Jakmile Krišna znenadání zmizel ze společnosti gópí, začaly Ho všude hledat. Když Ho nemohly najít, dostaly strach a začaly po Něm téměř šílet. S velkou láskou a náklonností rozjímaly o Krišnových zábavách. Pohroužily se do myšlenek na Něho tak, že ztratily paměť, a zaslzenýma očima před sebou uviděly zábavy s Krišnou, jak s nimi rozmlouvá, objímá je, líbá a provádí jiné činnosti. Okouzleny Krišnou napodobovaly Jeho tanec, Jeho chůzi a Jeho úsměvy, jako by samy byly Krišna. Z Jeho nepřítomnosti se všechny pomátly na rozumu; každá gópí se snažila přesvědčit ostatní, že ona je Krišna. Brzy se všechny shromáždily, a jak procházely z jedné části lesa do druhé a snažily se Ho najít, hlasitě zpívaly Krišnovo jméno.

Krišna je ve skutečnosti všudypřítomný: je v nebi, je v lese, je v srdci, je vždy všude. Gópí se proto vyptávaly na Krišnu stromů a rostlin. V lese rostly různé velké stromy i malé rostlinky a gópí je oslovovaly: “Milý banyáne, neviděl jsi kolem procházet syna Mahárádže Nandy, smějícího se a hrajícího na flétnu? Ukradl nám srdce a ztratil se. Pokud jsi Ho viděl, řekni nám laskavě, kterým směrem šel. Milý ašókový strome, milý nágo a čampako, stromy plné květů, neviděli jste tudy procházet mladšího bratra Balarámy? Zmizel, protože jsme byly pyšné.” Gópí si byly vědomé příčiny Krišnova náhlého zmizení. Chápaly, že když si užívaly s Krišnou, považovaly se za nejpožehnanější ženy ve vesmíru, a jelikož zpyšněly, Krišna okamžitě zmizel, aby zkrotil jejich pýchu. Krišnovi se nelíbí, když jsou Jeho oddaní pyšní na službu, kterou pro Něj dělají. Přijímá službu od každého, ale nemá rád, když se jeden oddaný povyšuje nad druhé. Má-li někdy oddaný takové pocity, Krišna vůči němu změní svůj postoj, aby je odstranil.

Gópí se pak obrátily na keříky tulasí: “Milé tulasí, Pán Krišna vás má nesmírně rád, protože vaše lístky jsou vždy na Jeho lotosových nohách. Drahá málatí, drahá malliko, drahý jasmíne, vás všech se Krišna musel dotknout, když kolem vás procházel poté, co nám poskytl transcendentální požitek. Neviděly jste tudy jít Mádhavu? Ó mangovníky, chlebovníky, hrušně a ásanové stromy! Ó ostružiní, bélové stromy a stromy s kadambovými květy — vy jste všechny velice zbožné stromy, když žijete na břehu Jamuny. Krišna tudy určitě prošel. Řekly byste nám laskavě, kam šel?”

Potom se gópí podívaly na zem, po které kráčely, a zeptaly se jí: “Milá planeto Země, nevíme, kolik askeze jsi podstoupila, abys nyní na sobě mohla nosit otisky Krišnových nohou. Vypadáš vesele; tyto jásající stromy a rostliny jsou chlupy na tvém těle. Pán Krišna s tebou musel být spokojený; jak jinak by tě mohl v podobě kance Varáhy obejmout? Vyzvedl tě, když jsi byla ponořená hluboko ve vodě, a celou tvou váhu vzal na své kly.”

Poté, co oslovily nesčetné množství stromů, rostlin a Zemi, obrátily se na krásné laně, které se na ně mile dívaly. “Zdá se,” řekly jim, “že Krišna, který je samotný Nejvyšší Nárájan, tudy prošel se svou společnicí Lakšmí, bohyní štěstí. Jak jinak by bylo možné cítit ve vánku, který tady vane, vůni Jeho girlandy, zbarvené červenou kunkumou z ňader bohyně štěstí? Vypadá to, že tudy prošli a dotkli se vašich těl; proto se cítíte tak dobře a díváte se na nás s pochopením. Řeknete nám tedy, kudy Krišna šel? Krišna je příznivec Vrindávanu. Je k vám stejně laskavý jako k nám; proto poté, co nás opustil, jistě strávil nějaký čas ve vaší společnosti. Ó požehnané stromy, myslíme na Krišnu, mladšího bratra Balarámy. Když tudy procházel, jednu ruku položenou kolem ramen bohyně štěstí a ve druhé si točil s lotosovým květem, určitě s radostí přijímal vaše poklony a hleděl na vás s velkým potěšením.”

Některé gópí se pak dotazovaly svých přítelkyň: “Milé družky, proč se nezeptáte těchto popínavých rostlin, které tak jásavě objímají velké stromy, jako kdyby to byli jejich manželé? Vypadá to, že květů těchto rostlin se dotkly Krišnovy nehty. Proč by jinak byly tak veselé?”

Gópí se unavily hledáním Krišny a mluvily jako nepříčetné. Jediné, co je uspokojilo, bylo napodobování různých Krišnových zábav. Jedna z nich se vydávala za démonici Pútanu a druhá předstírala, že je Krišna a sála z jejího prsu. Jedna ze sebe udělala ruční vozík a druhá si lehla pod ni a kopala nohama, aby zasáhla kolečka vozíku, jako Krišna, který tak zabil démona Šakatásuru. Jedna gópí hrála malého Krišnu ležícího na zemi a jiná se stala démonem Trinávartou a silou Ho vynesla do nebe. Další gópí začala napodobovat Krišnu, když se pokoušel chodit a cinkal přitom nákotníčky. Dvě gópí se vydávaly za Krišnu a Balarámu a mnohé další napodobovaly jejich přátele pasáčky. Jedna gópí na sebe vzala podobu Bakásury a jiná ji přinutila spadnout na zem, jako spadl démon Bakásura, když byl zabit. Jiná gópí podobně přemohla Vatsásuru. Tak jako Krišna volával svoje krávy jejich různými jmény, jednaly gópí jako On a volaly na krávy jejich příslušnými jmény. Jedna z gópí začala hrát na flétnu a jiná ji chválila stejně, jako když Krišnovu hru chválili Jeho přátelé. Další gópí vzala jinou na ramena, jako to dělával Krišna se svými kamarády. Gópí, která nesla svou přítelkyni, byla tak pohroužená v myšlenkách na Krišnu, že se vychloubala, jako by byla sama Krišna: “Sledujte všichni moje pohyby!” Jedna gópí zvedla ruku s kusem svých šatů a řekla: “Teď už se nemusíte bát lijáku a silného vichru. Já vás ochráním!” Tak napodobila zvednutí kopce Góvardhanu. Jedna z gópí přitlačila svou nohu na hlavu jiné gópí a zvolala: “Ty darebáku Kálijo! Přísně tě potrestám. Toto místo musíš opustit. Sestoupil jsem na Zemi, abych potrestal všechny ničemy.” Další gópí řekla svým družkám: “Jen se podívejte! Plameny lesního požáru se blíží, aby nás pohltily. Zavřete oči a hned vás zachráním před nebezpečím.”

Takto zasáhla Krišnova nepřítomnost hluboko do srdcí všech gópí a přiváděla je k šílenství. Ptaly se na Něho stromů a rostlin. Na některých místech nacházely otisky znaků z Jeho chodidel: praporek, lotosový květ, trojzubec, blesk a další. Jakmile zahlédly Jeho stopy, volaly: “Ó, tady jsou otisky Krišnových chodidel! Jsou v nich zřetelně vidět všechny Jeho znaky, jako praporek, lotosový květ, trojzubec a blesk.” Vydaly se po stopách a zanedlouho uviděly ještě jedny stopy vedle nich, což je velice zarmoutilo. “Podívejte, milé přítelkyně! Komu patří ty druhé stopy? Jsou vedle šlépějí syna Nandy Mahárádže. Jistě tudy šel Krišna s rukou spočívající na nějaké jiné gópí, jako když slon kráčí po boku své milované slonice. Musí nám být jasné, že tato gópí sloužila Krišnovi s větší láskou než my; proto Ji nemohl opustit, ačkoliv nás opustil. Ji si vzal s sebou. Milé přítelkyně, jen si představte, jak je prach tohoto místa transcendentálně slavný. Dokonce i Pán Brahmá, Pán Šiva a bohyně štěstí Lakšmí uctívají prach z Krišnových lotosových nohou. Zároveň je nám ale líto, že tato gópí šla s Krišnou, protože Ona dostává nektar Krišnových polibků a nás tady nechala naříkat. Podívejte, ó přítelkyně! Na tomto místě Její stopy zmizely. Vypadá to, že Krišna vzal Rádhárání na ramena, protože Ji píchala suchá tráva. Ó, musí Ji mít tak rád! Na tomto místě utrhl Krišna nějaké květy Rádhárání pro potěšení, protože si tady stoupl na špičky, aby dosáhl na květy vysoko ve větvích; na zemi jsou jen poloviční otisky. Milé přítelkyně, podívejte, tady se Krišna určitě posadil s Rádhárání a snažil se Jí vplést květy do vlasů. Můžete si být jisté, že tady Oba seděli.” Krišna je soběstačný; nemusí získávat požitek z žádného jiného zdroje. Aby však uspokojil svou oddanou, choval se k Rádhárání úplně stejně, jako se chová chtivý chlapec ke své dívce. Krišna je tak laskavý, že vždy toleruje rozruch, který způsobují Jeho přítelkyně.

Tímto způsobem poukazovaly gópí na chyby, jichž se dopustila gópí, která byla sama s Krišnou. Řekly, že tato hlavní gópí, Rádhárání, je jistě velice pyšná na své postavení a myslí si, že je ze všech gópí nejlepší. “Jak by si však mohl Krišna odvést jenom Ji a nás všechny nechat být, kdyby neměla neobyčejné vlastnosti a nebyla neobyčejně krásná? Určitě odvedla Krišnu do hlubokého lesa a řekla Mu: ,Můj milý Krišno, jsem teď moc unavená. Už nemůžu dál. Prosím, odnes si Mě, kam budeš chtít.` Když k Němu Rádhárání takto promluvila, asi Jí odpověděl: ,Dobrá, vylez Mi na ramena.` Potom ale nejspíš náhle zmizel a Rádhárání pro Něj teď naříká: ,Můj miláčku, Můj nejdražší, jsi tak jemný a tak mocný. Kde jsi? Nejsem nic jiného než Tvá poslušná služebná. Nesmírně se rmoutím, prosím Tě, vrať se zase ke Mně.` Krišna k Ní ale nejde. Asi Ji zpovzdálí pozoruje a má radost z Jejího smutku.”

Gópí pak kráčely hlouběji a hlouběji do lesa a dál hledaly Krišnu, ale když zjistily, že skutečně Rádhárání opustil, bylo jim to velice líto. To je zkouška vědomí Krišny. Zpočátku trochu záviděly, že Krišna odešel pouze s Rádhárání a všechny ostatní nechal být, ale jakmile se dozvěděly, že Krišna opustil i Rádhárání a že je teď sama a jenom pro Něj naříká, cítily s Ní. Gópí našly Rádhárání a všechno od Ní vyslechly, jak se ke Krišnovi chovala špatně, jak byla pyšná a musela za to pykat. Jakmile to slyšely, vzbudilo to vnich skutečnou lítost. Všechny gópí, včetně Rádhárání, pak pokračovaly ještě hlouběji do lesa, až ani neviděly žádné měsíční světlo.

Když zjistily, že je kolem nich čím dál větší tma, zastavily se. Jejich mysl a inteligence byly pohroužené do myšlenek na Krišnu; všechny napodobovaly Krišnovy činnosti a Jeho řeč. Jelikož Krišnovi odevzdaly celé své srdce a duši, začaly opěvovat Jeho slávu, a úplně zapomněly na své rodiny. Vrátily se na břeh Jamuny a v naději, že se k nim Krišna vrátí, společně opěvovaly slávu Šrí Krišny: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.