Když uplynuly čtyři měsíce období dešťů a Aniruddha se stále nevracel domů, všichni členové jaduovského rodu velmi zneklidněli. Nechápali, jak se chlapec mohl ztratit. Naštěstí jednoho dne přišel velký mudrc Nárada a informoval rodinu o Aniruddhově zmizení z paláce. Vyprávěl, jak byl Aniruddha přenesen do Šónitapuru, hlavního města Bánásurovy říše, a jak ho Bánásura chytil pomocí nāga-pāśi, i když předtím Aniruddha porazil jeho vojáky. Nárada vše podrobně popsal, a tak vyšel celý příběh najevo. Členové jaduovské dynastie, kteří bez výjimky chovali ke Krišnovi velkou náklonnost, se pak připravili napadnout město Šónitapur. Prakticky všichni vůdci rodu, včetně Pradjumny, Sátjakiho, Gady, Sámby, Sárany, Nandy, Upanandy a Bhadry, se spojili a sestavili osmnáct vojenských jednotek akṣauhiṇī. Poté se všichni vydali k Šónitapuru a obklíčili ho vojáky, slony, koňmi a vozy.

Bánásura slyšel, že vojáci jaduovské dynastie napadli celé město a boří různé zdi, brány a blízké zahrady. Rozzuřil se a okamžitě nařídil svým neméně udatným vojákům, aby se s nimi střetli. Pán Šiva byl k Bánásurovi tak milostivý, že osobně nastoupil jako hlavní velitel vojenských sil, se svými hrdinnými syny Kártikéjou a Ganapatim po boku. Nandíšvara, Pán Šiva, sedící na svém oblíbeném býku, vedl bitvu proti Pánu Krišnovi a Balarámovi. Můžeme si jen představit, jak lítý to byl boj — Pán Šiva se svými udatnými syny na jedné straně a Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, se svým starším bratrem Balarámadžím na straně druhé. Bitva byla tak nelítostná, že ti, kdo ji viděli, trnuli úžasem a ježily se jim chlupy na těle. Pán Šiva bojoval přímo s Pánem Krišnou, Pradjumna se bil s Kártikéjou a Pán Balaráma s Bánásurovým vrchním velitelem Kumbhándou, jemuž pomáhal Kúpakarna. Krišnův syn Sámba bojoval s Bánásurovým synem a Bánásura se Sátjakim, vrchním velitelem jaduovské dynastie. Tak probíhal boj.

Zpráva o bitvě se roznesla po celém vesmíru. Polobozi z vyšších planetárních soustav jako Pán Brahmá, společně s velkými mudrci a světci, Siddhové, Čáranové a Gandharvové si přáli zhlédnout bitvu mezi Pánem Šivou a Pánem Krišnou a vznášeli se ve svých letadlech nad bojištěm. Pánu Šivovi se říká Bhútanáth, jelikož mu pomáhají různí mocní duchové a obyvatelé pekla: Bhútové, Prétové, Pramathové, Guhjakové, Dákšiní, Pišáčové, Kušmándy, Vétálové, Vinájakové a Brahma-rákšasové. (Ze všech duchů jsou Brahma-rákšasové nejmocnější. Jsou to bráhmanové, kteří se po smrti stali duchy.)

Šrí Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, jednoduše odehnal všechny tyto duchy z bojiště šípy svého slavného luku, zvaného Šárnga-dhanur. Pán Šiva pak začal vysílat na Osobnost Božství své výjimečné zbraně. Pán Šrí Krišna je bez potíží odrazil zbraněmi s opačnými účinky. Brahmástru podobnou atomové bombě odrazil jinou brahmástrou a vzdušnou zbraň zneškodnil zbraní v podobě hory. Když Pán Šiva vypustil zbraň, která vyvolala na bojišti prudký hurikán, Pán Krišna přišel s protichůdným živlem — zbraní v podobě hory, která vichr na místě zastavila. Nebo když Pán Šiva vyslal zbraň s účinky ničícího ohně, Krišna ji zneškodnil proudy deště.

Nakonec Pán Šiva vystřelil svou osobní zbraň, která se nazývá pāśupata-astra, a Krišna ji okamžitě zneškodnil zbraní zvanou nārāyaṇa-astra. Pána Šivu doháněl boj s Pánem Krišnou k zuřivosti. Tehdy Krišna využil příležitosti a vyslal svou zbraň způsobující zívání. Vystřelení této zbraně způsobuje, že se protivník unaví, přestane bojovat a začne zívat. A tak i Pán Šiva natolik zmalátněl, že odmítal pokračovat v boji a jen zíval. Nyní mohl Krišna obrátit svou pozornost od útoku Pána Šivy na Bánásurovo snažení. Pomocí mečů a kyjů zabil jeho osobní stráže. Mezitím Krišnův syn Pradjumna bojoval nelítostně s Kártikéjou, vrchním velitelem polobohů. Kártikéja byl zraněn a silně krvácel; v tomto stavu opustil bitevní pole a bez dalšího boje odjel pryč na zádech svého páva. Pán Balaráma zase údery svého kyje rozdrtil Bánásurova vrchního velitele Kumbhándu. Stejným způsobem byl zraněn i Kúpakarna a oba padli na bojiště, přičemž Kumbhándovo zranění bylo smrtelné. Bánásurovi vojáci, nemající vedení, se rozprchli.

Když Bánásura viděl, že jeho vojáci i velitelé jsou poraženi, jen to zvětšilo jeho hněv. Přestal bojovat se Sátjakim, Krišnovým vrchním velitelem, a místo toho napadl přímo Pána Krišnu. Nyní měl příležitost použít svých tisíc paží a hnal se na Krišnu s pěti sty luky, na kterých měl nasazeno dva tisíce šípů. Takový hlupák nemohl nikdy změřit Krišnovu sílu. Krišna bez potíží okamžitě přeťal všechny Bánásurovy luky ve dví, a aby zastavil jeho další postup, povalil na zem koně zapřažené do jeho vozu, který se tak roztříštil na kusy. Potom Krišna zatroubil na svou lasturu Páňčadžanju.

Bánásura uctíval polobohyni, která se jmenovala Kótará, a jejich vztah byl jako vztah matky a syna. Matku Kótaru znepokojilo, že Bánásurův život byl v nebezpečí; proto se objevila před Pánem Krišnou nahá s rozpuštěnými vlasy. Šrí Krišna se nechtěl dívat na nahou ženu, a aby se vyhnul tomuto pohledu, odvrátil tvář. Bánásura využil příležitosti opustit bojiště před dalším Krišnovým útokem. Všechny tětivy jeho luků byly přetrhané, neměl ani vůz, ani vozataje, a tak mu nezbývalo, než se vrátit do města. Přišel v bitvě o všechno.

Všichni společníci Pána Šivy, duchové, Bhútové, Prétové i kšatrijové se stáhli z bojiště, sužováni Krišnovými šípy. Pán Šiva se pak uchýlil ke své poslední možnosti — vypustil svou nejmocnější smrtonosnou zbraň Šiva-džvaru, která ničí nesmírným teplem. Je řečeno, že na konci stvoření začne slunce vydávat dvanáctkrát větší žár než obvykle. Tato dvanáctinásobná teplota se nazývá Šiva-džvara. Když byla zosobněná Šiva-džvara vystřelena, měla tři hlavy a tři nohy, a jak se blížila ke Krišnovi, zdálo se, že spaluje všechno na popel. Byla tak mocná, že jejím vlivem se na všech stranách objevil planoucí oheň, a Krišna viděl, že směřuje přímo k Němu.

Podobně jako Šiva-džvara existuje také zbraň Nárájana-džvara, která způsobuje nesmírnou zimu. Je-li příliš velké teplo, je možné to nějak tolerovat, ale je-li nesmírná zima, všechno se zhroutí. To ve skutečnosti zažívá člověk v čase smrti; nejprve tělesná teplota stoupne na 41,5 stupňů Celsia a pak celé tělo zkolabuje, okamžitě vychladne a je studené jako led. Žhnoucí teplo Šiva-džvary může zneškodnit pouze jediná zbraň — Nárájana-džvara.

Když tedy Pán Krišna viděl, že Pán Šiva vypustil Šiva-džvaru, neměl jinou možnost, než vypustit Nárájana-džvaru. Pán Šrí Krišna je původní Nárájan a vládce zbraně Nárájana-džvary. Jakmile byla Nárájana-džvara vystřelena, nastala velká bitva mezi těmito dvěma zbraněmi. Když proti nesmírnému teplu působí krutá zima, teplota se přirozeně snižuje, a k tomu právě došlo v boji mezi Šiva-džvarou a Nárájana-džvarou. Teplota Šiva-džvary postupně klesala a zbraň volala svého pána o pomoc, ale v přítomnosti Nárájana-džvary pro ni Pán Šiva nemohl nic udělat. Když nezískala žádnou pomoc od Pána Šivy, pochopila, že nemá jinou možnost záchrany než odevzdat se Nárájanovi, samotnému Pánu Krišnovi. Pán Šiva, největší z polobohů, jí nemohl pomoci, o nižších polobozích ani nemluvě, a proto se Šiva-džvara nakonec odevzdala Krišnovi—poklonila se Mu a modlila se k Němu, aby Ho uspokojila a aby jí poskytl ochranu.

Na této bitvě mezi nepřekonatelnými zbraněmi Pána Šivy a Pána Krišny je vidět, že když Krišna někoho ochraňuje, nikdo ho nemůže zabít, a když Krišna někoho nechrání, nikdo mu nemůže pomoci. Pánu Šivovi se říká Mahádéva, největší ze všech polobohů, ačkoliv někdy je za největšího z polobohů považován Pán Brahmá, protože ten umí tvořit. Pán Šiva však umí celé Brahmovo stvoření zničit. Jak Pán Brahmá, tak Pán Šiva ale mohou zastat pouze jednu úlohu; Pán Brahmá dokáže tvořit a Pán Šiva dokáže ničit. Ani jeden z nich nedokáže udržovat. Pán Višnu ovšem nejen udržuje, ale i tvoří a ničí. Stvoření ve skutečnosti není dílem Brahmy, protože i samotného Brahmu stvořil Pán Višnu. A Pán Šiva byl stvořen tak, že se narodil Brahmovi. Šiva-džvara tedy pochopila, že kromě Krišny neboli Nárájana jí nikdo nepomůže. Proto se právem odevzdala Krišnovi a se sepjatýma rukama se začala modlit.

“Můj milý Pane, s úctou se Ti klaním, neboť máš neomezené energie. Tvé energie nemůže nikdo překonat a jsi Pánem všech. Lidé obvykle považují Pána Šivu za nejmocnější osobnost v hmotném světě, ale Pán Šiva není všemocný. Ty jsi všemocný. To je skutečnost. Jsi původní vědomí a poznání. Bez poznání či vědomí nemůže být nic mocné. Hmotné věci mohou být velice mocné, ale bez dotyku vědomí nemohou jednat. Hmotný stroj může být obrovský a úžasný, ale bez dotyku vědomé osoby s poznáním je zcela nepoužitelný. Můj Pane, jsi úplné poznání a ve Tvé osobnosti není ani špetka hmotného znečištění. Pán Šiva je možná mocný polobůh vzhledem k jeho zvláštní schopnosti zničit celé stvoření a podobně i Pán Brahmá je možná velice mocný, jelikož dokáže stvořit celý vesmír, ale ani Brahmá, ani Pán Šiva nejsou ve skutečnosti původní příčinou tohoto vesmírného projevu. Ty jsi Absolutní Pravda, Nejvyšší Brahman, a Ty jsi původní příčina. Původní příčinou vesmírného projevu není neosobní záře Brahmanu. Tato neosobní záře Brahmanu spočívá na Tvé osobnosti.” Bhagavad-gītā potvrzuje, že příčinou neosobního Brahmanu je Pán Krišna. Tato záře Brahmanu je přirovnána ke slunečnímu světlu, které vychází z planety Slunce. Neosobní Brahman tedy není konečnou příčinou. Konečnou příčinou všeho je nejvyšší věčná podoba Krišny. Všechny hmotné akce a reakce probíhají v neosobním Brahmanu, ale v osobním Brahmanu, Krišnově věčné podobě, neexistují ani akce, ani reakce.

Šiva-džvara pokračovala: “Proto je Tvé tělo naprosto klidné, můj Pane, zcela blažené a prosté hmotného znečištění. V hmotném těle probíhají akce a reakce tří kvalit hmotné přírody. Čas je nejdůležitějším prvkem, který předčí všechny ostatní, protože jeho působením se projevuje hmotný svět. Tak vznikají přírodní jevy a následně se objevují plodonosné činnosti. Podle nich živá bytost dostává svou podobu. Nabude určité povahy, zabalené v jemnohmotném a hrubohmotném těle, jež tvoří životní vzduch, ego, deset smyslových orgánů, mysl a pět hrubohmotných prvků. Tyto složky vytvářejí příslušný druh těla, které se později stane základní příčinou dalších těl, jež duše jedno po druhém získává během převtělování. Všechny tyto jevy jsou výsledkem kombinovaného působení Tvé hmotné energie. Ty jsi však příčinou této vnější energie, a proto Tě akce a reakce různých prvků nikdy neovlivňují. A jelikož jsi transcendentální vůči nátlakům hmotné energie, jsi svrchovaný klid. Jsi vrcholem osvobození od hmotných nečistot. Proto již nehledám útočiště nikde jinde než u Tvých lotosových nohou.

Můj milý Pane, Tvé zjevení jako syn Vasudévy v úloze lidské bytosti je jedna ze zábav Tvé úplné svobody. Zjevuješ se v mnoha inkarnacích, abys přinášel prospěch svým oddaným a potíral neoddané. Všechny Tvé inkarnace přicházejí proto, aby naplnily Tvůj slib z Bhagavad-gīty, že se zjevíš, jakmile je ohrožen systém pokrokového života. Jakmile nepravé zásady narušují pořádek, zjevuješ se, můj Pane, působením své vnitřní energie. Tvým hlavním zaměstnáním je chránit a opatrovat polobohy a osoby s duchovním zaměřením a udržovat úroveň hmotného zákona a řádu. S ohledem na Tvoje poslání uchovávat tento zákon a řád je Tvoje násilí vůči darebákům a démonům zcela namístě. Není to poprvé, kdy jsi sestoupil; již jsi to udělal mnohokrát předtím.

Můj milý Pane, musím říci, že jsem byla řádně vytrestána vypuštěním Tvé Nárájana-džvary, která chladí, ale zároveň je velice nebezpečná a nesnesitelná pro nás pro všechny. Můj milý Pane, dokud ten, kdo přijal hmotné tělo, žije v zapomnění na vědomí Krišny, vláčený hmotnými tužbami a nevědomý ohledně konečného útočiště u Tvých lotosových nohou, bude sužován trojím utrpením od hmotné přírody. Musí donekonečna trpět, jelikož se Ti neodevzdává.”

Pán Krišna vyslechl Šiva-džvaru a odpověděl: “Ó trojhlavá, tvá slova Mě potěšila. Můžeš si být jistá, že ti od Nárájana-džvary již nehrozí žádné utrpení. Nejenže se teď ty nemusíš bát Nárájana-džvary, ale každý, kdo si v budoucnu jen připomene tento boj mezi vámi dvěma, se také zbaví všeho strachu.” Šiva- džvara se po vyslechnutí Nejvyššího Pána uctivě poklonila Jeho lotosovým nohám a odešla.

Mezitím se Bánásura zotavil z porážky a s novou silou se vrátil, aby pokračoval v boji. Objevil se před Pánem Krišnou, sedícím na svém kočáře, s různými zbraněmi ve svých tisíci rukách. Vzteklý Bánásura zaplavil tělo Pána Krišny svými zbraněmi jako proudy deště. Když Pán Krišna viděl, že Bánásurovy zbraně se na Něho valí proudem jako voda z cedníku, vzal svůj ostrý disk Sudaršanu a jednu po druhé usekával démonových tisíc paží, jako když zahradník ostrými nůžkami zastřihává větvičky na stromech. Jakmile Pán Šiva viděl, že ani v jeho přítomnosti nemůže být jeho oddaný Bánásura zachráněn, přišel k rozumu, osobně předstoupil před Pána Krišnu a začal Ho uklidňovat následujícími modlitbami.

Pán Šiva řekl: “Můj milý Pane, Ty jsi ten, koho opěvují védské hymny. Člověk, který Tě nezná, považuje za konečnou Nejvyšší Absolutní Pravdu neosobní brahmajyoti, aniž ví, že existuješ ve svém věčném sídle za svou duchovní září. Proto se nazýváš Parabrahman, můj milý Pane. Vždyť právě slovy paraṁ brahman jsi popsán v Bhagavad-gītě. Svatí lidé, jež své srdce zcela zbavili hmotného znečištění, mohou realizovat Tvou transcendentální podobu, i když jsi všeprostupující jako nebe, neovlivněný čímkoliv hmotným. Pouze oddaní Tě mohou poznat, nikdo jiný. V impersonalistické koncepci Tvé svrchované existence představuje nebe Tvůj pupek, oheň jsou Tvá ústa a voda je Tvé semeno. Nebeské planety jsou Tvá hlava, světové strany jsou Tvé uši, planeta Země (Urví) jsou Tvé lotosové nohy, měsíc je Tvá mysl a slunce je Tvé oko. Pokud jde o mne, já jednám jako Tvoje ego. Oceán je Tvé břicho a král nebes Indra je Tvou paží. Stromy a rostliny jsou chlupy na Tvém těle, mraky jsou vlasy na Tvé hlavě a Pán Brahmá je Tvá inteligence. Všichni velcí praotci, známí jako Pradžápatiové, jsou symbolickými představiteli Tvých genitálií. A náboženství je Tvé srdce. Takové je pojetí neosobního aspektu Tvého svrchovaného těla, ale Ty jsi ve své podstatě Nejvyšší Osoba. Neosobní aspekt Tvého svrchovaného těla je jen malá expanze Tvojí energie. Jsi přirovnáván k původnímu ohni a Tvé expanze jsou jeho světlo a teplo.”

Pán Šiva pokračoval: “Můj milý Pane, jelikož jsi projevený všude, různé části vesmíru jsou různými částmi Tvého těla a díky své nepochopitelné moci můžeš být současně lokalizovaný i všudypřítomný. To nacházíme také v Brahma- saṁhitě — i když přebýváš stále ve svém sídle, na Gólóce Vrindávanu, jsi přítomný všude. Jak stojí v Bhagavad-gītě, zjevuješ se, abys chránil oddané, a Tvůj příchod proto znamená štěstí pro celý vesmír. Všichni polobozi řídí různé dění ve vesmíru jen díky Tvé milosti. Pouze Tvou milostí je udržováno sedm vyšších planetárních soustav. Na konci tohoto stvoření vstoupí všechny projevy Tvých energií — ať už v podobě polobohů, lidských bytostí, či nižších zvířat — do Tebe a všechny bezprostřední i vzdálené příčiny vesmírného projevu v Tobě spočinou bez rozlišujících znaků existence. Je vlastně nemožné rozlišovat mezi Tebou a jakoukoli věcí na Tvé úrovni nebo Tobě podřízenou. Jsi současně jak příčinou vesmírného projevu, tak i jeho složkami. Jsi Nejvyšší Celek, jenž nemá sobě rovného. Ve světě jevů existují tři stavy: stav plného vědomí, stav částečného vědomí během snění a stav bezvědomí. Ty jsi však, Pane, transcendentální vůči všem těmto hmotným stavům bytí. Existuješ ve čtvrtém rozměru a Tvé příchody a odchody nezávisí na ničem jiném než na Tobě. Jsi nejvyšší příčina všeho, ale sám nemáš příčinu. Jen Ty sám způsobuješ svůj příchod a odchod. Abys ukázal svých šest vznešených atributů a upozornil na své transcendentální vlastnosti, zjevil ses, můj Pane, svým osobním projevením, navzdory svému transcendentálnímu postavení, v různých inkarnacích — jako ryba, želva, kanec, Nrsimha, Kéšava a další; a prostřednictvím svých oddělených projevení ses zjevil jako různé živé bytosti. Působením své vnitřní energie se zjevuješ jako rozmanité inkarnace Višnua a působením své vnější energie se zjevuješ jako tento svět jevů.

Když je pod mrakem, očím obyčejného člověka se slunce jeví zakryté. Skutečnost je však taková, že slunce nemůže být nikdy zakryté, ani když je celá obloha zamračená, jelikož sluneční záření vytváří mraky. Méně inteligentní lidé podobně prohlašují, že Bůh neexistuje, ale když je možné vidět projevy různých živých bytostí a jejich činností, osvícení lidé Tě vidí přítomného v každém atomu a v zastoupení Tvé vnější a okrajové energie. Nejosvícenější oddaní vnímají Tvé neomezeně mocné činnosti, ale ti, kdo jsou zmateni vlivem Tvé vnější energie, se ztotožňují s tímto hmotným světem a připoutávají se ke společnosti, přátelství a lásce. Tak si na sebe sami přivolávají trojí utrpení hmotné existence a podléhají dualitám bolesti a radosti; někdy se topí v oceánu připoutanosti a jindy jsou z něho vytaženi ven.

Můj milý Pane, jedině Tvou milostí může živá bytost získat lidské tělo, které jí dává možnost vyprostit se z bolestných podmínek hmotného bytí. Avšak toho, kdo vlastní lidské tělo, ale nedokáže ovládat své smysly, unášejí vlny smyslového požitku. Potom se nedokáže odevzdat Tvým lotosovým nohám a oddaně Ti sloužit. Jeho život je velice nešťastný a každý, kdo žije v takové temnotě, zajisté podvádí sám sebe, a tím pádem i ostatní. Lidská společnost bez vědomí Krišny je společností podvodníků a podvedených.

Můj Pane, ve skutečnosti jsi nejdražší Nadduše všech živých bytostí a nejvyšší vládce všeho. Lidská bytost, která je stále omámená iluzí, se bojí smrti. Člověk připoutaný ke smyslovému požitku dobrovolně přijímá strastiplnou hmotnou existenci a putuje za přeludem smyslové radosti. Takový člověk je největší hlupák, protože pije jed a nektar dává stranou. Můj milý Pane, všichni polobozi, včetně mne a Pána Brahmy, i velcí světci a mudrci, kteří očistili své srdce od hmotné připoutanosti, se Tvou milostí bezvýhradně odevzdávají Tvým lotosovým nohám. Všichni jsme se Ti odevzdali, protože jsme Tě přijali za Nejvyššího Pána a nejdražší duši nás všech. Jsi původní příčina tohoto vesmírného projevu, jsi jeho nejvyšší udržovatel a jsi i příčina jeho zániku. Jsi stejně nakloněný všem, nejklidnější svrchovaný přítel každé živé bytosti. Jsi nejvyšší cíl uctívání pro každého z nás. Můj milý Pane, dovol nám, abychom mohli být stále zaměstnaní transcendentální láskyplnou službou Tobě, a tak se mohli vysvobodit z hmotného zapletení.

Nakonec bych Ti chtěl říci, můj Pane, že tento Bánásura je mi velice drahý. Prokázal mi cennou službu, a proto chci vždy vidět, že je šťastný. Potěšil mě, a já jsem mu zaručil bezpečí. Proto Tě prosím, můj Pane, abys mu dal svou milost, stejně jako jsi ji dal jeho předkům — králi Prahládovi a Balimu Mahárádžovi.”

Poté, co Pán Krišna vyslechl modlitbu Pána Šivy, odpověděl mu: “Můj milý Pane Šivo, přijímám, co říkáš, a splním i tvé přání týkající se Bánásury. Vím, že Bánásura je syn Baliho Mahárádže, a proto ho nemohu zabít, neboť takový je Můj slib. Dal jsem požehnání králi Prahládovi, že nikdy nezabiji démony, kteří se narodí v jeho rodině. Proto jsem Bánásuru nezabíjel, ale pouze jsem mu usekal ruce, abych ho zbavil nemístné pýchy. Velké množství vojáků, které si vydržoval, se stalo pro tuto Zemi přítěží a Já jsem je všechny zabil, abych toto břímě zmenšil. Nyní mu zbývají čtyři paže a zůstane nesmrtelný, neovlivněný hmotnými bolestmi a radostmi. Vím, že je jedním z tvých hlavních oddaných. Můžeš si být jistý, že odnynějška se nemá čeho bát.”

Když Bánásura dostal od Pána Krišny toto požehnání, předstoupil před Pána, poklonil se Mu a hlavou se dotknul země. Okamžitě nechal svou dceru Úšu s Aniruddhou usadit na pěkný kočár a přivezl je k Pánu Krišnovi. Pán Krišna se pak ujal Aniruddhy a Úši, kteří s požehnáním Pána Šivy nabyli velkého hmotného bohatství. V čele s divizí čítající jednu akṣauhiṇī vojáků se vydali do Dváraky. Dváračané se mezitím dozvěděli, že se Pán Krišna vrací s Aniruddhou a Úšou s velkým bohatstvím, a vyzdobili každé zákoutí města vlajkami, věnci a girlandami. Všechny důležité cesty a křižovatky byly pečlivě vyčištěny a pokropeny vodou smíchanou se santálovou pastou. Santál voněl všude. Všichni obyvatelé se s velkým jásotem vydali společně se svými přáteli a příbuznými Pána Krišnu okázale uvítat a Pána také bouřlivě zdravil zvuk lastur, bubnů a rohů. Takto vstoupil Šrí Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, do svého sídelního města Dváraky.

Šukadéva Gósvámí ujistil krále Paríkšita, že vyprávění o bitvě mezi Pánem Šivou a Pánem Krišnou není vůbec nepříznivé, jako je tomu u popisů obyčejných bitev. Právě naopak — vzpomíná-li někdo po ránu na tento boj Pána Krišny s Pánem Šivou a raduje-li se z Krišnova vítězství, pak nikdy nezakusí porážku ve svém životním zápase.

Příběh o tom, jak Bánásura bojoval s Krišnou a jak byl později zachráněn milostí Pána Šivy, potvrzuje prohlášení Bhagavad-gīty, že ti, kdo uctívají polobohy, nemohou získat žádné požehnání, dokud ho neschválí Nejvyšší Pán, Krišna. V tomto příběhu vidíme, že Bánásura byl sice velkým Šivovým oddaným, ale když měl zahynout Krišnovou rukou, ani Pán Šiva nebyl schopen ho zachránit. Šiva však prosil Krišnu, aby ušetřil jeho oddaného, a Pán svolil. Takové je Krišnovo postavení. Přesná slova užitá v této souvislosti v Bhagavad-gītě jsou mayaiva vihitān hi tān. To znamená, že bez svolení Nejvyššího Pána nemůže žádný polobůh udělit svému oddanému žádné požehnání.