že chlapec Sámba si dovolil unést jejich dceru, za urážku rodinné tradice. Všichni věděli, že Lakšmaná si ho vůbec nechtěla vybrat za muže a že neměla ani možnost si svého manžela zvolit; místo toho ji tento chlapec násilím unesl. Rozhodli se proto, že musí být potrestán. Jednomyslně prohlásili, že to od něho byla drzost a že poskvrnil rodinnou čest Kuruovců. Po poradě se staršími členy kuruovské dynastie se dohodli, že chlapce zajmou, ale nezabijí. Svorně usoudili, že dívka se již nemůže vdát za jiného chlapce než za Sámbu, jelikož se jí dotkl. (Podle védského systému dívka, které se dotkl nějaký chlapec, již nemůže být provdána ani dána nikomu jinému. Nikdo by se také neoženil s dívkou, která již byla ve styku s jiným chlapcem.) Starší členové rodu jako Bhíšma ho chtěli zajmout. Všichni členové kuruovské dynastie a zvláště velcí bojovníci se tedy spojili, aby mu dali za vyučenou, a Karna se stal pro tuto malou bitvu vrchním velitelem.

Když Kuruovci plánovali, jak Sámbu zajmou, po poradě došli k závěru, že jakmile ho zadrží, členové jaduovské dynastie se na ně budou velice zlobit. Bylo docela možné, že to Jaduovci přijmou jako výzvu a budou s nimi bojovat. Zároveň však uvažovali: “I když s námi přijdou bojovat, co zmohou? Členové jaduovské dynastie se nemohou členům kuruovské dynastie vyrovnat, protože králové kuruovského rodu jsou vládci světa, zatímco králové jaduovského rodu se mohou těšit ze svých území jen díky tomu, že jsme jim je my přidělili.” Kuruovci přemýšleli: “Pokud nás za to, že jsme zajali jejich syna, přijedou vyzvat k boji, pak budeme bojovat a dáme jim za vyučenou. Automaticky podlehnou našemu náporu, stejně jako jsou smysly podmaněny mystickou jógovou metodou prāṇāyāmou.” (Mechanickým systémem mystické jógy jsou usměrňovány vzdušné proudy v těle a ovládnuty a omezeny smysly, aby nebyly zaměstnané ničím jiným než meditací o Pánu Višnuovi.)

Pět velkých válečníků — Karna, Šala, Bhúri, Jagjakétu a Durjódhana, dívčin otec — se po poradě se staršími členy kuruovské dynastie, jako byli Bhíšma a Dhritaráštra, s jejich souhlasem vydalo pod vedením velkého bojovníka Bhíšmadévy chlapce Sámbu zajmout. Všichni tito muži byli mahā-rathī. Bojovníci jsou podle svých bojových schopností řazeni do různých kategorií, jako mahā- rathī, eka-rathī a rathī. Tito mahā-rathī dokázali bojovat sami proti mnoha tisícům mužů, a ti všichni se spojili, aby Sámbu zajali. Sámba byl také mahā-rathī, ale byl sám a měl bojovat proti šesti jiným mahā-rathīm. Přesto ho nezastrašilo, když viděl, jak ho všichni ti velcí bojovníci kuruovské dynastie pronásledují, aby ho zajali.

Sám se k nim otočil čelem, uchopil svůj pěkný luk a zaujal postoj neústupného lva čelícího jiným zvířatům. Karna v čele skupiny vyzval Sámbu: “Proč utíkáš? Jen se zastav, my tě naučíme!” Je-li kšatrija vyzván jiným kšatrijou k boji, nemůže utéci; musí bojovat. Sámba tedy přijal výzvu a postavil se sám proti nim všem, ale jakmile to udělal, zaplavil ho příval šípů, které všichni ti velcí válečníci vystřelili. Lev se nikdy nebojí, když na něho dotírá smečka vlků a šakalů. Podobně Sámba, slavný potomek jaduovské dynastie, který byl jako syn Pána Krišny obdařený nepochopitelnými energiemi, se na válečníky kuruovské dynastie rozzlobil za jejich nemístné použití šípů proti němu. Bojoval s nimi s velkou zručností. Nejprve šesti šípy srazil všech šest vozatajů. Dalšími čtyřmi šípy zabil zapřažené koně, čtyři u každého kočáru. Pak zabil vozataje, každého jedním šípem, a vystřelil po jednom šípu na Karnu i ostatní slavné válečníky. Když Sámba takto obratně bojoval s šesti velkými bojovníky, všichni oceňovali chlapcovy nepochopitelné schopnosti. Dokonce i uprostřed boje upřímně přiznali, že tento chlapec Sámba je úžasný. Boj se však vedl v kšatrijském duchu, a tak ho všichni společně — i když to nebylo správné — donutili sestoupit z vozu, který byl nyní rozbitý na kusy. Čtyři ze šesti bojovníků se postarali o zabití Sámbových čtyř koní, jeden srazil jeho vozataje a jednomu se podařilo přeseknout tětivu Sámbova luku, aby už nemohl bojovat. S velkými potížemi a po tvrdém boji tedy připravili Sámbu o jeho vůz a mohli ho zajmout. Tak dosáhli válečníci kuruovské dynastie důležitého vítězství a vzali mu svou dceru Lakšmanu. Triumfálně pak vjeli do města Hastinápuru.

Velký mudrc Nárada okamžitě donesl Jaduovcům zprávu, že byl Sámba zajat, a vylíčil jim celý příběh. Členy jaduovské dynastie Sámbovo zajetí — navíc nečestné, za účasti šesti bojovníků — velice rozzlobilo. Se svolením vůdce jaduovské dynastie, krále Ugrasény, se připravili napadnout hlavní město Kuruovců.

Pán Balaráma dobře věděl, že ve věku Kali jsou lidé připraveni proti sobě bojovat na sebemenší popud, ale přesto se Mu nelíbilo, že by dva velké rody—kuruovská a jaduovská dynastie — měly mezi sebou bojovat, i když byly ovlivněné Kali-jugou. “Namísto boje,” uvažoval moudře, “se tam půjdu podívat a zjistím, zda není možné bitvě zabránit vzájemnou dohodou.” Jeho představa byla, že pokud by se podařilo přimět kuruovskou dynastii, aby Sámbu s jeho manželkou Lakšmanou propustili, k boji by nemuselo dojít. Okamžitě proto nechal připravit pěkný vůz na cestu do Hastinápuru v doprovodu učených kněží a bráhmanů i několika starších členů jaduovské dynastie. Byl přesvědčený, že členové kuruovské dynastie dají k této svatbě souhlas, a tak by se dalo boji s Jaduovci vyhnout. Když jel do Hastinápuru na svém kočáru s bráhmany a staršími členy rodu, vypadal jako měsíc zářící na jasném nebi mezi třpytícími se hvězdami. Jakmile dojel na okraj města, nevstoupil dovnitř, ale usídlil se v táboře za městem v malém zahradním domku. Potom požádal Uddhavu, aby navštívil vůdce kuruovské dynastie a zeptal se jich, zda chtějí s Jaduovci bojovat, nebo uzavřít dohodu. Uddhava za nimi šel a setkal se se všemi důležitými členy kuruovského rodu, včetně Bhíšmadévy, Dhritaráštry, Drónáčárji, Durjódhany a Báhliky. Poté, co jim vzdal náležitou úctu, řekl, že do zahrady za městskou branou přijel Pán Balaráma.

Vůdci kuruovské dynastie, zvláště Dhritaráštra s Durjódhanou, se zaradovali, protože dobře věděli, že Pán Balaráma je velkým příznivcem jejich rodu. Když se tu novinu doslechli, jejich radost neznala mezí, a okamžitě Uddhavu přivítali. Vzali do rukou příznivé předměty pro přijetí Pána Balarámy a vydali se za Ním za městskou bránu. Každý Ho uvítal úměrně svému postavení a daroval Mu pěkné krávy a arghyu (směs vody ārati s přísadami, jako je med, máslo, květy a santálová pasta). Všichni znali vznešené postavení Pána Balarámy jako Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto se před Pánem s velkou úctou poklonili. Na uvítanou se navzájem ptali, jak se komu daří, a když tyto formality skončily, Pán Balaráma pronesl velice trpělivě a silným hlasem následující slova k jejich úvaze: “Moji drazí přátelé, tentokrát k vám přicházím jako posel s nařízením všemocného krále Ugrasény. Vyslechněte si ho tedy prosím pozorně a pak se ho snažte neprodleně vykonat. Král Ugraséna dobře ví, že vy, bojovníci kuruovské dynastie, jste nečestně bojovali se zbožným Sámbou, který byl sám, a že jste ho s velkými potížemi a pomocí nepoctivého taktického manévru zajali. Všichni jsme tuto zprávu slyšeli, ale nejsme příliš znepokojení, protože nás navzájem pojí úzký svazek. Myslím, že bychom neměli náš dobrý vztah narušovat; měli bychom naše přátelství uchovat bez zbytečných bojů. Proto prosím okamžitě propusťte Sámbu a přiveďte ho i s jeho manželkou Lakšmanou ke Mně.”

Když Pán Balaráma promluvil panovačným tónem plným smělé naléhavosti, svrchovanosti a rytířství, vůdcům kuruovské dynastie se to ani trochu nelíbilo. Naopak je to všechny popudilo a s velkým hněvem řekli: “Jen se podívejme! Taková slova nás udivují, ale dobře se hodí do věku Kali; jak jinak by mohl Balaráma mluvit tak urážlivě? Jazyk a tón, kterých použil, jsou prostě hanlivé a vlivem tohoto věku se zdá, že boty patřící na nohy se chtějí vyšplhat na hlavu, kde se nosí koruna. S Jaduovci nás pojí sňatek a díky tomu dostali možnost s námi žít, jíst i spát, a nyní těchto výhod zneužívají. Dokud jsme jim nedali část našeho království, neměli prakticky žádné postavení, a nyní se nám snaží rozkazovat. Dovolili jsme jim užívat královské znaky — čámaru, vějíř, lasturu, bílý baldachýn, korunu, královský trůn i lože a všechno ostatní, co náleží ke královskému stavu. V naší přítomnosti by toto královské vybavení správně neměli používat, ale vzhledem k našim rodinným vztahům jsme jim v tom nebránili. Nyní se opovažují nám nařizovat, co máme dělat. Už toho bylo dost! Nemůžeme jim už déle tolerovat takové jednání, ani jim nedovolíme používat královské znaky. Nejlepší bude jim všechny tyto věci vzít; není dobré krmit hada mlékem, neboť takové milostivé počínání jenom posílí jeho jed. Jaduovci se nyní snaží jít proti těm, kdo jim dávají tak dobře najíst. Našim darům a milostivému chování vděčí za to, jak dobře se jim daří, a přesto jsou tak nestydatí, že se nám snaží rozkazovat. Jak politováníhodné je takové jednání! Nikdo na světě si nemůže ničeho užívat, pokud mu to členové kuruovské dynastie jako Bhíšma, Drónáčárja a Ardžuna nedovolí. Stejně jako se jehně nemůže těšit ze života v přítomnosti lva, nemohou ani nebeští polobozi v čele s králem Indrou nacházet radost v životě, pokud si to my nepřejeme. Natož pak obyčejné lidské bytosti!” Členové kuruovské dynastie byli ve skutečnosti velice pyšní na své bohatství, království, šlechtický stav, rodinnou tradici, velké válečníky, rodinné členy a rozlehlou říši. Nedodržovali ani běžné formality civilizované společnosti a v přítomnosti Pána Balarámy pronášeli slova urážející jaduovskou dynastii. Po tomto nezdvořilém proslovu se vrátili do svého města Hastinápuru.

I když Pán Balaráma trpělivě vyslechl jejich urážlivá slova a jen pozoroval jejich nepřístojné chování, bylo jasně vidět, že hoří hněvem a přemýšlí o kruté odplatě. Na Jeho těle se objevily takové známky rozrušení, že bylo těžké na Něho pohlédnout. Hlasitě se zasmál a řekl: “Je to pravda, že když člověk příliš zpyšní z toho, jakou má rodinu, bohatství, krásu a jaký udělal hmotný pokrok, tak již nechce žít mírumilovně a začne být vůči druhým agresivní. Takovému člověku nemá význam dávat dobré rady, aby se lépe choval a vedl mírumilovný život; spíše je třeba hledat způsob, jak ho potrestat.” Kvůli hmotnému bohatství se z člověka stává zvíře. Dávat zvířeti mírné pokyny k ničemu nevede a jediný prostředek je argumentum ad baculum. Jinými slovy, jediný prostředek, kterým lze zvířata udržet poslušná, je hůl. “Hleďme, jak jsou členové kuruovské dynastie drzí! Chtěl jsem urovnat spor mírovou cestou, navzdory hněvu všech ostatních členů jaduovské dynastie včetně samotného Pána Krišny. Chystali se zaútočit na celé království kuruovské dynastie, ale Já jsem je uklidnil a vypravil se až sem, abych celou záležitost vyřídil bez boje. A ti darebáci se přesto chovají takto! Je jasné, že nechtějí mírové řešení, neboť jsou to ve skutečnosti váleční štváči. S velkou pýchou Mě opakovaně uráželi pomluvami jaduovské dynastie.

Dokonce i nebeský král Indra poslouchá příkazy jaduovské dynastie, a vy považujete krále Ugrasénu, vůdce Bhódžů, Vrišniovců, Andhaků a Jaduovců za velitele malého šiku bojovníků! Vaše závěry jsou neuvěřitelné! Nedbáte na krále Ugrasénu, jehož pokyny se řídí i král Indra. Uvědomte si vznešené postavení jaduovské dynastie. Násilím si pro sebe získali sněmovnu i páridžátový strom z nebeských planet, a vy si přesto myslíte, že vám nemohou rozkazovat. Chcete snad říci, že ani Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, nemůže sedět na vznešeném královském trůnu a rozkazovat všem? Tak dobře! Pokud uvažujete takovýmto způsobem, zasloužíte si řádné ponaučení. Považujete za moudré, aby členové jaduovské dynastie nepoužívali královské znaky jako čámaru, vějíř, bílý baldachýn, královský trůn a další královské vybavení. Znamená to, že ani Pán Krišna, Pán celého stvoření a manžel bohyně štěstí, nemůže toto královské příslušenství používat? Prach z Krišnových lotosových nohou uctívají všichni velcí polobozi. Voda Gangy zaplavuje celý svět, a jelikož vytéká z Jeho lotosových nohou, její břehy se proměnily ve slavná poutní místa. Hlavní božstva všech planet Mu slouží a považují se za velice šťastná, když získají prach z Krišnových lotosových nohou na své koruny. Velcí polobozi jako Pán Brahmá, Pán Šiva, a dokonce i bohyně štěstí a Já jsme pouze úplné části Jeho duchovní totožnosti, a vy si přesto myslíte, že není způsobilý používat znaky krále či už jen sedět na královském trůnu? Běda, jak je to politováníhodné, že nás, členy jaduovské dynastie, tito hlupáci přirovnávají k botám a sebe ke korunám! Nyní je jasné, že se tito vůdci kuruovské dynastie pomátli ze svého světského vlastnictví a přepychu. Celá jejich řeč byla plná bláznivých návrhů. Okamžitě bych je měl pohnat k odpovědnosti a přivést k rozumu. Když proti nim nezakročím, dopustím se chyby. Proto ještě dnes smažu z povrchu světa jakékoliv stopy po kuruovské dynastii. Okamžitě s nimi skoncuji!”

Když Pán Balaráma takto mluvil, byl tak zuřivý, že vypadal, jako by mohl celé vesmírné stvoření spálit na popel. Pevně se postavil, vzal svůj pluh a začal s ním rýt zemi tak, že celý Hastinápur oddělil od země, a pak táhl město k proudícím vodám řeky Gangy. V Hastinápuru to způsobilo velké otřesy, jako kdyby nastalo zemětřesení, a zdálo se, že se celé město zboří.

Když členové kuruovské dynastie viděli, že jejich město může každým okamžikem spadnout do Gangy, a když slyšeli své občany křičet strachy, okamžitě přišli k rozumu a uvědomili si, co se děje. Nečekali ani o vteřinu déle a přivedli svou dceru Lakšmanu. Přivedli také Sámbu, který se ji snažil násilím unést, a nechali ho jít jako prvního, s Lakšmanou hned za ním. Všichni členové kuruovské dynastie přišli před Pána Balarámu se sepjatýma rukama a prosili Nejvyšší Osobnost Božství o prominutí. Nyní použili zdravý rozum a řekli: “Ó Pane Balarámo, zdroji všech radostí, Ty udržuješ celý vesmír. Naneštěstí jsme si nebyli vědomi Tvých nepochopitelných sil. Drahý Pane, považuj nás prosím za největší hlupáky. Naše inteligence byla zmatená a byla v nepořádku. Proto za Tebou přicházíme, abychom Tě poprosili o prominutí. Prosíme Tě, odpusť nám. Jsi původní stvořitel, udržovatel a ničitel celého vesmírného projevu, ale Tvé postavení je přesto vždy transcendentální. Ó všemocný Pane, hovoří o Tobě velcí mudrci. Jsi původní loutkář a všechno na světě je jako hračka ve Tvých rukách. Ó neomezený, máš vše ve svém sevření a všechny planetární soustavy držíš na své hlavě, jako by to byla jen dětská hra. Jakmile nastane doba zničení, celý vesmírný projev uzavřeš v sobě. Tehdy nezůstane nic než Ty, ležící v Příčinném oceánu jako Mahá-Višnu. Náš drahý Pane, zjevil ses na této Zemi ve svém transcendentálním těle jen v zájmu udržení poměrů ve vesmíru. Jsi nad vším hněvem, záští a nepřátelstvím. Vše, co děláš, i když to může mít i podobu trestu, je příznivé pro celou hmotnou existenci. S úctou se Ti klaníme, protože jsi nehynoucí Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všeho bohatství a všech sil. Ó stvořiteli nesčetných vesmírů, znovu a znovu před Tebou padáme k zemi a skládáme Ti uctivé poklony. Zcela se Ti odevzdáváme. Prosíme Tě, buď k nám tedy milostivý a ochraň nás.” Když význační členové kuruovské dynastie, od praotce Bhíšmadévy až po Ardžunu a Durjódhanu, přednesli tyto uctivé modlitby, Pán Balaráma, Nejvyšší Osobnost Božství, se hned obměkčil a ujistil je, že se nemusí ničeho bát.

Pro většinu kšatrijských králů bylo běžné vyvolat před svatbou nějaký boj mezi nevěstinou a ženichovou stranou. Když Sámba násilím unesl Lakšmanu, starší členové kuruovské dynastie rádi viděli, že je pro ni skutečně vhodným partnerem. Ještě s ním však bojovali, aby se přesvědčili o jeho síle, a bez ohledu na pravidla boje ho společně zajali. Jakmile se Jaduovci rozhodli vysvobodit Sámbu ze zajetí Kuruovců, Pán Balaráma přišel situaci osobně urovnat a jako mocný kšatrija jim nařídil, aby Sámbu okamžitě propustili. Kuruovce tento příkaz jako by urazil, a tak zpochybnili sílu Pána Balarámy. Chtěli jednoduše vidět, jak předvede svou nepochopitelnou sílu. Potom tedy s velkým potěšením dali svou dceru Lakšmanu Sámbovi a celý problém byl urovnán. Durjódhana měl ke své dceři Lakšmaně citové pouto a provdal ji za Sámbu s velikou slávou. Daroval jí věnem 1 200 slonů, všechny více než 60 let staré, dále 10 000 pěkných koní, 6 000 kočárů zářících jako sluneční svit a 1 000 služebnic ozdobených zlatými klenoty. Pán Balaráma, nejvýznačnější člen jaduovské dynastie, jednal jako ženichův patron a věno s radostí převzal. Byl velice spokojený s tím, jak Ho Kuruovci velkolepě přijali, a v doprovodu novomanželů odjel do svého hlavního města, Dváraky.

Pán Balaráma přijel vítězoslavně do Dváraky a setkal se s mnoha občany, kteří byli bez výjimky Jeho oddaní a přátelé. Když se všichni shromáždili, vyprávěl celý příběh o Sámbově svatbě a oni žasli, když slyšeli, jak Balaráma otřásl městem Hastinápurem. Šukadéva Gósvámí potvrdil, že tehdy byla řeka protékající Hastinápurem, v současné době nazývaným Nové Dillí, známá jako Ganga, i když dnes se jí říká Jamuná. Autority jako Džíva Gósvámí potvrzují, že Ganga a Jamuná jsou stejná řeka, tekoucí různými směry. Ta část Gangy, která protéká Hastinápurem do oblasti Vrindávanu, se nazývá Jamuná, protože je posvěcená transcendentálními zábavami Pána Krišny. Část Hastinápuru, která se svažuje k Jamuně, bývá v období dešťů zaplavená a každému připomíná, jak Pán Balaráma hrozil, že svrhne město do Gangy.