Skip to main content

37. KAPITOLA

Smrt démonů Kéšího a Vjómásury

Poté, co démon Kéší obdržel pokyny od Kansy, proměnil se v hrozného koně. Vběhl do Vrindávanu rychlostí mysli, bujná hříva mu vlála a kopyty rozrýval zemi. Řehtáním děsil celý les. Krišna viděl, že kůň svým ržáním a kroužícím ocasem, připomínajícím velký mrak, nahání všem obyvatelům Vrindávanu hrůzu. Bylo Mu jasné, že Ho vyzývá na souboj. Pán přijal výzvu démona Kéšího, stoupl si před něho a vybídl ho k boji. Kůň se proti Krišnovi rozběhl se strašlivým zvukem podobným lvímu zařvání. Čelisti měl doširoka otevřené, jako by chtěl spolknout celé nebe. Řítil se k Pánu velkou rychlostí a snažil se Ho rozdupat svými kopyty, která byla silná a tvrdá jako kámen. Krišna ho však rychle chytil za nohy, a tím ho zmátl. Trochu se zlobil, a tak začal s koněm točit kolem dokola. Po několika kruzích ho s opovržením odhodil sto metrů od sebe, jako když Garuda odhodí velkého hada. Kůň okamžitě omdlel, ale za chvíli se mu vědomí vrátilo a zuřivě se s novou silou a otevřenou tlamou rozběhl proti Krišnovi. Jakmile k Němu doběhl, Krišna mu strčil do tlamy celou levou ruku; vypadalo to, jako když velký had zaleze do díry v poli. Kůň pocítil palčivou bolest, neboť ho Krišnova paže pálila jako žhavá železná tyč. Okamžitě mu vypadaly zuby. Krišnova ruka se v koňské tlamě začala zvětšovat a ucpala Kéšího chřtán. Jak se velký kůň dusil, na těle mu vyrazil pot, a divoce kopal nohama. S posledním dechem mu vylezly oči z důlků a zároveň kálel a močil. Tak ho opustila životní síla. Jakmile byl kůň mrtev, sevření jeho tlamy povolilo a Krišna bez potíží vytáhl paži ven. Nijak se nedivil, že démona Kéšího bylo tak snadné zabít, ale polobozi na nebi žasli a na projev uznání pozdravili Krišnu deštěm květů.

Po této události se v ústraní setkal s Krišnou Nárada Muni, největší z oddaných, a rozmlouval s Ním. “Můj milý Krišno,” řekl, “jsi nekonečná Nadduše, nejvyšší vládce všech mystických sil, Pán celého vesmíru, všudypřítomná Osobnost Božství. Na Tobě spočívá celý vesmír, slouží Ti všichni oddaní a jsi Pánem všech. Můj milý Pane, jako Nadduše všech živých bytostí se skrýváš v jejich srdcích, stejně jako se oheň skrývá v každém kousku paliva. Jsi svědkem všech činností živých bytostí a jsi nejvyšší vládce v jejich srdcích. Jsi soběstačný; existoval jsi před stvořením a svou energií jsi vytvořil všechny hmotné prvky. Tento hmotný svět vznikl vzájemným působením kvalit přírody podle Tvého dokonalého plánu a Ty ho udržuješ a ničíš. I když Tě žádná z těchto činností neovlivňuje, jsi věčně nejvyšším vládcem. Můj milý Pane, sestoupil jsi na zemský povrch, abys pozabíjel všechny takzvané krále, kteří jsou ve skutečnosti démoni. Tito zlí duchové podvádějí lidi v šatech princů. Sestoupil jsi, abys potvrdil svůj výrok, že do hmotného světa přicházíš proto, abys chránil zásady náboženství a ničil nežádoucí darebáky. Můj milý Pane, jsem si tedy jistý, že pozítří uvidím, jak zabiješ démony, jako je Čánúra, Muštika a další zápasníci a sloni, a stejně tak i samotného Kansu. Uvidím to na vlastní oči. Později budu moci vidět smrt dalších démonů, jako Šankhy, Javany, Mury a Narakásury. Rovněž uvidím, jak odneseš páridžátový strom z nebeského království a jak porazíš samotného nebeského krále.

Můj milý Pane,” Nárada Muni pokračoval, “potom budu moci vidět, jak se oženíš s mnoha princeznami, dcerami statečných králů, za které zaplatíš silou kšatriji.” (Kdykoliv se kšatrija chce oženit s krásnou a způsobilou dcerou velkého krále, musí bojovat s ostatními nápadníky a vyjít z boje vítězně. Pak dostane ruku princezny darem.)

“Také uvidím, jak zachráníš krále Nrigu z pekelných podmínek,” řekl dále Nárada Muni. “To učiníš ve Dvárace. Rovněž budu moci vidět, jak získáš další manželku a drahokam Sjamantaka a jak zachráníš syna bráhmany před smrtí poté, co již byl přemístěn na jinou planetu. Potom uvidím, jak zabiješ démona Paundraku a spálíš na popel království Káší. Uvidím, jak během velké oběti Mahárádže Judhišthiry zabiješ čédského krále a Dantavakru. Kromě toho budu moci vidět ještě mnoho dalších Tvých hrdinských činů za Tvého pobytu ve Dvárace. A všechny tyto činnosti, které vykonáš, budou opěvovat velcí básníci po celém světě. Bitvy na Kurukšétře se zúčastníš jako vozataj svého přítele Ardžuny a jako inkarnace nepřemožitelné smrti, věčný čas, tam zničíš všechny válčící muže. Uvidím, jak na tomto bojišti zahyne obrovský počet bojovníků. Můj Pane, přijmi prosím mé uctivé poklony u Tvých lotosových nohou. Tvé postavení je zcela transcendentální, spojené s dokonalým poznáním a blažeností. Jsi dokonalý při plnění všech svých tužeb. Projevením své vnitřní energie jsi zapříčinil, že působí vliv māyi. Nikdo nedokáže ani změřit Tvou nekonečnou sílu. Můj milý Pane, jsi nejvyšší vládce. Zůstáváš na úrovni své vnitřní energie a je nesmyslné si myslet, že závisíš na kterémkoliv ze svých výtvorů.

Narodil ses v jaduovské dynastii neboli rodu Vrišniovců. Tvoje sestoupení na povrch Země v původní podobě plné věčného blaženého poznání je Tvoje zábava. Nezávisíš na ničem jiném než sám na sobě; proto se s úctou klaním Tvým lotosovým nohám.” Poté se Nárada Muni Pánu Krišnovi uctivě poklonil a požádal Ho o svolení, aby se mohl vzdálit.

Nárada Muni chtěl přesvědčit lidi o tom, že Krišna je úplně nezávislý. Jeho činnosti, jako například Jeho zjevení v rodu Jaduovců nebo Jeho přátelství s Ardžunou, Ho nezavazují k jakémukoliv dalšímu jednání, ani není nucen sklízet jejich výsledky. Všechny jsou zábavami a pro Něho jsou všechny hrou. Pro nás však jsou konkrétními, hmatatelnými skutečnostmi.

Poté, co Krišna zabil démona Kéšího, vrátil se ke svým kravám a přátelům v lese, jako by se nic nestalo. Takto se Krišna věčně věnuje transcendentálním činnostem ve Vrindávanu se svými přáteli, pasáčky a gópími, ale někdy vyjeví neobyčejnou chrabrost Nejvyšší Osobnosti Božství tím, že zabije různé démony.

Později téhož rána odešli Krišna a pasáčkové krav na vršek kopce Góvardhanu a začali si hrát na zloděje a policisty. Z některých hochů se stali četníci, někteří byli zloději a jiní hráli jehňátka. Zatímco se takto bavili svou dětskou hrou, přikradl se k nim démon jménem Vjómásura, což znamená “démon, který létá po obloze”. Byl synem jiného velkého démona, který se jmenoval Maja. Tito démoni dokáží provádět úžasná kouzla. Vjómásura se přidal k chlapcům, kteří představovali zloděje, a ukradl mnoho pasáčků hrajících roli jehňátek. Postupně unesl skoro všechny chlapce, poschovával je v jeskyních a velkými balvany zatarasil vchody. Krišna prohlédl démonovu lest a polapil ho, jako když lev polapí jehně. Démon se snažil zvětšit na velikost hory a vyprostit se z Krišnova sevření, ale Krišna nepovolil. Prudce jím mrštil o zem a zabil ho stejně, jako se zabíjejí zvířata na jatkách. Potom vysvobodil všechny své přátele z jeskyní na hoře, a když se s nimi a krávami vracel do Vrindávanu, přátelé i polobozi opěvovali Jeho úžasné činy.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 37. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Smrt démonů Kéšího a Vjómásury”.